o nahrazení projevu vůle, o určení obsahu smlouvy, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2023, č. j. 73 Cm 82/2019-213, ve znění usnesení ze dne 17. května 2023, č. j. 73 Cm 82/2019-217

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o nahrazení souhlasu žalované s uzavřením smlouvy o převodu akcií a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 38 073,48 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce jako vlastník kmenových listinných akcií emitovaných žalovanou, série [Anonymizováno], číslo [Anonymizováno] a [Anonymizováno], o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč a kmenové listinné akcie emitované žalovanou, série [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 100 000 Kč požádal představenstvo žalované dopisem ze dne 14. 11. 2018 o vyslovení souhlasu s převodem výše uvedených akcií na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] za cenu ve výši 25 000 000 Kč. Protože představenstvo žalované souhlas neudělilo, požádal žalobce žalovanou dopisem ze dne 18. 12. 2018 o odkup akcií a připojil návrh smlouvy o úplatném převodu akcií. K odkupu akcií ze strany žalované nedošlo. Žalobce má za to, že souhlas představenstva byl odepřen bezdůvodně a požadoval proto nahrazení tohoto projevu vůle soudem.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že společnost [právnická osoba]., neměla finanční prostředky na úhradu kupní ceny akcií, ani vážný zájem akcie nabýt. Žalobu považuje za šikanózní. Dále namítla, že nemá dostatek finančních prostředků, že žalobce neučinil druhému akcionáři nabídku k uplatnění předkupního práva, žalobci nic nebránilo uzavřít smlouvu o převodu akcií, k jejímuž schválení mohlo dojít záhy. Kupní cenu považovala za nepřiměřenou, s tím, že se nebrání odkupu akcií za cenu přiměřenou.

3. Na základě provedeného dokazování (spornými akciemi, stanovami žalované, žádostí o udělení souhlasu s prodejem akcií, zápisem o jednání představenstva žalované, žádostí o odkup akcií, zápisy z jednání ze dne 10. 9. 2018, 19. 10. 2018 a 30. 11. 2018, výslechem svědka [Anonymizováno], kupní smlouvou ze dne 29. 4. 2018, smlouvou o pachtu ze dne 29. 4. 2018, znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] ze dne 10. 2. 2019, výslechem znalkyně [znalec], prohlášením společnosti [právnická osoba]. ze dne 15. 7. 2015, kupními smlouvami ze dne 3. 9. 2009, 27. 5. 2010 a 12. 1. 2011) soud prvního stupně zjistil, že žalobce je vlastníkem kmenových listinných akcií na jméno série [Anonymizováno] číslo [Anonymizováno] a číslo [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč a kmenové listinné akcie na jméno série [Anonymizováno] číslo [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 100 000 Kč. Akcie jsou převoditelné pouze se souhlasem představenstva. Žádostí ze dne 14. 11. 2018 požádal žalobce představenstvo žalované o udělení souhlasu s převodem shora uvedených akcií na společnost [právnická osoba] za kupní cenu 25 000 000 Kč. Představenstvo dne 29. 11. 2018 nepřijalo usnesení, kterým by s převodem akcií dle žádosti žalobce souhlasilo. Následně žalobce žádostí ze dne 13. 12. 2018 požádal žalovanou o odkup akcií za cenu ve výši 25 000 000 Kč a připojil koncept smlouvy. Z výpovědi svědka Lukáše Járy, jednatele a společníka společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že s žalobcem jednal o možnosti koupit akcie za částku 25 000 000 Kč, ke konkrétní dohodě však nedošlo. Dále soud vyšel ze zjištění, že žalovaná byla do 29. 4. 2018 vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno] o celkové výměře 162 053 m² v katastrálním území [adresa], na nichž se nachází vytěžený rekultivovaný odval šachty č. 1, vytěžený odval po těžbě uranové rudy. Kupní smlouvou ze dne 29. 4. 2018 prodala žalovaná uvedené pozemky paní [Anonymizováno] za kupní cenu ve výši 4 100 000 Kč s tím, že odval po těžbě uranové rudy nebyl předmětem prodeje. Smlouvou o pachtu ze dne 29. 4. 2018 přenechala paní [Anonymizováno] žalované jako pachtýři nemovitosti k dočasnému úplatnému užívání a požívání s tím, že účelem pachtu je zpracování odvalu po těžbě uranové rudy a jeho rekultivace včetně odvozu kameniva. Smlouva o pachtu na ne uzavřena do vytěžení odvalu nejpozději do 30. 4. 2025. Ke dni 3. 1. 2019 činilo jmění žalované 0 Kč, jeden kus kmenové listinné akcie emitované žalovanou na jméno o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč byl k datu 3. 1. 2019 oceněn částkou 0 Kč a jeden kus kmenové listinné akcie emitované žalovanou na jméno o jmenovité hodnotě 100 000 Kč byl k datu 3. 1. 2019 oceněn částkou 0 Kč.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 272 odst. 3 a § 329 odst. 1 z. o. k. a dospěl k závěru, že nárok žalobce na uzavření smlouvy o úplatném převodu akcií z žalobce na žalovanou za kupní cenu ve výši 25 000 0000 Kč není důvodný. Uvedl, že veškeré akcie žalované jsou podle čl. 5 odst. 2 stanov převoditelné pouze se souhlasem představenstva, který v daném případě nebyl k žádosti žalobce ze dne 14. 11. 2018 udělen. Dne 19. 12. 2018 byla žalované doručena žádost žalobce o odkup akcií za cenu ve výši 25 000 000 Kč. S ohledem na to, že stanovy žalované neurčují případy, kdy je představenstvo povinno odepřít souhlas s převodem akcií, vzniklo žalobci podle ust. § 272 z. o. k. právo navrhnout žalované uzavření smlouvy o koupi akcií, ohledně jejichž převodu příslušný orgán odmítl udělit souhlas, a to za přiměřené protiplnění a žalované vznikla povinnost takový návrh přijmout, což ve lhůtě do 15 dnů neučinila. Žaloba byla podána dne 17. 5. 2019, tedy v šestiměsíční lhůtě od doručení návrhu na uzavření kupní smlouvy žalované ve smyslu ust. § 329 z. o. k.

