o zaplacení 20 457 EUR a 25 206 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, č. j. 46 Cm 43/2012-295

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 20 457,80 EUR s přísl. a částky 25 206 Kč.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se původně domáhal na žalovaném zaplacení částky 59 815,22 EUR s příslušenstvím a 25 206 Kč z titulu náhrady škody, která žalobci vznikla tím, že zaplatil odběrateli z reklamace zboží, které převážel žalovaný. Žalovaný porušil i povinnost danou § 415 obč. zák., neboť měl povinnost přepravovat zboží čistým vozem. Žalobce nakoupil lupek, který semleli v [Anonymizováno] a proseli přes síto 0,1 mm. Žalobce objednal u žalovaného objednávkami č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] přepravu lupku z [adresa], a to na dny 26. 4. 2011 a 5. 5. 2011 s požadavkem naprosto čistých vozidel. Během přeprav materiálu došlo dle žalobce ke kontaminaci lupku o celkové hmotnosti 123,61 t vápencem, došlo ke znehodnocení přepravovaného lupku, čímž vznikla předmětná škoda. Lupek byl v [adresa] vložen do vyprázdněného mezioperačního sila a následně přesypán do velkoobjemových vaků po 1 tuně. Část lupku (74,66 t) žalobce prodal společnosti [adresa], která jej u žalobce reklamovala z důvodu kontaminace kalcitem. V souvislosti s kontaminací této dodávky požadoval žalobce náhradu škody sestávající z kupní ceny, náhrady nákladů na výrobu šamotové směsi a tavidla a náhradu nákladů likvidace (24 271,87 EUR). Další část lupku (23,22 t) prodal žalobce společnosti [Anonymizováno], která v rámci reklamace uplatnila škodu ve výši 35 143 EUR, sestávající z kupní ceny, náhrady nákladů na výrobu šamotové směsi a tavidla a náhradu nákladů likvidace. Cena při prodeji do [Anonymizováno] činila 164 EUR/t, do [adresa] EUR/t. Z [Anonymizováno] bylo vráceno 10 tun lupku, ten byl zlikvidován se zbytkem 25,73 tun. Ke kontaminaci lupku muselo dojít při přepravě, jak dokládá rozbor vzorku odebraného před naložením. Vápenec, který zůstal žalovanému v přepravní cisterně (kamionu), nebyl náležitě odstraněn, následně při vyprazdňování do společné nádoby došlo ke znehodnocení veškerého lupku. Žalobce se kromě částek, které uhradil zákazníkům, domáhal nákladů ve výši 4 326,35 EUR za mletí lupku a 25 206 Kč za přepravné zaplacené žalovanému. Uvedl, že veškerý lupek byl znehodnocen a musela být provedena jeho likvidace. Porušení povinnosti žalovaného spatřuje v tom, že nebyla řádně vyčištěna cisterna. V souvislosti s plněním, poskytnutým [právnická osoba] vzal žalobce žalobu částečně zpět. Předmětem řízení zůstalo zaplacení částek 14 069,94 EUR a 5 195,68 EUR - celkem částky 20 457,80 EUR s příslušenstvím a částky 25 206 Kč.

3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný provedení předmětných přeprav materiálu na tvrzených trasách a v tvrzených termínech učinil nesporným. Namítl však, že svou povinnost přepravce neporušil. Po každé jízdě provádí speciální čištění vnitřního prostoru cisterny včetně potrubí. Cisterna byla řádně zkontrolována pracovníkem žalovaného i žalobce i panem [Anonymizováno] z [právnická osoba], kde byla provedena nakládka. Dále uvedl, že byl jen jedním z článků přepravy a ke kontaminaci mohlo dojít i v souvislosti s přepravou provedenou polským přepravcem. Použité silo sloužilo k uskladnění i jiných materiálů než lupku. Svou povinnost přepravce neporušil. Zpochybnil řádné a včasné uplatnění reklamace žalobcem.

4. Nesporná tvrzení účastníků, že žalovaný pro žalobce provedl na základě jeho objednávky ze dne 21. 4. 2011 č. 371/2011 a č. 388/2011 přepravu semletého páleného lupku z [adresa]. Dne 26. 4. 2011 přepravil ve třech jízdách 30,85 t, 29,83 t a 31,06 t, a dne 5. 5. 2011 přepravil 31,87 t, tedy celkem 123,61 t. a žalovaný cenu přepravy ve výši 25 206 Kč vyúčtoval a žalobce ji zaplatil, vzal soud za svá skutková zjištění.

5. V návaznosti na poučení poskytnuté soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení týkající se předpokladů odpovědnosti za škodu a navrhnou k prokázání doplněných tvrzení důkazy, žalobce k výzvě soudu a ve smyslu vyhlášky č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, zejména pak ust. § 73 vyhlášky, doplnil poštovní přepravní archy a příslušné reklamační dopisy a řádnou, soud tedy má zato, že zásilka byla ze strany žalobce reklamována řádně a včas.

