o zaplacení 2 716 250 s příslušenstvím, o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2025, č. j. 41 Cm 134/2023-240,

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků.

2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z dosavadního průběhu řízení, stejně tak jako z žalovaným tvrzených osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Soud prvního stupně rekapituloval, že jeho rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 41 Cm 134/2023-181, byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. 11. 2023, č. j. 41 Cm 134/2023-84, a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 117 854 Kč. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku včasné odvolání, proto byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2024, č. j. 41 Cm 134/2023-193, vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 136 266 Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 25. 11. 2024 požádal žalovaný o úplné osvobození od soudních poplatků a v prohlášení došlém 9. 12. 2024 ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů tvrdil, že je ženatý, s manželkou žije ve společné domácnosti. Dále sdělil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], s průměrným měsíčním čistým výdělkem ve výši 49 912 Kč, průměrný čistý měsíční příjem jeho manželky činí 24 590 Kč (pobírá jej od společnosti [právnická osoba]). Ve společném jmění manželů vlastní žalovaný s manželkou dům, ve kterém žijí, zapsaný na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [Jméno žalovaného B], v odhadované hodnotě 5 000 000 Kč, a vozidlo NISSAN JUKE, rok výroby 2014, v odhadované ceně 300 000 Kč, žalovaný má dále zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba]. ke dni 30. 11. 2024 ve výši 176 427,31 Kč. Žalovaný taktéž sdělil, že jeho dluhy představuje závazek vůči [právnická osoba]. týkající se leasingu se splátkou 8 810 Kč měsíčně, žádné další závazky netvrdil, neuvedl ani své výdaje. Soud prvního stupně následně přiznal žalovanému usnesením ze dne 6. 2. 2025, č. j. 41 Cm 134/2023-208, osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60 %, toto rozhodnutí bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j. 12 Cmo 57/2025-218 (dále jen „rozhodnutí odvolacího soudu“), tak, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 4. 2025. Soud prvního stupně rovněž vyšel ze skutečnosti, že žalovaný byl usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 41 Cm 134/2023-225, vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 136 266 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení, usnesení bylo jeho zástupci 26. 5. 2025. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 9. 6. 2025 požádal žalovaný opětovně o úplné osvobození od soudních poplatků z důvodu změny poměrů. Tvrdil, že byl vzhledem k neschopnosti saturovat životní náklady sebe a své rodiny z běžných příjmů nucen získat potřebné finanční prostředky z hypotečního úvěru od společnosti [právnická osoba]., a to na základě úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“), který mu byl poskytnut ve výši 2 000 000 Kč. Od [Anonymizováno] je tak žalovaný nově povinen hradit měsíční splátky úvěru ve výši 16 331,06 Kč, přičemž tento závazek přirozeně ovlivňuje bilanci příjmů a výdajů žalovaného a snižuje jeho schopnost hradit jiné než životně nezbytné náklady. Ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaný v prohlášení doručeném soudu prvního stupně 24. 6. 2025 tvrdil skutečnosti shodně jako v prvním prohlášení, pouze s rozdílnou výší výdělku manželky (nyní 25 255 Kč) a zůstatku na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba]. (nyní 105 539,81 Kč). Žalovaný nad rámec výdělku svého a manželky z pracovního poměru nesdělil žádné další příjmy, jako závazek uvedl pouze dluh ze smlouvy o úvěru ve výši 16 331,06 Kč. Soud prvního stupně taktéž vyšel z jím provedené lustrace angažmá žalovaného v obchodních korporacích ve veřejném rejstříku, z níž zjistil, že žalovaný aktuálně působí v pozici statutárního orgánu ve společnostech [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], a [právnická osoba], IČO [IČO], a dále je členem představenstva společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], v níž je zaměstnán.

3. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že pokud žalovaný v nyní posuzované žádosti o osvobození od soudních poplatků tvrdí změnu poměrů spočívající v povinnosti splácet úvěr v celkové výši 2 000 000 Kč v částce 16 331,06 Kč měsíčně, tak zároveň již netvrdí existenci závazku vůči společnosti [právnická osoba]. se splátkou ve výši 8 810 Kč měsíčně z titulu leasingu. Soud prvního stupně dále zohlednil, že žalovaný, přestože byl na svá angažmá v obchodních společnostech a z toho vysoce pravděpodobně plynoucí příjmy upozorněn v rozhodnutí odvolacího soudu, tuto skutečnost opět nijak neosvětlil, tj. jeho příjmy z tohoto zdroje nadále zůstaly neobjasněny. Soud prvního stupně považoval taktéž za neobjasněný rozsah výdajů žalovaného, který sice jako důvod pro uzavření smlouvy o úvěru tvrdil potřebu zajistit prostředky pro úhradu běžných potřeb rodiny, tyto však nijak nespecifikoval, respektive neuvedl, z jakého důvodu je není schopen platit z výdělku svého a své manželky, když jsou oba výdělečně činní a nejsou poživateli žádného důchodu nebo dávky sociálního zabezpečení, stejně tak na žalovaném není finančně závislá další osoba či on na ní. Uvedené majetkové poměry žalovaného, které měl soud prvního stupně za osvědčené, a tvrzení o jejich změně, vyhodnotil soud prvního stupně tak, že ve smyslu § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný nevylíčil a neprokázal své poměry způsobem, který by umožňoval přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť jeho finanční situace je objektivně netransparentní. Ze zjištěných skutečností měl soud prvního stupně naopak za to, že žalovaný není v tíživé životní situaci a je v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně jeho poměry nesprávně posoudil. Žalovaný má za to, že splňuje podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků, neboť u něj v důsledku povinnosti platit měsíčně splátku úvěru ve výši 16 331,06 Kč došlo k podstatné změně poměrů. Uvedený úvěr byl žalovaný nucen převzít za účelem úhrady životních potřeb, k jejichž zaplacení jeho příjmy nepostačovaly. Žalovaný dále tvrdil, že nemá jiné příjmy než ze zaměstnání, tuto negativní skutečnost by případně mohl prokázat pouze čestnými prohlášeními dotřených společností, soud prvního stupně jej k tomu nevyzval, ani jej nepoučil podle § 118a o. s. ř. Žalovaný dále soudu prvního stupně vytýkal, že nezkoumal skutečné výdaje jeho domácnosti na energie, bydlení, dopravu, potraviny apod. Nepřiznáním požadovaného osvobození od soudních poplatků je žalovanému podle jeho názoru upřeno právo na přístup k odvolacímu soudu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a zcela jej osvobodil od povinnosti platit soudní poplatky.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Ze spisu soudu prvního stupně se podávají skutečnosti shodně s jejich vylíčením v odstavci 2. Dále se podává, že v prohlášení doručeném žalovaným soudu prvního stupně dne 24. 6. 2025 žalovaný nad rámec závazku ze smlouvy o úvěru neuvedl ani žádné další dluhy, ani jakýkoliv údaj o výdajích svých, své rodiny a domácnosti.

7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

8. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnostem si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Rozhodnutí soudu musí vždy odpovídat požadavku, aby účastníku nebylo jen pro nepříznivou majetkovou situaci, pro kterou by nemohl zaplatit soudní poplatek, znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc od počátku soudního řízení. Žadatel je povinen své poměry prokázat.

9. Odvolací soud musí dále konstatovat shodně s tím, co již uvedl v rozhodnutí týkajícím se předchozí žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků (usnesení ze dne 17. 4. 2025, č. j. 12 Cmo 57/2025-218), že podle ustálené judikatury platí, že důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně ten, kdo o osvobození od soudních poplatků žádá (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, dostupné na www.nsoud.cz). Je tedy na žadateli, zde žalovaném, aby věrohodně tvrdil, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a aby tato svá tvrzení doložil. A contrario se tedy zásadně nejedná o povinnost soudu žadatele ke splnění uvedené povinnosti vyzývat, nadto opakovaně, či mu dokonce poskytovat poučení podle § 118a o. s. ř. Uvedená poučovací povinnost je vyhrazena pro zcela jiné situace a nadto může být realizována jen bezprostředně v interakci s účastníkem v průběhu jednání či jiného soudního roku, přičemž takovým způsobem není návrh na osvobození od soudních poplatků projednáván. Ustálená judikatura dále vychází z teze, že vyjevení skutečného rozsahu příjmů a majetku je podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12, dostupné na www.usoud.cz). V tomto ohledu odvolací soud dodává, že součástí úplného vyjevení poměrů žadatele je i doložení jím tvrzeného stavu, a to opět z jeho vlastní aktivity. Konečně je třeba dodat, že podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka (jak je podrobně rozebráno výše), a že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