5. Přestože bylo z výpovědi jednatele společnosti [Anonymizováno] zjištěno, že existovaly pochybnosti o vážnosti vůle uvedené společnosti nabýt akcie za kupní cenu ve výši 25 000 000 Kč, soud tuto skutečnost neshledal podstatnou. Zdůraznil, že žalobce požádal žalovanou o udělení souhlasu s převodem akcií a představenstvo žalované odmítlo tento souhlas udělit. Uzavření smlouvy mezi žalobcem a společností [Anonymizováno] bylo zcela na vůli těchto účastníků. S ohledem na neudělení souhlasu představenstva byla žalovaná podle § 272 odst. 3 z. o. k. povinna odkoupit akcie od žalobce za přiměřenou cenu. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že sporné akcie byly ke dni 3. 1. 2019 (tj k 15. dni po doručení žádosti o jejich odkoupení) oceněny částkou 0 Kč. Tento svůj závěr znalkyně obhájila při svém výslechu. Námitku žalobce, že znalkyně nesprávně dovodila hodnotu jmění žalované, neboť do něho nezahrnula odval po těžbě uranové rudy nacházející se na nemovitostech, převedených kupní smlouvou ze dne 29. 4. 2018 na paní [Anonymizováno], vyhodnotil soud jako nedůvodnou. Uvedl, že je zcela v působnosti a odbornosti znalce, jakou metodu zvolí k ocenění podniku a jak podnik ohodnotí. Z výpovědi znalkyně bylo zjištěno, že v rozvahách žalované je zaúčtován odval za 5 900 000 Kč, který na nemovitostech leží netknutý. I přestože je odval k datu ocenění evidován v účetnictví, měla žalovaná vysoce záporný vlastní kapitál, a to z důvodu, „že se s tím odvalem nic nedělo, ten tam prostě ležel a leží.“ Podle zjištění znalkyně nebyly učiněny žádné kroky k vydání povolení ke zpracování odvalu a žalovaná nemá ani kapitál na pořízení potřebné techniky. O tom, že by žalovaná požádala o povolení zpracovávat odval, nebyla informována obec ani Báňský úřad pro [Anonymizováno]. Znalkyně proto uzavřela, že žalovaná vykazuje hodnotu blízkou nule – jde o společnost zadluženou u akcionáře.

6. Jelikož znalkyně obhájila své závěry o hodnotě jmění žalované, nepovažoval soud za podstatné učinit závěr, zdali je odval na nemovitostech ve vlastnictví žalované nebo zdali je součástí nemovitostí. Žaloba byla proto pro nesplnění zákonných předpokladů pro převod akcií na žalovanou, resp. z důvodu, že přiměřená hodnota akcií činí 0 Kč, jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalované, která měla ve věci plný úspěch.

7. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně předně vytkl, že nerozhodl o jeho návrhu na zpracování dodatku ke znaleckému posudku podanému znalkyní [znalec], jímž měly být odstraněny a doplněny vady posudku a namísto toho přistoupil k výslechu znalkyně, jímž však podle názoru žalobce k odstranění vytčených vad posudku nedošlo. Přestože je volba znalecké metody „záležitostí znaleckou a leží tak plně na bedrech znalce“, nelze odhlédnout od části výpovědi znalkyně, kterými sama znalecký posudek zpochybnila. Při svém výslechu mimo jiné opakovaně zmiňovala informační deficit, když žalovanou nebo spolupracující účetní nebyly znalkyni předány potřebné účetní doklady. Pokud jde o ocenění majetku žalované, spokojila se znalkyně pouze s jeho účetní hodnotou a nezkoumala faktickou hodnotu majetku. Pro pochybnosti o správnosti znaleckého posudku navrhl žalobce zpracování revizního posudku, avšak i tento návrh byl soudem zamítnut. Znalkyně nezjišťovala skutečnou hodnotu zásob kameniva ani hodnotu práv, kterými žalovaná disponuje z uzavřené pachtovní smlouvy. Přiměřenost kupní ceny za předmětné akcie je podle názoru žalobce otázkou právní, nikoliv znaleckou. Pro určení přiměřené ceny akcií je dle názoru žalobce rovněž významné určení, zda zásoba kameniva v majetku žalované je samostatnou věcí hromadnou nebo zda se jedná o součást pozemku, na němž se nachází. Přestože žalobce na základě poučení poskytnutého mu soudem doplnil svá tvrzení a označil důkazy k tvrzení, že žalovaná je vlastníkem odvalu po těžbě uranové rudy na pozemcích nacházejících se v k. ú. [adresa], soud k této otázce neučinil žádný závěr a dospěl tak k nesprávnému právnímu posouzení věci. Pokud bylo podle odůvodnění rozsudku prokázáno, že žalobce požádal představenstvo žalované o udělení souhlasu s prodejem akcií a této žádosti nebylo vyhověno, tedy že žalobce dodržel zákonem stanovený postup pro vznik nároku na odkup akcií žalovanou, nelze uzavřít, že žaloba byla nedůvodná.

8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila předně, že soudní praxe je dlouhodobě ustálena na závěru, že je-li předmětem žaloby požadavek na nahrazení projevu vůle žalovaného, je povinností soudu posuzovat takový návrh jako celek, tj. ve znění navrhovaném žalobcem, aniž by byl soud oprávněn do jeho obsahu zasahovat a provádět jeho úpravy. Pokud tedy hmotněprávní předpisy neposkytují podklad pro nahrazení projevu vůle (byť i jen částečně), soud žalobu zamítne. Žalovaná dále uvedla, že k vypracování revizního znaleckého posudku dle požadavku žalobce nebyl žádný důvod, což dokresluje fakt, že ve znaleckém posudku [znalec] byla hodnota samotného odvalu započítána. Hodnota akcií vycházela dle znaleckého posudku i v záporných číslech, společnost je předlužená a bylo by chybou předpokládat, že soud může jako cenu akcií určit jakoukoli vyšší cenu, než cenu nulovou. Upozorňuje-li žalobce na zpeněžitelný majetek společnosti, pak zapomíná na její dluhy, které je společnost povinna hradit s péčí řádného hospodáře tak, aby nedocházelo ke krácení či zvýhodňování věřitelů. Žalovaná uzavřela, že svědeckou výpovědí [Anonymizováno], jednatele spol. [právnická osoba] bylo prokázáno, že uvedená společnost nikdy neprojevila vážnou vůli ke koupi 30 % akcií za cenu 25 000 000 Kč. Právní nárok na nahrazení projevu vůle žalovaného tak není dán a žaloba má být zamítnuta.

9. V podání ze dne 27. 3. 2024 odkázal žalobce na závěry revizního posudku č. [Anonymizováno] zpracovaného dne 23. 3. 2024 znaleckou kanceláří [právnická osoba]., podle nichž nebyl postup znalkyně [znalec] správný. Revizní posudek vytýká znalkyni aplikovanou metodu DCF, která neměla být vůbec použita, a shodný závěr činí i ohledně další metody ocenění, a to metody transakčních násobitelů, kterou označuje za naprosto nevhodnou. V posudku není řešena tržní hodnota zásob a práv z uzavřené pachtovní smlouvy, které k datu ocenění zásadním způsobem určují hodnotu jmění společnosti i jejích akcií. Revizní posudek v závěru uvádí, že pro určení hodnoty akcií je nutné nejprve stanovit hodnotu zásob, resp. pachtu, který společnosti zaručuje právo na vytěžení zásoby kameniva, na vytěžení pískovny a ziskovou ukládku materiálu. Je pravděpodobné, že hodnotu společnosti a následně jejich akcií to ovlivní až o desítky milionů Kč.