6. Na základě provedeného dokazování (výpisem z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného), výkazy o provozu motorového vozidla ze dnů 26. 4. 2011 a 5. 5. 2011, listinou na hlavičkovém papíru [Anonymizováno] nákupu [IBAN], dodacím listem ze dne 28. 4. 2011, osvědčením o jakosti ze dne 2. 4. 2012, reklamací ze dne 27. 9. 2011 č.j. 1151 a upřesnění ze dne 4.11.2011 č.j. [Anonymizováno], výpisem z účtu č. [č. účtu] ze dne 5. 1. 2012, listinou na hlavičkovém papíru [Anonymizováno] nákupu [IBAN], dodacím listem ze dne 6. 5. 2011, osvědčením o jakosti ze dne 25. 4. 2012 k objednávce č. [Anonymizováno], reklamací ze dne 21.9.2011 č.j. 1150, výpisem z účtu č. [č. účtu] ze dne 16. 1. 2012, e-mailovou korespondencí ze dne 30. 6. 2011 a 1. 7. 2011, objednávkou přepravy č. [Anonymizováno], objednávkou přepravy č. [Anonymizováno], fakturou č. [IBAN]-11 ze dne 7. 5. 2011, dodacími listy ze dne 26. 4. 2011 č. 4/4, č. 5/4, č. 6/4, dodacím listem ze dne 5. 5. 2011 č. 1/5, přípisem [právnická osoba] a.s. ze dne 10. 12. 2013, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 1. 4. 2011, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 2. 5. 2011, výpisy z účtu žalobce ze dne 21. 6. 2011 a ze dne 18. 7. 2011, výpisem z účtu žalobce ze dne 27. 6. 2011, výpisem z účtu žalobce ze dne 1. 8. 2011, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 29. 4. 2011, dodacím listem č. [Anonymizováno] ze dne 28. 4. 2011, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 11. 5. 2011, dodacím listem č. [Anonymizováno] ze dne 10. 5. 2011, fakturou žalobce č. [Anonymizováno] ze dne 23. 5. 2011, dodacím listem č. [Anonymizováno] ze dne 19. 5. 2011, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 9. 5. 2011, dodacím listem č. [Anonymizováno] ze dne 6. 5. 2011, telefaxy ze dne 11. 5. 2011 a ze dne 10. 6. 2011, e-mailem s datem 2. 6. 2011, doplňkovou zprávou o reklamaci ze dne 18. 8. 2011) má soud prvního stupně za prokázáno, že poté co žalobce zakoupil materiál dne 31. 3. 2011 od firmy [Anonymizováno] objednal u žalovaného objednávkami č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] přepravu lupku z místa semletí z [adresa] do svého mezioperačního sila do [adresa]. Mezi účastníky na základě těchto objednávek byla uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný nejprve provedl přepravu materiálu z [adresa] v silo kamionu. Žalovaným vyúčtované přepravné 25 206 Kč žalobce uhradil. Celkem bylo přepraveno 123,61 tun lupku. Lupek byl vložen ze silo kamionu určeného k přepravě do vyprázdněného mezioperačního sila a následně přesypán do velkoobjemových vaků po jedné tuně. Tuto skutečnost učinili účastníci nespornou. Soud má dále za prokázané, že v rámci následně na sebe navazující manipulace s lupkem, jehož přepravu si žalobce u žalovaného sjednal, bylo koncovými zákazníky zjištěno, že se v dodané zásilce nacházelo určité množství vápence, které zapříčinilo znehodnocení zásilek ([Anonymizováno]). Jednalo se o provedení celkem čtyř přeprav páleného a semletého lupku týmž silo –kamionem žalovaného reg. zn. [SPZ] (návěs reg. zn. [SPZ]) z areálu společnosti [právnická osoba] v [adresa] do areálu žalobce v [adresa] o celkové hmotnosti 123, 61 tun. První tři přepravy o objemu 91, 74 tun byly provedeny dne 26. 4. 2011 a čtvrtá přeprava o objemu 31,87 tun se uskutečnila dne 5. 5. 2011. Část lupku (74,66 t) žalobce prodal společnosti [Anonymizováno] pro konečného odběratele [Anonymizováno], která jej reklamovala z důvodu kontaminace kalcitem u společnosti [Anonymizováno] a následně pak této společnosti žalobce v rámci reklamace uhradil částku 24 271,84 EUR, sestávající z náhrady nákladů na výrobu šamotové směsi a tavidla, včetně dodaného lupku. Další část lupku (23,22 t) prodal žalobce společnosti [Anonymizováno] pro konečného odběratele [Anonymizováno], která jej u reklamovala z důvodu kontaminace kalcitem u společnosti [Anonymizováno] a následně této společnosti žalobce v rámci reklamace uhradil částku 31 217 EUR, sestávající z kupní ceny, náhrady nákladů na výrobu šamotové směsi a tavidla a náhradu nákladů na přepravu a likvidaci. Koncoví zákazníci následně reklamovali u objednatele ([Anonymizováno]) mimo další nároky, které vznikly v důsledku kontaminace přepravovaného, zboží obsahující lupek a které byly původně rovněž předmětem žaloby, nároky spočívající ve vlastní škodě materiálu, když vůči žalobci tento nárok uplatnil objednatel ([Anonymizováno]) a tomuto objednateli žalobce v rámci reklamace tento nárok uhradil, a to konkrétně plnění 24 271,84 EUR a 31 217 EUR. Poskytnutí plnění bylo prokázáno výpisy ze žalobcova účtu. Soud provedl v řízení řadu dalších, v odůvodnění rozsudku specifikovaných důkazů. Tyto důkazy (posudek reklamovaného produktu [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2012, posouzení znečištění lupku z [Anonymizováno] posudek [Anonymizováno], ze dne 18. 6. 2012, znalecký posudek č. [Anonymizováno] bez data vypracovaný [Anonymizováno], znalcem z oboru bezpečnost práce, odvětví – bezpečnost práce v hornictví a další., rozborový list – chemické analýzy žalobce z 5. 10. 2011, fotokopie čestného prohlášení vedoucího těžby lomu žalobce [Anonymizováno] bez data, vážní lístky č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] s datem 22. 2. 2013), soud nehodnotil s tím, že pouze dokreslují již zjištěný skutkový stav. Ostatní navržené důkazy neprovedl, neboť je neshledal způsobilé prokázat stav případného znečištění použitého vozidla v době nakládky, ohledně něhož žalobce tíží důkazní břemeno.

7. Žalobou uplatněný nárok po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby tak zahrnuje škodu na zásilce z celkového objemu přepravovaného materiálu, dodaného nejen koncovým zákazníkům ([Anonymizováno]), ale i lupku, který zůstal u žalobce v mezioperačním sile a byl rovněž kontaminován v důsledku kontaktu s přivezeným lupkem žalovaným a dále cenu přepravy 25 206 Kč. Celková výše škody, vzniklé znehodnocením zásilky o hmotnosti 123,61 tun činí 20 457,80 EUR (74, 66 tun lupku následně dodaného ESAB (PL) za cenu EUR 164/t, tedy 12 244, 24 EUR, 23, 22 tun lupku následně dodaného ESAB (HU) za cenu EUR 172/t, tedy 3 993,84 EUR, 25,73 tun lupku zlikvidovaného žalobcem za cenu EUR 164/t, tedy EUR 4 219,72) a dále 25 206 Kč jako cenu za samotnou přepravu uhrazenou žalovanému. Žalobce tvrdí, že sesypáním lupku dohromady byl znehodnocen veškerý žalovaným přepravovaný lupek, tedy i lupek, který nebyl odeslán ke koncovému zákazníkovi v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dne 26. 4. 2011 přepravil žalovaný dodávku o hmotnosti 91,74 tun (3 přepravy) a dne 5. 5. 2011 přepravil žalovaný 31,87 tun. Z přepravy dne 26. 4. 2011 74,66 tun bylo následně dodáno [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) [adresa], z přepravy 5. 5. 2011 o hmotnosti 31,87 tun bylo 23,22 tun dodáno [Anonymizováno]([Anonymizováno])[Anonymizováno][Anonymizováno]. Z obou přeprav, tedy v silu žalobce zůstalo 25,73 tun. Žalobce žaluje nárok z přepravy a současně má zato, že byla-li prokázána nežádoucí kontaminace lupku vápencem, zvýšeným obsahem sloučenin CaCO3 a je vyloučena kontaminace jak v areálu žalobce, tak v rámci následných přeprav, tak u koncových zákazníků, je tím dána příčinná souvislost mezi vznikem škody způsobené znečištěním lupku o hmotnosti 123,61 tun a neodborným jednáním žalovaného, který nedostatečným způsobem nezajistil čistotu dopravního prostředku. Má za to, že porušení povinnosti žalovaným není předpokladem jeho odpovědnosti za škodu, který by byl povinen prokazovat žalobce. Jedná o jeden z taxativně vymezených liberačních důvodů, který prokazuje žalovaný jako dopravce.

