o zaplacení 1 434 827 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25.8.2020, č.j. 39 Cm 66/2019-92

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 6.8.2019 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 1 434 827 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 7.5.2019 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak vyplynulo z žaloby, žalobkyně je majitelkou směnky vlastní vystavené dne 28.1.2015, v níž se žalovaná č.1 zavázala žalobkyni zaplatit směnečnou sumu ve výši 1 434 827 Kč dne 6.5.2019 a žalovaný č.2 převzal směnečné rukojemství. Žalovaní směnečnou sumu nezaplatili, třebaže k její úhradě byla žalobkyní vyzváni předžalobní výzvou ze dne 16.7.2019.

2. Soud prvního stupně vydal dne 14.10.2019 směnečný platební rozkaz č. j. 39 Cm 66/2019-15, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 434 827 Kč se 6 % úrokem a směnečnou odměnu ve výši 4 782 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 115 601,50 Kč.

3. Žalovaní 1) a 2) podali proti směnečnému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě shodné námitky, ve kterých uvedli, že v důsledku nesprávného uvedení platebního místa není směnka platnou listinou, neboť není zřejmé, kde má být předložena k placení. V daném případě se neuplatní ani tzv. zákonné platební místo. Předmětná směnka dále neobsahuje pravé podpisy zástupce žalovaného č.1 v postavení výstavce a žalovaného č.2 v postavení směnečného avalisty. V obou případech se jedná o napodobeniny podpisu žalovaného č.2, když navíc se oba podpisy i liší. Vzhledem k tomu, že žalovaný č.1 odebíral od žalobkyně pohonné hmoty, pak žalobkyně věděla, jak se žalovaný č.2 podepisuje a jaké užívá razítko za žalovaného č.1. Žalobkyně ničeho neuvedla, jakým způsobem měla její pohledávka vzniknout včetně zástavního práva, které bylo zřízeno k čerpací stanici žalovaného č.1 k zajištění pohledávek z obchodního styku.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 28.11.2019 zejména uvedla, že platebním místem je pobočka banky [právnická osoba] ( do roku 2013 pod označením [Anonymizováno]). I když je na směnce uvedeno zkrácené původní označení banky [Anonymizováno], pobočka [adresa], nemůže být pochyb o tom, že směnka se stala splatnou u této pobočky banky. I v případě, že by na směnce nebyl vyznačen žádný subjekt, pak by přicházelo do úvahy zákonné platební místo dle čl.I § 76 odst.3 zák.č. 191//1950 Sb. (dále jen ZSŠ). K námitce nepravosti podpisu na směnce žalobce uvedl, že oba podpisy, tj. v rubrice výstavce i směnečného rukojmího jsou pravými podpisy žalovaného č.2. Směnka byla podepsána za přítomnosti [Anonymizováno], obchodního zástupce žalobkyně, který také připravil potřebnou dokumentaci a to kupní smlouvu, dohodu o vyplnění blankosměnky a směnku. Veškeré tyto dokumenty podepsal žalovaný č.2 v přítomnosti Marka Tomíčka dne 29.1.2015 v obchodním centru v [adresa]. Následně v důsledku vzniklých pohledávek žalobkyně došlo k dalšímu jejich zajištění uzavřením zástavní smlouvy ze dne 16.5.2016. Dne 6.5.2019 žalovaný č.2 podepsal dohodu o uznání dluhu ve výši 1 434 827 Kč.

5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25.8.2020, č.j. 39 Cm 66/2019-92 ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a dále rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že platební místo na směnce bylo uvedeno konkrétně s tím, že pro platné určení místa placení postačí zeměpisné určení, v daném případě město [adresa]. I když znalecký posudek k námitce nepravosti podpisu neurčil, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného č.2, tak také nedovodil, že by se jednalo o padělek. Soud dále uvedl, že výše uvedený závěr znalce je důsledkem „primitivního podpisu“ na směnce, která však nebyla jedinou listinou, kterou žalovaný č.2 podepsal, přičemž na dalších dokumentech činil tak za výstavce s otiskem razítka firmy žalovaného č.1 a současně za směnečného rukojmího. K tomuto závěru soud dospěl na základě svědecké výpovědi [Anonymizováno] i důkazem spisů z jiných obdobných řízení, ve kterých u odběratelů žalobkyně, kteří neplatili za své dodávky předem, se vyžadovalo zajištění blankosměnkou. Žalovaní však nezpochybnili existenci zástavní smlouvy, jež obsahuje veškeré neuhrazené závazky zajištěné směnkou a odkazuje na uzavřenou kupní smlouvu, jejíž existenci však žalovaní zpochybnili.

