o zaplacení směnečného peníze ve výši 50 000 EUR s postižními právy, o odvolání žalovaného č. 1 proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-220,

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému č. 1 osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný č. 1 podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 17. 5. 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-171 a požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že nemá prostředky na jeho zaplacení. Jeho příjem je 1 000 EUR měsíčně. Odkázal na údaje doložené v řízení vedeném pod sp. zn. 39 Cm 296/2022 a soud z nich vyšel. Žalobkyně namítla, že se žalovaný č. 1 účelově zbavil majetku (domu a bytové jednotky v Popradu) na Slovensku. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) žalovaný č. 1 uvedl, že žije s dcerou, k níž má vyživovací povinnost. Jeho průměrný měsíční čistý výdělek za 2. kalendářní čtvrtletí 2023 byl ve výši 612,31 EUR (potvrzení o příjmu), platí nájemné ve výši 300 EUR měsíčně (nájemní smlouva), nevlastní nemovitý majetek, ani motorové vozidlo, na účtu důchodového spoření má 8 014 EUR. Mezi účastníky je u soudu veden spor o zaplacení části téže směnky pod sp. zn. 39 Cm 296/2022 (zahájeno dne 27. 10. 2022). V něm žalovaný č. 1 uvedl, že nemovité věci prodal v průběhu roku 2019. Kupní cenu ve výši 120 000 EUR obdržel v červenci a srpnu 2019 a kupní cenu ve výši 96 500 EUR v červenci 2019. Část použil na úhradu dluhů ve výši 78 000 EUR, dále z účtů vybral v hotovosti částky 100 000 EUR a 180 000 EUR a použil je pro svou potřebu a na úhradu dluhů z minulosti. V době, kdy nemovitosti prodával, o dluhu nevěděl. Ten vznikl až doplněním blankosměnky. Soud rozhodoval podle § 138 o. s. ř.; poukázal přitom na účel institutu osvobození od soudních poplatků a předpoklady, které musí být žadatelem splněny, aby mu mohlo být osvobození přiznáno. Soud primárně uvedl, že odvolání proti rozsudku podané žalovaným č. 1 nelze považovat za zjevně bezúspěšné. Poukázal na to, že při posuzování poměrů žalovaného č. 1 nelze zkoumat jen faktické poměry žalovaného č. 1 v době podání žádosti, ale je třeba zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013). Žalovaný č. 1 v době, kdy existoval směnečný závazek, obdržel kupní cenu v celkové výši 216 500 EUR, jejíž část ve výši 78 000 EUR použil na splacení dluhu. Rovněž vybral ze svých účtů hotovost ve výši 280 000 EUR, které údajně zčásti použil na splacení dalších dluhů. Neuvedl ani výši těchto dluhů, ani osobu věřitele. S přihlédnutím k jeho příjmům a prostředkům získaným prodejem nemovitostí nelze žalovaného č. 1 považovat za osobu zcela nemajetnou, které lze přiznat osvobození od soudních poplatků. Směnkou zajištěný dluh vznikl již v roce 2018. Žalovaný č. 1 věděl jako jednatel úvěrované společnosti, že tato nesplácí úvěr. Stejně tak věděl, že jako směnečný rukojmí ručí za zaplacení směnky, která zajišťovala nesplácený úvěr. Přesto prodal nemovitý majetek a značnou hotovost použil blíže nezjištěným způsobem, což lze považovat za spekulativní jednání s úmyslem vyhnout se mimo jiné plnění poplatkové povinnosti. Shodně o žádosti žalovaného č. 1 o přiznání osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto soudem ve věci sp. zn. 39 Cm 296/2020. S ohledem na uvedené soud žalovanému č. 1 osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

