o zaplacení částky 21 295 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. června 2022, č. j. 38 Cm 227/2021-38

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 4. ledna 2022, č. j. 38 Cm 227/2021-10 a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 6 840 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná podala proti shora označenému směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž uvedla, že se žalobkyní uzavřela dne 16. 9. 2008 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100212559. Splacení úvěru bylo zajištěno blankosměnkou. Žalovaná úvěr včas nesplatila a žalobkyně dlužnou částku uplatnila v rozhodčím řízení. Dne 1. 2. 2011 byl vydán rozhodčí nález č. j. La 6548/10-12, který se stal podkladem pro exekuci, nařízenou Okresním soudem v Karlových Varech usnesením č. j. 26 EXE 2156/2011-8. Exekuce skončila plným vymožením pohledávky žalobkyně včetně náhrady nákladů řízení. Sporná směnka proto byla vyplněna ke škodě žalované, v rozporu se smlouvou o úvěru č. 91001559.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám potvrdila, že poskytla žalované úvěr, který nebyl ze strany žalované řádně splácen. Pohledávka byla proto uplatněna v rozhodčím řízení, v němž byla žalobkyně úspěšná. Následně žalobkyně uzavřela se žalovanou dohodu o uznání dluhu č. [Anonymizováno] ze dne 21. 2. 2011, v níž žalovaná svůj dluh uznala a zavázala se jej uhradit do tří pracovních dnů s tím, že pokud tak neučiní, může ho včetně smluvní pokuty splácet v 54 splátkách a vyhnout se tak exekuci. Protože žalovaná této možnosti nevyužila, když smluvní pokuta ve výši 21295 Kč s příslušenstvím exekučně vymáhána nebyla, vyplnila žalobkyně blankosměnku dle čl. 7 dohody o uznání dluhu v údajích splatnosti, směnečné sumy a platebního místa. Žalobkyně uzavřela, že nevymáhá dluh ze smlouvy o úvěru, který byl již uhrazen v exekuci, ale pouze smluvní pokutu, na kterou žalovaná ničeho neuhradila a která nebyla předmětem rozhodčího řízení ani exekuce.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8. 6. 2022 uvedla, že dohodu o uznání dluhu uzavřela ve finanční tísni a proto souhlasila se vším, co jí bylo žalobkyní předloženo k podpisu. Ocitla se tak v situaci, kdy nebyla schopna uhradit jak požadovanou smluvní pokutu ve výši 21 295 Kč, tak ani výrazně menší částku, natož částku uvedenou v dohodě o uznání dluhu ve výši 85 182 Kč. Vzhledem k předchozí exekuci nebyla schopna plnit ani dohodnuté splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně. Smluvní pokutu označila žalovaná jako spotřebitel za nemravnou, neodpovídající výši zajištěné pohledávky a možným nákladům spojeným s jejím dalším vymáháním. Poukázala na to, že již jednu smluvní pokutu, která byla zahrnuta do částky 85 182 Kč, uhradila. Žalobkyně mohla okamžitě vést exekuci k vymožení své pohledávky. Ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatným právním úkonem a její vymáhání prostřednictvím směnky je neoprávněné.

4. Z provedeného dokazování (předžalobní výzvou, směnkou, dohodou o uznání dluhu, rozhodčí smlouvou) soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 11. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě směnečné sumy ve výši 21 295 Kč s příslušenstvím. Směnkou vlastní vystavenou dne 23. 2. 2022 v [Anonymizováno] se žalovaná jako její výstavce zavázala zaplatit na řad žalobkyně dne 22. 11. 2021 v [adresa] částku 21 295 Kč. Na směnce je uveden odkaz na dohodu č. 9100212559 a doložka „bez protestu.“ Z dohody o uznání dluhu č. 9100212559 se splátkovým kalendářem ze dne 21. 2. 2011, uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, soud zjistil, že jejím obsahem je odkaz na revolvingový úvěr č. 9100212559 ve výši 78 960 Kč, na vyplnění směnky dne 9. 12. 2010, na neuhrazený úvěr ve výši 41 110 Kč, na neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 42 472 Kč, na datum zahájení rozhodčího řízení dne 13. 12. 2010 a na uhrazený rozhodčí poplatek ve výši 1 600 Kč. Celkový závazek žalované byl vyčíslen částkou 85 182 Kč a smluvní pokuta částkou 21 295 Kč, což představuje konečný závazek žalované ve výši 106 477 Kč. Jeho splatnost byla stanovena v 54 měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy 25. dne v měsíci. Nedílnou součást této dohody tvoří smluvní ujednání č. 01/01/2011, z něhož soud zjistil, že „předmětem úpravy dohody je v ní identifikovaná pohledávka žalobkyně za žalovanou, když žalovaná tímto neodvolatelně uznává svůj závazek vůči žalobkyni spočívající v úhradě dluhu s příslušenstvím v celkové výši, jak je tato uvedena v dohodě.“ Žalovaná se zavázala uhradit svůj závazek nejpozději do 10 pracovních dnů od podpisu dohody. Pro případ prodlení s jeho úhradou sjednaly strany smluvní pokutu ve výši 21 295 Kč. Žalovaná dále vystavila a předala žalobkyni vlastní blankosměnku bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního na řad žalobkyně, s vyznačenou doložkou bez protestu, kterou byla v případě prodlení žalované s úhradou konečného závazku žalobkyně oprávněna doplnit tak, že jako směnečná suma měla být vyplněna částka nepřesahující dlužnou částku na úhradu smluvní pokuty, jako údaj splatnosti libovolné datum po dni splatnosti jakéhokoliv závazku žalované dle této dohody zahrnutého do směnečné sumy a jako místo platební libovolný údaj. Soud dále provedl důkaz rozhodčí smlouvou ze dne 21. 2. 2011, z níž zjistil, že strany sjednaly pravomoc rozhodců uvedených v čl. III smlouvy k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z dohody o uznání dluhu (včetně sporů ze zajištění závazků z této dohody, avšak vyjma sporů ze směnky vystavené dle dohody).

5. Zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil podle ustanovení § 544 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Poukázal přitom na význam smluvní pokuty jako prostředku zajištění závazků, na požadavek souladu ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy, na funkce smluvní pokuty i nutnost přiměřenosti její výše s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Uvedl, že v posuzované věci účastníci řízení v dohodě o uznání dluhu č. 9100212559 ze dne 21. 2. 2011 sjednali smluvní pokutu ve výši 21 295 Kč za prodlení s úhradou závazku ve výši 85 182 Kč, představovaný nesplacenou jistinou ve výši 41 110 Kč z poskytnutého úvěru ve výši 78 960 Kč a neuhrazenou smluvní pokutou ve výši 42 472 Kč podle smlouvy o úvěru č. 9100212559. Pohledávka z úvěru, který nebyl žalovanou řádně splácen, byla žalobkyní úspěšně uplatněna v rozhodčím řízení a dlužná částka byla vymožena v řízení exekučním. Následně byla dne 21. 2. 2011 uzavřena dohoda o uznání dluhu č. 9100212559, v níž žalovaná svůj dluh uznala a zavázala se jej splácet včetně smluvní pokuty ve výši 21 295 Kč v 54 měsíčních splátkách po 2 000 Kč, čímž jí podle žalobkyně byla dána možnost vyhnout se exekuci, čehož žalovaná nevyužila. Dotčená smluvní pokuta ve výši 21 295 Kč však exekučně vymáhána nebyla a proto byla „uplatněna až nyní u soudu.“ Ujednání o smluvní pokutě obsažené v dohodě o uznání dluhu vyhodnotil soud jako neplatné s odůvodněním, že jde o pokutu nemravnou, která neodpovídá výši zajištěné pohledávky a výši možných nákladů spojených s jejím vymáháním, „když v rámci výše popsaného rozhodčího řízení a v rámci exekučního řízení byla již jedna smluvní pokuta ve výši 42 472 Kč uplatněna s tím, že tato pokuta dostatečně zajišťovala základní závazek žalované vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru č. 9100212559.“ Soud přisvědčil žalované v tom, že dohodu o uznání dluhu uzavřela se žalobkyní za situace, kdy žalobkyně věděla, v jaké finanční situaci se žalovaná nachází a že nebude schopna v krátké době plnit své závazky z dohody vyplývající. Takové jednání neshledal v souladu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalované, která měla v řízení plný úspěch.

6. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání a navrhla jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že soud prvního stupně zcela překvapivě a v rozporu se svou dosavadní rozhodovací praxí zrušil směnečný platební rozkaz s tím, že ujednání v dohodě o uznání dluhu je v části, týkající se smluvní pokuty, neplatné. Žalobkyně je přesvědčena, že soud nerespektoval ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. Námitka žalované, že dluh byl uhrazen v exekuci, byla vyvrácena a až ve vyjádření ze dne 8. 6. 2022, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty k podání námitek, vznesla žalovaná novou námitku, a to neplatnost smluvní pokuty v dohodě o uznání dluhu. Nejde přitom ani o rozvedení jakékoliv dříve uplatněné obrany. Na této námitce přitom soud založil napadený rozsudek. Žalobkyně má za to, že soud vůbec neměl uvedenou námitku posuzovat, neboť byla uplatněna pozdě, po uplynutí 15 dnů k podání námitek. Ohledně závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1449/2018 a 20 Cdo 1641/2018, který posuzoval obdobnou dohodu a výši smluvní pokuty shledal zcela přiměřenou. Žalované za částku odpovídající 25 % dluhu bylo umožněno dluh 4,5 roku splácet. Žalobkyně dále s poukazem na ustanovení § 13 o. z. uvedla, že ve svém o dva dny starším rozsudku ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 38 Cm 212/2021-36, v němž šlo o téměř stejnou skutkovou situaci a stejné námitky, soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Není přitom důvod, aby se soud odchýlil zrovna u napadeného rozsudku, když jde o velmi podobnou skutkovou situaci.

7. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku s poukazem na to, že žalobkyně uplatnila nárok na dvojí smluvní pokutu, jejíž celková výše přesáhla částku 60 000 Kč, přičemž původní výše dluhu činila 70 000 Kč.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

9. Spornou směnku posoudil odvolací soud jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti vyžadované ust. čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalované podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 48 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 21 295 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení.

10. Obranu žalované proti této platební povinnosti vyhodnotil odvolací soud oproti soudu prvního stupně jako nedůvodnou.

11. V posuzované věci žalovaná ve svých včas podaných námitkách uvedla, že žalobkyně vymáhá prostřednictvím směnky pohledávku, která již neexistuje a byla vymožena v exekučním řízení. Tvrdila, že dne 16. 9. 2008 uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100212559. Splacení úvěru bylo zajištěno blankosměnkou vystavenou dne 21. 11. 2011. Úvěr nebyl včas a řádně splácen. Dlužnou částku ve výši 83 582 Kč žalobkyně uplatnila v rozhodčím řízení, v němž byl vydán dne 1. 2. 2011 rozhodčí nález č. j. La 6548/10-12. Tento rozhodčí nález byl následně podkladem exekuce nařízené Okresním soudem v Karlových Varech. Exekuce skončila plným vymožením pohledávky a exekutorský úřad vydal dne 27. 8. 2021 vyrozumění č. j. 197 EX 2723/11-85 o zániku pověření k provedení exekuce. Dále žalovaná namítla, že směnka byla vyplněna v rozporu se smlouvou o úvěru, s dohodou stran a se směnečným vyplňovacím prohlášením k její škodě. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně předložila soudu pouze směnku bez uvedené smlouvy a směnečného prohlášení proto, aby dosáhla vydání směnečného platebního rozkazu a ztížila obranu žalované.

12. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.

13. Podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř., podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet.

14. Z odkazovaných ustanovení vyplývá, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Soudní judikatura je přitom ustálena v závěru, že za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít - podle jeho názoru - význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, jakož i usnesení ze dne 20. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 2484/2017).

15. V poměrech posuzované věci žalovaná založila svou obranu ve včas podaných námitkách na tvrzení, že směnkou zajištěný závazek ze smlouvy o úvěru v plném rozsahu zanikl splněním (vymožením v exekučním řízení). Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, sporná směnka sloužila dle ujednání účastníků k zajištění pohledávek věřitele z dohody o uznání dluhu č. 9100212559 uzavřené dne 21. 2. 2011. Nároky z této dohody plynoucí (včetně nároku na zaplacení tam sjednané smluvní pokuty) tedy nebyly a ani nemohly být předmětem rozhodčího řízení, které bylo podle tvrzení žalované skončeno vydáním rozhodčího nálezu ze dne 1. 2. 2011, č. j. La 6548/10-12, ani navazujícího řízení exekučního. Námitka, že směnkou zajištěný závazek byl splněn, je proto nedůvodná.

16. Obstát nemohla ani výtka, že žalobkyně předložila soudu pouze směnku bez úvěrové smlouvy a směnečného vyplňovacího prohlášení. Jak je výše uvedeno, ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. ukládá žalobci, který uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky vyplývající ze směnky, aby soudu předložil prvopis (originál) tohoto cenného papíru, případně též další listiny, jsou-li k uplatnění nároku nezbytné (např. protestní listinu, listinu prokazující nabytí směnky v důsledku dědictví či prodeje podniku, apod.). Právo na zaplacení směnky vyplývá ze směnky samotné, v důsledku čehož nelze žalobkyni důvodně vytýkat, že nepředložila listiny, které z hlediska požadavku žalobkyně na vydání směnečného platebního rozkazu nemají žádnou relevanci.

17. Pokud jde o námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, s odvolatelkou je nutno souhlasit v tom, že jejím prostřednictvím se žalovaná nemohla ubránit své povinnosti zaplatit spornou směnku, neboť takovou námitku v zákonem stanovené lhůtě nevznesla. Soud prvního stupně tedy pochybil, když založil své rozhodnutí na závěru, že dohoda o uznání dluhu včetně ujednání o smluvní pokutě, o nichž se v námitkách nic neuvádí, odporují dobrým mravům. Za situace, kdy taková obrana nebyla ani ve stručnosti součástí včas podaných námitek, nelze ji považovat za (přípustné) doplnění námitkové obrany, ale za námitku novou, k níž ve shodě se zákazem vyjádřeným v ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. nemělo být soudem prvního stupně přihlíženo.

18. Je tedy nutno uzavřít, že žalovaná se prostřednictvím včas podaných námitek neubránila povinnosti, která jí byla uložena směnečným platebním rozkazem. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 12 423 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1 065 Kč, z odměny za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis odvolání, účast na jednání) po 1 980 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“), ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu osmi půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, z cestovného ve výši 1 747 Kč za cestu z [adresa] a zpět, tj. celkem 240 km osobním vozem [Anonymizováno] při průměrné spotřebě paliva Natural 95 ve výši 5,8 l/100 km, ceně ve výši 44,50 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. Žalobkyni byla dále dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přiznána náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 971 Kč.