8. Právní poměry účastníků soud prvního stupně věc posoudil podle § 610, 617, 619, 623 a 624 zák. č. 513/1993 Sb., obchodní zákoník, jehož použití dovodil z § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. Předpoklady pro aplikaci vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, podle čl. 1. 1. CMR neshledal, neboť e Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, leží ve dvou různých státech. To dáno nebylo. Smlouvu mezi účastníky posoudil jako smlouvu o přepravě věci dle ust. § 610 a násl. obch. zák. ve zněm platném do 31. 12. 2013.

9. Soud uzavřel, že pokud žalobce vznik škody prokazuje nikoliv do vydání lupku žalobci, nýbrž až po manipulaci s ním dalšími osobami nejen u samotného žalobce, v rámci následných přeprav, popř. u koncových zákazníků, mohla by být příčinná souvislost dle § 622 a násl. obch. zák. dána jen za předpokladu, že by žalobce prokázal, že ke vzniku škody došlo v době od převzetí zásilky dopravcem do jejího vydání příjemci. Žalovaný byl pouze jedním z článků řetězu přepravy semletého lupku z [adresa], semletým lupkem bylo po přepravě žalovaným ještě několikrát manipulováno a než lupek došel k cílovému odběrateli, mohlo k jeho kontaminaci dojít i jiným způsobem. V řízení nebylo provedenými důkazy prokázáno, že ke vzniku škody došlo v době od převzetí zásilky dopravcem do jejího vydání příjemci a žalobce ani poučení poskytnutém soudem, že jím navrhované provedené důkazy nemohou jednoznačně prokázat, že by se po převzetí zásilky žalobcem lupek nemohl dostat do kontaktu s vápencem, další důkazy nenavrhl. Soud přitom poučil žalobce o jeho povinnosti doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení, že ke kontaminaci vápencem zásilky lupku došlo již při první přepravě prováděné žalovaným, a to dne 26. 4. 2011, tedy že v době nakládky bylo auto s cisternou – silo – kamion SPZ [SPZ] znečištěno vápencem, resp. že v přepravním autě se v době nakládky zásilky lupku nacházelo určité množství vápence se specifickým složením, prokazujícím, že se jedná o vápenec totožný s vápencem následně nalezeným v kontaminovaných materiálech. Žalobce k prokázání tvrzení, že ke kontaminaci semletého lupku vápencem došlo během přeprav dne 26. 4. 2011 a 5. 5. 2011 při přepravě prováděné žalovaným, neboť jim u téhož nákladního automobilu žalovaného předcházely přepravy vápence z lomu [Anonymizováno] a chemické složení vápence, který kontaminoval zásilky lepku, odpovídá vápenci těženému v lomu [Anonymizováno] a že neodborným jednáním žalovaného, když nezajistil čistotu dopravního prostředku, na dně silo kamionu zanechal částice vápence z předchozí jízdy, při vyprazdňování došlo k promíchání semletého lupku s vápencem a znehodnocení celého přepravovaného nákladu, označil listinný důkaz, potvrzení dispečera žalovaného, který emailem ze dne 30. 6. 2011 k dotazu zaměstnankyně žalobce odpověděl, že materiálem přepravovaným před přepravami lupku ve dnech 26. 4. 2011 i 5. 5. 2011 byl v obou případech vápenec. Prokazování., zda se jednalo co do složení o totožný vápenec, jehož kontaminace byla u zásilky zjištěna u koncových zákazníků, shledal předčasné, když nebylo prokázáno, že ve vozidle se v době první nakládky vyskytovalo znečištění v podobě sloučenin vápence, které zapříčinilo znehodnocení přepravované věci. Tvrzení žalobce o znečištění vozidla při nakládce prokázáno nebylo, resp. žalobce žádné důkazy k tomuto tvrzení nenavrhl a uvedl, že důkazní břemeno leží na žalovaném, který by měl prokázat, že vozidlo bylo čisté. Dle žalobce okamžik znečištění zásilky byl prokázán jednak přímým potvrzením žalovaného jakožto dopravce, že ve všech předchozích přepravách, které předcházely reklamovaným přepravám, převážel materiál shodný s kontaminantem zásilky, tedy vápenec, a jednak bylo ze strany žalobce spolehlivě prokázáno, že ve všech ostatních fázích nakládání s předmětem zásilky mimo přepravu žalovaným nemohlo dojít k její kontaminaci. Soud uzavřel, že bez prokázání existence zřejmého znečištění vozidla, kterým byl lupek přepravován, nelze dospět k závěru, že auto při nakládce bylo znečištěné. Teprve poté, co by žalobce prokázal, , že se v době nakládky lupek znečistil, zabýval by se soud posouzením otázky, zda v předchozí přepravě z lomu [Anonymizováno] vezl žalovaný vápenec se specifickým složením totožným se složením vápence následně nalezeného v kontaminovaných materiálech, a až poté by mohl řešit otázku liberačních důvodů dle § 622 odst. ě obch. zák.

10. Z uvedených důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování napadený rozsudek změnil, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem a procesními pokyny k postupu v dalším řízení, když vady vytýkané odvolacím soudem soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu zrušenému rozsudku nebyly odstraněny, ale naopak byly prohloubeny nesprávným názorem soudu prvního stupně na možnost způsobu prokázání příčinné souvislosti, resp. doby vzniku škody. Ten se promítl v nesprávném procesním poučení žalobce dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., jakož i v nesprávném postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů. V důsledku tohoto je rozsudek nepřezkoumatelný. Soud se dopustil řady procesních pochybení, porušil zásady provádění a hodnocení důkazů dle ust. § 132 o. s. ř. v rozsahu porušujícím práva žalobce na spravedlivý proces ve smyslu ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

