o zaplacení částky 185 115,07 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 76 Cm 87/2021-108,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení částky 185 115,07 Kč s příslušenstvím a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 74 874,80 Kč.

2. Uvedl, že žalobce žalobu odůvodnil tím, že byl členem žalovaného a dne 27. 8. 2018 uzavřel s [Anonymizováno] Dohodu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu a Dohodu o finančním vyrovnání při převodu družstevního podílu; úplata byla sjednána ve výši 3 560 000 Kč. [Anonymizováno] se na žalobci, v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 31/2021, domáhal zaplacení částky 185 115,07 Kč z důvodu, že žalobcem tvrzená anuita nebyla ve výši 530 680,03 Kč, ale 708 663,69 Kč. Výši anuity 530 680,03 Kč ke dni 31. 8. 2018 sdělil žalobci žalovaný a ta se promítla i do prohlášení a ceny dohodnuté s [Anonymizováno]. Nesprávná informace žalovaného a jeho prohlášení ze dne 6. 8. 2018 měly zásadní vliv na dohodu o kupní ceně, čímž žalovaný způsobil žalobci škodu odpovídající částce, kterou musel žalobce na základě rozsudku zaplatit manželům [Anonymizováno]. Žalobce neměl důvod nevěřit účetní žalovaného o výši anuity.

3. Žalovaný se bránil tím, že o správné výši anuity vztahující se k družstevnímu podílu, s nímž je spojeno právo nájmu bytu, byl žalobce informován správně v rámci emailové komunikace ze dne 21. 3. 2018. Současně byl informován, že v říjnu 2018 bude možné splatit část nebo celou hodnotu podílu anuity ve výši 708 663,69 Kč. V Evidenčním listu bytové jednotky s potvrzením o anuitě k 31. 8. 2018 došlo k omylu v psaní a číslech ohledně výše anuity 530 680,03 Kč. Žalobce si musel být této nepřesnosti vědom. Není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem údajné škody.

4. Po provedeném dokazování (výpisem z obchodního rejstříku žalovaného, dohodou o převodu družstevního podílu ze dne 27. 8. 2018, dohodou o finančním vyrovnání ze dne 27. 8. 2018, dopisem ze dne 10. 12. 2020, žalobou vedenou ve věci vedené pod sp. zn. 79 Cm 31/2021 a rozsudkem vydaným v této věci, evidenčním listem bytové jednotky s potvrzením o anuitě, prohlášením žalovaného ze dne 6. 8. 2018, e-maily ze dnů 22. 5. 2017, 21. 3. 2018, 20. 7. 2018 a 29. 10. 2020, smlouvou o vedení účetnictví ze dne 19. 10. 2016, výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a výslechem žalobce) soud zjistil, že mezi [Anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o vedení účetnictví, na základě níž jmenovaná vedla pro žalovaného účetnictví a poskytovala další služby ve smlouvě uvedené. Žalobce dne 22. 5. 2017 požádal žalovaného (účetní [Anonymizováno]) o sdělení částky výše nesplaceného úvěru k bytu k měsíci květnu 2017. Bylo mu sděleno, že ke dni 31. 5. 2017 je nesplacená anuita ve výši 768 536,87 Kč a měsíční splátka ve výši 4 480,16 Kč. Dne 21. 3. 2018 svědkyně [Anonymizováno] e-mailem informovala paní [Anonymizováno] a žalobce o tom, že stav anuity ke dni 31. 3. 2018 je ve výši 733 503,80 Kč a že v říjnu 2018 bude možné anuitu zcela nebo zčásti splatit s tím, že anuita bude ve výši 708 663,69 Kč. Žalobcem jako převodce uzavřel s manželi [Anonymizováno] jako nabyvateli dohodu o převodu družstevního podílu, z níž vyplývá, že na bytě neváznou ke dni uzavření dohody žádné závazky mimo nesplaceného podílu na úvěru u [právnická osoba] náležejícího k bytu ve výši 530 680,03 Kč. Současně uzavřeli dohodu o finančním vyrovnání, v níž byla dohodnuta kupní cena ve výši 3 560 000 Kč. Svědkyně [Anonymizováno] e-mailem sdělila žalobci, že při vystavování podkladu pro vyčíslení anuity k 31. 8. 2018 došlo k písařské chybě. Rozsudkem vydaným Krajským soudem v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 79 Cm 31/2021 byla žalobci uložena povinnost zaplatit manželům Hofmanovým částku 185 115 Kč s příslušenstvím.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem [Anonymizováno] a [Anonymizováno], e-maily ze dnů 20. 7. 2018 a 22. 12. 2016 a výpisem z účtu žalobce ze dne 13. 7. 2022 z důvodu nadbytečnosti, neboť skutkový stav má soud za prokázaný jinými provedenými důkazy.