10. V nyní posuzované věci je třeba hodnotit, zda jsou shora uvedené podmínky na straně žalovaného splněny, a nadto zda se podstatným způsobem změnily jeho poměry v době od vydání prvního rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků (tj. od 6. 2. 2025) do doby podání další žádosti o toto osvobození, tedy do 9. 6. 2025. Pro takovou situaci platí, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení, zde žalovaného (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 404/04, obě dostupná na www.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2346/2016, a ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. 23 Cdo 3327/2018, všechna dostupná na www.nsoud.cz).

11. Odvolací soud uzavírá, že na straně žalovaného sice došlo ke změně poměrů od doby prvního rozhodnutí o návrhu na osvobození do doby podání nové žádosti spočívající ve vzniku povinnosti hradit dluh ze smlouvy o úvěru ve výši 16 331,06 Kč měsíčně. Pakliže v současnosti již nemá povinnost úhrady splátek leasingu ve výši 8 810 Kč (což již v prohlášení neuvedl), zvýšilo se jeho dluhové zatížení o 7 521,06 Kč měsíčně. Zároveň poklesly jeho úspory na bankovním účtu o 70 887,50 Kč. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud o opakované žádosti žalovaného znovu rozhodl (viz kritéria pro takový postup v odstavci 10. odůvodnění)

12. Podle názoru odvolacího soudu však, za respektování všech výše uvedených hledisek a zjištění, která z obsahu spisu vyplývají, nelze ani za této situace návrhu žalovaného vyhovět. Žalovaný totiž ani v souvislosti s opakovanou žádostí o úplné osvobození od soudních poplatků nesplnil svou základní povinnost poskytnout soudu úplný a ucelený obraz o své osobní, majetkové a výdělkové situaci.

13. Žalovaný sice tvrdil skutečnosti obsažené v novém prohlášení a existenci dluhu ze smlouvy o úvěru, jeho výši a výši splátek doložil. Znovu však neuvedl svá angažmá v obchodních společnostech a až v odvolání tvrdí, že z tohoto titulu žádný příjem nemá. Své tvrzení ale nijak nedoložil a odvolací soud je jednoznačně názoru, že nejsou dány podmínky (v podrobnostech viz odstavec 9. odůvodnění) jej ke splnění této povinnosti vyzývat. Žalovaný nadto opět neuvedl žádné pravidelné výdaje, na jejichž úhradu používají on a jeho manželka příjmy z výdělečné činnosti. Nelze tedy žádným způsobem ověřit pravdivost tvrzení žalovaného o důvodu uzavření smlouvy o úvěru, a už vůbec není možné získat ucelený obraz o poměrech žalovaného, které jsou tedy nadále objektivně naprosto netransparentní. Pakliže žalovaný soudu prvního stupně v odvolání vytýká, že nehodnotil jeho běžné výdaje na bydlení, energie, dopravu či potraviny, jeví se tato jeho námitka až absurdní, neboť to je jedině on, který svým nesprávným postupem takovéto zkoumání soudu znemožnil. Nemůže se tedy dovolávat úlevy v podobě prominutí poplatkové povinnosti, tedy postupu v neprospěch veřejných rozpočtů.

14. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud uzavírá, že žalovaný nevyjevil transparentním a ověřitelným způsobem skutečný rozsah svých příjmů, výdajů a situace rodiny vůbec, byť na sebe v mezidobí vzal závazek v nikoliv nepodstatné výši. Opětovně tedy nesplnil podmínku, v důsledku jejíž absence nelze osvobození od soudních poplatků přiznat ani zčásti a úplně již vůbec ne.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil.