o zaplacení 220 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. 73 Cm 112/2021-106

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 22. 10. 2020, č. j. 73 Cm 112/2021–12 v platnosti (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení 52 056 Kč (bod II. výroku). Podle odůvodnění směnečným platebním rozkazem soud vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 220 000 Kč ze směnky, vystavené žalovaným dne 30. 10. 2019 na řad žalobce, na směnečný peníz 220 000 Kč, splatné dne 30. 6. 2020.

2. Žalovaný ve včas podaných námitkách vznesl námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno. Dále uvedl, že směnkou zajištěná pohledávka byla žalobci zcela uhrazena, a to v hotovosti proti vystavenému pokladnímu příjmovému dokladu. Směnka byla jednou z celkem šesti vystavených směnek, které měly zajišťovat pohledávku žalobce za žalovaným z kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byla nemovitost. Smlouvou sjednaná kupní cena 4 500 000 Kč měla být žalovaným zčásti uhrazena z hypotečního úvěru (3 100 000 Kč) a zčásti z vlastních zdrojů (1 400 000 Kč). Žalobce připravil veškerou smluvní dokumentaci a současně navrhl, aby částka 1 100 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit z vlastních zdrojů, byla zajištěna celkem 6 směnkami. Ty žalovaný vystavil dne 30. 10. 2019 a současně uhradil k rukám žalobce rezervační zálohu 300 000 Kč. Směnky obsahovaly dvě různá data splatnosti (směnka č. [Anonymizováno] na 220 000 Kč, směnka č. [Anonymizováno] na částku 110 000 Kč a směnka č. [Anonymizováno] na částku 220 000 Kč dne 30. 1. 2020 a směnka č. [Anonymizováno] na částku 110 000 Kč, směnka č. [Anonymizováno] na částku 220 000 Kč a směnka č. [Anonymizováno] na částku 220 000 Kč dne 30. 6. 2020) z důvodu obavy žalovaného zajistit všechny finanční prostředky do podpisu kupní smlouvy. Nakonec celou částku 1 400 000 Kč sehnal a žalobci uhradil převážnou část kupní ceny ještě před podpisem kupní smlouvy. Poslední doplatek 160 000 Kč žalovaný uhradil v den podpisu kupní smlouvy dne 3. 11. 2019. Tvrzení v čl. III bodě 3.1.4 kupní smlouvy, že část kupní ceny ve výši 860 000 Kč uhradí žalovaný z vlastních zdrojů až po podpisu kupní smlouvy, není pravdivé, stejně tak nebyla nikdy uzavřena smlouvou deklarovaná rezervační smlouva. Žalovaný tak žalobci uhradil před podpisem smlouvy v hotovosti 540 000 Kč, z toho 300 000 Kč na rezervační poplatek a 240 000 Kč jako splátku na směnku. Ve dnech 31. 10. 2019 a 1. 11. 2019 uhradil žalovaný žalobci v hotovosti vždy 250 000 Kč, dne 2. 11. 2019 v hotovosti 200 000 Kč a dne 3. 11. 2019 v hotovosti 160 000 Kč. Na všechny hotovostní platby vystavil žalobce žalovanému příjmové doklady (č.1-4). Takto uhradil žalovaný všech 6 zajišťovacích směnek na celkem 1 100 000 Kč a rezervační poplatek 300 000 Kč, celkem tedy 1 400 000 Kč. Poslední tři zaplacené směnky žalobce žalovanému nevrátil s tím, že je zničí, což se nestalo. Žalovaný si je nevyžádal, když mu žalobce úhradu potvrdil vystavením pokladních příjmových dokladů č. 1, 2, 3 a 4 a podpisem kupní smlouvy, v níž v čl. III., bodu 3.1.3. potvrdil přijetí hotovostních plateb 2 x 270 000 Kč.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám potvrdil, že mezi účastníky skutečně byla sepsána kupní smlouva na převod nemovitostí, ovšem mnohem dříve než 3. 11. 2019. Úvěrující banka, jíž byla smlouva předložena ke schválení úvěru, odmítla úvěr s ohledem na kupní cenu poskytnout. V druhé polovině října 2019 se proto žalobce se žalovaným dohodli, že pro účely úvěrující banky smluvně sníží kupní cenu na 3 200 000 Kč a zbývající část kupní ceny oproti ceně v předchozí kupní smlouvě („předdatované na 3. 11. 2019“) zajistí žalovaný 6 směnkami a část kupní ceny mu žalovaný předá v hotovosti v den podpisu kupní smlouvy. Tu uzavřeli dne 31. 10. 2019. Na jejím základě byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru. Sjednána byla kupní cena ve výši 4 500 000 Kč. Její část ve výši 3 100 000 Kč byla financována hypotečním úvěrem tak, že banka uhradila 2 560 000 Kč předešlé bance na doplatek předchozích úvěrů a 540 000 Kč poukázala na bankovní účet žalovaného. Zbývající část kupní ceny 1 400 000 Kč měl uhradit žalovaný. V den podpisu „pravé kupní smlouvy“ dne 31. 10. 2019 uhradil žalovaný žalobci v hotovosti 310 000 Kč, z čehož byl na 250 000 Kč vystaven první příjmový pokladní doklad. Další tři pokladní doklady byly vystaveny v následujících 3 dnech. Tyto platby žalobce přijal a potvrdil uvedenými 4 pokladními doklady zaplacení částky 860 000 Kč jako úhradu nezajištěné části platby, v rozsahu 550 000 Kč byla po dohodě s žalovaným započtena na úhradu prvních tří směnek. Neuhrazené zůstaly směnky č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z nichž jedna je předmětem tohoto řízení. Žalobce poukázal na pořadí ověřovacích doložek na „pravé kupní smlouvě“ a na jednotlivých směnkách. Na kupní smlouvě byl nejprve ověřen podpis žalovaného doložkou pod poř. č. [Anonymizováno]. Následně byly ověřeny tři uhrazené směnky, a to pod pořadovými čísly [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ověřování neuhrazených směnek pokračovalo pořadovými čísly [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Teprve po podpisu pravé kupní smlouvy a ověření podpisu žalovaného na směnkách žalovaným kupní smlouvu podepsal žalobce. Smlouva byla následně vložena do katastru nemovitostí. Tato časová souslednost dokládá, že žalovaný po podpisu kupní smlouvy vystavením šesti směnek nad rámec samotné smlouvy zajistil zbývající část ujednané kupní ceny ve výši 1 100 000 Kč (rozdíl mezi skutečně ujednanou cenou a cenou stanovenou v „zavkladované“ kupní smlouvě). Zbytek byl žalobci uhrazen žalovaným v hotovosti v den podpisu smlouvy.