6. Žalovaný č.2 podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 26.10.2020. Uvedl, že řízení u soudu prvního stupně naplnilo určité znaky řízení ve prospěch žalobkyně, tj. porušení principu rovnosti účastníků, i když není schopen prokázat konkrétní vztah soudce k účastníkům či jejich zástupcům, případně zainteresovanost na věci. Žalovaný č.2 výše uvedené pochybnosti dovodil z toho, že vyjádření žalobkyně bylo žalovanému č.2 zasláno až na základě žádosti jeho právního zástupce nebo důkazy listinami a výslechem svědka byly provedeny, aniž byly žalobkyní navrženy, z čehož lze usoudit, že se tak stalo v dalším podání. Soud však nevyhověl návrhu žalovaného č.2 na provedení videozáznamu z kamery soudu snímající prostor před jednací síní v den jednání od 8,30 hod. do 9,15 hod., kde svědek [Anonymizováno] komunikoval se zástupcem žalobkyně a to s odůvodněním, že videozáznam není opatřen zvukovou stopou. V případě svědecké výpovědi [Anonymizováno] se však jedná o zcela zásadní důkaz s vědomím závěru znaleckého posudku. V řízení bylo prokázáno, že směnka nebyla podepsána deklarovaného dne a ani v místě na ní uvedeném oproti skutkovému tvrzení žalobkyně. K námitce neplatného platebního místa uvedl, že v době tvrzeného vystavení směnky firma „[Anonymizováno]“ neexistovala.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného č.2 zejména uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a navrhl jeho potvrzení. Soud prvního stupně v jeho odůvodnění se nevyjadřoval k osobě žalovaného č.2, nýbrž pouze k charakteru jeho podpisu.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ( § 212 a násl., § 214 odst.2 písm.d) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č.2 není důvodné.

9. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že se žalobkyně domáhala svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl.I § 75 ZSŠ, v níž žalovaný č.2 vystupuje jako směnečný rukojmí. Směnka ve své podstatě představuje zcela samostatný závazek abstraktního charakteru, na jejímž základě je směnečný dlužník povinen splnit remitentu peněžitý závazek. Ve smyslu č.I § 32 odst.1 ZSŠ je v dané věci žalovaný č.2 zavázán jako ten, za koho se zaručil.

10. Ohledně námitky nesprávně vyplněného platebního místa, jež má za následek neplatnost směnky jako takové, je třeba uvést, že žalovaný č.1 v rubrice platebního místa vyplnil „ [Anonymizováno] pobočka [adresa]“ jako domicilát, u něhož lze směnku učinit splatnou za podmínek čl.I § 4 ZSŠ. I když měl žalovaný č.1 zřejmě na mysli platné označení banky ( ve shodě s výpisem z obchodního rejstříku“ „[právnická osoba].), pak zvolená „zkrácená verze“ nemůže obstát, neboť se jedná o neexistující subjekt. Vzhledem však tomu, že takový údaj nevzbuzuje žádnou o pochybnost o tom, že se nejedná o zeměpisný údaj, pak jeho uvedení samo osobě nemůže znamenat neplatné uvedení místa placení. Jelikož součástí uvedeného domicilu je uvedení „pobočky v Liberci“ a označení obce „[adresa]“ postačí ke splnění požadavku platebního místa na směnce ( čl.I § 75, bod 4 ZSŠ), pak lze dospět k závěru, že směnka obsahuje platné místo placení, čímž i v tomto případě vyhověla zákonným náležitostem pro směnku vlastní.

