o zaplacení 315 065 Kč s přísl. a odměnou, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2021, č. j. 13 Cm 280/2013-500

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.

2. Podle odůvodnění žalovaný o osvobození od soudních poplatků požádal v souvislosti s poplatkovou povinností, která mu vznikla podáním dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 12 Cmo 60/2021-478, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 2. 2021, č. j. 13 Cm 280/2013-472 o zastavení řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 12 Cmo 130/2020-319.

3. S odkazem na předpoklady, vymezené v § 138 o. s. ř., za nichž může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, soud uvedl, že nelze předem konstatovat, že podané dovolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Z hlediska žádosti žalovaného shledal rozhodné posouzení druhého z předpokladů moderace, tedy zda osvobození od soudních poplatků odůvodňují osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Žalovaný k výzvě soudu k doplnění návrhu a doložení majetkových poměrů uvedl, že v jiných řízeních, v jeho podání dále specifikovaných, mu osvobození od soudních poplatků bylo přiznáno. Sdělil, že bezpodílové spoluvlastnictví s jeho manželkou bylo zrušeno (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 42 C 260/91) a pro nemajetnost bylo zastaveno několik vůči němu vedených exekučních řízení (usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 5. 2018, č. j. 55 EXE 3842/2015-24, ze dne 18. 5. 2018, č. j. 55 EXE 2459/2017-24, ze dne 18. 5. 2018, č. j. 22 EXE 2099/2012-27, ze dne 9. 11. 2018, č. j. 19 EXE 3615/2017-46, ze dne 16. 8. 2019, č. j. 19 EXE 2302/2010-39, ze dne 17. 6. 2020, č. j. 22 EXE 1412/2011-82, a ze dne 2. 2. 2021, č. j. 55 EXE 3736/2015-66). Další exekuce jsou však nadále vedeny, což doložil výpisem z centrální evidence exekucí. Nemá žádný bankovní účet, manželka má účet u [právnická osoba]. Výpisy z bankovního účtu za období od 1. 11. 2020 do 30. 4. 2021, kdy konečný zůstatek na účtu byl nulový, dokládají pokles příjmů manželky z advokátní praxe z důvodu epidemie covid 19. Podle předložených výpisů za sledované období v březnu 2021 bylo na účet připsáno celkem 24 310 Kč, v únoru 2021 to bylo 26 433,25 Kč a v listopadu 2020 dokonce 33 702 Kč. Další účet manželky u [právnická osoba] je blokován nezákonnou exekucí, podúčty advokátní úschovy podléhají advokátnímu tajemství stejně jako podúčty firemního účtu vedeného u [Anonymizováno]. Manželka žalovaného podle přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 vykázala ztrátu 42 550 Kč, její příjmy za toto období činily částku 202 033 Kč, tedy cca 16 836 Kč měsíčně. Hodnota majetku manželky žalovaného činí 50 000 Kč a výše pohledávek, které jsou předmětem dosud neukončených řízení, činí 2 999 934,90 Kč. Její dluhy činí 34 260 533 Kč. Žalovaný nevlastní žádné nemovitosti, přívěsný vozík již byl zničen. Manželka žalovaného nevlastní žádné nemovitosti, svědčí jí však přídatné vlastnictví ke dvěma nemovitostem, z nichž na jedné vázne zástavní právo, které nelze realizovat s ohledem na zánik právní osobnosti dlužníka. Na druhé nemovitosti jako přídatné vlastnictví vázne služebnost doživotního úplatného užívání nemovitosti, zřízená pro manželku žalovaného. Výše nájmu podle nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 11. 2017 mezi společností [právnická osoba] jako pronajímatelem a manželkou žalovaného jako nájemcem a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 30. 8. 2019, je stanovena na 1 000 Kč měsíčně, na nájem přispívá částkou 500 Kč měsíčně. Doložil výpis z katastru nemovitostí, nájemní smlouvu uzavřenou dne 1. 11. 2017 mezi společností [právnická osoba] jako pronajímatelem a manželkou žalovaného jako nájemcem a smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne 30. 8. 2019. Manželka žalovaného vlastní automobil [Anonymizováno]. Žalovaný pobírá důchod ve výši 10 157 Kč měsíčně, jeho manželka ve výši 10 899 Kč měsíčně. Za služby spojené s užíváním nemovitosti, kde žalovaný a jeho manželka bydlí, je podle dokladů SIPO placeno 7 430 Kč měsíčně. Z této částky žalovaný hradí alespoň polovinu. Za telefon podle vyúčtování společnosti O2 za duben 2021 platí manželka žalovaného 3 442,57 Kč. Manželka žalovaného bezplatně vykonává funkci člena představenstva společnosti [právnická osoba]. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech zopakoval žalovaný shora uvedená tvrzení ohledně výše svých příjmů a příjmů své manželky, dále uvedl, že má dluhy v celkové výši 1 922 199,48 Kč. Měsíční výdaje, zahrnující nájemné, služby, ošacení, léky a stravu, vyčíslil na 10 000 Kč.

4. Vlastním šetřením soud dále zjistil, že žalovaný je ředitelem společnosti [Anonymizováno], reg. č. [Anonymizováno], se sídlem [IBAN]. Výkon této funkce žalovaný zamlčel a nic neuvedl o výši příjmů s výkonem pojmově úplatné funkce spojených.