10. Žalovaná v reakci na shora uvedené podání namítla, že předložený revizní posudek je rozporný, když uvádí, že pro získání tržní hodnoty lze použít metodu diskontních peněžních toků (tj. metodu DCF, kterou použila znalkyně [znalec]) a dále, že znalkyní provedená analýza na základě této metody co do výsledků hospodaření minulosti je v pořádku a správný je i závěr, že společnost byla k posuzovanému datu ve špatné ekonomické kondici a nebyl dán předpoklad pokračující činnosti podniku, přesto je využití dané metody znalkyní [znalec] označeno za chybné. Další vadu revizního posudku spatřuje žalovaná v tom, že kalkuluje se zisky společnosti na základě těžby odvalu a ložiska ihned po rozhodném datu pro posouzení, přestože oba znalci dospěli ke shodnému závěru, že k datu 3. 1. 2019 byla žalovaná společnost ve špatné ekonomické kondici, nebyl dán předpoklad další činnosti podniku a dokonce, že pro posouzení hodnoty společnosti měla být použita hodnota likvidační. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením, že finanční plán sestavený [znalec] nedával hospodářský smysl, ani s tím, že metoda DCF nemohla být použita. Další chybu revizního posudku shledává v tom, že se nezabývá otázkou, jakou částku a v jakém okamžiku by žalovaná musela vynaložit, aby k zahájení těžby mohlo vůbec dojít. Jediným možným využitím ze strany žalované tak zůstává prodej odvalu, s nímž počítá znalecký posudek [znalec]. Žalovaná dále vyjádřila přesvědčení, že žalobcem předložený posudek je tendenční a účelový, s tím, že znaleckému posudku [znalec] je vytýkáno nezahrnutí (neposouzení) domyšlené neexistující hodnoty, a to pachtovní smlouvy, ohledně níž posudek tvrdí, že měla kompenzovat prodej předmětných nemovitostí, což žalovaná odmítá. Žalovaná se rovněž podrobně vyjádřila ke znaleckému posudku č. [Anonymizováno] ze dne 7. 2. 2020 znalce [znalec], z něhož vyplynulo, že ke dni 4. 6. 2018 mohla společnost provádět pouze rekultivační práce, tj. činnosti vyžadující vynaložení nákladů, nikoli generující zisk. Žalovaná nemohla zahájit těžbu ani nemohla bez dalšího podat příslušné žádosti o chybějící povolení. Za zásadní žalovaná považuje, že přestože zadáním znaleckého posudku bylo definovat správné řešení znaleckého úkolu zadaného [znalec], znalecký posudek takové správné řešení neuvádí. Závěrem žalovaná zdůraznila, že společnost [právnická osoba], nikdy neprojevila vážnou vůli ke koupi 30 % akcií za cenu 25 000 000 Kč.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně, jakož i ze zjištění, která učinil z níže uvedených důkazů.

12. Z revizního znaleckého posudku č. 1835-86/2024 zpracovaného dne 23. 3. 2024 znaleckou kanceláří [právnická osoba], bylo zjištěno, že zpracovatel posudku vyjádřil výhrady k ocenění hodnoty akcií za použití metody DCF s tím, že tato metoda vychází z hypotézy, že společnost bude nadále fungovat v dalším období. V daném případě by takovouto budoucí činností společnosti mohlo být pouze využití odvalu (ať již formou jeho dobývání nebo formou jeho rozšiřování ukládkou nového materiálu), k čemuž společnost bezesporu směřovala uzavřením pachtovní smlouvy, což však znalkyně [znalec] zcela přehlíží. Rovněž metodu transakčních násobitelů označil zpracovatel revizního posudku za naprosto nevhodnou, s tím, že tento postup by přicházel v úvahu u fungující společnosti, nikoli u společnosti, která byla aktuálně nečinná. Jako třetí metoda ocenění pak byla [znalec] použita metoda substanční účetní, kterou by bylo možné obecně považovat za vhodnou, nikoli však na bázi účetní, ale na bázi tržní. Ohledně stanovení hodnoty odvalu vyšel zpracovatel revizního posudku ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 7. 2. 2020 znalce [znalec], který se věnoval zhodnocení legálnosti zahájení exploatační činnosti na ložiscích [adresa]. Znalecký ústav uzavřel, že potenciální hodnota odvalu významně převyšuje jeho hodnotu účetní, se kterou počítala znalkyně [znalec]. Minimální hodnota vyplývá z rozdílu mezi účetní hodnotou a prodejní cenou pozemků, které jsou „provozně nutné k jeho vytěžení propojené osobě.“ Společnost jednala s péčí řádného hospodáře a účetní ztrátu ve výši 14 713 tis. Kč „minimálně kompenzovala výhodnou smlouvou o zpětném pachtu předmětných pozemků za symbolické pachtovné ve výši 1 000 Kč ročně.“ Na druhou stranu, kalkulace provedená znaleckou kanceláří, návazně na data a informace [Anonymizováno] ukazují, že reálná cena odvalu za předpokladu jeho aktivního využití, mohla být a je výrazně vyšší. Pro určení hodnoty akcií je nutné nejdříve stanovit hodnotu zásob, resp. pachtu, který společnosti zaručuje právo na vytěžení zásoby kameniva, na vytěžení pískovny a ziskovou ukládku materiálu. Jedná se o naprosto zásadní aktivum společnosti, které bylo při ocenění akcií zcela opomenuto. Je pravděpodobné, že hodnotu společností a následně jejích akcií to ovlivní až o desítky milionů Kč.

