o zaplacení směnečného peníze ve výši 916 582 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2019, č. j. 30 Cm 113/2019-101,

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 9. 2019, č. j. 30 Cm 113/2019-53 (bod I. výroku) a nahradit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 29 717,60 Kč (bod II. výroku).

2. Uvedl, že žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 916 582 Kč s postižními právy. O žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný námitky. V nich uvedl, že svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] převedl na společnost [právnická osoba], a proto je uplatnění nároku ze směnky proti němu v rozporu s dobrými mravy. Směnka byla vyplněna bez právního důvodu. Směnka byla původně blankosměnkou, která měla zajišťovat závazky z úvěrového vztahu. Žalovaný ani společnost [právnická osoba] neuzavřeli dohodu o vyplňovacím právu. Žalobce nepostupoval s potřebnou péčí a nezjišťoval hospodářskou situaci společnosti [právnická osoba] Žalovaný nemůže nést odpovědnost za jednání právního nástupce, a proto bylo odepřeno právo na plnění dle § 2022 zák. č. 89/2012 Sb., v jehož důsledku došlo k zániku ručitelského závazku. Současně žalobci zaniklo právo k vyplnění blankosměnky. Směnka byla také nesprávně vyplněna v údaji směnečné sumy (společnost [právnická osoba] pohledávku zčásti uhradila) a údaji data splatnosti.

3. Žalobce v reakci uvedl, že došlo k uzavření Dohody o vyplňovacím právu směnečném. Námitka spočívající v nesprávné výši směnečné sumy je nedostatečná, žalovanému jako avalovi nepřísluší. Údaj splatnosti byl na směnku doplněn ve shodě s Dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Žalovaný také svůj dluh vůči žalobci uznal v e-mailové zprávě ze dne 11. 7. 2019.

4. Po provedeném dokazování (dopisem ze dne 24. 6. 2019, spornou směnkou, dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] ze dne 9. 6. 2016, dopisem ze dne 26. 1. 2019, e-mailovou zprávou ze dne 11. 7. 2019) soud uzavřel, že směnka předložená žalobcem je platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále je z. s. š.). Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky žalobce nemusí prokazovat ani uvádět, jakým způsobem dospěl ke stanovení směnečné sumy nebo data splatnosti. Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil (čl. I § 32 odst. 1 z. s. š.). Námitku převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] a změny jednatele shledal soud nedůvodnou, neboť jakékoli změny týkající obchodního podílu ve společnosti výstavce, případně u statutárního orgánu společnosti nemohou mít vliv na závazek směnečného rukojmího, který má zcela samostatné postavení ve vztahu k remitentu. Uplatnění směnečného nároku vůči němu nelze shledat rozporné s dobrými mravy. Námitka uplatnění pohledávky v rozporu s právními předpisy a bez právního důvodu je námitkou neodůvodněnou. Oporu v dokazování nemá ani tvrzení, že nebyla uzavřena Dohoda o vyplňovacím právu směnečném. K námitce, že žalobce nepostupoval s potřebnou péčí ve vztahu k pohledávkám za společností [právnická osoba], soud uvedl, že potřebnou péči bylo třeba požadovat na úvěrovém dlužníku (výstavci směnky) zastoupeným žalovaným, který byl v prodlení s úhradou závazků z úvěru zajištěných směnkou, Námitka je tudíž rovněž nedůvodná. Na místě tak není ani závěr, že závazek směnečného rukojmího zanikl. Námitky týkající se nesprávného vyplnění směnečné sumy a data splatnosti jsou neodůvodněné pro svou neurčitost, když nebyla uvedena konkrétní suma nebo konkrétní datum splatnosti.

5. Proto soud ve smyslu § 175 odst. 4 o. s. ř. ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a ve sporu úspěšnému žalobci přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů námitkového řízení.

6. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalovanému bude umožněno dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, neboť majetkové poměry žalovaného jednorázovou úhradu neumožňují. Uvedl, že rozsudek vydal soudce, který byl z projednání a rozhodnutí věci vyloučen. Odvolatel udělil plnou moc k zastupování [Jméno advokáta B] včetně souhlasu, aby se advokát nechal zastoupit jiným advokátem. [Anonymizováno] udělil substituční plnou moc [Anonymizováno]. Soudce k žádosti jmenované zástupkyně odročil jednání nařízené na den 18. 10. 2019, přičemž další jednání nařízené na den 25. 11. 2019 odmítl odročit s odůvodněním, že jmenovaná zástupcem odvolatele není. Žalovaný tak pojal důvodné podezření, že mu soudce neumožňuje využít právo být zastupován svým zástupcem a podáním ze dne 1. 11. 2019 vznesl námitku podjatosti. Soudce nepostupoval podle § 15b odst. 1 o. s. ř. a námitku podjatosti nepředložil nadřízenému soudu k rozhodnutí. Namísto toho jednání dne 25. 11. 2019 konal. Tímto postupem zasáhl soudce do práva na spravedlivý proces, přičemž s námitkou se nevypořádal ani v odůvodnění rozsudku. Řízení bylo vedeno formálně a žalovanému bylo odepřeno právo, aby jeho námitku objektivně přezkoumal orgán, který nevede řízení v prvním stupni. Dalším odvolacím důvodem je to, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Žalovaný vedle nesprávného vyplnění blankosměnky namítl, že společnost [právnická osoba] danou pohledávku uhradila alespoň zčásti. K prokázání uvedeného navrhl žalovaný důkaz přehledem transakční historie bankovního účtu, v němž by byl schopen označit platby, které byly poukázány na úhradu pohledávky. Tím by byla současně prokázána i námitka nesprávného vyplnění blankosměnky. Námitka nesprávného vyplnění blankosměnky žalovanému náleží, neboť na směnku připojoval podpis v době, kdy byl jednatelem společnosti [právnická osoba] a tudíž věděl, za jakých podmínek svůj podpis připojuje a za jakých podmínek by mohlo dojít k vymáhání pohledávky. Soud prvního stupně však navržený důkaz neprovedl, aniž uvedl důvod jeho neprovedení. Pokud měl soud prvního stupně za to, že tvrzení žalovaného nejsou dostatečná či neprokázaná, měl žalovaného poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud prvního stupně však veškerá tvrzení žalovaného odmítl jako neodůvodněná, aniž by jej poučil, což mu zabránilo se účinně bránit. Důvodem, proč žalovaný neuvedl konkrétní částky, byla nedostupnost dokumentace, z níž by jí bylo možné zjistit. Za neurčitou nelze považovat námitku, že došlo k částečné úhradě. Jde o námitku, kterou je možné následně blíže specifikovat. Napadené rozhodnutí je tudíž stiženo vadou. Neprovedením důkazu přehledem transakční historie bankovního účtu znemožnil soud prvního stupně žalovanému unést břemeno důkazní, což svědčí o formalistickém postupu soudu prvního stupně. Skutkový stav tak nebyl zjištěn natolik dostatečně, aby bylo možné ve věci rozhodnout.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl „ponechat rozsudek v platnosti“. K námitce podjatosti uvedl, že byla vznesena před jednáním, při němž měla být věc rozhodnuta. Pokud má soudce za to, že je nedůvodná, nepřihlíží se k ní. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1962/2003 s tím, že soudce postupoval v souladu se zákonem a řízení vadou netrpí. K hodnocení námitek nesprávného vyplnění blankosměnky a částečné úhrady pohledávky ze strany soudu prvního stupně jako neodůvodněných uvedl, že toto hodnocení je v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 a sp. zn. 29 Cdo 4405/2008. Explicitní neodmítnutí důkazů navržených žalovaným pak nelze považovat za takovou vadu řízení, která by měla vést ke zrušení rozsudku. Pokud jde o návrh žalovaného na plnění ve splátkách, je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2661/2015.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Žalovaný při jednání zdůraznil otázku tzv. opomenutých důkazů s tím, že soud prvního stupně důvody jejich neprovedení v odůvodnění rozsudku neuvedl. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1135/17 a sp. zn. III. ÚS 2193/19. Řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno formalisticky, byly provedeny jen důkazy předložené žalobcem. Navrhl svůj účastnický výslech a výslech svědkyně [Anonymizováno] k prokázání částečné úhrady předmětného dluhu. Upozornil odvolací soud, že nepřipustí-li jím navržené důkazy a neprovede-li je, vznese námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu. Proto požádal o odročení jednání. Doplnil, že důvod podjatosti pro případ neprovedení důkazů shledává v tom, že je evidentní, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně straní žalobci a není nestranný.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. Odvolací soud považuje za nezbytné nejprve se vyjádřit k postupu žalovaného v řízení před odvolacím soudem a jím do určité míry „podmíněně“ vznesené námitce podjatosti. Důvod pro odročení jednání odvolací soud neshledal, neboť námitka byla vznesena při jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a odvolací soud vyhodnotil námitku jako zjevně nedůvodnou (§ 15b odst. 2 o. s. ř.), když důvodem podjatosti měl být žalovaným nastíněný budoucí postup odvolacího soudu v řízení (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Pomine-li odvolací soud zjevné zneužití procesní úpravy vyloučení soudců, považuje za nezbytné zdůraznit, že není akceptovatelné, aby se právní zástupkyně jménem žalovaného domáhala určitého procesního postupu za použití „vydírání a zastrašování“, neboť jednání právní zástupkyně ve stylu „když neuděláte to, co chci, zneužiji institut upravený v občanském soudním řádu, abych docílila svého“, nelze za nic jiného považovat. Pro prezentovaný názor svědčí i to, že právní zástupkyně po zahájení jednání výhrady k obsazení senátu nevznesla. Poprvé námitku uplatnila až v souvislosti s možným nevyhověním jí preferovaného postupu v řízení.