4. O námitce místní nepříslušnosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. 5 Cm 182/2020-31, jímž vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Praze.

5. Po provedeném dokazování (prvopisem směnky, předžalobní výzvou, kupními smlouvami ze dne 30. 10. 2019 a 3. 11. 2019, čtyřmi příjmovými pokladními doklady, vystavenými žalobcem ve dnech 31. 10 až 3. 11. 2019, kopiemi 6 směnek vystavených žalovaným na řad žalobce, smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 3. 11. 2019 a potvrzením o jeho poskytnutí dne 7. 11. 2019, emailovou korespondencí účastníků, zprávami o zdravotním stavu žalovaného a dalšími důkazy specifikovanými v rozsudku, sdělením [právnická osoba]. z 19. 4. 2022 a kopií ověřovací knihy) a na základě shodných tvrzení účastníků soud uzavřel, že účastníci se dohodli na prodeji nemovitostí ve vlastnictví žalobce žalovanému za cenu 4 500 000 Kč. V kupní smlouvě ze dne 31. 10. 2019, která byla podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, však uvedli cenu 3 200 000 Kč. Část sjednané kupní ceny ve výši 3 100 000 Kč měla být a také byla financována hypotečním úvěrem a zbývající část ve výši 1 400 000 Kč měl žalovaný zaplatit žalobci v hotovosti. K zajištění závazku k zaplacení kupní ceny předmětných nemovitostí v rozsahu 1 100 000 Kč bylo žalovaným vystaveno celkem 6 směnek na tuto celkovou částku. Sporná směnka je jednou z nich. Podle příjmových pokladních dokladů uhradil žalovaný žalobci na kupní cenu předmětných nemovitostí v hotovosti celkem 860 000 Kč. V čl. 3. 1. 2. a 3. 1. 3. kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2019, předložené žalovaným, uzavřené ohledně téže nemovitosti, je konstatováno, že část kupní ceny ve výši 270 000 Kč uhradil kupující při podpisu rezervační smlouvy a stejnou částku před podpisem kupní smlouvy. Není sporné, že žádná rezervační smlouva uzavřena nebyla. Z dokumentace ke zdravotnímu stavu žalovaného soud zjistil, že při propuštění po své hospitalizaci (od 9. 11. 2021 do 7. 12. 2021) byl orientovaný a schopný komunikace. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná pro věc významná zjištění. Vypořádal se také se všemi navrženými a neprovedenými důkazy (svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [Anonymizováno], zástavní smlouvou k nemovitosti z 3. 11. 2019, potvrzením [právnická osoba], kupní smlouvou z 26. 5. 2018, sdělením finančního úřadu o výši daně z příjmu zaplacené žalobcem v souvislosti s prodejem nemovitostí, sdělením [právnická osoba]. o údajném nedoplatku žalobce za elektřinu, účastnickým výslechem žalovaného, důkaz dalšími lékařskými zprávami a znaleckým posudkem).