13. Podle znaleckého posudku [znalec], znalce v oborech ekonomika, odvětví ceny a odhady a těžba, odvětví těžba surovin, ze dne 7. 2. 2020, který byl jedním z podkladů revizního znaleckého posudku, se v lokalitě [adresa] nalézá štěrkopísek, který je dle zákona 44/1988 Sb. nerostem nevyhrazeným. Tento výskyt nerostu sice dosud de iure nezískal statut nevyhrazeného ložiska, ale de facto se jednoznačně jedná o ložisko nevyhrazeného nerostu. V případě lokality [adresa] jde o hlušinový odval š. č. 1, jámy č. [Anonymizováno] uranového ložiska [adresa]. Odval je budován moldanubickými krystalickými horninami, které obsahují relikty uranového zrudnění. V surovinových bilancích ČR není odval veden jako ložisko, a to jak výhradní, tak i ložisko nevyhrazeného nerostu, avšak dle zákona č. 44/1988 Sb. se o ložisko jedná, a to na základě § 4, podle něhož „ložiskem nerostů podle tohoto zákona (dále jen „ložisko“) je přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty.“ Předmětný odval vznikl hornickou činností a obsahuje nerosty, a to nevyhrazené nerosty (surovinu vhodnou pro výrobu drceného kameniva – krystalické břidlice, zejména pararuly a hlubinné vyvřeliny) i vyhrazené nerosty, a to relikty Ra – zrudnění, které bylo předmětem provozního zájmu při těžbě primárního ložiska. Na uvedené lokalitě mohla společnost [Anonymizováno] ke dni 4. 6. 2018 provádět pouze dočasnou ziskovou ukládku inertního zásypového materiálu a inertního materiálu pro finální vrstvu, dokončení odstranění torz budov, odstranění dalších ocelových konstrukcí, stožárů a dalších stavebních prvků, rekonstrukci obslužných komunikací, apod.; k zahájení těžby odvalu chyběly dle znalce tyto dokumenty: posouzení vlivu na životní prostředí (likvidace ekologické zátěže), rozhodnutí o využití území pro těžbu, zpracování a následné schválení plánu využití ložiska nevyhrazeného nerostu a rozhodnutí o povolení činnosti prováděné hornickým způsobem.

14. V odvolacím řízení bylo dále zopakováno dokazování níže uvedenými listinami, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění:

15. Kupní smlouvou ze dne 8. 9. 2009 uzavřenou mezi [Anonymizováno] prodávajícím a [právnická osoba] jako kupující převedl prodávající na kupující předmět koupě – pozemky ve vlastnictví [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] zapsané na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. A obec [adresa] za kupní cenu ve výši 4 185 000 Kč. Podle kupní smlouvy se nemovitosti nacházejí uvnitř chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru [adresa], v důsledku čehož je kupující povinen dodržovat zákon č. 44/1988 Sb. (horní zákon) a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti. Na větší části prodávaných pozemků se nachází rekultivovaný odval šachty č. 1.

16. Smlouvou o převodu nemovitostí uzavřenou mezi společnostmi [právnická osoba]. jako prodávající a [právnická osoba]. jako kupující dne 27. 5. 2010 převedla prodávající na kupující předmět koupě – pozemky parc. č. [Anonymizováno] se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsané u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], za dohodnutou kupní cenu ve výši 11 280 000 Kč.

17. Kupní smlouvou ze dne 12. 1. 2011 uzavřenou mezi společnostmi [právnická osoba]. jako prodávající a žalovanou jako kupující převedla prodávající na kupující předmět koupě – 1 117 037 tun kameniva smíšených frakcí z odvalu nacházejícího se na pozemcích v k. ú. [adresa], p. p. č. [Anonymizováno] za cenu ve výši 6 031 999,80 Kč + DPH. Kupní cena byla vyúčtována fakturou č. [Anonymizováno], splatnou dne 2. 3. 2011 v celkové výši 7 238 400 Kč. Dohodou ze dne 15. 2. 2011 provedly strany kupní smlouvy vzájemných zápočet svých pohledávek v celkové výši 7 238 400 Kč.

18. Z prohlášení státního podniku [Anonymizováno] ze dne 14. 7. 2015 bylo zjištěno, že uvedený podnik dne 3. 9. 2009 uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl soubor nemovitostí v k. ú. [adresa], tvořících areál bývalého dolu č. 1, složený z p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno] p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno] p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa] (dále též jen „pozemky v k. ú. [adresa]“), na jejímž základě došlo k převodu předmětného majetku včetně veškerého příslušenství a odvalu jámy č. [Anonymizováno] na společnost [Jméno žalované].

19. Rozhodnutím Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ze dne 7. 6. 2017, č. j. [Anonymizováno] byla žalované povolena činnost podle § 9 odst. 1 písm. i)) atomového zákona, a to nakládání se zdroji ionizujícího záření – produkty hornické činnosti vzniklými při těžbě a zpracování uranové rudy jako hlušinový materiál uložených na odvalech a výsypkách, které nejsou radioaktivními odpady, podle § 36 odst. 1 písm. j) vyhl. č. 307/2022 Sb. – odtěžování a zpracování kameniva z odvalu šachty č. [Anonymizováno], jáma [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a dále povolena činnost podle § 9 odst. 1 písm. h) atomového zákona, a to uvádění radionuklidů do životního prostředí – používání a prodej kameniva vyrobeného ze suroviny z odvalu uranových dolů šachta č. [Anonymizováno], jáma [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to za podmínek v tomto rozhodnutí specifikovaných.

20. Z dalších předložených listin, které nejsou nikým podepsány (listiny označené jako Smlouva o dodávkách vytříděného kameniva s obsahem uranu, zajištění přepravy a dozimetrických služeb, Smlouva o pronájmu nemovitých a movitých věcí) neučinil odvolací soud žádná skutková zjištění.