12. Dáel žalobce vytkl soudu, že se dopustil se procesních chyb, spočívajících v opomenutí důkazů, nedůvodném neprovedení důkazů, nepřípustném vědomém nehodnocení provedených důkazů, nehodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech a absenci skutkových zjištění z části provedených důkazů. Tato pochybení měla za následek nesprávné rozhodnutí věci. Uplatněný nárok soud posoudil jako nárok na náhradu škody z přepravy realizované žalovaným podle vnitrostátního práva, § 622 a 624 obch. z. s odůvodněním, že ve vztahu z přepravní smlouvy nebyl přítomen mezinárodní prvek. V přepravní smlouvě však bylo ujednáno, že se přeprava řídí vyhláškou č. 11/1975 Sb., Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě. Své rozhodnutí soud založil na závěru, že žalobce v projednávaném případě může příčinnou souvislost mezi přepravou prováděnou žalovaným a vzniklou škodou na zásilce prokázat pouze tak, že v době před vydáním zásilky prokáže vznik škody na zásilce po jejím převzetí dopravcem (žalovaným), anebo vzhledem k okolnostem toho případu, kdy škoda byla zjištěna až s časovým odstupem po vydání zásilky, tak, že ke kontaminaci zásilky došlo již při nakládce v důsledku znečištění vozidla použitého k přepravě. Z tohoto základního právního závěru soudu prvního stupně se odvíjely další úvahy, závěry a procesní postup soudu. Proto také soud část v řízení provedených důkazů ani nehodnotil a část důkazních návrhů žalobce zamítl. Soud uzavřel, že žalovaný tvořil pouze jeden z článků přepravy a manipulace s předmětem zásilky a nebylo prokázáno, že ke kontaminaci nemohlo dojít jindy než během přepravy. V rámci poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce vyzval, aby doplnil důkazy k prokázání tvrzení, že ke kontaminaci došlo během přepravy žalovaným a že se v přepravním vozidle nacházelo určité množství vápence s takto specifickým složením a že tento je totožný s vápencem nalezeným v kontaminované zásilce. Žalobce potvrzením dispečera žalovaného a rozborem chemických složení kontaminantu provedeným v předložených posudcích prokazoval materiálovou shodu kontaminantu s předcházející zásilkou přepravovanou žalovaným. To fakticky potvrzovalo, že zdroj znečištění pochází z přepravy žalovaného. Soud však závažnost těchto důkazů zcela popřel s tím, že uvedené dokazování by bylo předčasné, neboť žalobce by nejdříve musel prokázat znečištění vozidla již při nakládce.