2. Žalovaný č. 1 napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že se mu osvobození od soudních poplatků přiznává, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně přihlédl ke zjištěním, která vyšla najevo v řízení vedeném pod sp. zn. 39 Cm 296/2022, které bylo zahájeno dne 27. 10. 2022. Soud prvního stupně tedy rozhodoval na základě informací a okolností, které nejsou součástí spisu a ke kterým se žalovaný č. 1 nemohl vyjádřit. V obou řízeních jsou odlišné skutkové okolnosti věci, a to různá výše měsíčního příjmu. Pokud v jiném řízení vycházel soud z příjmu ve výši 1 833,18 EUR měsíčně (byť nesprávně), nelze hovořit o shodě v podstatných znacích. Soud prvního stupně vycházel z třikrát vyšších příjmů, než jsou příjmy reálné. Určujícím kritériem, na základě kterého soudy rozhodují o návrhu, je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek. Bylo prokázáno, že žalovaný č. 1 má příjem 600 EUR měsíčně, nemá žádný významnější majetek a po zaplacení nájemného mu na život zbývá asi 300 EUR. Proto není v jeho možnostech zaplatit soudní poplatek ve výši 2 500 EUR. Do doby doplnění blankosměnky nelze hovořit o jakémkoliv dluhu žalovaného č. 1. Nelze tedy přijmout konstrukt soudu prvního stupně, že žalovaný č. 1 by byl dlužníkem již v době před vyplněním blankosměnky. Nelze přehlédnout ani to, že předpokladem splatnosti směnky je její prezentace či jiná výzva dlužníkovi. Do doručení výzvy k úhradě žalovaný č. 1 nemohl vědět, zda je směnka vyplněna a zda ji ještě vlastní žalobce. K vyplnění blankosměnky došlo až v listopadu 2019. Vznik dluhu a majetkových problémů společnosti je důsledkem jednání žalobkyně, která porušila smluvní podmínky úvěrového rámce a poskytla společnosti více prostředků, než které byly zajištěny majetkem. Žalobkyně se snaží zastavit odvolací přezkum zneužitím nepříznivé majetkové situace žalovaného č. 1, neboť si je vědoma svého protiprávního jednání. Pokud soud prvního stupně poukázal na obcházení zákona proto, aby získal neoprávněnou výhodu, neuvedl, co má touto výhodou být, což činí usnesení nepřezkoumatelným. Nelze také hovořit o tom, že by docházelo ke krácení práv žalobkyně, když osvobození od soudních poplatků nemá vliv na náhradu nákladů řízení. Není pravdivý ani argument spekulativního vzdání se majetku. Prodej majetku byl motivován poklesem příjmů žalovaného č. 1, kdy si již nemohl dovolit stávající životní standard. Povinnost k úhradě soudního poplatku vznikla také až čtyři roky poté, co došlo k převodu nemovitostí.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 1 není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 17. 5. 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-171 a požádal o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nemá dostatek finančních prostředků. Jeho příjem činí asi 1 000 EUR měsíčně. Lze rovněž vycházet i z údajů, které byly poskytnuty soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 39 Cm 296/2022. K výzvě soudu žalovaný č. 1 uvedl, že nevlastní žádné nemovitosti, ani motorová vozidla. Užívá byt v Popradu na základě nájemní smlouvy; nájemné činí 300 EUR měsíčně. Potenciálně dluží 50 000 EUR s příslušenstvím (předmět tohoto řízení). U Krajského soudu v Českých Budějovicích je vedeno řízení o zaplacení 150 000 EUR s příslušenstvím a u Městského soudu v Praze řízení o zaplacení 12 240 684,93 Kč. S ohledem na negativní platební bilanci, získává žalovaný příležitostně prostředky od přátel. Žalovaný č. 1 předložil potvrzení dopravního inspektorátu v Popradu ze dne 26. 9. 2022 (není vlastníkem vozidel), nájemní smlouvou ze dne 1. 8. 2019 (výše nájemného není uvedena), výpis z účtu za měsíc duben 2023 (odchozí platba ve výši 600 EUR označená jako „nájom 2 mesiace“, příchozí platba ve výši 689,58 EUR od společnosti [Anonymizováno] a příchozí platba ve výši 120 EUR z účtu vedeného u [Anonymizováno] pro [Anonymizováno]), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 7 Cm 81/2021-128, kterým byl vůči [Anonymizováno] ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz (povinnost zaplatit 12 240 684,93 Kč s příslušenstvím) a uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 239 676,80 Kč, výpis z důchodového účtu za rok 2022 (zůstatek 8 014,02 EUR), výpis z účtu vedeného [Anonymizováno] (dluhopisy v hodnotě 3 321,59 EUR) a výpis z katastru nemovitostí Slovenské republiky (není vlastníkem nemovitostí). V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 17. 7. 2023 žalovaný č. 1 dále uvedl, že je svobodný, v domácnosti jsou dvě osoby, má nezletilou dcerou, která je na něm finančně závislá. Je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] s průměrným měsíční výdělkem ve 2. čtvrtletí 2023 ve výši 612,31 EUR (potvrzeno zaměstnavatelem).

5. S výhradou žalovaného č. 1, že soud prvního stupně neměl při posuzování poměrů přihlížet ke skutečnostem uvedeným ve spise Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 39 Cm 296/2022, nelze souhlasit. Žalovaný č. 1 v tomto směru evidentně přehlíží obsah svého podání ze dne 30. 6. 2023, v němž uvedl, že „případně je možno vycházet z údajů, které již byly poskytnuty soudu prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. 39 Cm 396/2022. Odkázal-li žalovaný č. 1 na skutečnosti tam tvrzené a doložené, neměl soud prvního stupně důvod z nich při rozhodování nevyjít. Žalovaný č. 1 v předmětném řízení v podání ze dne 8. 6. 2023 uvedl, že nemovitosti, které na [Anonymizováno] vlastnil, prodal v červenci 2019 za celkovou cenu 216 500 EUR, z níž 78 000 EUR zaplatil společnosti [Anonymizováno] (vyplývá z předložených výpisů z účtu). Dále uvedl, že z účtů vedených u [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. jsou patrné výběry a platby v souhrnné výši 280 000 EUR, které byly zčásti použity na úhradu dluhů, zčásti pro jeho vlastní potřebu. Pokud jde o potvrzený průměrný měsíční příjem ve 1. čtvrtletí 2023 ve výši 1 833,18 EUR v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, odvolací soud uvádí, že s ohledem na další předloženou listinu vystavenou zaměstnavatelem jde o příjem nikoliv měsíční, ale za celé čtvrtletí. Měsíční příjem v tomto čtvrtletí tak činil 611,06 EUR.

6. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.

7. Pokud jde o úspěšnost odvolání proti rozsudku, nelze ji předjímat. Je možné, že žalovaný č. 1 v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.

8. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný č. 1 v posuzované věci nesplnil, když neuvedl, že vykonává funkci statutárního orgánu ve dvou společnostech ([Anonymizováno] od 18. 7. 2013 a [Anonymizováno]. od 27. 4. 2019). Nic nesdělil také o odměně, jejíž výplatu (zejména od společnosti [Anonymizováno] lze s ohledem na odpovědnost s výkonem funkce spojenou, důvodně předpokládat (že by šlo o výkon funkce bezplatný, se neobjevilo ani v rovině tvrzení). Odvolací soud připomíná, že v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků je povinností žadatele tvrdit veškeré skutečnosti o svých poměrech, nikoliv jen selektivně vybrané, podporující líčený obraz naprosté nemajetnosti.

9. Se žalovaným č. 1 lze souhlasit, že k převodu majetku a výběru finančních prostředků z účtu došlo před splatností směnky a před tím, než byl jako směnečný rukojmí vyzván k její úhradě (listopad 2019). Dle odvolacího soudu však nelze uvedené posuzovat odděleně od dalších skutečností. Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, insolvenční návrh byl výstavcem směnky (dlužníkem) podán dne 5. 9. 2019. Žalovaný č. 1 jako jeho jednatel musel tedy již v době, kdy se zbavoval nemovitostí a vybíral hotovost ze svých účtů (červenec 2019), vědět o neschopnosti výstavce směnky dostát vůči věřiteli svým závazkům a v důsledku toho musel předpokládat, že se směnečný věřitel bude domáhat splnění těchto závazků na směnečných rukojmích. Byť s ohledem na uplynulou dobu čtyř let nelze dovodit, že zbavení se majetku bylo vedeno snahou žalovaného č. 1 vyhnout se povinnosti uhradit soudní poplatek, lze téměř bez pochybností dovodit, že bylo vedeno snahou vyhnout se plnění jakýchkoliv v budoucnu v úvahu přicházejících závazků. Pokud jde o tvrzení žalovaného č. 1, že částku 280 000 EUR použil na úhradu svých dluhů a pro svou potřebu, žádné konkrétní skutečnosti o věřitelích a částkách, které jim uhradil, nevylíčil (vyjma úhrady částky 78 000 EUR věřiteli [Anonymizováno], která vyplývá z předloženého výpisu z účtu), tím méně prokázal. Vezme-li odvolací soud v úvahu, že žalovanému č. 1 po zaplacení nájemného zbývá měsíčně na úhradu všech potřeb 300 EUR (ohlédnuto od tvrzených příspěvků přátel, o jejich výši a četnosti nebylo nic uvedeno), lze mít za to, že je schopen žít velmi skromně. Pak se ale nechce věřit tomu, že by žalovanému č. 1 aktuálně žádná disponibilní částka z 280 000 EUR (s ohledem na kurz jde o ekvivalent ve výši zhruba 6 700 000 Kč) nezůstala.

10. Z výpisu z účtu za duben 2023, který žalovaný č. 1 předložil, vyplývá, že jedinými pohyby na účtu jsou v podstatě jen příchozí platba od zaměstnavatele a odchozí platba ve prospěch pronajímatele. Nicméně na účet byla dne 25. 4. 2023 připsána z účtu žalovaného č. 1, vedeného u slovenské [Anonymizováno], částka 120 EUR. O zůstatcích a pohybech na tomto účtu však žalovaný č. 1 ničeho neuvedl, což vzbuzuje další pochybnosti o tom, jakým objemem finančních prostředků fakticky disponuje.

11. Odkazoval-li žalovaný č. 1 v odvolání na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, byla by aplikovatelná výhradně za situace, kdyby jím vylíčené poměry mohly být brány za přesné a úplné. Za takové však s ohledem na shora uvedené nejasnosti a neúplnosti brány být nemohou.

12. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, když nebyly shledány důvody ani pro částečné, natož zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození od soudních poplatků.