o zaplacení částky 546 482 Kč s přísl., k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, č. j. 49 Cm 107/2021-43

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 23. 8. 2021, č. j. 49 Cm 107/2021-24 v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 39 204 Kč. Směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 546 482 Kč s přísl. a směnečnou odměnou.

2. Ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný s ohledem na žalobní tvrzení, že výstavcem směnky je [Anonymizováno], namítl nedostatek své pasivní legitimace. Dále uvedl, že si není vědom podpisu směnky ani jakéhokoliv nesplaceného dluhu vůči žalobci nebo indosantovi. O falzu směnky svědčí také žaloba, v níž není uveden důvod vystavení směnky a účel, jemuž měla sloužit, zda se jednalo o směnku platební nebo zajišťovací. Zřejmě se jednalo o blankosměnku, která podle data vystavení měla původně zajištovat budoucí pohledávky [Anonymizováno] za žalovaným, vzniklé nejpozději do konce roku 2010. Pokud by konkrétní dluh existoval, byl by promlčen. Do směnky bylo záměrně doplněno pozdější datum splatnosti za účelem zmaření námitky promlčení. Pokud by se mělo jednat o zajišťovací směnku, namítl její vyplnění v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném, kdy majitel nabyl směnku buď ve zlé víře, nebo z důvodu hrubé nedbalosti. Pro nedostatek oprávnění osob na rubopisu směnky jednat za indosanta je indosace směnky neplatná. Vůči žalovanému nemůže být účinné postoupení pohledávky mezi žalobkyní a postupitelem, není zřejmý postupovaný dluh ani jeho výše. V případě úspěchu nemá žalobce dle § 142a o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, protože předžalobní výzvu žalovanému nezaslal a nedoručil na adresu jeho bydliště ani místa podnikání.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám s odkazem na rozsáhlou smluvní dokumentaci k úvěru, související se směnkou, podepsanou žalovaným, uvedl, že totožnost podepisující osoby byla ověřena pracovníky banky. Námitka promlčení není důvodná. Z dodatků ke smlouvě vyplývá, že žalovaný si byl dluhu dobře vědom. Tvrzení o neplatnosti indosace není skutkově podloženo. Při zaslání předžalobní výzvy žalobce postupoval dle zákona.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o poskytnutí provozního úvěru [Anonymizováno]č. SBLP- 3669009 ve znění dodatků z 19. 7. 2012, 11. 8. 2013 a 11. 9. 2013, uzavřenou mezi [Anonymizováno] a žalovaným, dohodou ze dne 3. 9. 2014, předžalobní výzva včetně dodejky ) má za prokázáno, že sporná směnka, na níž je žalovaný označen jako její výstavce, byla vystavena dne 21. 7. 2010 na řad [Anonymizováno] na směnečný peníz 546 482 Kč, s doložkou bez protestu a hodnotovou doložkou ke smlouvě o úvěru reg. Č. SBLP- 3669009, se splatností dne 21. 1. 2020. Dne 14. 4. 2021 s doložkou bez závazku byla indosamentem převedena na žalobce. K úhradě směnky byl žalovaný vyzván dne 25. 6. 2021, výzva byla zaslána na adresu [adresa]. Podle bodu 6 smlouvy o poskytnutí provozního úvěru [Anonymizováno] č. SBLP-3669009 na částku 600 000 Kč, uzavřené dne 21. 7. 2010 mezi žalovaným a [Anonymizováno] vystavená blankosměnka č. BS- 3669009/01 zajištovala závazky z této smlouvy, rozsah a obsah vyplňovacího práva ve prospěch [Anonymizováno] byl sjednán ve smlouvě č. BS-3669009/02 o budoucím vyplnění vlastní směnky. Ke smlouvě o úvěru byly uzavřeny tři dodatky. Podpis žalovaného na smlouvách je opatřen jeho razítkem a podpisy pracovníků banky [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dne 3. 9. 2014 uzavřel žalovaný a [Anonymizováno] dohodu a prohlášení o tom, že se úvěr stává okamžitě splatný z důvodu překračování povolené výše úvěrového rámce a exekučního řízení na žalovaného. Součástí dohody je uznání závazku dlužníkem dle § 639 obč. zák. ( bod 6 ), závazek žalovaného k jeho úhradě ve sjednaných splátkách (bod 7) a prohlášení žalovaného, že k zajištění pohledávky banky ze smlouvy vystavil blankosměnku č. BS-3669009/01 (bod 11).

