o zaplacení 551 243 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 13 Cm 118/2021-173

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 13 Cm 118/2021-173 v platnosti (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení směnečné sumy ve výši 551 243 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené [Anonymizováno] v [Anonymizováno] dne 21. 8. 2008 na řad společnosti [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno]) a splatné v [Anonymizováno] dne 20. 10. 2018. Žalovaná směnku podepsala jako rukojmí. Remitent směnku převedl rubopisem na žalobkyni.

2. Žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž uvedla, že předtím, než výstavce směnky zemřel, půjčku bance splácel. Po jeho smrti žalovaná banku kontaktovala a řešila s ní, v jaké je situaci, nikdo se jí již neozval. Žalovaná namítla, že nikdy žádnou směnku nepodepsala, po 10 letech již nemá žádný doklad, kterým by se mohla prokázat, a účetní doklady jsou rovněž zlikvidovány. Dědické řízení po výstavci směnky bylo zastaveno.

3. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno], IČO [IČO] vystavil v [adresa] dne 21. 1. 2008 na řad společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit v Praze dne 20. 10. 2018 bez protestu směnečnou sumu ve výši 551 243 Kč. Žalovaná směnku podepsala jako rukojmí za výstavce. Nedatovaným rubopisem byla směnka převedena na žalobkyni. Dne 21. 1. 2008 uzavřeli [právnická osoba]. a [Anonymizováno] dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky reg. č. [Anonymizováno], v níž prohlásili, že [Anonymizováno] vystavil k zajištění pohledávek společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [Anonymizováno] reg. č. [Anonymizováno] uzavřené dne 21. 1. 2008 na řad banky blankosměnku vlastní s doložkou „bez protestu“, s místem vystavení [adresa] s tím, že na blankosměnce není vyplněno datum splatnosti, platební místo a směnečný peníz, a jako rukojmí za [adresa] pro celý směnečný peníz připojila svůj podpis žalovaná. K uvedené dohodě žalovaná vystavila prohlášení, že jako rukojmí stvrzuje, že byla obeznámena s obchodními podmínkami banky a obsahem dohody o vyplňovacím právu směnečném a souhlasí s nimi. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, sp. zn. B [Anonymizováno] soud prvního stupně dále zjistil, že společnost [právnická osoba], IČO [IČO] změnila ke dni 1. 5. 2016 obchodní firmu na [právnická osoba]. Důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který byl navržen žalovanou poté, co byli účastníci seznámeni se závěrem soudu, že dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky, má za dostatečně prokázané, že žalovaná směnku jako rukojmí podepsala, soud neprovedl s odůvodněním, že žalovaná nezaplatila zálohu na náklady tohoto důkazu.

4. Shora uvedená zjištění soud právně posoudil podle ust. čl. I § 78 odst. 1, § 48 odst. 1, § 30 odst. 1, § 47 odst. 1 a 2, § 11, § 13 a § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“). Předmětnou směnku posoudil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti vyžadované ust. čl. I § 75 ZSŠ, s tím, že žalobkyně je jejím vlastníkem na základě indosamentu.

5. K obraně žalované soud uvedl, že podáním ze dne 6. 10. 2021, které bylo soudu doručeno dne 8. 10. 2021, byla vznesena pouze jedna určitá námitka, a to, že žalovaná směnku nepodepsala. Podání následně zvoleného právního zástupce žalované ze dne 11. 2. 2022 se zčásti kryje s předchozími námitkami podanými samotnou žalovanou. Pokud jde o další námitky (promlčení nároku, vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu a námitka splácení směnkou zajištěného dluhu), vyhodnotil je soud jako opožděné a podle ust. § 175 odst. 4 věta první o. s. ř. k nim nepřihlížel.

