o zaplacení směnečného peníze ve výši 300 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2022, č. j. 38 Cm 83/2021-92,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 14. 6. 2021, č. j. 38 Cm 83/2021-11 a v bodě II. výroku uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 40 453 Kč.

2. V odůvodnění soud uvedl, že o žalobě bylo k návrhu žalobce rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 300 000 Kč se 6% úrokem z této částky ode dne 1. 3. 2021 do zaplacení, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. V nich uvedl, že vystavená směnka je podepsána za žalovaného jednatelem žalobce na základě generální plné moci ze dne 2. 8. 2018. Potvrdil, že jednateli žalobce [Anonymizováno] plnou moc udělil v souvislosti se společným podnikáním v jiné společnosti, ještě před založením žalobce. Oba v ní byli jednateli a ze společenské smlouvy vyplývalo, že při zastoupení společnosti musí jednat společně. To platilo i pro žalobce až do 3. 5. 2019, kdy žalovaný přestal být jeho jednatelem. Důvodem zmocnění byl výhradně výkon funkce jednatele společnosti. Chybou bylo, že plná moc byla koncipována jako generální. Žalovaný však neměl v úmyslu zmocnit [Anonymizováno] k jednáním mimo rámec a výkon funkce jednatele společnosti. Směnka, která jako blankosměnka zajišťovala závazek ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2019, byla stejně jako smlouva o zápůjčce podepsána [Anonymizováno] bez vědomí a proti vůli žalovaného. Smlouva byla [Anonymizováno] předložena žalovanému v nedatovaném dopisu, který mu byl doručen dne 7. 4. 2021 spolu s kopií plné moci ze dne 2. 8. 2018. Dopisem ze dne 15. 4. 2021 a e-mailem adresovanými [Anonymizováno] žalovaný plnou moc odvolal (§ 448 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen obč. zák.). V reakci [Anonymizováno] žalovanému sdělil, že by si měl dávat pozor na to, co podepisuje, a že se nejedná o zápůjčku, ale o zajišťovací prostředek proti možným škodám po odchodu žalovaného ze společnosti. Podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 12. 2019 byl zastřen jiný právní úkon. Podpisy na straně zapůjčitele a vydlužitele jsou učiněny jednostranně ve střetu zájmů. Došlo k nim v době, kdy žalovaný byl jednatelem žalobcem. Smlouvu o zápůjčce považuje žalovaný za neplatnou pro nedostatek formy. Poukázal, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, když nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Směnka žalovanému nebyla předložena k placení.

3. Žalobce k námitkám uvedl, že příběh žalovaného není pravdivý. Žalovaný nikdy jednání žalobce, které vedlo k podepsání směnky na základě plné moci, nezpochybnil.