21. Podle ust. § 272 odst. 1 z. o. k., ve znění do 30. 6. 2020, jestliže stanovy podmíní převoditelnost akcií na jméno souhlasem orgánu společnosti, mohou též určit, v jakých případech a za jakých podmínek je příslušný orgán společnosti povinen souhlas udělit, popřípadě v jakých případech je povinen souhlas odmítnout. Podle ust. § 272 odst. 2 z. o. k., nerozhodne-li příslušný orgán společnosti do 2 měsíců od doručení žádosti, platí, že souhlas byl udělen. Podle ust. § 272 odst. 3 z. o. k., odmítne-li příslušný orgán společnosti souhlas k převodu akcie na jméno udělit, ačkoliv nebyl podle stanov povinen souhlas odmítnout, společnost bez zbytečného odkladu od doručení žádosti akcionáře tuto akcii odkoupí za přiměřenou cenu. Lhůta pro uplatnění práva na odkoupení akcie je 1 měsíc ode dne, kdy bylo akcionáři doručeno rozhodnutí o odmítnutí s převodem akcie; ustanovení § 329 odst. 1 a 2 se použije obdobně.

22. Podle ust. § 329 odst. 1 z. o. k., porušil-li navrhovatel povinnost učinit veřejný návrh smlouvy, vzniká oprávněnému vlastníkovi účastnických cenných papírů právo navrhnout navrhovateli uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřené protiplnění a navrhovateli vzniká povinnost takový návrh přijmout. Podle ust. § 329 odst. 2 z. o. k., nebude-li návrh přijat do 15 pracovních dnů ode dne jeho doručení, může se oprávněný vlastník účastnických cenných papírů domáhat uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu újmy, a to nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy byl doručen návrh na uzavření smlouvy podle odstavce 1; ustanovení § 390 odst. 3 až 5 a odst. 7 se použije pro náhradu škody přiměřeně.

23. Podle čl. 5 odst. 1 stanov společnosti ke dni 4. 6. 2018, je základní kapitál společnosti rozvržen na 6 ks kmenových akcií na jméno o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 000 Kč a 10 akcií na jméno o jmenovité hodnotě každé akcie 100 000 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je vlastníkem kmenových listinných akcií na jméno [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč a kmenové listinné akcie na jméno [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 100 000 Kč. Podle čl. 5 odst. 2 stanov jsou veškeré akcie společnosti jsou omezeně převoditelné pouze se souhlasem představenstva, přičemž podmínky, za nichž je představenstvo povinno souhlas udělit, ani případy, kdy je povinno souhlas odmítnout, nejsou ve stanovách vymezeny; rozhodnutí o žádosti akcionáře tak zcela závisí na uvážení představenstva společnosti.

24. V posuzované věci požádal žalobce dne 14. 11. 2018 o udělení souhlasu představenstva s prodejem shora uvedených akcií společnosti [právnická osoba] za kupní cenu ve výši 25 000 000 Kč. Jeho žádost byla posouzena při jednání představenstva dne 29. 11. 2018 a nebylo jí vyhověno, o čemž byl žalobce vyrozuměn téhož dne; neuplatní se tedy domněnka udělení souhlasu s převodem dle ust. § 272 odst. 2 z. o. k. Dne 13. 12. 2018, tj. v průběhu jednoměsíční lhůty stanovené § 272 odst. 3 z. o. k. uplatnil žalobce u žalované společnosti právo na odkoupení předmětných akcií za částku 25 000 000 Kč; žádost byla žalované doručena dne 19. 12. 2018 a nebylo na ni nijak reagováno. Žaloba o nahrazení projevu vůle žalované byla podána u soudu prvního stupně dne 17. 5. 2019, tedy včas, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