5. Soud poukázal na účel moderačního práva, jímž je zajistit účast na řízení i tomu účastníku, jehož majetková situace a materiální podmínky by jej mohly z jeho práva na přístup k soudu vyloučit, povahu soudního poplatku jako daňového příjmu státního rozpočtu a poplatkovou povinnost, vznikající poplatníku ze zákona, nezávisle na jeho majetkové situaci. Uvedl, jaká kritéria jsou zkoumána při posuzování majetkových poměrů účastníka a k jakým skutečnostem soud přihlíží.

6. S ohledem na učiněná zjištění uzavřel, že úhrada poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč je v možnostech žalovaného. Vykazované příjmy domácnosti žalovaného, tj. jeho příjmy spolu s příjmy jeho manželky činí 21 056 Kč měsíčně. Majetkovou situaci žalovaného nelze hodnotit izolovaně, je nutné zohlednit podíl ostatních členů rodiny, příp. jiných osob, na nichž je žalovaný finančně závislý. Fixní náklady domácnosti žalovaného činí částku 8 430 Kč (nájemné 1 000 Kč a služby spojené s užíváním nemovitosti i 7 430 Kč). Na úhradu ostatních výdajů tedy domácnosti žalovaného zbývá přes 12 000 Kč. Zohledněna musí být i výše příjmu manželky žalovaného z její advokátní praxe, v průměru 16 836 Kč měsíčně. Tvrzení žalovaného o rozdělení bezpodílového spoluvlastnictví manželů je pro posouzení jeho majetkové situace bez významu, pokud se manželka žalovaného na jeho majetkové situaci podílí. V takovém případě je třeba při posuzování žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků zhodnotit v souladu s judikaturou (usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 681/20) i majetkové poměry manželky, bez ohledu na to, zda se její majetek a příjmy nacházejí ve společném jmění manželů či nikoli. V této věci podle vlastních tvrzení žalovaného sdílí žalovaný společnou domácnost s manželkou a výdaje domácnosti hradí oba rovným dílem. S ohledem na vykazované příjmy a výdaje by proto měl být žalovaný schopen uhradit soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný byl v jiných soudních řízeních od placení soudních poplatků osvobozen, neshledal soud relevantní za situace, kdy není zřejmé, z jakých podkladů a skutečností soudy při rozhodování o žádostech žalovaného vycházely. Soud prvního stupně dále uvedl, že se jedná již o třetí žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků za poslední dva roky, přičemž za tuto dobu se majetkové poměry žalovaného žádným způsobem nezměnily, resp. vzhledem ke zvýšení starobního důchodu se mírně zlepšily. Předchozí zamítavá usnesení byla odvolacím soudem potvrzena a závěry obecných soudů ohledně majetkové situace žalovaného obstály i v rovině ústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 681/20, a usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 81/21.

7. Z uvedených důvodů soud žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

8. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil s pokynem soudu prvního stupně předložit věc dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 12 Cmo 60/2021-478. S odkazem na dovolací důvody, vymezené v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c) a g) o. s. ř. vytkl soudu, že jeho postup nebyl v souladu se závěry, přijatými konstantní soudní judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 4032/16 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3803/2014), podle nichž se soudní poplatek z dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým nebylo účastníku přiznáno osvobození od soudních poplatků, neplatí. Pokud žalovaného nestíhala povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, není dán důvod pro zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. S touto právní argumentací se soud prvního stupně nijak nevypořádal.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podané odvolání žalovaného se zakládá výhradně na tvrzení, že dovolací řízení o jím podaném dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání, nepodléhá poplatkové povinnosti. Vyhodnocení majetkových poměrů žalovaného soudem prvního stupně z hlediska naplnění předpokladů moderace poplatkové povinnosti výslovně odvoláním nenapadá.

11. Odvolací soud již ve svém předchozím usnesení ze dne 25. 3. 2021, které je napadeno dovoláním žalovaného, vyložil, že závěry Ústavního a Nejvyššího soudu vztahující se k zaplacení soudního poplatku za řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí, jímž nebylo účastníkovi přiznáno osvobození od soudních poplatků (nález ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 4032/2016, usnesení ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3803/2014 a ze dne 16. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014) nejsou v poměrech posuzované věci aplikovatelné s ohledem na skutkově odlišnou situaci, kdy dovolání nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (dle platné právní úpravy § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. navíc není proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, dovolání přípustné), ale usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Pokud měl žalovaný za to, že jím podané dovolání nepodléhá poplatkové povinnosti, není tedy zřejmé, z jakých důvodů žádal o přiznání osvobození od soudních poplatků.

12. Závěry soudu prvního stupně, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků na straně žalovaného z hlediska jeho majetkových poměrů dány nejsou, shledal odvolací soud správné, neboť vycházely z podrobného zkoumání jeho celkových majetkových poměrů. Vlastním šetřením soud navíc zjistil, že údaje, poskytnuté žalovaným, nejsou zjevně úplné. Soud postupoval zcela v souladu s judikaturou, když zkoumal a zohlednil také příjmy a majetek manželky žalovaného, s níž žalovaný sdílí společnou domácnost a podílí se na úhradě vzniklých nákladů. Soud přihlédl k tomu, že celkový pravidelný měsíční příjem žalovaného a jeho manželky z pobíraného důchodu je dále navyšován o příjmy manželky žalovaného z výkonu advokacie. Nelze ani pominout, že žalovaný zcela zamlčel, že vykonává funkci ředitele společnosti [Anonymizováno] a nic neuvedl o případných, s tím souvisejících příjmech. Závěru soudu prvního stupně, že poměry žalovaného zaplacení poplatku z dovolání v plné výši umožňují, tedy nelze vytknout pochybení.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.