6. Při právním posouzení vycházel soud z § 580 odst. 2 písm. c) a § 581 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“) a § 585 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

7. Žalobce po poučení dle §118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedl, že cena podílu byla dohodnuta bez ohledu na závazek vůči družstvu a nebyla zde žádná přímá úměra mezi úplatou za podíl a anuitou. I kdyby v dohodě byla anuita ve výši 730 000 Kč, úplata za vypořádací podíl by byla stejná. Škoda spočívá v tom, že byl povinen zaplatit manželům Hofmanovým přiměřené zadostiučinění ve výši 185 115 Kč z důvodu nesprávného sdělení ze strany žalovaného. V žalobě však žalobce tvrdil, že žalovaným uvedená nesprávná výše anuity se promítla i do prohlášení a ceny dohodnuté s manželi Hofmanovými. Tvrzení žalobce jsou tak v rozporu.

8. Soud vzal za prokázané, že výše anuity na výši úplaty vliv měla, když svědek [Anonymizováno] uvedl, že dohody se musely přepsat s ohledem na změnu výše anuity ze 730 000 Kč na 530 000 Kč, a to tak, že celková výše úplaty byla z původních 3 400 000 Kč změněna na 3 560 000 Kč. Celková úplata za podíl včetně anuity byla mezi stranami sjednána na částku 4 100 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by se celková sjednaná částka změnila, a to ani s ohledem na zvýšení cen bytů, stavebního materiálu a podobně. Je logické, že s ohledem na změnu výše anuity reagovaly smluvní strany dohody změnou výše úplaty. Je nevěrohodné, že by svědek [Anonymizováno] přistoupil na ujednání, kterým by si strany sjednaly pouze výši zbylé úplaty nad rámec anuity, a to bez ohledu na výši anuity. V řízení nebylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda, když sjednanou částku za převod družstevního podílu (4 100 000 Kč) obdržel. Pokud chybou žalovaného obdržel o 185 115 Kč více, než bylo sjednáno, tuto částku vrátil, čímž byl napraven stav věci.

9. Protože žalobce neprokázal vznik škody, tedy bezdůvodného obohacení na straně manželů Hofmanových, soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšnému žalovanému.

10. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že se žalobě vyhovuje. Uvedl, že závěr soudu prvního stupně je nelogický. Pokud by došlo ke snížení anuity o 200 000 Kč, proč by se nezvýšila kupní cena o 200 000 Kč, ale jen o 160 000 Kč. Uvedenou nelogičnost nevysvětlil ani soud prvního stupně, ani svědek [Anonymizováno]. Cena za podíl byla jasně dohodnuta ve smlouvě bez ohledu na anuitu. Ta na výši ceny neměla a nemůže mít vliv, když jde o vlastnost podílu. Žalobci byla rozsudkem uložena povinnost zaplatit svědku [Anonymizováno] přiměřenou náhradu ve výši 185 115 Kč za to, že jej uvedl v omyl. Původcem omylu však byl žalovaný. Žalobce o výši anuity nevěděl, neboť jako statutární orgán nemohl být obeznámen s každým detailem běžného chodu družstva. Záležitosti s anuitou vyřizovala účetní. Původcem omylu nemohl být žalobce jen proto, že byl členem představenstva. V dané věci nevystupoval jako člen představenstva, ale běžný člen družstva. Protiprávní jednání žalovaného spočívá ve vystavení nepravdivého potvrzení o výši anuity. Tím, že žalobce svědku Hofmanovi uhradil žalovanou částku, došlo na jeho majetku k újmě. Důvodem vzniku škody bylo jednání v omylu. Nesprávná výše anuity byla uvedena v dohodě o převodu družstevního podílu na základě údaje z evidenčního listu, který žalobce obdržel od žalovaného, který tak porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 581 odst. 1 z. o. k. Cena podílu byla dohodnuta bez ohledu na anuitu, obě skutečnosti od sebe byly odděleny.

11. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Uvedl, že žalobce uváděl rozporná tvrzení. Prokázáno bylo, že výše anuity měla vliv na výši úplaty. Celková úplata za podíl včetně anuity byla sjednána ve výši 4 100 000 Kč. Je logické, že reakcí na změnu výše anuity byla změna výše úplaty za podíl. Žalobci žádná škoda nevznikla. Pokud v rozhodné době obdržel „chybou“ žalovaného o 185 115 Kč více, než bylo sjednáno, tuto částku svědkovi [Anonymizováno] vrátil na základě rozhodnutí soudu. Žalobce výši anuity znal, byla mu sdělena prostřednictvím e-mailu. Minimálně do 18. 10. 2021 byl žalobce členem představenstva žalovaného a ze své pozice měl disponovat informacemi o výši nesplacené anuity. Nemohl nabýt dojmu, že za pouhých pět měsíců se anuita snížila o 185 115,07 Kč, když měsíční splátka činila 5 731,61 Kč a žádná mimořádná splátka jím zaplacena nebyla. Údaj v evidenčním listu je omylem v psaní a číslech. Chybí příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem údajné škody. Žalobcem uplatněný nárok nekoresponduje s rozdílem mezi správnou výší anuity 708 663,69 Kč a tou nesprávnou výši 530 680,03 Kč.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a neshledal důvody ani pro jeho potvrzení, ani změnu.

13. Žalobce odůvodnil svůj nárok tím, že jej žalovaný uvedl v omyl a způsobil mu škodu ve výši 185 115,07 Kč, kterou zaplatil Františku Hofmanovi jako přiměřenou náhradu za omyl, jehož původcem byl žalovaný. Tím došlo k újmě na majetku. Sdělením nepravdivých údajů porušil žalovaný právo člena na poskytnutí údaje ze seznamu členů (§ 581 odst. 1 z. o. k.) a zasáhl tak do absolutního práva žalobce.

14. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí návrh obsahovat vedle obecných náležitostí mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, které slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Pokud žalobce tvrdil, že mu byla žalovaným způsobena škoda, absentují v návrhu tvrzení týkající se splnění všech předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody. V posuzované věci se žalobce domáhá práva na náhradu škody vzniklé jako následek porušení zákonné povinnosti. Předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody podle § 2910 o. z. jsou porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění. Žalobce tvrdil, že žalovaný porušil zákonnou povinnost poskytnout údaje ze seznamu členů (§ 581 odst. 1 z. o. k.), když poskytnuté údaje byly nepravdivé. Tvrdil-li žalobce, že porušením této povinnost došlo k zásahu do absolutního práva, nespecifikoval, o jaké konkrétní právo z práv absolutních by mělo jít. Odvolací soud připomíná, že za absolutní práva jsou považována taková, která žalobci přiznává právní řád a která působí vůči každému; jde o práva osobnostní a absolutní práva majetková (např. právo vlastnické, věcná práva k věci cizí a další). Zcela pak absentuje tvrzení, v čem žalobce spatřuje příčinnou souvislost mezi jím tvrzenou vzniklou škodou a protiprávním jednáním spočívajícím v porušení tvrzené povinnosti, tj. že mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou je vzájemný vztah příčiny a následku. Přestože žalobce dosud dostatečně nevylíčil jeden ze shora uvedených předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody, nebyl soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tak učinit. Teprve poté, co budou tvrzení ohledně zmíněného předpokladu doplněna, bude namístě provést k jejich prokázání důkazy, které žalobce navrhne; o povinnosti důkazní musí být rovněž poučen (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), stejně jako o následcích nesplnění obou povinností spočívajících v závěru o neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního.