25. Jak vyplývá z ust. § 272 odst. 3 z. o. k., povinnost společnosti odkoupit akcie na jméno v případě, že příslušný orgán společnosti odmítne udělit akcionáři souhlas k jejich převodu, aniž by mu takovou povinnost ukládaly stanovy, nastupuje pouze v případě, požádá-li akcionář o odkoupení akcie za přiměřenou cenu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobcem navrhovaná částka 25 000 000 Kč přiměřenou kupní cenu daných akcií nepředstavuje, neboť jejich hodnota je podle závěrů znaleckého posudku [znalec] ze dne 10. 2. 2022 nulová. Pro účely zjištění hodnoty podniku žalované ke dni 3. 1. 2019 a zjištění hodnoty akcií použila tato znalkyně tři standardní metody ocenění, a to účetní hodnotu vlastního kapitálu, výnosovou metodu diskontovaného peněžního toku DCF equity (dvoufázová metoda) a hodnotu transakčních násobitelů. Prostřednictvím první z těchto metod (ocenění jmění na bázi účetní hodnoty vlastního kapitálu) dospěla znalkyně k závěru, že k datu ocenění byla hodnota jmění společnosti –6 122 000 Kč. Jediným majetkem společnosti byl odval v účetní hodnotě 5 990 000 Kč ležící na cizím pozemku s problematickými vyhlídkami na zpeněžení a pohledávka za [Anonymizováno] ve výši 2 000 000 Kč po lhůtě splatnosti. Společnost evidovala závazky za žalobcem ve výši 2 843 000 Kč a za Kozákem ve výši 11 340 000 Kč. Za použití výnosové metody DCF equity byla k datu 3. 1. 2019 stanovena hodnota obchodního majetku (jmění) společnosti částkou 0 Kč, neboť výsledek ocenění (obě fáze propočtu) byl záporný. Při použití metody transakčních násobitelů byla hodnota čistého obchodního majetku společnosti pro účely úplatného převodu odhadnuta na 63 000 Kč. Znalkyně podrobně zdůvodnila, proč se pro účely ocenění jmění společnosti a stanovení hodnoty akcií přiklonila k výsledku ocenění výnosovou metodou diskontovaného provozního peněžního toku (DCF), na jejímž základě dospěla ke svému závěru o nulové hodnotě podniku i předmětných akcií. Vysvětlila rovněž, že společnost v období předcházející dni ocenění nevykonávala žádnou výdělečnou činnost, rozprodávala majetek za ceny hluboce pod účetní hodnotou (prodej pozemků v k. ú. [adresa] v účetní hodnotě 16 823 000 Kč za částku 4 100 000 Kč člence dozorčí rady společnosti [Anonymizováno], s tím, že část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč nebyla ani po čtyřech letech po splatnosti uhrazena), společnost je silně zadlužená (její závazek vůči žalobci činil 2 843 000 Kč a vůči R. Kozákovi dokonce 11 340 000 Kč) a má záporný vlastní kapitál.

26. Své výhrady vůči závěrům znalkyně [znalec] i metodám, které k ocenění použila, založil žalobce na důvodech revizního znaleckého posudku č. [Anonymizováno] znalecké kanceláře [právnická osoba]. zpracovaného dne 23. 3. 2024, tj. po vydání napadeného rozsudku (§ 205a písm. f/ o. s. ř.). Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalované, že předložený revizní posudek je vnitřně rozporný, když v bodu 2. 2. 3., který obsahuje přehled metod pro finanční ocenění závodu, uvádí pro účely ocenění na základě analýzy výnosů metodu diskontovaných peněžních toků (vedle metody kapitalizovaných zisků a kombinovaných výnosových metod) jako jednu z vhodných metod pro stanovení tržní hodnoty podniku, současně však v další části posudku (bod 3.1) aplikaci této metody znalkyní [znalec] označuje za chybnou s odůvodněním, že jde o metodu použitelnou pouze za předpokladu pokračující činnosti společnosti; znalkyně však v daném případě dospěla k závěru, že společnost je ve špatné ekonomické kondici a předpoklad pokračování její činnosti není dán. Revizní posudek, aniž by zpochybnil správnost závěru posudku [znalec] o špatné ekonomické kondici společnosti, však její další činnost, spočívající v těžbě odvalu a výrobě drceného kameniva, výslovně předpokládá a zakládá na ní svůj závěr, že potenciální hodnota odvalu významně převyšuje jeho hodnotu účetní. Uvádí rovněž, že společnost jednala s péčí řádného hospodáře a účetní ztrátu ve výši 14 713 000 Kč „minimálně kompenzovala výhodnou smlouvou o zpětném pachtu předmětných pozemků za symbolické pachtovné ve výši 1 000 Kč ročně.“

27. Oba znalecké posudky se tedy liší (mimo jiné) v stanovení hodnoty odvalu, který shodně považují za součást majetku (zásoby) žalované společnosti. S tímto závěrem však nelze souhlasit. Ze znaleckého posudku [znalec], znalce v oborech ekonomika a těžba, z něhož vyšel revizní znalecký posudek, vyplývá, že v lokalitě [adresa] se nachází ložisko nevyhrazeného nerostu (štěrkopísek), které je dle § 7 zákona č. 44/1988 Sb. součástí pozemků, převedených do vlastnictví [Anonymizováno]. Žalovaná má pouze časově omezené právo pachtu k pozemkům, na nichž se ložisko nachází, přičemž toto své právo dosud nijak nevyužívala. V případě lokality [adresa] se jedná o hlušinový odval š. č. [Anonymizováno] jámy č. [Anonymizováno] uranového ložiska [adresa]. Dle § 4 zák. č. 44/1988 Sb. se rovněž jedná o ložisko, neboť vzniklo hornickou činností a obsahuje nerosty, a to jak nerosty nevyhrazené (surovinu vhodnou pro výrobu drceného kameniva), tak i nerosty vyhrazené, a to relikty Ra – zrudnění, které bylo předmětem provozního zájmu při těžbě primárního ložiska. Rovněž pozemky p. p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly předmětem kupní smlouvy, uzavřené dne 29. 4. 2018 mezi žalovanou jako prodávající a [Anonymizováno] jako kupující, a smlouvy o pachtu, umožňující žalované dočasné užívání těchto pozemků, a to nejdéle do 30. 4. 2025.