12. Odvolací soud se dále zabýval odvolacím důvodem, spočívajícím v tom, že napadené rozhodnutí vydal vyloučený soudce (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a neshledal jej důvodným. Vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Jinak řečeno, soudce lze považovat za vyloučeného z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Námitka podjatosti, která je obsahem odvolání, je postavena zčásti na důvodech, které se již staly předmětem posouzení, a proto nemohou podléhat opětovnému přezkumu odvolacího soudu; o námitce podjatosti vznesené žalovaným podáním ze dne 1. 11. 2019, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. Nco 24/2020-174. Založil-li žalovaný své odvolání mimo jiné na tom, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, protože spis nepředložil ve smyslu § 15b odst. 1 o. s. ř. nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce před tím, než konal dne 25. 11. 2019 jednání, je třeba konstatovat, že uvedené důvodem vyloučení soudce není, když jde o postup v souladu se zákonem. Žalovaným odkazované ustanovení totiž neplatí v případě, že námitka byla uplatněna před jednáním, při němž byla věc rozhodnuta, měl-li soud za to, že námitka není důvodná (§ 15b odst. 2 o. s. ř.). O stav popsaný v odstavci 2 šlo v posuzovaném případě, neboť námitku žalovaný vznesl před jednáním konaným dne 25. 11. 2019, na němž byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek.

13. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že předmětná směnka má všechny náležitosti vyžadované pro platnou směnku vlastní (čl. I § 75 ZSŠ) a žalobci vzniklo dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

14. V řízení bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který je vydáván ve zkráceném řízení, pouze na základě prvopisu směnky předložené jejím majitelem. Podá-li žalovaný námitky, musí v nich podle § 175 odst. 1 o. s. ř. uvést všechny rozhodné skutečnosti, kterými se uložené platební povinnosti hodlá bránit, a tyto skutečnosti prokázat. O uvedeném byl žalovaný ve směnečném platebním rozkaze poučen. Jinými slovy břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží v námitkovém řízení (až na výjimku představující námitku týkající se pravosti směnky) výhradně žalovaného. Žalobce svou povinnost tvrzení splnil tím, že v žalobě popsal listinu, z níž svá práva dovozuje, a svou povinnost důkazní tím, že listinu v prvopisu předložil. Výhrada nepředložení dohody o vyplňovacím právu ke směnce je s ohledem na shora uvedené bezpředmětná, stejně tak výhrada o absenci tvrzení, jak k výši směnečného peníze žalobce dospěl.

15. V předchozím odstavci citované ustanovení rovněž požaduje, aby námitky byly odůvodněné. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4392/2018 uvedl, že „Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.“ Uvedenému požadavku žalovaný nedostál. Námitku vyplnění blankosměnky v údajích směnečného peníze a data splatnosti v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu lze považovat za odůvodněnou jen tehdy, uvede-li v ní žalovaný, jaké správné údaje měly být do blankosměnky doplněny. Uvedené koresponduje se závěrem přijatým Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014 - „Námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, že údaj o výši směnečné sumy byl do blankosměnky doplněn v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je ve smyslu § 175 o. s. ř. odůvodněnou námitkou jen tehdy, uvede-li žalovaný v námitkách současně "správnou" výši směnečné sumy.“ Neodůvodněnou je pak i námitka, že společnost [právnická osoba] (výstavce směnky) pohledávku plynoucí ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uhradila, a to alespoň zčásti. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu námitek musí být patrné, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, neboť v rozsahu, v němž napaden nebyl, nabývá právní moci. Za odůvodněnou by tak bylo možné považovat uvedenou námitku v případě, že by z ní vyplývalo, jakou konkrétní částku jmenovaná společnost na směnkou zajištěnou pohledávku či směnku uhradila. Absentovalo-li takové tvrzení, soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li žalovaným navržené důkazy k prokázání shora uvedených námitek (např. transakční historií bankovního účtu jmenované společnosti). Je notorietou, že v námitkovém řízení jsou prokazovány pouze odůvodněné námitky, tj. rozsah dokazování je dán kvalitou uplatněných námitek. Nedůvodná je tudíž i výhrada žalovaného, že měl být o nedostatcích ve svých tvrzeních soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve směnečném platebním rozkaze poučen o tom, že v námitkách musí uvést vše, co proti němu namítá. Toto je odrazem koncentrační zásady, která znamená, že po uplynutí lhůty k podání námitek nelze uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. V postupu soudu prvního stupně, kterým neumožnil žalovanému doplnit neodůvodněné námitky, nelze shledat nesprávnost.