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný přes soudem poskytnuté poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal své námitkové tvrzení o úhradě směnkou zajištěné pohledávky. Obsah čl. 3. 1. 2. a 3. 1. 3. kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2019, potvrzující úhradu celkem 540 000 Kč před podpisem této smlouvy neshledal spolehlivým důkazem o úhradě 540 000 Kč nad rámec provedených hotovostních plateb, když podle zjištění z ostatních provedených důkazů vyplývá, že obsah listiny neodpovídá skutečnosti. Kupní smlouva, která byla mezi účastníky sepsána ohledně týchž nemovitostí dne 31. 10. 2019 a byla podkladem pro vklad do katastru nemovitostí, žádné takové ujednání neobsahuje. Podle čl. 3. 1. 2. smlouvy z 3. 11. 2019 bylo zaplacení částky 270 000 Kč vázáno na podpis rezervační smlouvy. Ta však mezi účastníky nikdy uzavřena nebyla. Vystavení zajišťovacích směnek na částku celkem 1 100 000 Kč by v případě předchozí úhrady 540 000 Kč postrádalo smysl. Výši dluhu žalovaného v době vystavení směnek, přestavovaného částkou 1 100 000 Kč jako rozdílu mezi skutečnou kupní cenou 4 500 000 Kč a kupní cenou 3 200 000 Kč, sjednanou v kupní smlouvě z 31. 10. 2019 a poníženou o hotovostní úhradu 100 000 Kč před jejím podpisem, prokazuje také posloupnost ověřování podpisů žalovaného a žalobce na kupní smlouvě z 31. 10. 2019 a na jednotlivých směnkách. Tvrzení žalovaného o úhradě dluhu vůči žalobci zpochybňuje obsah emailu žalovaného, jímž reagoval na výzvu žalobce k úhradě dluhu ze směnek, podle něhož si je vědom existence dluhu vůči žalobci a tento neodmítá.

7. Proto rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení plně úspěšnému žalobci.

8. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, v němž navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek změnil a rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu a zamítnutí žaloby, případně o zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně porušil jeho práva garantovaná čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že nevyhověl žádosti o odročení jednání a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Důvodem podané žádosti o odročení jednání byl vážný zdravotní stav žalovaného po prodělané mozkové příhodě, hospitalizaci v rehabilitačním centru a před plánovanou operací lebky. Přes tento zdravotní stav se byl žalovaný schopen zúčastnit jednání a hájit své zájmy. Právo osobní účasti na jednání však účastníku náleží bez ohledu na to, zda je v řízení právně zastoupen. Dále vytkl soudu, že neúplně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl všechny navržené důkazy. Zejména nevyslechl svědkyni [Anonymizováno], která pro žalovaného úvěr zajištovala a mohla tak popsat okolnosti podpisů kupní a úvěrové smlouvy včetně dat. Ty vylíčili účastníci odlišně. Její výpověď mohla potvrdit úhradu žalobci a povinnost žadatele o úvěr předložit bance mimo jiné potvrzení o úhradě kupní ceny. Za situace, kdy soud neumožnil účastnický výslech žalovaného, byla tato svědkyně jedinou další osobou disponující potřebnými informacemi. Zbavit svědkyni povinnosti mlčenlivosti bylo úkolem soudu, ten však o to ani nepožádal. Neprovedl ani důkaz svědeckými výpověďmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], od nichž si žalovaný půjčil 610 000 Kč na úhradu kupní ceny. Soud pochybil i při hodnocení důkazů, jejichž vyhodnocení neprovedl v souladu s § 132 o. s. ř. Vyšel jen z důkazů navržených žalobcem, přestože žalovaným navržené důkazy zamítl, poté přijal závěr, že žalovaný přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. své námitkové tvrzení o úhradě dluhu neprokázal. Žalovaný nadále setrvává na svých námitkách o úhradě celé částky 1 400 000 Kč, resp. všech šesti zajišťovacích směnek. Soud prvního stupně při přijetí závěru, že obsah kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2019 není spolehlivým důkazem o úhradě 540 000 Kč nad rámec plateb plynoucích z příjmových dokladů, formálně vyšel z nelogických a nepravdivých tvrzení žalobce. Naproti tomu tvrzení žalovaného tvoří ucelený logický celek, podložený navrženými důkazy. Úhradu částky 540 000 Kč by žalobce ve smlouvě nepotvrdil, pokud by k ní nedošlo. Úhrada dalších 860 000 Kč je doložena příjmovými pokladními doklady.