28. S ohledem na to, že ložiska nevyhrazených nerostů jsou součástí pozemků (§ 7 zákona č. 44/1988 Sb.), zatímco ložiska vyhrazených nerostů náleží státu (§ 4 téhož zákona), je nutno uzavřít, že žalovaná není (nejen) vlastníkem ložiska štěrkopísku v k. ú. [adresa], ale ani tzv. odvalu po těžbě uranové rudy, nacházejícím se na části pozemků v k. ú. [adresa]. Na tom nemůže nic změnit ani prohlášení smluvních stran v čl. I kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2018, podle něhož odval neměl být předmětem prodeje. Součást věci přechází na nabyvatele věci ze zákona, jakmile nabyde věc hlavní, bez ohledu na to, zda byla ve smlouvě o převodu vlastnického práva k věci hlavní tato její součást výslovně uvedena. Není ani významné, zda si nabyvatel uvědomil, že nabývá i tuto součást věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1432/2002).

29. Názor žalobce, podle něhož se v daném případě nejedná o „opuštěný odval“ z důvodu nenaplnění legální definice úložného místa dle § 2 odst. 2 písm. c) zák. č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem, byl vyvrácen závěrem znalce [znalec], podle něhož v surovinových bilancích ČR sice není odval veden jako ložisko (a to jak výhradní, tak i ložisko nevyhrazeného nerostu), avšak dle § 4 zákona č. 44/1988 Sb. se o ložisko nerostů nepochybně jedná. Podle citovaného ustanovení se ložiskem nerostů rozumí přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty. Znalec vysvětlil, že předmětný odval vznikl hornickou činností a obsahuje nerosty, a to jak nerosty nevyhrazené, tj. surovinu vhodnou pro výrobu drceného kameniva, tak i vyhrazené nerosty. Shora uvedený právní režim byl zohledněn i v kupní smlouvě uzavřené dne 8. 9. 2009 mezi [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. a ve smlouvě o převodu nemovitostí uzavřené dne 27. 5. 2010 mezi společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba].; právní titul, na jehož základě se vlastníkem pozemků p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] stala žalovaná, nebyl v řízení zjištěn (kupní smlouva uzavřená dne 12. 1. 2011 mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou se týkala pouze prodeje kameniva, nikoli pozemků); protože však mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že ke dni ocenění hodnoty podniku žalovaná vlastníkem těchto pozemků nebyla, nejedná se o skutečnost pro posouzení věci významnou.

30. Z výše uvedených důvodů je třeba uzavřít, že hodnota odvalu neměla být zahrnuta do aktiv žalované společnosti, neboť žalovaná není jeho vlastníkem. Za této situace je polemika žalobce ohledně správnosti metody stanovení ceny odvalu irelevantní.

31. Odvolací soud se neztotožnil ani se závěrem revizního znaleckého posudku, že posudek [znalec] je nesprávný i z toho důvodu, že nezohledňuje hodnotu práv žalované z uzavřené pachtovní smlouvy. Revizní posudek totiž nepřináší odpověď na otázku, v čem jeho zpracovatel spatřuje výhodnost pachtovní smlouvy za situace, kdy od jejího uzavření zůstala žalovaná společnost zcela nečinná, neplnila účel pachtu uvedený v čl. II smlouvy (jímž bylo mj. zpracování odvalu po těžbě uranové rudy, tj. třídění, drcení, nakládání, odvoz, prodej, apod. a rekultivace odvalu, spolu s těžbou a zpracováním písků a štěrkopísků) a takto sjednaný účel objektivně ani plnit nemohla, neboť jí k tomu chyběla nejen nezbytná povolení a další dokumenty, uvedené ve znaleckém posudku [Anonymizováno], ale i jakékoliv finanční, personální i materiální zázemí (společnost nemá žádné zaměstnance, nevlastní technologii nutnou k výkonu činností uvedených v pachtovní smlouvě ani prostředky k jejímu opatření). Pokud se oba znalecké posudky shodly na tom, že společnost byla ke dni ocenění ve špatné ekonomické situaci, nelze současně přijmout závěr, že hodnota jejího podniku v rozhodné době dosahovala desítek miliónů Kč.

32. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že žalobcem požadovaná částka 25 000 000 Kč nepředstavovala přiměřenou cenu předmětných akcií ve smyslu ust. § 272 odst. 3 z. o. k., v důsledku čehož žalované nevznikla povinnost za tuto částku akcie od žalobce odkoupit. Rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba o nahrazení projevu vůle žalované zamítnuta, byl proto podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

33. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalované, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 12 661 Kč, která odpovídá odměně za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření k doplnění odvolání, účast na jednání) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. b), § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 7 vyhl. č. 1996 Sb., třem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradě cestovních výdajů ve výši 1 464 Kč za cestu z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět, tj. 187,6 km osobním vozem RZ [SPZ] při sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., průměrné spotřebě nafty 5,7 l/100 km a ceně ve výši 38,70 Kč/l dle § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb., náhradě za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 197 Kč.