4. Po provedeném dokazování (spornou směnkou, předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2021, plnou mocí ze dne 2. 8. 2018, dopisem ze dne 15. 4. 2021, stejnopisem notářského zápisu ze dne 18. 1. 2019, č. j. [Anonymizováno], dvěma plnými mocemi ze dnů 15. 1. 2019 a 10. 1. 2019, dopisem ze dne 22. 3. 2021, reakcí žalobce na dopis, smlouvou o zápůjčce ze dne 1. 2. 2019) soud uzavřel, že plná moc ze dne 2. 8. 2018 je uzavřena na straně zmocnitele i na straně zmocněnce dvěma fyzickými osobami [Jméno žalovaného] a [Anonymizováno]. Plná moc byla vystavena dne 2. 8. 2018, tj. před vznikem žalobce. Ten byl založen s ohledem na obsah notářského zápisu dne 18. 1. 2019 a do obchodního rejstříku byl zapsán až dne 24. 1. 2019. Žalovaný vykonával funkci jednatele v žalobci od 24. 1. 2019 a do 24. 4. 2019; výmazu došlo až dne 3. 5. 2019. Žalobce měl v období od 24. 1. 2019 do 24. 4. 2019 dva jednatele, kteří jej zastupovali společně. Samostatně žalobce zastupoval [adresa] Zajíček až po odchodu žalovaného ze společnosti a po zániku jeho funkce jednatele. Směnka vystavená dne 1. 2. 2019 a podepsaná [Anonymizováno] na základě plné moci ze dne 2. 8. 2018 tak nemohla být podkladem pro to, aby v roce 2018 [Anonymizováno] vystupoval za žalobce, který v té době nebyl ani založen, ani nevznikl. Uvedená plná moc se mohla vztahovat k jednání za jinou společnost, nikoliv však za žalobce. Není možné, aby na jejím podkladě bylo jednáno a konáno ze strany [Anonymizováno], jakožto jednatele žalobce, v souvislosti se smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 1. 2. 2019, jejímž obsahem mělo být poskytnutí zápůjčky ve výši 300 000 Kč žalovanému se zajištěním případného dluhu směnkou a s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Soud postupoval podle § 6 odst. 1, 2, § 8, § 446 a § 448 o. z. Žalovaný se o existenci směnky a smlouvy o zápůjčce dověděl až dne 15. 3. 2021, směnka a smlouva o zápůjčce mu byly předloženy žalobcem dne 15. 4. 2021. V reakci na uvedené žalovaný plnou moc odvolal. Podpisem smlouvy o zápůjčce byl zastřen jiný právní úkon, když se nejednalo o zápůjčku peněžních prostředků, když nebylo prokázáno, že by k poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch žalovaného došlo. V době, kdy byla uzavřena smlouva o zápůjčce, nesvědčilo [Anonymizováno] právo zastupovat žalovaného, neboť v této době, jak bylo prokázáno společenskou smlouvou žalobce, museli za žalobce jednat dva jeho jednatelé, přičemž žalovaný k datu 1. 2. 2019 jednatelem žalobcem ještě byl. Pokud ze společenské smlouvy žalobce vyplývá, že jménem žalobce musí jednat společně dva jednatelé, není přípustné, aby jednatelé žalobce udělili generální plnou moc pouze jednomu z nich (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005). Uzavřel-li [Anonymizováno] smlouvu o zápůjčce jak v postavení jednatele žalobce, tak v postavení zástupce žalovaného (bez existující plné moci), je uzavřená smlouva neplatná. To platí i o směnce. Jednání žalobce, která za něho učinil její jednatel [Anonymizováno], nesou znaky nepoctivého jednání v právním styku s tím, že jednání jmenovaného jednatele je třeba označit za nepoctivé a protiprávní, z něhož se žalobce pokusil těžit. Takovéto zneužití práva nemůže ani požívat žádné právní ochrany.

5. Soud proto směnečný platební rozkaz zrušil a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalobce včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V jeho doplnění uvedl, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy. Své rozhodnutí založil na úvaze, která nemá oporu ani v provedeném dokazování, ani v platné právní úpravě. Přijaté závěry jsou postaveny na domněnkách. Není zřejmé, na základě čeho byl návrh zamítnut.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že závěr soudu prvního stupně o neplatnosti směnky a smlouvy o zápůjčce z důvodu rozporu tvrzeného zmocnění se společenskou smlouvou, je správný. Bylo prokázáno i to, že se jednalo o zastřený právní úkon, neboť účelem nebylo poskytnutí finančních prostředků. Žalovaný neměl v úmyslu zmocnit [Anonymizováno] k jednání mimo rámec výkonu funkce jednatele žalobcem. Jakmile zjistil, že plná moc byla zneužita, odvolal ji. Žalobce netvrdil, že by o podpisu směnky a smlouvy žalovaného informoval, ani že by se částka 300 000 Kč dostala do dispozice žalovaného. Smlouva je neplatná i pro nedostatek formy, neboť v době podpisu smlouvy byl jednatelem žalobce vedle [Anonymizováno] i žalovaný.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

9. Žalobce při jednání zdůraznil, že není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že je právní jednání neplatné, nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy.

10. Žalovaný se bránil tím, že směnka měla zajišťovat smlouvu o zápůjčce, na základě které však žádné finanční prostředky neobdržel, neboť měla zastírat jiné právní jednání.

11. Z předmětné směnky vyplývá, že výstavce byl při jejím vystavení zastoupen [Anonymizováno], jednatelem žalobce, na základě písemné plné moci ze dne 2. 8. 2018 (čl. III § 3 odst. 2 z. s. š.). Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1453/2007 přijal závěr, že „byla-li písemně udělena zmocněnci plná moc k tomu, aby zmocnitelku zastupoval ve všech věcech, jde o všeobecnou plnou moc, opravňující zmocněnce ke všem právním úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc (např. odmítnutí dědictví). V situaci, kdy právní úprava, obsažená v ustanovení čl. III § 3 odst. 2 směnečného zákona, bez jakýchkoli pochybností pro podpis směnky zmocněncem požadavek existence zvláštní plné moci neurčuje, prosadí se shora uvedený závěr i v této věci“. Přijatý závěr se prosadí i v posuzované věci, když plná moc ze dne 2. 8. 2018 je dle svého obsahu generální plnou mocí, zmocňující [Anonymizováno] k zastupování žalovaného ve všech věcech, tedy i při podpisu směnky. Odvolací soud tak konstatuje, že směnka obsahuje formální náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. a žalobci z ní podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako výstavci přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