15. Pokud jde o tvrzení žalobce, že „důsledkem porušení této zákonné povinnosti totiž byla povinnost žalobce uhradit přiměřenou náhradu ve smyslu § 585 občanského zákoníku panu Hofmanovi“, odvolací soud zdůrazňuje, že důvodem vzniku povinnosti zaplatit přiměřenou náhradu nebylo porušení zákonné povinnosti ze strany žalovaného; jde o nárok mýlící se osoby vůči původci omylu, jde-li o omyl o vedlejší okolnosti, který není sankcionován neplatností právního jednání. Jinak řečeno, následkem jednání v omylu není vznik povinnosti k náhradě škody, ale neplatnost právního jednání (§ 583 o. z.), případně vznik práva mýlící se osoby vůči původci omylu na přiměřenou náhradu (§ 584 odst. 1 o. z.).

16. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z důkazu výslechem účastníka - žalobce, který byl proveden při jednání dne 25. 4. 2023. Z obsahu spisu není zřejmé, zda provedení tohoto důkazu bylo některým z účastníků navrženo. Takový návrh neučinil ani žalobce v žalobce, ani žalovaný ve vyjádření k žalobě. Při jednání dne 17. 1. 2023 právní zástupce žalobce pouze sdělil, že „si ponechává lhůtu k vyjádření se co do účastnického výslechu žalobce“. Žádné takové vyjádření obsahem spisu není. Podle § 131 odst. 1 o. s. ř. může soud důkaz výslechem účastníka nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Vedle absence návrhu na provedení důkazu (předmětné řízení je řízením sporným) z obsahu spisu nevyplývá, že by předpoklady uvedené v § 131 odst. 1 o. s. ř. byly splněny. Není zřejmé jednak to, že žalobce dal souhlas se svým výslechem, jednak to, jakou skutečnost nebylo možno prokázat jinak. Existenci takové skutečnosti by měl přitom označit ten z účastníků, který důkaz výslechem účastníka navrhuje. Z obsahu protokolu o jednání pak nevyplývá, že by byl žalobce ze strany soudu prvního stupně před započetím výslechu poučen o tom, že má vypovídat pravdu a nic nezamlčovat (§ 131 odst. 2 o. s. ř.).

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil z důvodu existence vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvního stupně žalobce poučí o povinnosti doplnit tvrzení, na jejichž absenci odvolací soud poukázal, a o povinnosti navrhnout k prokázání doplněných tvrzení důkazy. Poté soud prvního stupně vyhodnotí, zda žalobce splnil svou povinnost tvrzení, resp. důkazní, a v návaznosti na to přijme závěr o tom, zda lze mít za naplněné všechny předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody ve smyslu § 2910 o. z., tj. závěr, zda žalovanému povinnost k náhradě škody vznikla. V rámci toho se soud prvního stupně případně neopomene vypořádat s výhradou žalovaného k výši uplatněné škody (viz vyjádření ze dne 7. 9. 2022); výše škody a přiměřené náhrady nemusí být totožná. Dospěje-li ke kladnému závěru ohledně splnění všech předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody, bude dále namístě posoudit, zda se může žalobce její náhrady úspěšně domáhat, tj. že sám učinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla (§ 2903 o. z.). Uvedené posouzení reflektuje obranu žalovaného spočívající v tom, že žalobce musel vědět o správné výši anuity s ohledem na své předchozí působení v představenstvu a emailovou komunikaci předcházející poskytnutí údajů ze seznamu členů. Bude-li soud prvního stupně považovat za nezbytný důkaz výslechem žalobce, bude vedle návrhu takového důkazu nezbytné, aby žalobce nejprve sdělil, zda se svým výslechem souhlasí, a dále aby navrhovatel tohoto důkazu sdělil, jakou skutečnost nelze prokázat jinak. Pokud dospěje soud prvního stupně k závěru o nezbytnosti provedení takového důkazu, bude nezbytné jej zopakovat a před jeho započetím žalobce poučit ve smyslu § 131 odst. 2 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).