13. Dle žalobce rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného jako dopravce za škodu způsobenou na zásilce dle § 622 obch. zák. Podle tohoto ustanovení byl žalobce povinen tvrdit a prokázat převzetí zásilky žalovaným k přepravě, škodu na zásilce spočívající ve znehodnocení nebo zničení zásilky a vznik škody v době od převzetí do vydání zásilky žalovaným. Převzetí zásilek k přepravě a provedení celkem čtyř přeprav lupku, nebylo mezi účastníky řízení sporné. Vznik škody na zásilce byl žalobcem prokázán. K úvahám soudu o povinnosti žalobce tvrdit a prokázat nevyužitelnost lupku pro jiné účely, a tedy jeho nulovou hodnotu žalobce uvedl, že mu zůstalo pouze 35,73 tun kontaminovaného materiálu (25,73 tun zůstalo nespotřebováno v areálu žalobce a 10 tun bylo vráceno [Anonymizováno]), neboť zbývající část zásilek byla zpracována koncovými odběrateli, veškerý zbývající lupek o hmotnosti 35,73 tun byl zlikvidován vývozem na výsypku v areálu závodu žalobce. Kontaminovaný lupek zjevně nevyhovoval technickým produktovým požadavkům. Pokud by soud provedl žalobcem navržený a předložený znalecký posudek [Anonymizováno] ze dne 4. 9. 2019, zjistil by z jeho závěrů, že vápenec se v páleném lupku nevyskytuje a vyskytovat nesmí, neboť způsobuje nepoužitelnost produktu k jeho účelu. Příčinná souvislost v rámci odpovědnosti za škodu na zásilce nemá podobu klasického kauzálního nexu jednání škůdce jako sine qua non podmínky vzniku škody na zásilce, ale je dána v modifikované podobě časového vymezení objektivní odpovědnosti dopravce za poškození zásilky v době od převzetí do vydání zásilky čili od nakládky do vykládky. Konstrukce odpovědnosti za škodu na zásilce je s ohledem na její objektivní povahu odlišná od obecného pojetí subjektivní odpovědnosti za škodu jak v ohledu příčinné souvislosti, tak zavinění, přičemž zásadní nedostatek případné spojitosti činnosti dopravce se vznikem škody je řešen jedině přes liberační důvody v podobě nemožnosti odvrácení škody při vynaložení odborné péče či dalších důvodů taxativně uvedených v ust. § 622 odst. 2 obch. zák. Soud prvního stupně hmotněprávní otázku příčinné souvislosti posoudil nesprávně. Povinnost tvrzení a důkazní povinnost vyplývá vždy z hmotněprávní normy a jejich splnění či nesplnění účastníkem řízení a unesení či neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního rozhoduje o úspěchu účastníka v soudním řízení. Právě břemeno tvrzení a důkazní byly soudem posouzeny nesprávně, bylo-li žalobci uloženo prokázat existenci znečištění vozidla v době nakládky včetně určení množství kontaminantu. Z § 622 obch. zák. vyplývá povinnost prokázání vzniku (nikoli projevení se) škody v době přepravy. Zákon nevyžaduje a nestanoví způsob prokázání okamžiku vzniku škody ani jiné podmínky. Zákonnému požadavku lze vyhovět prokazováním škody ještě před vydáním zásilky, tak i následně po jejím vydání, prokázáním počáteční nezpůsobilosti vozidla, přesného okamžiku vzniku škody během přepravy, ale i negativně prokázáním, že v době před nakládkou nebo po vykládce ke škodě nedošlo, nebo dojít nemohlo. Způsoby dokazování nejsou zákonnou úpravou vyloučeny ani přikázány. Z tohoto důvodu je závěr soudu, že pokud žalobce vznik škody prokazuje nikoliv do vydání lupku žalobci, nýbrž až po manipulaci s ní dalšími osobami nejen u samotného žalobce, v rámci následných přeprav, popř. u koncových zákazníků, mohla by příčinná souvislost vzniknout jen v případě prokázání, že ke vzniku škody došlo v době nakládky do vozidla znečištěného z předchozí přepravy. Takový požadavek je zcela zřejmě nesmyslný, když s ohledem na v řízení tvrzené a zjištěné skutečnosti nebylo možné přítomnost kontaminantu v době nakládky zjistit. Přepravovaný lupek procházel výstupní kontrolou v areálu společnosti [právnická osoba], odebrané vzorky podle následného testování byly zcela vyhovující. Jako příčina kontaminace bylo po ohledání použitého vozidla silokamionu žalobcem identifikováno problematické výpustní potrubí ve spodní části silokamionu, které nelze mechanicky vyčistit. Nakládce nebyl žalobce přítomen a nebylo možno provést kontrolu čistoty výpustního potrubí přepravního vozidla a odebrání vzorků z nákladového prostoru přepravního vozidla. Pokud by žalobce mohl znečištění vozidla zjistit, realizaci přepravy by odmítl. Žalobcem požadovanou naprostou čistotu přepravního vozidla, bylo možno zajistit například provedením chemického, tlakového vzduchového či vodního čištění, které se běžně provádí a které žalobce pro názornost doložil vzory protokolů o jejich provedení. Žalovaný neprokázal, že odpovídající vyčištění bylo provedeno. Nelze připustit, aby soud žalobce nad rámec zákonných ustanovení omezoval ve způsobu, jímž má tvrzenou skutečnost, že ke škodě vzniklo během přepravy, prokázat a jakými důkazy. Žalobce opakovaně uvedl, že vznik škody v době přepravy žalovaným prokazuje negativně prostřednictvím tvrzení a k nim navržených důkazů, vylučujících možnost znečištění lupku v době před nakládkou, jakož i v době po vykládce. K tomu předložil přehledné schéma nakládání s lupkem od nákupu vstupní suroviny po jeho zpracování u konečných odběratelů a zcela systematicky vyloučil znečištění lupku v jednotlivých fázích nakládání s ním mimo přepravu realizovanou žalovaným. Toto graficky znázorněné schéma soud pouze převzal do rozsudku a nesprávně označil rozhodující fázi přepravy lupku jako fázi 3 (jedná se o fázi 4 následující po mletí lupku u [právnická osoba] Soud v řízení nikdy nevyjádřil, která z konkrétních tvrzení žalobce má za prokázaná a která nikoli, v které fázi přepravy k kontaminaci dojít nemohlo, případně kdy podle soudu ke kontaminaci dojít mohlo. Žalobci soud nikdy neposkytl konkrétní a řádné procesní poučení dle § 118a o. s. ř., ale nesprávně mu uložil povinnost prokázat znečištění přepravního vozidla při nakládce. Dle žalobce důkazem prokazujícím kontaminaci zásilky přepravním vozidlem žalovaného je sdělení dispečera žalovaného, potvrzující přepravu vápence, tedy zjištěného kontaminantu při předchozích přepravách ve dnech 26. 4. 2011 a 5. 5. 2011, a to vápence, který dle rozboru provedeného [právnická osoba] svým složením odpovídal vápenci z dolu [Anonymizováno] u [Anonymizováno], odkud žalovaný provádí přepravy tohoto materiálu pro vlastníka lomu. Tyto důkazy ve spojitosti se zjištěnou konstrukcí silokamionu a náchylnosti této konstrukce k zachycení materiálu ve výpustním potrubí, obtížné čistitelností a neprokázáním provedení řádného a potřebného čištění před provedením přepravy ze strany žalovaného v rozporu s požadavkem naprosté čistoty vozidla vyjádřeným žalobcem v objednávce přepravy jasně prokazují, že ke znečistění zásilky došlo během přepravy žalovaným. Soud prvního stupně k těmto důkazům však nepřihlédl. Svým postupem v důsledku nesprávného právního posouzení hmotněprávních předpokladů odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce, poskytnutím nesprávného procesního poučení žalobce poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neprovedením části relevantních důkazů a nevyhodnocením části provedených důkazů zatížil soud řízení vadou. Soud prvního stupně provedl pouze část důkazů navržených žalobcem, které většinou neměly zásadní význam pro posouzení stěžejní otázky doby vzniku škody na předmětu zásilky. Z dalších důkazů navržených žalobcem k prokázání jeho tvrzení, že ke vzniku škody na zásilce došlo během přepravy prováděné žalovaným, soud část důkazů zcela opomenul, část důkazů výslovně zamítl a část důkazů sice provedl, ale nijak nehodnotil. S některými důkazními návrhy žalobce (foto mezioperačního sila, pálené lupky – technická data 15.12.2017, e-mail [Anonymizováno] ze dne 10.12.2013, 4 x vážní lístky [právnická osoba] z 26. 4. 2011 a 5. 5. 2011, vzorové protokoly o čištění vozidla, reklamace žalobce ze dne 9. 8. 2011 (2x), 21. 10. 2011 a 12. 1. 2012 s poštovními archy) se soud v odůvodnění rozsudku vůbec nevypořádal. Nepodložený je také závěr soudu, že v návaznosti na žalobci poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce své důkazní návrhy omezil. V důsledku toho soud neprovedl důkaz některými listinami ( rozborové listy – laboratorní testy lupku a suroviny [Anonymizováno], vyčíslení nákladů [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Žalobce nebyl schopen vyhovět nesmyslnému požadavku soudu navrhnout důkazy k prokázání znečištění vozidla v době nakládky, nevzdal se však svých předchozích důkazních návrhů. Zamítnutí části důkazních návrhů žalobce (posudek [Anonymizováno], prohlášení společnosti [právnická osoba], výslech svědků [Anonymizováno], provozního ředitele žalobce, svědka [Anonymizováno], dispečera silocisteren žalovaného, svědka [Anonymizováno], řidiče přepravního vozidla) soud odůvodnil tím, že těmito důkazy by nemohlo být prokázáno, zda vozidlo v době nakládky bylo znečištěno. Toto zdůvodnění se zakládá na zjevně nesprávném právním výkladu předpokladů odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce a procesních povinností žalobce. Uvedené důkazy byly ve spojení s již provedenými důkazy způsobilé prokázat, že ke znečištění lupku vápencem a tím i vzniku škody došlo během přeprav provedených žalovaným. Jednalo se o důkazy, navržené k prokázání relevantních tvrzení žalobce. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] ze dne 4. 9. 2019, jehož předmětem bylo odebraných a uskladněných vzorků páleného lupku, vráceného konečným odběratelem [Anonymizováno] z projednávaných reklamovaných dodávek, vyplývají pro věc zcela zásadní závěry, že kontaminantem v zásilce lupku byl vápenec převážně ve formě kalcitu, který se ve výrobním procesu lupku nepoužívá a který se nemohl v lupku vyskytovat v průběhu výrobního procesu do stadia semletí lupku, neboť by došlo k jeho tepelnému rozkladu při pálení nebo snížení hrubosti zrn při mletí. Důkaz prohlášením společnosti [právnická osoba] byl navržen k prokázání způsobu nakládání s předmětem zásilky před provedením nakládky a vyloučení kontaminace před nakládkou. Výpověď [Anonymizováno], výrobního ředitele závodu žalobce byla navržena k prokázání tvrzení o způsobu nakládání s předmětem zásilky od nákupu vstupní suroviny až po dodání odběratelům, zejména nemožnost kontaminace lupku v závodu žalobce. Výpovědi svědků [Anonymizováno], řidiče silokamionu a [Anonymizováno], dispečera silocisteren byly navrženy k prokázání provádění předchozích přeprav, čištění a nakládky přepravního vozidla. Tyto důkazy, způsobilé prokázat rozhodná skutková tvrzení žalobce o vzniku škody během přepravy žalovaným však soud zamítl. Zamítnuté důkazy spolu s dalšími žalobcem navrženými a provedenými či neprovedenými důkazy byly způsobilé vytvořit ucelený spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů vylučujících možnost kontaminace v době mimo přepravu prováděnou žalovaným. Žalobce zdůraznil, že soud může zamítnout provedení navržených důkazů, například není-li zřejmé, jaké skutečnosti mají prokázat, jsou-li nezpůsobilé tvrzenou skutečnost prokázat nebo je jejich provedení nadbytečné. Neprovedení důkazů však musí soud odůvodnit. To se v projednávané věci nestalo.

