o zaplacení 380 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2023, č. j. 37 Cm 131/2022-55

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 15. 2. 2023, č. j. 37 Cm 131/2022-14, které mu byly doručeny ve dnech 6. 3. 2023 a 23. 3. 2023. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečný platební rozkaz, jímž bylo vyhověno žalobě o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 380 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, byl doručen žalovanému dne 20. 2. 2023. Platební rozkaz napadl žalovaný jednak námitkami doručenými soudu dne 6. 3. 2023, v nichž bylo pouze uvedeno, že směnka je podána opakovaně, už po zaplacení, kdy byla vedena exekuce, která je již ukončena. Tyto námitky soud vyhodnotil jako včasné. Dne 23. 3. 2023 bylo dále soudu doručeno podání označené jako Doplnění námitek, které soud vyhodnotil jako opožděné. S poukazem na ustanovení § 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. zdůraznil, že pouze včas podané námitky, které obsahují odůvodnění, odkládají v jimi vymezeném rozsahu právní moc a vykonatelnost vydaného směnečného platebního rozkazu, přičemž jen takovými námitkami se soud může v námitkovém řízení zabývat. Skutkovými tvrzeními uváděnými v námitkách vymezuje žalovaný předmět námitkového řízení, tedy vymezuje skutkový stav, který bude předmětem dokazování. Skutkový stav musí být proto vymezen dostatečně konkrétně a přesně a nelze jej již dodatečně doplňovat. Odůvodnění námitek totiž musí soudu umožnit, aby případně i bez účasti sporných stran při splnění zákonných podmínek mohl věc posoudit a o důvodnosti námitek rozhodnout. Dále soud uvedl, že v daném případě žalovaný ve svých včasných námitkách nenamítl ničeho proti vystavené směnce. Uvedl pouze, že směnka je použita opakovaně, již po zaplacení a že byla vedena exekuce, která je již ukončena, aniž ovšem tvrdil, kterého dne, jak a v jaké výši došlo k zaplacení směnky, kde a jakým způsobem byla exekuce vedena, jak a kdy skončila. Námitky doručené soudu dne 6. 3. 2023 proto soud vyhodnotil jako neodůvodněné.

2. Ohledně námitek doručených dne 23. 3. 2023 soud prvního stupně uvedl, že směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen do datové schránky dne 20. 2. 2023. Patnáctidenní lhůta k podání námitek proto začala plynout dne 21. 2. 2023 a skončila dne 7. 3. 2023. Námitky podané dne 23. 3. 2023 byly proto vzneseny po lhůtě dané ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř.

3. Z uvedených důvodů námitky žalovaného doručené dne 6. 3. 2023 soud odmítl jako neodůvodněné a námitky doručené dne 23. 3. 2023 jako opožděné.

4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a odkázal na platnou právní úpravu (§ 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.) i závěry Nejvyššího soudu přijaté v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4711/2008. Vyjádřil názor, že jeho podání doručené soudu dne 23. 3. 2023 je pouze rozvinutím námitky již uplatněné v jeho předchozím podání. Obě podání je tak nutno považovat za jeden celek. Odmítnutí námitek pro jejich neodůvodněnost a neprojednatelnost, jakož i odmítnutí námitek pro jejich opožděnost je v rozporu s ustanovením § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. a s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Napadeným usnesením bylo zasaženo do práva žalovaného na soudní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný dále upozornil na zásah do jeho právní jistoty v rámci postupu soudu v obdobné věci. Uvedl, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 47 Cm 18/2023 uplatnil žalobce právo na zaplacení další směnky. Rovněž v tomto řízení vydal soud směnečný platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 8. 3. 2023 a proti němuž podal žalovaný námitky, které byly obsahově zcela shodné s námitkami, které byly Městskému soudu v Praze doručeny dne 13. 3. 2023. Následně soud nařídil dne 17. 3. 2023 jednání ve věci a poté žalovaný dne 23. 3. 2023 své námitky doplnil podáním, obsahově totožným s podáním učiněným v posuzované věci. Odmítnutí námitek, k němuž došlo v posuzované věci, proto považuje žalovaný v rozporu s právní jistotou, když obsahově totožná námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu je v jednom případě vy hodnocena jako dostatečná k zahájení námitkového řízení a v jiném případě nikoliv.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k níže uvedeným závěrům:

6. Z obsahu spisu zjistil, že směnečným platebním rozkazem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 37 Cm 131/2022-14 uložil soud prvního stupně žalovanému, aby do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 380 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 18. 1. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 266,66 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 55 944,60 Kč, nebo aby podal ve stejné lhůtě námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Žalovaný byl rovněž poučen o tom, že opožděně podané námitky, námitky neobsahující odůvodnění a námitky podané tím, kdo k nim není oprávněn, soud odmítne. Směnečný platební rozkaz byl doručen žalovanému prostřednictvím datové schránky dne 20. 2. 2023. Dne 6. 3. 2023 bylo soudu doručeno elektronické podání žalovaného, v němž se uvádí, že směnka je použita opakovaně, už po zaplacení, kdy byla vedena exekuce, která je již ukončena. Dále bylo témuž soudu ve stejné věci dne 23. 3. 2023 doručeno další podání žalovaného (jeho právního zástupce), označené jako Doplnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 131/2022-14 ze dne 15. 2. 2023, v němž žalovaný uvedl, že k zajištění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 1. 2019 mezi žalovaným a jeho rodiči na straně vydlužitelů a [Anonymizováno] na straně zapůjčitele vystavil několik směnek znějících celkem na částku 1 500 000 Kč. Jedna z těchto směnek byla vystavena dne 15. 11. 2019 na částku 380 000 Kč splatnou dne 17. 1. 2020. Původní věřitel poté smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 10. 2019 převedl svou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobce, který prohlásil, že při podpisu smlouvy převzal originály 4 ks směnek, příjmové doklady, smlouvu o zápůjčce a další dokumenty. Dne 14. 4. 2021 uzavřel žalovaný společně se svými rodiči se žalobcem dohodu o splátkách dlužné částky, která byla na základě notářského zápisu přímo vykonatelná. Jelikož dohoda o splátkách nebyla dodržena, podal žalobce dne 7. 7. 2021 exekuční návrh. Exekuční řízení bylo vedeno k vymožení částky 1 250 000 Kč s příslušenstvím (úroky, úroky z prodlení, nákladů exekuce) a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč. Po úplném zaplacení těchto pohledávek bylo dne 15. 7. 2021 vydáno oznámení o skončení exekuce. Závazek žalovaného a jeho rodičů ze smlouvy o zápůjčce tak zanikl splněním. Žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 63/2006 a sp. zn. 29 Cdo 1367/2019) uzavřel, že zaplacením směnkou zajištěné pohledávky došlo i k zaplacení směnky a žalobce se proto jejím vymáháním chce na úkor žalovaného bezdůvodně obohatit.

7. Podle ust. § 175 odst. 1 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.

8. Podle třetího odstavce citovaného ustanovení, nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.

9. Předmětem námitkového řízení mohou být, jak plyne z výše uvedeného, pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán (a současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 254/2012).

10. Soudní judikatura je rovněž ustálena v závěru, že žalovaný nemůže - se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu - po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít - podle jeho názoru - význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4711/2008).

11. V poměrech posuzované věci začala lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovanému běžet dne 21. 2. 2023 a skončila uplynutím dne 7. 3. 2023. V průběhu této lhůty žalovaný v podání doručeném soudu dne 6. 3. 2023 na svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že směnka je použita opakovaně, už po zaplacení, kdy byla vedena exekuce, která je již ukončena. Z takto formulované námitky je – přes její stručnost – zcela nepochybné, že žalovaný se brání tím, že jeho závazek ze sporné směnky byl již splněn. Nelze tak přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že jde o námitku neobsahující odůvodnění. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ve shora uvedeném podání žalovaný současně neuvedl, kdy, popř. jakým způsobem, v jakém exekučním řízení, apod., k zaplacení směnky došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007), neboť pozdější konkretizace těchto skutkových okolností nepředstavuje novou, tudíž opožděnou obranu proti platební povinnosti uložené směnečným platebním rozkazem.

12. Stejný závěr však již nelze přijmout ve vztahu k tvrzením, obsaženým v dalším podání žalovaného, které bylo soudu doručeno dne 23. 3. 2023. Argumentace, že sporná směnka zajišťovala pohledávku původního věřitele ze smlouvy o zápůjčce, která byla postoupena žalobci a následně splněna v exekučním řízení, představuje novou, ve včasných námitkách neuplatněnou obranu. Jinými slovy, námitka zaplacení směnkou zajištěné pohledávky není doplněním či „rozvinutím“ námitky zaplacení směnky, jak tvrdí odvolatel, ale jedná se o zcela odlišnou obranu, založenou na jiných skutkových tvrzeních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 254/2012 nebo usnesení ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 125/2006). Protože námitka splnění kauzálního závazku žalovaného byla poprvé uplatněna až v jeho podání doručeném soudu dne 23. 3. 2023, stalo se tak po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Postupu soudu prvního stupně, který tyto námitky podle ust. § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl jako pozdě podané, proto nelze vytknout nesprávnost.

13. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 změnil tak, že se námitky žalovaného doručené soudu dne 6. 3. 2023 proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 37 Cm 131/2022-14, neodmítají. Ve výroku II. bylo usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně ve svém konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).