6. Námitku, že žalovaná jako rukojmí směnku nepodepsala, soud shledal nedůvodnou. Vyšel přitom z dohody o způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 21. 1. 2008, reg. č. [Anonymizováno].5, kterou bylo prokázáno, že žalovaná jako rukojmí na směnce se přihlásila k obsahu této dohody, tedy i k tomu, že směnku podepsala a že souhlasila s účelem jejího vystavení a s ujednáním o podmínkách a způsobu doplnění chybějících směnečných doložek. Soud zdůraznil, že pokud by žalovaná směnku nepodepsala, lze si jen těžko představit, že by mohla toto prohlášení učinit, když v samotné dohodě smluvní strany výslovně prohlásily, že směnka byla vystavena a opatřena podpisem žalované jako rukojmího a byla společnosti předána společnosti [právnická osoba]. Z uvedených důvodů rozhodl podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že při posouzení její obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu vycházel výhradně z podání ze dne 6. 10. 2021, z něhož shledal, že žalovaná vznáší pouze jedinou srozumitelnou námitku, a to, že předkládanou směnku nepodepsala. Ohledně dalších tvrzení soud uvedl, že nejsou dostatečně konkrétní a srozumitelná, a proto se jimi nezabýval. Podání právního zástupce žalované ze dne 11. 2. 2022 posoudil jako opožděně podané námitky a proto se jimi vůbec nezabýval. Žalovaná namítla, že se na soud včas obrátila z žádostí o ustanovení advokáta, který by ji v řízení zastupoval, a současně se obrátila také na Českou advokátní komoru, která jí posléze zprostředkovala kontakt s jejím aktuálním zástupcem. Soud prvního stupně však nečinil ničeho, na žádost o ustanovení zástupce nijak nereagoval, s touto žádostí se vlastně vůbec nevypořádal. Odvolatelka odkázala na podmínky pro ustanovení zástupce plynoucí z ust. § 30 o. s. ř. a dále uvedla, že nerozumí tomu, proč její žádosti nebylo vyhověno, když soud shledal, že není schopna předložit ani takové podání, které by splňovalo náležitosti uvedené v ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. a o ustanovení zástupce z řad advokátů požádala. Odkázala rovněž na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 Odo 726/2020, podle nichž dojde-li k ustanovení zástupce, lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu začne běžet ode dne ustanovení zástupce, avšak nebyl-li o tom žalovaný poučen, lze i později učiněné podání kvalifikovat jako podání včasné. Uvedla dále, že ve svém podání ze dne 11. 2. 2022 rozvedla argumentaci, která již byla v obecné rovině zmíněna v předchozích podáních žalované, a to, že směnku nepodepsala, že nárok je promlčen, neboť jde o dluh starý 13 let, blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu a konečně, že směnka zajišťuje dluh, který byl splácen. Má předně za to, že ani s námitkou nepravosti podpisu na směnce se soud prvního stupně nevypořádal správně, když na žalovanou přenesl důkazní břemeno a žádal o uhrazení zálohy na vypracování znaleckého posudku, ač mu muselo být známo, že úhrada částky 18 000 Kč není v jejích možnostech. Rovněž v tomto postupu spatřuje žalovaná nepřípustné porušení jejího práva na spravedlivý proces. Důvodnost námitky promlčení spatřuje žalovaná v tom, že žalobkyně ve svých podáním uváděla různá data splatnosti směnky, což následně ospravedlňovala údajným administrativním pochybením. Žalovaná byla po smrti svého manžela bankou vyrozuměna o tom, že dluh je zesplatněn. Jeví se jako nepravděpodobné, že by splatnost celého dluhu byla stanovena až na rok 2018, když manžel zemřel již v roce 2012. Dále uvedla, že směnečná suma byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, neboť vyplněná částka odpovídá částce, kterou si manžel žalované půjčil, přestože byla půjčka splácena a přestože podle přihlášky společnosti [právnická osoba], činila pohledávka ze smlouvy č. [Anonymizováno] částku 340 954 Kč. Žalovaná konečně namítla, že žalobkyně i banka jsou podnikatelské subjekty, které běžně v rámci své činnosti poskytují úvěry a vedou podrobnou dokumentaci. Žalobkyně tak musela být při rubopisování směnky podrobně seznámena s celým obchodním případem. Dále uvedla, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni; soudu navíc muselo být zřejmé, že není v možnostech žalované částku 59 205,30 Kč ve stanovené třídenní lhůtě uhradit. Ohledně tzv. předžalobní upomínky uvedla, že tato se vztahuje ke směnce vystavené dne 21. 1. 2008 se splatností dne 20. 10. 2010, nikoli ke směnce, která byla předložena v tomto řízení. Tedy i výrok II. napadeného rozhodnutí je nesprávný.

8. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. Zdůraznila, že lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dle § 175 o. s. ř. je kogentní a soud nemůže přihlížet k námitkám, podaným po jejím uplynutí. Argumentace žalované, že se soud nezabýval jejím podáním ze dne 11. 2. 2022, které bylo opožděné, je proto lichá. Žalobkyně dále vyjádřila názor, že pokud žalovaná nebyla prohlášena za nesvéprávnou, pak pouze účelově žádá de facto, aby k ní takto soudy přistupovaly. Již v řízení o návrhu na prominutí zmeškání lhůty však soudy uzavřely, že žádná práva žalované ani rovnost stran porušeny nebyly.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

10. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předloženou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti každému ze žalované jako rukojmí za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 551 243 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1837 Kč.

11. Základem včasné procesní obrany žalované bylo tvrzení, že nikdy žádnou směnku (tedy ani směnku uplatněnou v tomto řízení) nepodepsala. Při posouzení této námitky soud prvního stupně správně vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu formulovaných v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21. 12. 2009 i v pozdějších rozhodnutích téhož soudu (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1623/2009 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1164/2010 ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010 ze dne 31. 5. 2011, aj.), podle nichž nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že v dané věci žalobkyně jako předkladatelka sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesla. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil. Dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky bylo prokázáno, že žalovaná jako směnečná rukojmí byla seznámena s obsahem dohody, v níž byl uveden důvod vystavení blankosměnky i sjednáno vyplňovací oprávnění remitenta, a vyslovila s ním souhlas. V čl. III odst. 3 dohody se uvádí, že na blankosměnce je jako rukojmí za výstavce směnky pro celý směnečný peníz uveden ten rukojmí, který připojil svůj podpis na závěr této dohody (tedy žalovaná). Pravost svého podpisu na této dohodě žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila. Soudu prvního stupně proto nelze vytknout pochybení, založil-li své rozhodnutí na zjištěních, která vyplynula ze shora uvedeného důkazu a nedoplnil dokazování o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, neboť, jak vyplývá z ust. § 125 o. s. ř., za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, přičemž zákon uvádí jejich výčet pouze příkladmo (výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků). Znalecký posudek je tedy jen jedním z důkazních prostředků, jimiž může být pravost sporné listiny prokázána, přičemž povinností soudu je, nabídne-li žalobce i jiné důkazy, které jsou obecně způsobilé uvedenou skutečnost prokázat, tyto důkazy provést a hodnotit je podle pravidel uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř. V dané věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud by žalovaná spornou směnku jako rukojmí nepodepsala, postrádal by její písemný souhlas s obsahem dohody o způsobu vyplnění blankosměnky jakýkoli smysl. Shora uvedenou námitku proto soud správně vyhodnotil jako nedůvodnou.

12. K výtkám žalované, vztahujícím se k postupu soudu prvního stupně při posuzování její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů je nutno uvést, že nelze přisvědčit námitce, že soud na tuto její žádost nijak nereagoval. Z obsahu spisu vyplývá, že (nepodepsaná) žádost žalované byla soudu doručena dne 13. 10. 2021, dne 27. 10. 2021 žalovaná shora uvedenou vadu svého podání k výzvě soudu odstranila a dne 3. 11. 2021 začal soud činit kroky ke zjištění, zda jsou u žalované splněny předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků, jak vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., tj. doručil žalované formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení a předložení listin potřebných pro rozhodnutí o její žádosti. Současně se soud obrátil na Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce s dotazem, zda je žalovaná příjemcem nějaké dávky sociálního zabezpečení či státní sociální podpory. Skutečnost, že žalovaná nevyčkala rozhodnutí o jejím návrhu a dne 27. 1. 2022 udělila plnou moc advokátovi [Jméno advokáta B] k jejímu zastupování (mimo jiné) i ve shora označeném řízení, nemohl soud prvního stupně nijak ovlivnit. Jeho pochybení tak lze spatřovat pouze v tom, že následně žalovanou vyzval, aby sdělila, zda na svém návrhu za dané situace nadále trvá, přestože podle ust. § 41a odst. 4 o. s. ř. může být procesní úkon účastníka odvolán jen tehdy, dojde-li jeho odvolání soudu nejpozději současně s tímto úkonem, a poté, co žalovaná v podání ze dne 11. 2. 2022 uvedla, že na svém návrhu na bezplatnou právní pomoc již netrvá, neboť její zastoupení převzal [Jméno advokáta B] v režimu pro bono, soud o návrhu nijak nerozhodl. Řízení tak zatížil vadou, která však podle názoru odvolacího soudu nemohla mít vliv na správnost vydaného rozhodnutí, neboť za situace, kdy žalovaná již byla v řízení zastoupena advokátem s procesní plnou mocí, kterého si sama zvolila, nebyla splněna jedna z obou kumulativních podmínek vymezených ustanovením § 30 o. s. ř. (naléhavá potřeba ochrany práv účastníka prostřednictvím zástupce ustanoveného soudem) a tedy by jejímu návrhu již nebylo možné vyhovět.

