o zaplacení směnečného peníze ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, o odvolání žalované č. 1 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 55 Cm 210/2017-393

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 55 Cm 210/2017-393 (dále také jen „napadené usnesení“) soud prvního stupně žalované č. 1 nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Uvedl, že žalovaná č. 1 odvoláním napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 55 Cm 210/2017-354 (dále také jen „rozsudek“), přičemž podáním ze dne 6. 5. 2021 požádala o osvobození od placení soudního poplatku z podaného odvolání. Žádost zdůvodnila utlumenou podnikatelskou činností z důvodu ekonomické krize a špatnou finanční situací. Dne 10. 6. 2021 zaslala soudu vyplněné Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech (dále jen „Prohlášení“), svá tvrzení částečně doložila listinnými důkazy, ovšem výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru vozidel, účetní závěrky, o které ji soud žádal, nepředložila. Žalovaná č. 1 v Prohlášení uvedla, že je za poslední tři roky ve ztrátě, nevlastní žádné movité ani nemovité věci, nemá žádné bankovní účty ani pohledávky. Sdělila, že za poslední tři roky neměla žádné nezdanitelné příjmy, přičemž svoji žádost doložila přiznáním k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2017, 2018, 2019 a 2020, včetně dokladů o odeslání finančnímu úřadu. Jelikož žalovaná č. 1, ač k tomu byla výslovně vyzvána, nepředložila soudu všechny listinné důkazy k doložení své majetkové situace, nemohl soud prvního stupně posoudit a vyhodnotit její majetkovou situaci. Soud vyjádřil též pochybnost nad tvrzením žalované č. 1 ohledně neexistence bankovního účtu vedeného na její osobu. Soud prvního stupně proto zhodnotil, že žalovaná č. 1 své poměry neprokázala věrohodným a ověřitelným způsobem. Nadto soud doplnil, že žalovaná č. 1 je obchodní společností, tzn. je subjektem, jehož primárním účelem je podnikání a dosahování zisku. Žalovaná č. 1 neuvedla žádné důvody na její vůli nezávislé, které by jí v podnikatelské činnosti bránily. Pokud bude vyvíjet podnikatelskou aktivitu, může si finanční prostředky opatřit. Soud prvního stupně proto návrhu žalované č. 1 nevyhověl.

2. Proti předmětnému usnesení podala žalovaná č. 1 odvolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že výzvě soudu řádně vyhověla a předložila všechny požadované podklady. Dne 10. 6. přeložila účetní závěrky za období let 2017 – 2020, tuto skutečnost má soud v napadeném usnesení bodě 7 konstatovat. Závěr soudu ohledně nedoložených účetních závěrek ze strany žalované č. 1 je tak nepravdivý, zmatečný a nepřezkoumatelný. Dále, žalovaná č. 1 v Prohlášení jasně deklarovala, že nevlastní nemovité, či movité věci větší hodnoty, nemohla proto soudu výpis z katastru nemovitostí, či registru vozidel předložit. Dokazovat výpisem z příslušného registru negativní skutečnost označila žalovaná č. 1 za absurdní. Povinnost vlastnit bankovní účet nadto z žádného právního předpisu nevyplývá, argument soudu o hotovostních transakcích je pouhou spekulací. Z neexistence bankovního účtu nelze dovodit žádné závěry, tato skutečnost je pro posouzení důvodnosti návrhu na osvobození od placení soudního poplatku dle žalované č. 1 bezvýznamná. Žalovaná č. 1 nesouhlasila, že by jako právnická osoba měla vždy vyvíjet podnikatelskou činnost, aby dosáhla zisku. Tento závěr označila za teoretickou koncepci, neboť společnosti s ručením omezeným jsou zakládány účelově s cílem zajistit realizaci konkrétního podnikatelského záměru (v případě žalované č. 1 byla záměrem developerská činnost). Obchodní korporace je tak činná pouze v prvotní fázi projektu a v následujících letech reálnou činnost nevykonává a zisku nedosahuje. Žalovaná č. 1 shrnula, že soud při posouzení její žádosti na ni kladl nepřiměřená kritéria, která nemají oporu v právních předpisech.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

5. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že na základě žalobních tvrzení nelze uzavřít, že v daném případě jde zcela zjevně o bezúspěšné uplatňování práva. Aniž by bylo možno v tomto stadiu řízení jakkoli předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

6. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 55 Cm 210/2017-383 byla žalovaná č. 1 vyzvána k doložení všech účtů, které jsou na ni vedeny za posledních šest měsíců, pravomocného platebního výměru orgánu vykonávajícího správu daně za účetní období v letech 2018, 2019 a též 2020 (je-li k dispozici), dále účetní závěrky za účetní období v letech 2018, 2019 a též 2020 (je-li k dispozici), aktuální výpis z katastru nemovitostí a aktuální výpis z registru silničních vozidel. Žalovaná č. 1 předložila soudu Prohlášení, v němž majetkové poměry za rok 2021, 2020, 2019 a 2018 označila slovem „ztráta“, nemovité věci nevlastní, movité věci nemá, nemá bankovní účet vedený na svoji osobu, nemá pohledávky, ani nezdanitelné příjmy za poslední 3 roky. Jako důvod žádosti označila skutečnost, že v současnosti nedisponuje dostatkem finančních prostředků, které by umožnily soudní poplatek zaplatit. Přílohou žádosti doložila přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období 1. 12. 2016 – 30. 11. 2017, 1. 12. 2017 – 30. 11. 2018, 1. 12. 2018 – 30. 11. 2019, 1. 12. 2019 – 30. 11. 2020, včetně potvrzení o odeslané datové zprávě Finančnímu úřadu pro [adresa] ze dne 1. 3. 2021,20. 2. 2020, 11. 1. 2019 a 24. 2. 2018.

7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ale i v celé řadě dalších svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (srov. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná č. 1 v posuzované věci evidentně nesplnila, když o svých příjmových a majetkových poměrech poskytla jen neúplné informace. Přestože byla vyzvána k doložení účetní závěrky z let 2018, 2019, případně 2020, žalovaná č. 1 doložila jen daňová přiznání. O současných majetkových poměrech odvolací soud nic nezjistil ani ve Sbírce listin (byť povinnost cokoli zjišťovat, a to ani z veřejně dostupných zdrojů, neměl), neboť žalovaná č. 1 svou povinnost do ní zakládat listiny systematicky neplní. Uvedené pak umožňuje přijmout závěr, že majetkové poměry zůstaly ze strany žalované č. 1 nevyjasněny a nelze je tudíž považovat za komplexní. Žalovaná č. 1 nedoložila ani další listiny vyžádané soudem prvního stupně (výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru motorových vozidel, výpis z bankovních účtů) a omezila se pouze na obecné tvrzení, že nic nevlastní, bankovní účet nemá zřízen. K tomu odvolací soud podotýká, že hodnotit poměry (dokazování není v řízení o osvobození od soudních poplatků prováděno) je možné pouze v případě, že o skutečnosti týkající se poměrů se hodlá žadatel se soudem podělit a také je doložit. Pokud se tak nestane, není z logiky věci co hodnotit. Povinnost soudu si o poměru žadatele cokoli zjišťovat z ničeho nevyplývá.

8. Současně nelze přehlédnout, že žalovaná č. 1, která vznikla 2. 3. 2011, podle předložených přiznání k dani z přijmu právnických osob, dlouhodobě nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a logicky tedy ani nedosahuje žádných příjmů. Předmětem podnikatelské činnosti žalované č. 1 podle výpisu z obchodního rejstříku je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, vznikla v roce 2011, a jak sama uvádí, byla založena účelově, k realizaci konkrétního podnikatelského záměru a dlouhodobě žádnou podnikatelskou činnost již nevyvíjí. Žalovaná č. 1 tedy nemá žádné prostředky ani majetek pouze z důvodu své naprosté podnikatelské pasivity. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 As 70/2008, podle něhož pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, ačkoli jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku.

9. Pro úplnost odvolací soud k námitce žalované č. 1 uvádí, že k Prohlášení doložila pouze Přiznání k dani z příjmů ve smyslu zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ačkoli soudem byla vyzvána k doložení účetní závěrky ve smyslu § 18 – 23b zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Když žalovaná č. 1 ve svém odvolání tvrdí, že účetní závěrky doložila, zaměňuje dva diametrálně odlišné instituty, a to institut daňového přiznání, kterým daná osoba přiznává vůči státu příjmy podléhající dani vyměřené státem a institut účetní závěrky, která jako soubor zákonem daných dokumentů dle § 18 odst. 1 zákona o účetnictví cílí k informování ostatních subjektů o majetkové a finanční situaci dané obchodní společnosti. Soudem požadované účetní závěrky žalovaná č. 1 k posouzení své majetkové situace k Prohlášení nedoložila.

10. Z důvodů, které jsou shora uvedeny, odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.