11. Z hlediska posouzení námitky nepravého podpisu žalovaného č.2 v postavení směnečného rukojmího na směnce soud zpravidla vychází ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. V dané věci znalec vyslovil závěr, že nelze rozhodnout, zda jde o pravé podpisy žalovaného č.2 nebo o padělky vyhotovené někým jiným se snahou podpis žalovaného č.2 napodobit. Jinými slovy znalec nemohl rozhodnout ani v kladné či záporné rovině pravosti podpisu ( s určením kategorického závěru nebo určitého stupně pravděpodobnosti), nýbrž zůstal přesně uprostřed pomyslné „grafické přímky“ stanovící stupně pravděpodobnosti závěru znalce o pravosti podpisu. I když znalec vyhodnotil srovnávací materiál za vyhovující, pak výše uvedený závěr učinil v důsledku grafické jednoduchosti podpisu i s vědomím nestability srovnávacích podpisů s tím, že nelze očekávat upřesnění závěru ani při doplnění srovnávacího materiálu. V této souvislosti je na místě uvést, že soudu prvního stupně vůbec nepřísluší hodnocení podpisu za „primitivní“, jež „nedosahuje co do složitosti ani úrovně tří křížků užívaných negramotnými osobami“. Takové závěry soudu o „kvalitě podpisu“ jdou nad rámec znaleckého posudku a je zcela věcí každé osoby, jaký používá podpis. Lze proto shrnout, že samotný znalecký posudek by nepostačoval pro závěr o pravosti podpisu, žalobkyně by pouze na základě tohoto důkazu neunesla své důkazní břemeno o pravosti podpisu. Současně však znalecký posudek není důkazem o nepravém podpisu, tj. o padělku. Soud prvního stupně proto na základě návrhu žalobkyně uvedeným v písemném vyjádření ze dne 28.11.2019 přistoupil k provedení listinných důkazů ( kupní smlouvy, dohody o vyplnění směnky, zástavní smlouvy a uznání dluhu) a dále svědeckou výpovědí [Anonymizováno].

12. Z obsahu zástavní smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 16.5.2016, jejíž pravost žalovaný č.2 nezpochybnil, vyplývá, že žalovaný č.1 je v prodlení s úhradou fa č. [Anonymizováno] na částku 484 406 Kč, fa č. 116001708 na částku 603 421 a fa č. [Anonymizováno] na částku 347 000 Kč, tj. celkem 1 434 827 Kč s tím, že výše uvedená pohledávka žalobkyně představuje neuhrazenou kupní cenu za dodávky pohonných hmot dle kupní smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 28.1.2015. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva výslovně odkázala na kupní smlouvu č. [Anonymizováno], není pochyb o tom, že ji žalobkyně s žalovaným č.1 (zastoupeným žalovaným č.2) uzavřela. Pokud žalovaný č.2 nezpochybnil, že žalovaný č.1 odebíral od žalobkyně pohonné hmoty, došlo k realizaci jednotlivých dodávek právě na základě výše uvedené kupní smlouvy. Odvolací soud proto neuvěřil tvrzení žalovaného č.2, že se tak dělo pouze na základě telefonických objednávek, a že se v zastoupení žalovaného č.1 neseznámil s obsahem zástavní smlouvy. Se závazkem uvedeným v zástavní smlouvě koresponduje i Dohoda o uznání závazku ze dne 6.5.2019, jejíž pravost rovněž žalovaný č.2 nezpochybnil, pouze uvedl, že si není jistý, zda ji podepsal, neboť si již nepamatuje, se kterým zástupcem žalobkyně jednal. Svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno] (zaměstnance žalobkyně) bylo prokázáno, že veškerá smluvní dokumentace mezi žalobkyní a žalovaným č.1 (zastoupeným žalovaným č.2) byla podepsána dne 29.1.2015 v [adresa], jejíž součástí byla i Dohoda o vyplnění směnky a samotná směnka. Odvolací soud vyhodnotil svědeckou výpověď [Anonymizováno] za zcela souvislou, logickou a tím i věrohodnou osvědčující existenci směnečného závazku, aniž byl žalovaným č.2 i přes poučení soudu prvního stupně prokázán opak. I když soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování spisy tamního soudu, ve kterých byla prokázána existence směnečné dohody za účelem případného budoucího vyplnění blankosměnky k zajištění zaplacení kupní ceny za dodávky pohonných hmot ze strany žalobkyně, dle odvolacího soudu tyto zjištěné skutečnosti nemohou být nezvratným důkazem o tom, že se tak vždy postupovalo, tj. i v daném případě. Pro účely daného rozhodnutí na základě volného hodnocení důkazů vycházel soud zejména ze svědecké výpovědi [Anonymizováno], jež se stala základem pro vydané rozhodnutí ve spojení s ostatními provedenými listinnými důkazy, jež spolu vzájemně souvisejí a vytvářejí ucelenou představu o závazkovém vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č.1 zajištěný směnkou a zástavní smlouvou.

13. Z hlediska námitek žalovaného č.2 týkajících se porušení „principu rovnosti“ účastníků sporu neshledal odvolací soud žádného pochybení v postupu soudu prvního stupně. Z obsahu protokolů z jednání u soudu prvního stupně neplyne, že by se účastníkům sporu nedostalo stejných práv a povinností. V pozdním zaslání písemného vyjádření žalobkyně ze dne 28.11.2019 protistraně dne 20.7.2020 pak odvolací soud nespatřuje zásadní pochybení soudu, jež by zkrátilo práva žalovaného č.2, neboť se tak stalo před závěrečnými návrhy účastníků. Pokud soud provedl listinné důkazy a svědeckou výpověď [Anonymizováno], pak na základě výslovného návrhu žalobkyně, jež bylo uvedeno v tomto písemném vyjádření.

14. S odkazem na protokolaci z jednání je třeba uvést, že k osobě svědka [Anonymizováno] nebylo žalovaným č.2 ničeho konkrétního tvrzeno ohledně obsahu jeho „komunikace se zástupcem žalobkyně“ před jednací síní před zahájením jednání dne 16.7.2020 mezi 8,30 hod. a 9,15 hod. Odvolací soud vychází z protokolu z jednání ze dne 16.7.2020, které bylo zahájeno v 9,00 hod. a obsahuje mimo jiné i svědeckou výpověď [Anonymizováno]. Pokud zástupce žalovaného č.2 se dostavil k jednací síni již v 8,30 hod. a vyhodnotil vztah svědka k zástupci žalobkyně a obsah komunikace za nestandardní, bylo na místě v rámci jednání takovou skutečnost sdělit soudu a vznést námitku k osobě svědka. Žalovaný č.2 takovou námitku uplatnil až v písemném podání ze dne 20.7.2020, ve kterém navrhl provedení důkazu videozáznamem před jednací síní. I za předpokladu, že by videozáznam zaznamenal setkání zástupce žalobce se svědkem na chodbě soudu před jednací síní, nelze vyloučit, že se tyto osoby již v minulosti potkaly ve firmě žalobkyně, u jiného soudního řízení apod. Ještě to neznamená, že obsahem jejich vzájemné komunikace musely být nutně okolnosti daného předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný č.2 v rámci projednání věci dne 16.7.2020 nevyhodnotil tuto námitku za zásadní a ničeho nenamítal proti osobě svědka, ničeho konkrétního ani netvrdil co do obsahu komunikace, odvolací soud k této námitce nepřihlédl.

15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považuje směnku za platnou vyhovující čl.I § 75 ZSŠ v důsledku platného platebního místa i pravého podpisu žalovaného č.2 na směnce, potvrdil rozsudek prvního stupně ve vztahu k žalovanému č.2 dle § 219 o.s.ř. za věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení o námitkách.

16. Ve výroku II. tohoto rozsudku bylo žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř. a to v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 14 060 Kč za účast na soudním jednání dne 20.1.2022 dle § 7 a § 11 vyhl.č. 177/96 Sb., 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst.3 vyhl.č. 177/96 Sb., náhrady cestovného ve výši 1795,90 Kč za použití osobního vozidla zn.[Anonymizováno] na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 228 km, průměrné spotřebě 8,8 l PHM/ 100 km, průměrné ceně nafty 36,10 Kč/1 litr a základní sazbě 4,70 Kč/ 1 km, v rozsahu náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 20 274,60 Kč.