9. Podané odvolání dále rozvedl opatrovníkem žalovaného ustanovený právní zástupce. Uvedl, že mezi účastníky byly uzavřeny postupně dvě smlouvy ohledně koupi nemovitostí, jejichž datace ovšem neodpovídá skutečnému okamžiku jejich podpisu. Závěr soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že smlouva datovaná dne 3. 11. 2019 byla smluvními stranami podepsána značně dříve než smlouva datovaná dne 31. 10. 2019, není podle žalovaného podložen výsledky dokazování. Namítl, že žalovaný byl žalobci povinen zaplatit kupní cenu ve výši 3 200 000 Kč dle smlouvy, uzavřené dne 31. 10. 2019, který nikdy nebyla změněna. Opodstatněný není závěr soudu, že ujednání v čl. 3.1.2 a 3.1.3 kupní smlouvy datované 3. 11. 2019 není možné považovat za dostatečný důkaz o zaplacení části kupní ceny ve výši celkem 540 000 Kč, přestože v něm oba účastníci výslovně provedení úhrady ještě před podpisem smlouvy potvrdili. Nelze je považovat za nevěrohodné a pominout je pouze proto, že v této kupní smlouvě byl uveden i jiný údaj, jenž nebyl v souladu se skutečností, a to údaj o uzavření písemné rezervační smlouvy a dále s odkazem na to, že žalovaný nebyl schopen vysvětlit důvody vystavení směnek dne 31. 10. 2019 v souhrnné výši převyšující aktuální výši dluhu na kupní ceně. Podle žalovaného to lze vysvětlit tím, že původně podepsaná kupní smlouva byla nahrazena jinou kupní smlouvou s podstatně nižší kupní cenou, a právě pro měl žalobce zájem ošetřit si nárok na rozdíl v kupní ceně pro případ, že by byla jako rozhodná shledána pozdější kupní smlouva. Soudu vytkl, že nejen nevyslechl navrženou svědkyni [Anonymizováno], ale neprovedl ani důkaz svědeckou výpovědí manželky ke zdravotnímu stavu žalovaného, když tato sama jednala a o všem věděla. Podle žalovaného je řízení postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně nezohlednil, že směnečný platební rozkaz byl vydán místně nepříslušným soudem a tato vada nemohla být zhojena v řízení o námitkách. Směnečný platební rozkaz je proto nutno považovat za nezákonné rozhodnutí. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 23 Cdo 937/2009 a v něm přijaté závěry, týkající se místní příslušnosti soudu. V odvolacím řízení uplatnil žalovaný v rámci procesní obrany „z procesní opatrnosti“ vzájemnou pohledávku za žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 810 000 Kč jako plnění poskytnutého žalovaným žalobci bez právního důvodu nad rámec sjednané kupní ceny dle uzavřené kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2019.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek vychází ze zjištěného, důkazně podloženého skutkového stavu věci. Výhrady žalovaného k postupu soudu a projednání věci v jeho nepřítomnosti nejsou důvodné. Z protokolu o jednání ze dne 11. 5. 2022 vyplývá, že jednání se žalovaný nezúčastnil z vlastní vůle a vědomě. Jeho právní zástupkyně možnost účasti žalovaného na jednání potvrdila, uvedla, že nečekala ukončení věci při tomto jednání. Dopravu si žalovaný při upozornění svou právní zástupkyní mohl zajistit, soud je vybaven bezbariérovým přístupem. Pokud žalovaný v době tvrzené největší zdravotní indispozice byl schopen právního jednání, spočívajícího v sepsání darovací smlouvy na část nemovitosti v [Anonymizováno], objektivně neexistuje důvod, proč by nemohl jednat také vůči soudu, eventuálně se zúčastnit jednání. Soud řádně odůvodnil postup při provádění dokazování a jejich následném hodnocení. Dokazování v řízení o námitkách nelze zatěžovat výpověďmi svědků, kteří ve směnečném vtahu neměli žádnou úlohu. Důvody směnečného zajištění, resp. vystavení směnek žalobce podrobně vylíčil ve vyjádření k námitkám. Ohledně další argumentace žalovaného žalobce uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že zajišťovací směnky vycházely z kupní ceny 4,5 mil Kč. Bankovní úvěr si zajištoval výhradně žalovaný a bylo na něm, jakou smlouvu předloží bance. Žalobce mohl maximálně podepsat smlouvu zástavní. Nebyla-li později datovaná smlouva zavkladována, tak se zrušila.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný dne 23. 11. 2022 soudní znalkyní [tituly před jménem], ustanovenou dne 2. 9. 2022 týmž soudem v jiném řízení. Ze závěrů tohoto posudku zjistil, že žalovaný trpí v důsledku prodělané cévní mozkové příhody v říjnu 2021 závažným duševním onemocněním, tzv. vaskulární demencí s akutním začátkem. Podle znalkyně v posuzované době není schopen vůbec právně jednat, tj. není způsobilý samostatně jednat před soudy a pochopit obsah řízení, které se před soudem vede, uzavírat smlouvy o právním zastoupení, pochopit obsah a důsledky svých činů.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 1. 2024, č. j. 0 Nc 22007/2023-125, vydaného v řízení o mezení svéprávnosti a o omezení rodičovské odpovědnosti [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že soud rozsudkem omezil [Anonymizováno], narozeného [Datum narození žalovaného] tohoto rozsudku, mj. tak, že není způsobilý jednat s úřady, s výjimkou obstarávání běžných záležitostí každodenního života. Současně mu soud jmenoval opatrovníka, [Jméno opatrovníka] s tím, že tento opatrovník je oprávněn a povinen posuzovaného zastupovat v právních jednáních v rozsahu omezení jeho svéprávnosti, zastupovat ho před soudy a jinými státními orgány, spravovat jeho záležitosti a majetek mimo jednání v běžných záležitostech každodenního života.