13. Pokud jde o posouzení včasnosti námitek, vznesených žalovanou (prostřednictvím shora uvedeného zástupce) v podáních ze dne 11. 2. 2022 a 2. 5. 2022, odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, který ve své rozhodovací činnosti mnohokrát vysvětlil, že závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá již z ustanovení § 175 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, nebo rozsudek ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007). V rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 Nejvyšší soud dále vyložil, že za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít - podle jeho názoru - význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4, části věty první za středníkem, o. s. ř.) přihlížet.

14. V poměrech posuzované věci neobsahují včas podané námitky žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaná se své platební povinnosti ze směnky brání (také) námitkou promlčení blíže nespecifikovaného práva, či námitkou, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka a chybějící údaje do ní byly doplněny v rozporu s uzavřenou dohodou o vyplňovacím oprávnění. Obrana, která byla v tomto směru obsažena v podáních právního zástupce žalované ze dne 11. 2. 2022 a 2. 5. 2022, tedy nepředstavuje pouhé (přípustné) doplnění včasných námitkových tvrzení, ale námitky zcela nové, uplatněné po skončení lhůty uvedené v ust. § 175 o. s. ř. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 Cdo 726/2020, na něž odkazovala odvolatelka, na posuzovanou věc nedopadají, neboť v daném případě se nejedná ani o směnku vystavenou jako prostředek zajištění závazků ze spotřebitelské smlouvy, ani o námitky uplatněné zástupcem účastníka, který mu byl ustanoven soudem podle ust. § 30 o. s. ř. Závěr soudu prvního stupně o opožděnosti shora uvedených námitek proto shledal odvolací soud správným.

15. Nad rámec uvedeného lze dále doplnit, že námitky, obsažené v podáních ze dne 11. 2. 2022 a 2. 5. 2022, i pokud by je bylo možné považovat za včasné, jsou do té míry neurčité, že nemohou představovat způsobilou obranu proti povinnosti, která byla žalované uložena směnečným platebním rozkazem. Judikatura je ustálena v závěru, že námitka nesprávného vyplnění blankosměnky není řádně odůvodněna, není-li její součástí také tvrzení o tom, jaké jiné (správné) údaje měly být na blankosměnku doplněny (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2184/2011, ze dne 28. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012, nebo ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014). Taková tvrzení však námitky ze dne 11. 2. 2022 neobsahují. Pokud jde o námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky, tato by ani v případě, že by byla důvodná, neměla sama o sobě vliv na povinnost zaplatit směnku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009). Námitka promlčení směnečné pohledávky by pak byla zjevně nedůvodná, neboť směnka se stala splatnou dne 20. 10. 2018 a žaloba byla podána dne 20. 8. 2021, tedy včas (čl. I § 70 odst. 1, § 77 odst. 1 ZSŠ).

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že žalovaná se prostřednictvím podaných námitek neubránila povinnosti, která jí byla uložena směnečným platebním rozkazem. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku I., jímž bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

17. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. také o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně, která byla v řízení úspěšná, a správně určil i výši náhrady. K výtce odvolatelky, že podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nebyly v daném případě splněny, neboť předžalobní výzva se vztahuje ke směnce vystavené dne 21. 1. 2008 a splatné dne 20. 10. 2010, odvolací soud uvádí, že výzvu k zaplacení směnky, která byla předmětem tohoto řízení (tedy směnky vystavené dne 21. 1. 2008 a splatné dne 20. 10. 2018) předložila žalobkyně současně s žalobou. Výzva byla žalované zaslána ve lhůtě uvedené v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. na adresu, uvedenou na směnce, tedy na poslední známou adresu žalované. Skutečnost, zda byla žalované (která, jak vyplývá z výpisu z informačního systému evidence obyvatel, v letech 2009 – 2017 pětkrát změnila adresu svého bydliště), doručena, není z hlediska ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. významná. Argumentaci, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, proto nelze přisvědčit. Tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení byl rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

18. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 26 233 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 10 540 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % DPH ve výši 4 553 Kč.