o zaplacení částky 1 548 511,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2022, č. j. 39 Cm 14/2013-1522

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši a z částek v něm blíže specifikovaných (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 563 163,46 Kč (výrok II.).

2. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle úspěchu ve věci ji poměrně rozdělil jednak podle poměru úspěšnosti, jednak podle období řízení. Soud zdůvodnil, že do vynesení rozsudku ze dne 21. 11. 2019, č. j. 39 Cm 14/2013-1397, později zrušeného rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 12 Cmo 27/2020-1495, bylo předmětem řízení zaplacení částky 2 067 682,52 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 1 548 511,66 Kč, tj. 74,90 % (neúspěšný do 25,10 %). Celkem do částečného zpětvzetí žaloby náklady řízení činí 249 741,35 Kč, z níž žalobci náleží 49,80 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu), což představuje 124 248,34 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby do prvního rozsudku soudu prvního stupně (rozsudek ze dne 21. 7. 2016) náklady řízení činí 202 236,70 Kč. Žal obce byl úspěšný co do částky 1 548 511,66 Kč, tj. 79,11 % a neúspěšný do 20,89 % (z částky 1 957 406,20 Kč) a náleží mu 58,22 % z 202 236,70 Kč, což představuje částku 117 742,20 Kč. Rozsudkem ze dne 21. 7. 2016, č. j. 39 Cm 14/2013-1138 bylo žalobě co do částky 1 548 511,66 Kč vyhověno a co do částky 408 894,36 Kč byla žaloba zamítnuta. Ve vyhovující části byl tento rozsudek zrušen odvolacím soudem a vrácen k dalšímu řízení. Předmětem řízení po 21. 7. 2016 tak byla částka 1 548 511,66 Kč s příslušenstvím. Náklady řízení za období od 22. 11. 2016 do 29. 3. 2022 vypočetl soud prvního stupně částkou 321 172,92 Kč. Náklady řízení celkem činily 563 163,46 Kč.

3. Žalobce podal proti rozsudku, konkrétně výroku o náhradě nákladů řízení, včasné odvolání, v němž navrhl jeho změnu tak, aby mu byla přiznána náhrada nákladů ve výši 583 325,78 Kč. Namítal nesprávnost výše přiznaných nákladů řízení, neboť soud prvního stupně opomenul přiznat odměnu za podání návrhu ve věci samé. Žalobci mělo být přiznáno na nákladech řízení o 49,80 % z částky 40 486,60 Kč více, přiznané náklady řízení tak měly být o 20 162,32 Kč vyšší.

4. Žalovaná napadla rozsudek blanketním odvoláním, které ve lhůtě doplnila a navrhla jeho změnu ve výroku o náhradě nákladů řízení (hodnoceno podle obsahu) tak, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení bez DPH. Zdůvodnila, že žalobkyně je cizozemcem, advokát žalobkyně je tuzemský daňový poplatník a právní služby poskytované z ČR do zahraničí jsou osvobozeny od DPH.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že výše náhrady nákladů řízení nebyla určena správně.

6. Z obsahu spisu se podává, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 067 682,52 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl od počátku řízení zastoupen advokátem [Anonymizováno]. Podáním ze dne 1. 10. 2014 vzal žalobce žalobu co do částky 110 276,50 Kč zpět; řízení bylo usnesením ze dne 2. 10. 2014, č. j. 39 Cm 14/2013-211 v tomto rozsahu zastaveno. V pořadí prvním rozsudkem ze dne 21. 7. 2016, č. j. 39 Cm 14/2013-1138 bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 548 511,66 Kč s příslušenstvím, co do částky 408 894,36 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta; v tomto rozsahu nabyl rozsudek právní moci. V pořadí třetím rozsudkem ze dne 21. 11. 2019, č. j. 39 Cm 14/2013-1397 bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 548 511,66 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 12 Cmo 27/2020-1495 byl rozsudek ve výroku I. v rozsahu povinnosti zaplatit 1 548 511,66 Kč potvrzen, v rozsahu příslušenství byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvoláním napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni příslušenství pohledávky (úrok z prodlení) a náhradu nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení napadli oba účastníci odvoláním.

7. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

8. O náhradě nákladů řízení musí být rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. Rozhodování o nich je ovládáno zásadou oficiality. Protože soud o nákladech řízení rozhoduje z úřední povinnosti, není vázán návrhem (vyúčtováním advokáta). Co se nákladového výroku týče, není odvolací soud vázán ani rozsahem odvolání. Účastníku je tak přiznána ta výše nákladů řízení, kterou považuje za správnou soud, bez ohledu na to, zda se jedná o odchýlení v advokátův prospěch či neprospěch (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015; 25 Cdo 2284/2015). I Ústavní soud opětovně uzavřel, že v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatňuje princip oficiality a legality, přičemž zásada zákazu reformace in peius není v takovém případě uplatnitelná. Přezkum rozhodování o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení je činěn na základě principu legality tak, aby bylo zajištěno, že rozhodnutí je učiněno plně v souladu se zákonnou úpravou těchto nároků. Pokud soud prvního stupně učiní právní kvalifikaci, která takovému požadavku nevyhovuje, přichází do úvahy korekce rozhodnutí bez ohledu na přiznanou výši náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, usnesení ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 130/2006 či usnesení ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 603/06).