14. Dále odvolací soud dokazování doplnil o výslech svědkyně [tituly před jménem], která v postavení vázaného zástupce na základě smlouvy o zprostředkování, uzavřené mezi ní a [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno].) vedla za [Anonymizováno]. jednání se žalovaným ohledně úvěrové smlouvy na financování části kupní ceny předmětných nemovitostí. Povinnosti mlčenlivosti byla svědkyně [právnická osoba] zproštěna v rozsahu, týkajícím se jejího jednání s klientem [Anonymizováno] o uzavření smlouvy o hypotečním úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2019. Svědkyně vypověděla, že konkrétně si ohledně jednání o úvěrové smlouvě se žalovaným blíže nic nepamatuje, jako zprostředkovatel nesmí nic archivovat a nemá k dispozici ani údaje z počítače, který vyměnila. V obecné rovině vylíčila standardní podmínky poskytování úvěrů, zahrnující podání návrhu kupní smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí, návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí a doklad o úhradě vlastních zdrojů. Uvedla, že v případě žádosti klienta o hypoteční úvěr stanoví podmínky banka a klient tyto podmínky musí splnit. Klient musel doložit úhradu z vlastních zdrojů na katastr nemovitostí Vybavila si, že jednání se žalovaným se týkalo hypotéky na koupi rodinného domu v [Anonymizováno], a to na část kupní ceny. Ohledně tohoto úvěru jednala se žalovaným, s paní [Anonymizováno] a s prodávajícím. S prodávajícím mohla jednat o tom, zda se bude jednat o kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí. Nepamatuje si, zda jí prodávající předával nějaké dokumenty. Dokumenty mohl obecně předat kdokoliv. Obsah dokumentů kontrolovala jen z hlediska jejich souladu se smlouvou. Obecně nekontroluje, zda byl úvěr čerpán, v této věci si pamatuje, že k čerpání došlo.

15. Dokazování dále odvolací soud doplnil o protokol o jednání konaném Krajským soudem v Praze dne 22. 11. 2023 v řízeních vedených mezi týmiž účastníky ve spojených věcech sp. zn. 76 Cm 110/2021 a 76 Cm 111/2021. Z něj zjistil, že opatrovník žalovaného uvedl, že trvá na tvrzení, že částka, která byla mezi účastníky sjednána jako kupní cena, byla ve výši 4 500 000 Kč.