12. Odvolací soud se dále zabýval posouzením smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2019, kterou jménem žalovaného (na základě plné moci ze dne 2. 8. 2018) i jménem žalobcem uzavřel [Anonymizováno], když skutečnost, že směnka měla zajišťovat závazek právě z této smlouvy, vyplývá z nedatovaného dopisu žalobce, podepsaného jeho jednatelem [Anonymizováno]. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010 vyjádřil názor, že „smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu; vznik právního vztahu z půjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (slovy zákona „přenechání“) předmětu půjčky (předání peněz nebo bezhotovostní převod smluvené částky). Jinak řečeno, ke smlouvě o půjčce nedochází (a právní vztah z půjčky nevzniká) jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. V poměrech posuzované věci uvedené znamená, že je třeba zabývat se nejen platností smluvních ujednání, ale i tím, zda skutečně došlo k předání finančních prostředků. Podle § 152 odst. 1 obč. zák. si právnická osoba tvoří orgány o jednom členu (individuální) nebo o více členech (kolektivní). V posuzované věci měl žalobce k uvedenému dni dva individuální statutární orgány, a to žalovaného a [Anonymizováno] (společenská smlouva neurčila, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán - § 44 odst. 5 z. o. k.). Podle § 164 odst. 1 obč. zák. platí, že každý člen statutárního orgánu má neomezené zástupčí oprávnění. To neznamená, že by nemohl být způsob zastupování členy statutárního orgánu upraven odlišně, např. že právnickou osobu zastupuje více členů statutárního orgánu společně nebo může být zástupčí oprávnění svěřeno jen některým členům statutárního orgánu. V posuzované věci byl způsob jednání za žalobce určený ve společenské smlouvě zapsán ve veřejném rejstříku (obchodním), a proto mohl žalovaný a [Anonymizováno] žalobce zastupovat (činit za něj právní jednání) jen v souladu s tímto způsobem. Výjimku představuje úprava uvedená v § 164 odst. 2, věta druhá z. o. k., o kterou však nejde, neboť zmocnění by muselo být žalovaným uděleno druhému jednateli in concreto, tedy k uzavření právě předmětné smlouvy. K tomu nedošlo. Obsahem plné moci ze dne 2. 8. 2018 nadto není zmocnění udělené jedním z jednatelů druhému k zastupování žalobce, což logicky vyplývá z toho, že v době udělení zmocnění žalobce neexistoval (k jeho vzniku došlo až dne 24. 1. 2019). I kdyby plná moc uvedené splňovala, absentovalo zmocnění ke konkrétnímu právnímu jednání za žalobce. Lze tudíž jednoznačně uzavřít, že došlo k porušení způsobu jednání člena statutárního orgánu, následkem čehož je nicotnost učiněného právního jednání, tj. nicotnost smlouvy o zápůjčce, neboť nebyla řádně projevena vůle zastoupeného žalobce způsobem společenskou smlouvou určeným.

13. Provedeným dokazováním lze mít rovněž za prokázané, že nedošlo ani k faktickému předání finančních prostředků. V nedatovaném dopise [Anonymizováno] (v současné době jediný jednatel žalobce) přiznává, že jak smlouvu o zápůjčce, tak směnku podepsal „jako zajišťovací prostředek proti možným škodám“, z čeho lze dovodit, že žalobce nejenže žádné peníze žalovanému fakticky nikdy nepředal, ale nikdy ani takový úmysl neměl. Tento závěr podporuje i samotný text smlouvy o zápůjčce, podle níž mělo dojít k předání peněž v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný při uzavření smlouvy vůbec nebyl, což převzetí čehokoliv z jeho strany vylučuje.

14. Nicotnost smluvních ujednání a absence faktického předání peněz umožňuje přijmout závěr o unesení důkazního břemeno ohledně námitky absence kauzy směnky. Soud prvního stupně postupoval správně, když vydaný směnečný platební rozkaz zrušil, a proto odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o náhradě nákladů řízení, byť z jiných důvodů, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 23 639 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 19 000 Kč (2 úkony x 9 500 Kč/úkon s tím, že úkonem byl sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 1. 2023) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 AT, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět v celkové výši 1 000 Kč (10 půlhodin jedna zpáteční cesta x 100 Kč/půlhodina) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a náhradu cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět (315 km) ve výši 3 039 Kč, vykonanou automobilem s průměrnou spotřebou 9,86 l/100 km a cenou pohonných hmot - 41,20 Kč. Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb. a č. 467/2022 Sb.