9. Jelikož výše předmětu řízení určuje tarifní hodnotu a potažmo i výši sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (dále jen AT), rozdělil soud výpočet výše nákladů řízení do fází řízení dle pravomocné změny výše předmětu řízení.

10. Předmětem návrhu bylo zaplacení částky 2 067 682,52 Kč s příslušenstvím; odměna za jeden úkon právní služby tudíž činila 16 580 Kč. Dne 18. 10. 2014 nabylo právní moci usnesení, kterým bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno co do částky 110 276,50 Kč. Do 18. 10. 2014 vznikly žalobci náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 132 640 Kč, nákladů vynaložených na překlad cizojazyčných listin do českého jazyka ve výši 1 860 Kč, odměny za zastoupení advokátem v celkové výši 149 220 Kč - dva úkony právní služby podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí právního zastoupení dne 2. 4. 2012, návrh ve věci samé) ve výši 66 320 Kč (po zvýšení na dvojnásobek podle § 12 odst. 1 AT), tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT (písemné podání ze dne 3. 7. 2013, účast na jednání dne 29. 5. 2014, písemné podání ze dne 14. 8. 2014) ve výši 50 550 Kč, čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění - předžalobní upomínka ze dne 2. 4. 2012, jednání ve věci samé dne 20. 2. 2014, které bylo odročeno bez projednání věci, doplnění vyjádření ze dne 1. 10. 2014, a jednání ve věci samé dne 2. 10. 2014, které bylo odročeno bez projednání věci) ve výši 33 160 Kč (odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši 8 290 Kč), a náhrady hotových výdajů v celkové výši 2 700 Kč (9 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 4 AT. Dále žalobci vznikly náklady v podobě cestovních výdajů ve výši 9 332,48 Kč za cesty k jednání a zpět ve dnech 20. 2. 2014 a 2. 10. 2014, osobním vozidlem se spotřebou 7,4 l/100 km, při ujetí 1 472 km (1 cesta 736 km včetně zpáteční) při nákladech 6,34 Kč/1 km (základní sazba 3,70 Kč na 1 km a cena paliva 35,70 Kč/l). Soud přitom vyšel z vyhlášky č. 435/2013 Sb. Další cestovní výdaje vynaložil žalobce za cestu veřejnou dopravou na jednání z [adresa] a zpět dne 29. 5. 2014 ve výši 585 Kč. Žalobci náleží podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT i náhrada za promeškaný čas za celkem 60 půlhodin strávených ve dnech 29. 5. 2014, 20. 2. 2014 a 2. 10. 2014 na cestě k jednáním a zpět ve výši 6 000 Kč (100 Kč/půlhodina). Náklady řízení do 18. 10. 2014 činí 302 337,47 Kč, zvýšené o 35 513,63 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení činí 337 851,10 Kč.

11. V období od 18. 10. 2014 do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 21. 7. 2016 byla předmětem řízení částka 1 957 406,02 Kč. V tomto období vznikly žalobci náklady sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 129 120 Kč - 8 úkonů právní služby podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 AZ (písemné podání ze dne 16. 12. 2014, účast na jednání ve dnech 20. 1. 2015, 17. 9. 2015, písemné podání ze dne 13. 3. 2015, 17. 5. 2016, prostudování spisu dne 13. 5. 2016 v délce 3 hodiny 29 minut a písemné podání ze dne 16. 6. 2016) a náhrady hotových výdajů v celkové výši 2 400 Kč (8 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 4 AT. Další vynaložené náklady představují cestovní výdaje ve výši 952 Kč dle § 13 odst. 1 AT za cestu na jednání a zpět dne 20. 1. 2015 (veřejnou dopravou), cestovní výdaje ve výši 4 850,08 Kč podle § 13 odst. 1 AT za cesty k jednání a zpět dne 17. 9. 2015, osobním automobilem se spotřebou 7,4 l/100 km, při ujetí 736 km, při nákladech 6,35 Kč/1 km (základní sazba 3,70 Kč na 1 km a cena paliva 35,90 Kč/1 litr) a cestovní výdaje ve výši 8 817,28 Kč podle § 13 odst. 1 AT za cesty k jednání a zpět ve dnech 13. 5. 2016 a 17. 5. 2016, osobním automobilem se spotřebou 7,4 l/100 km, při ujetí celkem 1 472 km (jedna zpáteční cesta 736 km) při nákladech 5,99 Kč/1 km (základní sazba 3,80 Kč na 1 km a cena paliva 29,70 Kč/1 litr). Soud postupoval podle vyhlášek č. 328/2014 Sb. a 358/2015 Sb. Žalobci náleží podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT i náhrada za promeškaný čas v celkové výši 8 400 Kč za celkem 84 půlhodin strávených na cestě k jednání a zpět ve dnech shora uvedených (84 půlhodin x 100 Kč/půlhodina). Náklady řízení do 21. 7. 2016 činí 154 539,35 Kč, zvýšené o 32 235,36 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak představují částku 186 792,71 Kč.