14. Dále žalobce uvedl, že dalšího pochybení se soud dopustil nevyhodnocením části provedených důkazů (posudek [právnická osoba] ze dne 14.11.2012,posudek [Anonymizováno] ze dne 18. 6. 2012, posudek [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], rozborový list chemické analýzy z 5. 10. 2011, čestné prohlášení vedoucího těžby [Anonymizováno], vážní lístky č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] s datem 22. 2. 2013) s odůvodněním, že pouze dokreslovaly zjištěný skutkový stav. Důkazy, které soud provede, je povinen také zhodnotit. Jinak se dopouští při rozhodování svévole a porušuje právo dotčeného účastníka řízení na spravedlivý proces (nález Ústavního soudu ze dne 20. 04. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3309/07). Dospěl-li soud k závěru, že část jím provedených důkazů pouze dokresluje zjištěný skutkový stav, musel je současně zhodnotit. Uvedené nevyhodnocené důkazy prokazovaly pro rozhodnutí ve věci zásadní skutečnosti, které nemohly být prokázány žádnými jinými v řízení navrženými důkazy. Posudky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo prokazováno, že kontaminantem lupku byl vápenec, který svým složením odpovídá nalezišti vápence z lomu [Anonymizováno] u [Anonymizováno], dále že vápenec mohl lupek znečistit vzhledem k teplotě kalcinace jedině po jeho vypálení, vyskytoval se v zrnitosti vyšší, než byla hrubost mletí lupku, a že ke znečištění mohlo dojít přepravním vozidlem obsahujícím zbytky vápence z předchozích přeprav. Znaleckým posudkem [Anonymizováno] bylo prokazováno, že se v závodu žalobce nevyskytuje vápenec a že nakládání s lupkem je v závodu žalobce prováděno prostřednictvím uzavřeného systému pneumatické přepravy, které vylučuje vnější kontaminaci, stejně jako ji vylučují skladování a přeprava lupku ve velkoobjemových vacích. Zpracování posudku s časovým odstupem bylo důsledkem vedení soudního řízení. Časové období zpracování nemění nic na jeho použitelnosti, jelikož znalec z dokumentace zjistil, že tento způsob pneumatické přepravy je žalobcem užíván již od roku 2006. Skutková zjištění soud učinil pouze z části žalobcem předložených důkazů, vztahujících se k prokázání jen dílčích skutkových tvrzení žalobce, a to nákupu suroviny žalobcem pro výrobu mletého páleného lupku, objednání a provedení přeprav lupku žalovaným, objednání, dodání a reklamace lupku konečnými odběrateli, vyplacení pojistného plnění na škodnou událost. Z důkazů žalobcem navržených k prokázání příčinné souvislosti soud nevyvodil žádné závěry. Není zřejmé, jak je hodnotil a zda jimi má žalobcem tvrzené skutečnosti prokázány. Pouze uzavřel, že nebylo prokázáno, že ke škodě došlo pouze při přepravě žalovaným. Soud rovněž neprovedl důkazy navržené k prokázání tvrzení, že znečištění během jiných fází manipulace s předmětem zásilky bylo prakticky nemožné. Způsob nakládání s lupkem v řízení již několikrát podrobně popisoval a vysvětloval. Proces nakládání s předmětem zásilky systematicky rozdělil do jednotlivých fází, k nimž mimo přepravu realizovanou žalovaným prokazoval, proč v jejím průběhu nemohlo dojít ke zjištěné kontaminaci vápencem. Takto uvedl, že ve fázích od výroby lupku do okamžiku nakládky je výskyt vápence vyloučen z důvodu vypalování a mletí lupku, přičemž v rámci takových výrobních procesů by došlo k termickému rozpadu a rozemletí vápence. Vyloučení kontaminace ve fázi nakládání s předmětem zásilky po vykládce v areálu závodu žalovaného dokládá znalecký posudek [Anonymizováno]. Znalec přítomnost kontaminantu nezjistil a prověřil absolutní těsnost, oddělenost a čistotu procesu pneumatické přepravy a uskladnění lupku. Pokud zásilka pro [Anonymizováno] byla přepravována ve velkoobjemových vacích plněných přímo v areálu žalobce a zásilka pro [Anonymizováno] byla přepravována v silocisterně, vyplývá z toho logický závěr, že při existující shodě kontaminantu nemohlo dojít při naprosto rozdílných přepravách ke koncovým zákazníkům, ale ještě před jeho odesláním do [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

15. žalobce v odvolání ve vztahu k výši škody uvedl, že se soud omezil na odkaz na § 624 odst. 1 obch. zák., podle něhož je při ztrátě nebo zničení zásilky dopravce povinen nahradit cenu, kterou zásilka měla v době, kdy byly předána dopravci. Žalobce v daném případě požaduje nahradit škodu ve výši ceny, za kterou prodal materiál třetím osobám, tedy včetně jeho provize. Zákon nestanoví, že v době nakládky se musí jednat o cenu nákladovou a nikoli prodejní. Dle žalobce se tato má posoudit jako cena obvyklá. Žalobce je stěžejním účastníkem trhu s lupkem v ČR a podílí se na určování jeho cen na českém trhu. Výši škody určoval na základě cen konečným odběratelům [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které byly ceníkovými cenami. V době mezi objednávkou a předáním zásilky dopravci v řádu dní se cena nezměnila. K prokázání obvyklosti ceny žalobce předkládal informace o cenách předchozích dodávek v odlišných specifikacích dle dohodnutého způsobu balení. O své povinnosti stran ceny nebyl soudem poučen. Úvahy o způsobu vymezení ceny zásilky v době jejího předání dopravci nejsou pro řešení sporu zásadní. V uplatnění následných škod, nebo ušlého zisku není žalobce omezen a je oprávněn domáhat se i náhrady té části skutečné (realizované) prodejní ceny lupku, která by snad převyšovala cenu lupku v době předání dopravci ve smyslu ust. § 624 odst. 1 obch. zák., a to jako ušlého zisku na základě ust. § 373 a násl. obch. zák. Nesprávný je také nákladový výrok rozsudku. Náklady řízení nebyly vypočteny správně. Odůvodnění nákladů řízení je zmatečné a v rozporu s výrokem II. rozsudku. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce byl úspěšný v rozsahu částky 39.357,42 EUR představující celkové částečné zpětvzetí žaloby v důsledku částečného plnění pojišťovny jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného a v důsledku procesního zavinění žalovaného. Soud měl při určení výše nákladů řízení postupovat tak, že od rozsahu, v němž byl žalobce úspěšný (39.357,52 EUR) odečíst rozsah, v němž byl neúspěšný a náhradu nákladů řízení žalobce stanovit z rozdílu. Při stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení žalobce by soud měl započítat všechny úkony právní služby učiněné do rozhodnutí o částečném zastavení řízení ze dne 18. 7. 2014, tedy včetně podání žalobce ze dne 17. 2. 2014 a ze dne 3. 4. 2014.

16. Žalovaný napadl rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení. Nákladový výrok považuje za nepřezkoumatelný s ohledem na rozpory v jeho odůvodnění. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 68 582,80 Kč, současně však v bodě 41 odůvodnění uvedl, že částečné zastavení řízení procesně zavinil žalovaný a je tak žalobci povinen dle § 146 odst. 2 o. s. ř. na nákladech řízení zaplatit 107 835,20 Kč. Ke zpětvzetí žaloby a částečnému zastavení řízení však nedošlo pro chování žalovaného, ale v důsledků plnění, poskytnutého [právnická osoba] z titulu plnění pojištění odpovědnosti za škodu [právnická osoba]., nikoliv z pojištění odpovědnosti za škodu žalovaného jako dopravce.

17. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl napadený rozsudek, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil, potvrdit. Poukázal na skutečnost, že nebyl jediným ani finálovým přepravcem do Polska. Přepravu vytěženého lupku do [adresa] společnosti [právnická osoba] zajištoval jiný dopravce. Žalovaný vždy při přepravách zajištoval řádné vyčištění cisteren od předchozích přeprav. Přepravy prováděl i dříve a žádná kontaminace nebyl nikdy zjištěna. Znalecký posudek byl zpracován s odstupem až pěti let od rozhodné události. Za tuto dobu mohlo dojít k řadě úprav na silážním skladovacím zařízení. Pojišťovnou vyplacená pojistná plnění byla plněním z pojištění odpovědnosti za škodu [právnická osoba], nikoliv žalovaného a nemají souvislost se soudním sporem proti žalovanému. Nejednalo se o plnění na náhradu škody za žalovaného.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, ( § 212 a násl. o. s. ř. ), aniž za tím účelem nařizoval jednání( § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a dospěl závěru, že nejsou dány předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu

19. Předmětem řízení je nárok z odpovědnosti dopravce za škodu vzniklou na přepravované zásilce. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobou uplatněný nárok je třeba posuzovat podle § 610 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Soud správně dovodil, že předpoklady pro aplikaci vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě podle čl. 1. 1. CMR dány nejsou s ohledem na to, že místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání neleží ve dvou různých státech.

20. Okruh rozhodných skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a prokázat, jakož i rozložení důkazního břemene se odvíjí od uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006). Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež vznikla po jejím převzetí dopravcem až do jejího vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Ustanovení § 622 obch. zák. obsahuje speciální úpravu podmínek odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce. Odpovědnost je konstruována na principu objektivním. Tomu pak koresponduje rozsah břemene tvrzení a břemene důkazního na straně žalobce. Žalobce je v řízení povinen tvrdit a následně prokázat převzetí zásilky dopravcem k přepravě, škodu na zásilce spočívající ve znehodnocení nebo zničení zásilky a vznik škody v době od převzetí do jejího vydání příjemci. Žalobce v žalobě a následně v průběhu řízení všechna relevantní tvrzení učinil a označil také důkazy k jejich prokázání.

21. Soud prvního stupně zamítnutí žaloby založil na závěru, že žalobce neprokázal, že ke vzniku škody na zásilce došlo v době od převzetí zásilky dopravcem do jejího vydání příjemci, což je jeden z předpokladů pro vznik žalobou uplatněného nároku. Tento závěr odůvodnil tím, že žalobce vznik škody prokazuje až po manipulaci s lupkem dalšími osobami nejen u samotného žalobce, v rámci následných přeprav, popř. u koncových zákazníků. To však tvrzením žalobce neodpovídá. Žalobce soustavně v řízení tvrdil, že ke vzniku škody na zásilce a kontaminaci přepravovaného lupku došlo během žalovaným realizovaných přeprav a podrobně rozvedl svá tvrzení, že ke kontaminaci muselo dojít již během přepravy ze závodu [právnická osoba] v [adresa] a vyložil, z jakých skutečností tato tvrzení dovozuje a k jejich prokázání označil důkazy.

22. Procesní předpis, občanský soudní řád, upravuje v § 125 příkladmý výčet důkazů, jimiž lze tvrzené skutečnosti prokázat. Výslovně upravuje jen některé konkrétní důkazní prostředky. Stanoví zásady pro provádění důkazů a jejich hodnocení (§ 132 o. s. ř.). Nestanoví, jakými důkazy může být konkrétní skutečnost prokázána. Pro případ, že účastník v řízení nenavrhne důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, případně pokud má soud za to, že účastníkem navrženými a již provedenými důkazy nejsou tvrzení účastníka prokázána, vyzve účastníka, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy ( §118a o. s. ř.). Podle obsahu spisu soud prvního stupně žalobci v průběhu řízení žalobci poučení dle § 118a o. s. ř. poskytl opakovaně. Poučení, týkající se důkazní povinnosti žalobce prokázat vznik škody na zásilce během přepravy jako jednoho z předpokladů pro vznik nároku, poskytl soud žalobci při jednání, konaném dne 29. 10. 2019. Z protokolu z tohoto jednání odvolací soud zjistil, že soud dle § 118a odst. 3 o. s ř. žalobci uložil, aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že ke kontaminaci zásilky vápencem došlo již při přepravě dne 24. 6. 2011 tím, že ve vozidle, kamionu SPZ [SPZ] se v době nakládky nacházelo určité množství vápence se specifickým složením, totožným se složením vápence, následně zjištěného v kontaminovaných materiálech. Jestliže žalobce ohledně vzniku škody na zásilce během přepravy v řízení tvrdil, že ke kontaminaci lupku nemohlo dojít před nakládkou, kontaminace byla zjištěna po vypuštění lupku z vozidla v místě určení, tudíž ke kontaminaci muselo dojít již při nakládce do znečištěného vozidla a dále že vápenec jako kontaminant, nacházející se ve vozidle měl stejné složení jako vápenec následně zjištěný v kontaminovaném lupku, mělo těmto jeho tvrzením korespondovat soudem poskytnuté poučení podle § 118 a odst. 3 o. s. ř. Poučení poskytnuté soudem se vázalo jen k části tvrzení žalobce. S ohledem na žalobcem v odvolání specifikované důkazy je zjevné, že žalobce své tvrzení, že ke vzniku škody došlo během přepravy, resp. tvrzení, že v době do předání zásilky ke kontaminaci dojít nemohlo a že při ukončení přeprav již byla zásilka kontaminována, označil řadu nepřímých důkazů, z nichž soud část neprovedl, část nevyhodnotil a s částí se nevypořádal. Nedůvodné je však tvrzení žalobce, že mu soudem bylo uloženo označit důkazy k prokázání množství tvrzeného kontaminantu.