5. Právní poměry účastníků soud posoudil podle zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ).

6. Předloženou směnku vyhodnotil soud jako platnou směnku, jejímž výstavcem je žalovaný. Ten je v řízení pasivně legitimován. Písařskou chybu v žalobě (nesprávný údaj jména výstavce [Anonymizováno]) žalobce opravil podáním ze dne 19. 7. 2021. Při vymáhání směnečného nároku není majitel směnky povinen tvrdit ani prokazovat důvod jejího vystavení a obsah směnečné dohody. Nedůvodná je také námitka promlčení, neboť žaloba byla podána u soudu v tříleté zákonné promlčecí lhůtě. Případné promlčení zajištěné pohledávky na platební povinnost směnečného dlužníka nemá vliv. Tvrzení o vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovací dohodou je neurčité, žalovaný ani netvrdil, jaké údaje měly být do směnky správně doplněny. Není zřejmé, z jakých skutečností žalovaný dovozuje, že žalobce směnku nabyl ve zlé víře nebo se při nabývání dopustil hrubé nedbalosti. Tvrzení, že si není vědom žádného směnkou zajištěného dluhu vůči žalobci nebo indosantovi, žalovaný nekonkretizoval a nenavrhl žádné důkazy k jeho prokázání. Námitka neplatnosti indosamentu (vady podpisu) náleží jen indosantovi jako osobě, za niž byl podpis učiněn. Námitka neúčinnosti postoupení při absenci tvrzení, že by k postoupení pohledávky došlo s převodem směnky, není relevantní. Smlouvou o úvěru, dodatky k této smlouvě a dohodou ze dne 3. 9. 2014 jako na sebe navazujícími listinami, obsahujícími podpisy žalovaného, ověřenými pracovníky banky, shledal soud vyvrácenou námitku falza podpisu žalovaného na směnce. K tvrzením žalovaného v podání ze dne 22. 3. 2022 (popření pravosti jeho podpisů na vyplňovací dohodě ze dne 21. 7. 2010, dohodě s uznáním závazku ze dne 3. 9. 2014 a v dodatcích ke smlouvě ze dne 19. 7. 2012 a 11. 9. 2013, neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy) soud k jako opožděným námitkám nepřihlédl. Právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobci náleží, neboť předžalobní výzvu žalobce zaslal na poslední jemu známou adresu žalovaného a žalovaný směnku neuhradil ani poté, co mu byl doručen směnečný platební rozkaz se žalobou.

7. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a o nákladech námitkového řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Žalovaný ve včas podaném odvolání vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně jeho tvrzení, spočívající v popření pravosti jeho podpisů na listinách předložených žalobcem při jednání dne 9. 2. 2022, posuzoval jako opožděné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, ačkoliv se jednalo o procesní obranu proti žalobcem předloženým důkazům. Žalobce listiny založil do spisu až při jednání, žalovaný se k nim tedy nemohl vyjádřit v dříve podaných námitkách. Poté, co se listiny dostaly do jeho dispoziční sféry, v písemném podání, doručeném soudu před dalším jednáním, popřel pravost svého podpisu na části těchto listin. Závěr o pravosti podpisu žalovaného na směnce proto soud nemohl z listin dovozovat.

9. Žalobce se ve vyjádření k odvolání ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně. Odvolání označil za účelové a tvrzení žalovaného za věcně nesprávná.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). Odvolání shledal důvodné.

11. Podle obsahu spisu skutková žalobní tvrzení jsou omezena na směnečnou listinu. V návaznosti na obsah podaných námitek žalovaného, zahrnujících mimo jiné jeho tvrzení, že směnku nepodepsal, předložil žalobce při jednání dne 9. 2. 2022 soudu listinné důkazy (smlouvu o poskytnutí provozního úvěru, včetně dodatků ze dne 19. 7. 2012, 11. 8. 2013 a 11. 9. 2013, smlouvu o budoucím vyplnění směnky z 21. 7. 2010) a uvedl, že z těchto listin, které obsahují podpisy žalovaného ověřené pracovníkem banky, číslo občanského průkazu žalovaného a některé z nich i otisk razítka advokátní kanceláře, vyplývá, že žalovaný směnku podepsal. Žalovaný, jemuž byly listiny předloženy k nahlédnutí, poté požádal o poskytnutí lhůty k jejich prostudování a poradě s klientem. V následném podání ze dne 22. 3. 2022 uvedl, že po prostudování dokumentace, předložené žalobcem, popírá pravost svých podpisů na smlouvě o budoucím vyplnění směnky ze dne 21. 7. 2010, dohodě ze dne 3. 9. 2014 a dodatcích ke smlouvě o poskytnutí provozního úvěru [Anonymizováno]. SBLP 3639009 ze dne 19. 7. 2012 a 11. 9. 2013. V podání dále namítl neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a odkázal na judikaturu, umožňující soudu moderaci smluvní pokuty v řízení o zaplacení směnky, zajištující pohledávku na zaplacení smluvní pokuty. Podle protokolu z jednání, konaného před soudem prvního stupně dne 23. 3. 2022, byl soudem konstatován obsah podání žalovaného ze dne 22. 3. 2022 a dokazování bylo doplněno o žalobcem předložené listinné důkazy.