12. Rozsudkem ze dne 21. 7. 2016 bylo ve věci rozhodnuto tak, žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 548 511,66 Kč s příslušenstvím, co do částky 408 894,36 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Zamítavý výrok rozsudku nabyl právní moci 13. 8. 2016 a předmětem řízení tak zůstala částka 1 548 511,66 Kč s příslušenstvím. Odměna za jeden úkon právní služby odpovídá částce 14 500 Kč. V této fázi řízení vznikly žalobci náklady sestávající z odměny za zastoupení advokátem v celkové výši 246 500 Kč - 17 úkonů právní služby podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání ze dne 23. 11. 2016, písemné podání ze dne 15. 9. 2017, účast na jednání ve dnech 7. 11. 2017, 17. 4. 2018, 7. 6. 2018, 5. 9. 2019, 21. 11. 2019 a 29. 3. 2022, písemné podání ze dne 8. 2. 2018, prostudování spisu dne 10. 5. 2018 v délce 2 hodiny 53 minut, písemné podání ze dne 25. 5. 2018, podání ze dne 15. 10. 2019, písemné podání ze dne 9. 1. 2020, účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech 7. 12. 2021 a 16. 12. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 13. 12. 2021) a náhrady hotových výdajů v celkové výši 5 100 Kč (17 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 AT. Další vynaložené náklady představují cestovní výdaje podle § 13 odst. 1 AT ve výši 818 Kč, 812 Kč, 1027 Kč, 984 Kč, 987,68 Kč, 873 Kč, 848 Kč, 874 Kč za cesty k soudu veřejnou dopravou ve dnech 7. 11. 2017, 17. 4. 2018, 10. 5. 2018, 7. 6. 2018, 5. 9. 2019, 21. 11. 2019, 7. 12. 2021, 16. 12. 2021, cestovní výdaje ve výši 5 079,28 Kč podle § 13 odst. 1 AT za cestu k jednání dne 29. 3. 2022, osobním automobilem se spotřebou 7,4 l/100 km, při ujetí 736 km, při nákladech 6,90 Kč/1 km (základní sazba 4,40 Kč na 1 km a cena paliva 33,80 Kč/1 litr). Soud postupoval podle vyhlášky č. 375/2021. Žalobci náleží podle § 13 odst. 1 AT i náhrada za náklady vynaložené na ubytování ve výši 450 Kč, které byly vynaloženy v souvislosti se studiem spisu dne 10. 5. 2018. Další vynaložené náklady představují podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT náhradu za promeškaný čas v celkové výši 20 000 Kč (200 půlhodin strávených na cestách k soudům ve dnech shora uvedených x 100 Kč/půlhodina). Náklady řízení tedy činí 284 352,96 Kč, zvýšené o 58 102,65 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí 342 455,61 Kč.

13. Součet všech shora uvedených nákladů řízení činí 867 099,42 Kč (337 851,10 Kč + 186 792,71 Kč + 342 455,61 Kč). Žalobce byl v řízení úspěšný jen zčásti, přičemž pro určení míry úspěchu a neúspěchu je podstatný výsledek řízení na samém jeho konci, nikoliv v jeho jednotlivých fázích. Předmětem řízení byla ke dni jeho zahájení částka 2 067 682,52 Kč. Co do částky 110 276,50 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (k zastavení řízení nedošlo z viny žalované), co do částky 408 894,36 Kč byla žaloba zamítnuta a co do částky 1 548 511,66 Kč bylo žalobě vyhověno. Lze tak konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný co do posledně uvedené částky, představující 74,89 %, a co do částky 519 170,86 Kč (součet částek 408 894,36 Kč a 110 276,50 Kč), představující 25,11 %, úspěšný nebyl. Neúspěch žalobce představuje naproti tomu úspěch žalované. Žalobci tak náleží 49,78 % z celkově mu vzniklých nákladů řízení (odečtením neúspěchu od jeho úspěchu), což představuje částku 431 642,09 Kč.

14. K argumentaci žalované ohledně nesprávnosti přiznání náhrady nákladů řízení advokátu žalobce včetně daně z přidané hodnoty odvolací soud uvádí, že podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty k nákladům řízení, je-li zástupcem advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Advokát žalobce osvědčením o registraci ze dne 21. 4. 2006, č. j. 50914/06/364900/4926 prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty s účinností od 1. 6. 2006. Lze tak uzavřít, že ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. advokát žalobce splnil předpoklady pro zahrnutí daně z přidané hodnoty do nákladů řízení. Bez vlivu na uvedený závěr je skutečnost, že žalobce je cizím státním příslušníkem, neboť přiznání daně z přidané hodnoty je vázáno výhradně na existenci zastoupení účastníka advokátem a prokázání, že tento advokát je plátcem předmětné daně.

15. Je třeba uzavřít, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval správný předpis, nesprávně však určil výši této náhrady. O náhradě nákladů řízení ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje soud z úřední povinnosti a není v tomto směru vázán návrhem účastníků řízení. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený bod II. výroku rozsudku tak, jak je shora uvedeno.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když ani jeden z účastníků nebyl s odvoláním úspěšný.