23. Důvodné je však odvolání v části, vytýkající soudu prvního stupně nesprávný procesní postup při dokazování. Není povinností soudu provést všechny účastníkem navržené důkazy ( §120 o. s. ř.). Pokud však důkazním návrhům účastníků nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. V opačném případě by došlo k nepřípustnému opomenutí důkazu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5649/2017, a nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07, nebo ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 2343/08). Stejně tak je soud povinen v intencích § 132 o. s. ř. a v něm upravené zásady volného hodnocení důkazů hodnotit každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédnout ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř., upravujícího obsahové náležitosti rozsudku, musí soud v rozsudku uvést, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci uvedl, že odůvodnění rozsudku mimo jiné musí obsahovat vylíčení skutečností, které byly pro rozhodnutí soudu významné a které byly dokazováním prokázány, případně které z nich nejsou pro rozhodnutí věci významné, dále jak byly důkazy hodnoceny, což nalézá odraz v závěru o skutkovém stavu věci, rozhodném pro její následné právní posouzení. Napadený rozsudek těmto zákonným požadavkům nevyhovuje. Soud prvního stupně ohledně části v řízení provedených důkazů uvedl, že pouze dokreslují zjištěný skutkový stav věci. Takový závěr nelze považovat za řádné vyhodnocení důkazů. Nelze vůbec dovodit, jak soud tyto důkazy hodnotil, případně zda zjištění z nich učiněná neshledal pro posouzení věci relevantní. Zamítnutí části důkazních návrhů žalobce soud odůvodnil tím, že by tyto důkazy nemohly vést ke zjištění, resp. prokázat, zda v době nakládky bylo vozidlo znečištěno. Lze nepřímo dovodit, že soud má za to, že jeden z předpokladů pro vznik uplatněného nároku, vznik škody na zásilce během přepravy, může být prokázán jen přímým důkazem o znečištění vozidla použitého k přepravě již při nakládce. Důkazy, navržené žalobcem k prokázání uvedeného předpokladu pro vznik nároku byly navrženy k prokázání tvrzení, že ke znečištění lupku muselo dojít během přepravy, když znečištění během jiných fází manipulace s předmětem zásilky bylo nemožné. Způsob, kterým může účastník tvrzenou skutečnost prokázat a jakými důkazy, zákon nestanoví. To platí i ohledně prokázání skutkového tvrzení o vzniku škody na zásilce během přepravy. K prokázání tohoto tvrzení tak účastník může označit i řadu nepřímých důkazů, pokud tyto tvoří ucelený navazující řetězec, který ve svém souhrnu tvrzení prokazuje. Žalobci lze přisvědčit, že předložit přímý důkaz k prokázání tvrzení, že vozidlo bylo znečištěno již při nakládce, je prakticky nemožné, nebyla-li doložitelným způsobem provedena kontrola stavu vozidla, pokud jde o jeho stav z hlediska vyčištění, je prakticky nemožné. Stav vozidla by nemohl žalobce jakkoliv ověřit i kdyby byl nakládce přítomen. Odůvodnění rozsudku se tak zakládá na zjevně nesprávném právním výkladu předpokladů odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce a navazujících důkazních procesních povinností žalobce. Jestliže soud prvního stupně neprovedl důkazy, žalobcem navržené k prokázání jeho tvrzení, že ke škodě na zásilce, resp. ke kontaminací zásilky muselo dojít během přepravy, když jím označení důkazy směřovaly k prokázání tvrzení, že před nakládkou byla možnost kontaminace vyloučena, při vykládce již byla zásilka kontaminována a dovozuje, že ke kontaminaci zásilky a tedy ke vzniku škody na zásilce muselo dojít v důsledku použití vozidla, znečištěného týmž kontaminantem, který byl následně zjištěn v přepravované zásilce a který se ve vozidla nacházel z předchozích přeprav, realizovaných žalovaným pro jinou společnost, zatížil tím dle § 219 a odst. 1 o. s. ř. řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. S ohledem na rozsah navrženého dokazování nejsou splněny předpoklady dle § 213 odst. 4 o. s. ř. pro provedení tohoto dokazování odvolacím soudem. Důvodné dovolací shledal tvrzení žalobce, že s částí navržených důkazů se soud zcela opomněl v rozsudku vypořádat. Z obsahu spisu rovněž nelze dovodit, že by žalobce upustil od některého z jím učiněných důkazních návrhů. V tomto rozsahu se rovněž jedná o vadu řízení ve smyslu shora citovaného ustanovení. V odvolacím řízení přitom nápravu zjednat nelze. Soudu lze dále vytknout, že stejně jako v předchozím rozsudku v odůvodnění absentuje jakékoliv posouzení nároku na zaplacení částky 25 206 Kč, kterou žalobce požadoval vrátit jako zaplacenou cenu přepravy, nikoliv z titulu škody na přepravované zásilce. Soud rovněž opomněl rozhodnout o nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníku řízení, [právnická osoba]. Ta do řízení vstoupila k návrhu žalovaného jako vedlejší účastník na jeho straně. Následně soudu prvního stupně sdělila, že již nadále nebude v řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného vystupovat, protože pominul důvod její účasti v řízení. O nákladech řízení ve vztahu k tomuto vedlejšímu účastníkovi však dosud nebylo soudem rozhodnuto a bylo povinností soudu je vypořádat v konečném rozhodnutí ve věci.

24. Zcela nepřezkoumatelný je výrok soudu o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku jsou uvedena dvě vzájemně se vylučující ustanovení procesního předpisu. Z odůvodnění přitom nelze dovodit, že soudem konstatované procesní zavinění žalovaného stran části nároku, ohledně něhož bylo řízení zastaveno, posuzoval jako neúspěch žalovaného v řízení a zda jej takto v rámci hodnocení celkového úspěchu účastníků zohlednil. Vzhledem ke zrušení rozsudku shledal odvolací soud nadbytečné zabývat se tím, zda plnění poskytnuté žalobci [právnická osoba] lze v intencích rozhodování o náhradě nákladů řízení hodnotit jako plnění poskytnuté žalovaným, tedy k jeho tíži. Stejně tak za situace, kdy soud žalobu zamítl a proto se nezabýval se výší škody, bylo by předčasné se výší škody zabývat v odvolacím řízení.

25. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně v intencích shora uvedených závěrů posoudí, zda a které ze žalobcem navržených a dosud v řízení neprovedených důkazů provede a pak ve věci znovu rozhodne. V novém rozhodnutí ve věci bude soud prvního stupně dbát, aby odůvodnění rozsudku splňovalo veškeré náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., včetně toho, aby z odůvodnění vyplýval jak vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, tak jeho právními závěry na straně druhé. Při hodnocení provedených důkazů bude postupovat podle § 132 o. s. ř. a důkazy vyhodnotí jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti.

26. Pokud některé ze žalobcem navržených důkazů neprovede, řádně se s nimi vypořádá v odůvodnění rozsudku a uvede důvody svého postupu, tj. uvede, zda navržené důkazy neshledal způsobilé prokázat tvrzenou skutečnost, případně zda dokazování v uvedeném rozsahu shledal nadbytečné, neboť tvrzení, k jejichž prokázání byly důkazy navrženy, má za prokázaná již jinými v řízení provedenými důkazy nebo jako důkazy navržené k prokázání tvrzení nevýznamných pro posouzení věci.