16. Odvolací soud si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkajících se tzv. opomenutých důkazů (soudem nebyly provedeny účastníkem navržené důkazy, aniž by se s důvody jejich neprovedení soud vypořádal v odůvodnění rozsudku). Nicméně rozhodnutí reflektují situace, kdy nebyly provedeny důkazy navržené k prokázání projednatelných tvrzení o rozhodných skutečnostech. Tak tomu v posuzované věci není, když důkazy navržené žalovaným se vztahují k prokázání neodůvodněných (neprojednatelných) námitek, které vůbec předmětem projednání, tudíž ani dokazování být nemohou. Ke zkrácení práv žalovaného v důkazním řízení před nalézacími soudy, ani k porušení práva na spravedlivý proces tudíž dojít nemohlo. Nebyl tedy ani důvod provést důkaz výslechem žalovaného a výslechem svědkyně Márie Fischerové, které byly žalovaným navrženy k prokázání částečné úhrady dluhu, tj. neodůvodněné námitky.

17. Blankosměnka je směnka, které byla vystavena na základě ujednání v neúplné podobě (čl. I § 10 ZSŠ). Blankosměnka tedy předpokládá existenci tzv. vyplňovacího práva (ujednání o tom, jak má být taková listina v budoucnu vyplněna), které vzniká dohodou uzavřenou mezi osobou, která se na blankosměnku podepsala v pozici směnečného dlužníka, a majitelem blankosměnky. Tato dohoda může být uzavřena písemně, ústně nebo konkludentně, případně může být obsah dohody obsažen v jednostranném prohlášení osoby v pozici směnečného dlužníka. Osoba podepsaná na blankosměnce v pozici směnečného dlužníka je doplněným směnečným prohlášením vázána pouze v případě, že s ní byla sjednána dohoda o vyplňovacím právu (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4204/2010). Nedošlo-li by k uzavření takové dohody, nešlo by o blankosměnku, ale o směnku neplatnou pro nedostatek náležitostí. Žalovaný v námitkách potvrdil, že v návaznosti na dohodu o zajištění závazků ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] vystavila společnost [právnická osoba] blankosměnku, na kterou on připojil podpis jako aval. Při jednání dne 25. 11. 2019 byl soudem prvního stupně proveden důkaz Dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] ze dne 9. 6. 2016, uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] (dříve [Anonymizováno]), jejímž jménem jednal v pozici jednatele žalovaný, který jakožto směnečný rukojmí vyslovil s obsahem dohody souhlas. K tomuto důkazu nevznesl žalovaný žádné výhrady, pročež lze mít uzavření dohody o způsobu doplnění na blankosměnce chybějících údajů za prokázané.

18. I kdyby však nebyla prokázána písemná forma dohody o vyplňovacím právu směnečném, bylo by možné dovodit její uzavření konkludentní formou. Žalovaný v okamžiku podpisu blankosměnky (což nečinil sporným) věděl, že jde o prostředek zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi remitentem a výstavcem blankosměnky, přičemž rozsah oprávnění remitenta doplnit nevyplněné údaje do blankosměnky (konkludentně uděleného) by byl dán obsahem kauzálního vztahu, tj. vztahu založeného smlouvou o úvěru (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012).

19. Skutečnost, že žalovaný již není společníkem ani jednatelem společnosti [právnická osoba] a ztratil tak přístup k firemní dokumentaci, nemá vliv na hodnocení námitek stran jejich odůvodněnosti, ani na to, kdo je v námitkovém řízení nositelem břemene tvrzení a břemene důkazního. Převod obchodního podílu žalovaným na třetí osobu sám o sobě neznamená zánik zajištění, ani ručitelského závazku. Uplatnění směnečného nároku žalobcem vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí je tedy po právu a nelze je mít za rozporné s dobrými mravy. Žalovaný v námitkách uvedl, že blankosměnku avaloval, a dlužníkem z ní nikdy být nepřestal. To, jakým způsobem se vypořádá v případě splnění směnečného závazku se společností [právnická osoba], je výhradně na něm.

20. Se žalovaným nelze souhlasit ani v tom, že ručitelský závazek zanikl v důsledku uplatnění práva odepřít plnění podle § 2022 obč. zák., které žalovanému vzniklo, protože „žalobce nepostupoval obezřetně a s potřebnou péčí, když o své pohledávky za společností [právnická osoba] nijak nepečoval a neprojevil zájem o zjištění hospodářské situace společnosti“. Podpisem směnky přejímá směnečný rukojmí pouze závazek ze směnky, jehož rozsah a trvání se řídí výhradně předpisy práva směnečného. Jde o závazek abstraktní, který nemá s ručením upraveným v občanském zákoníku nic společného a jeho ustanovení se tak v posuzované věci neaplikují.

21. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 29 717,60 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 23 960 Kč (2 úkony x 11 980 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 13. 10. 2021) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 5 157,60 Kč.