12. Odvolací soud se neztotožnil s posouzením tvrzení žalovaného, popírajícím pravost jeho podpisu na shora uvedených listinných důkazech, předložených žalobcem při jednání dne 9. 2. 2022, jako opožděných námitek, k nimž nelze v intencích koncentrační zásady směnečného řízení (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) přihlížet. Popření pravosti podpisu směnečného dlužníka na směnce, jejíž zaplacení je předmětem řízení, je námitkovou obranou proti směnečným platebním rozkazem uložené povinnosti. Naproti tomu popření pravosti podpisu žalovaného na listinách, předložených žalobcem, je nutno podřadit pod vyjádření žalovaného k důkazu. K pravosti, případně pravdivosti obsahu listinných důkazů se účastníci (většinou) vyjadřují v návaznosti na dokazování takovými listinami, kdy buď popírají jejich pravost (pravost svých podpisů na listině) nebo jejich správnosti (pravdivost jejich obsahu). Žalovaný pravost těchto listin, resp. pravost svého podpisu na listinách ( smlouva o poskytnutí provozního úvěru, včetně dodatků ze dne 19. 7. 2012, 11. 8. 2013 a 11. 9. 2013, smlouva o budoucím vyplnění směnky z 21. 7. 2010) popřel již poté, co se sznámil s jejich obsahem, dříve, než byly k důkazu provedeny. Tyto listiny, tvořící část smluvní dokumentace k úvěru, mají charakter soukromých listin. Jestliže účastník zpochybňuje samotné podepsání listiny, nastupuje ohledně pravosti listiny důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který listinu předkládá k prokázání svých tvrzení. Žalobce, jehož tíží důkazní břemeno k prokázání tvrzení pravosti směnky, tíží v projednávané věci také důkazní břemeno k prokázání pravosti předmětných dalších listin, jimiž má být prokázáno tvrzení žalobce o pravosti podpisu žalovaného na směnce. Žalovaný zpochybnil nejen pravost svého podpisu na směnce, ale i na těchto dalších listinách. Jejich pravost v řízení prokázána nebyla, resp. žádné dokazování v tomto směru nebylo soudem ani provedeno. Skutkový závěr o pravosti podpisu žalovaného na směnce tak soud založil na zjištěních, učiněných ze soukromých listin, jejichž pravost nebyla v řízení prokázána. Lze tak uzavřít, že uvedený skutkový závěr soudu nemá oporu v provedeném dokazování a proto nemůže obstát. Zjištění soudu o ověření totožnosti žalovaného pracovníky banky podle občanského průkazu na všech listinách je ve vztahu k prokázání pravosti listin (pravosti podpisu žalovaného) bez významu, stejně jako připojené razítko žalovaného k vyznačeným podpisům. Pravost podpisu na listině lze podle § 10 zák. č. 21/2006 Sb., zákon o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, ověřit legalizační doložkou. Ta ověřuje, že žadatel před ověřující osobou ( § 1 cit. zák.) listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině uznal za vlastní, nebo elektronický podpis na dokumentu v elektronické podobě uznal za vlastní. Náležitosti legalizační doložky, která může být vyznačena na listině, na níž jsou podpisy, jejichž pravost má být ověřena, nebo může být vyhotovena samostatně a poté pevně spojena s předloženou listinou, upravuje § 12 cit. Zák. Takovou doložku však žádná ze žalobcem předložených listin neobsahuje.

13. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně v intencích shora uvedených závěrů posoudí, zda, případně v jakém rozsahu provede žalobcem navržené znalecké dokazování. V novém rozhodnutí ve věci rozhode soud prvního stupně také o nákladech tohoto odvolacího řízení.