16. Odvolací soud neprovedl důkaz úvěrovou smlouvou, uzavřenou mezi žalovaným a [Anonymizováno]., neboť důkaz provedl již soud prvního stupně a potřebná zjištění z něj učiněná převzal do rozsudku. Opakované provádění důkazu by bylo nadbytečné. Důkazy navržené a neprovedené v řízení před soudem prvního stupně a další, v odvolacím řízení navržené důkazy odvolací soud neprovedl, protože žalovaný již na těchto důkazních návrzích netrval.

17. Přednostně se odvolací soud zabýval posouzením přípustnosti nových skutkových tvrzení, uplatněných žalovaným v odvolacím řízení. V projednávané věci byl soudem prvního stupně k návrhu žalobce vydán směnečný platební rozkaz. Z § 175 odst.1 o. s. ř. vyplývá, že v tomto rozhodnutí soud uloží žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazem uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je po povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení soud v námitkovém řízení projedná jen odůvodněné námitky, podané v zákonné patnáctidenní lhůtě a k později uplatněným námitkám nepřihlíží. Za nově, a tedy opožděně uplatněnou námitku je nutno považovat námitku, že závazná byla kupní cena ve výši 3 200 000 Kč sjednaná v kupní smlouvě ze dne 31. 10. 2019 a pouze tuto částku byl žalovaný žalobci povinen zaplatit. Na tuto námitku navazující uplatnění vzájemného návrhu, resp. námitky započtení nároku žalovaného vůči žalobou uplatněnému nároku ze směnky je rovněž novým a nepřípustným námitkovým tvrzením. Možnost uplatnění vzájemného návrhu podle § 97 o. s. ř. v odvolacím řízení výslovně vylučuje § 216 o. s. ř.

18. Ohledně dalšího tvrzení žalovaného, že soud nezohlednil, že směnečný platební rozkaz byl vydán místně nepříslušným soudem a jedná se o nezákonné rozhodnutí, je nutno uvést, že součástí včas podaných námitek žalovaného nebyla takto formulovaná obrana. Namítána byla jen místní nepříslušnost Krajského soudu v Brně. Vydání rozhodnutí ve věci místně nepříslušným soudem nezakládá zákonný důvod pro zrušení takového rozhodnutí. Ten by byl dán, pokud by ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud. Žalovaným odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 937/2009 je zcela nepřiléhavé. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud přijal závěr, že: Zatímco k tomu, zda jsou splněny ostatní podmínky řízení v širším slova smyslu, včetně věcné příslušnosti, přihlíží soud kdykoliv za řízení, zkoumání místní příslušnosti se soustřeďuje jen na začátek řízení. Byla-li podána žaloba u místně nepříslušného soudu a začal-li tento soud jednat o věci samé nebo rozhodl-li ve věci samé bez jednání (vyjma vydání platebního rozkazu), takže již nemůže vyslovit svou místní nepříslušnost z vlastní iniciativy, a promeškal-li též účastník příležitost iniciovat rozhodnutí soudu o jeho místní příslušnosti, neboť neuplatnil námitku nedostatku místní příslušnosti při prvním úkonu, který mu příslušel (tedy také v případě, že ji uplatnil, ale opožděně), pak tu již není k dispozici procesní postup, jímž by bylo možno změnit stav, že řízení bylo zahájeno u místně nepříslušného soudu; místní příslušnost již za žádných okolností zkoumat nelze a nedostatek místní příslušnosti procesního soudu je tak v důsledku koncentrace řízení zakotvené v ustanovení § 105 odst. 1 o. s. ř. zhojen. Z uvedeného se podává, že v tomto rozhodnutí byla Nejvyšším soudem řešena otázka možnosti zkoumání místní příslušnosti soudu a zhojení jejího nedostatku v případě, že účastník v řízení zahájeném u místně nepříslušného soudu včas neuplatnil námitku místní nepříslušnosti, případně ji uplatnil opožděně.

19. Při přezkumu závěrů soudu prvního stupně stran neprokázání námitkových tvrzení žalovaného vyšel odvolací soud ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a z vlastních zjištění z doplněného dokazování. Shodně se soudem prvního stupně má na základě takto zjištěného skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci se dohodli na prodeji nemovitostí ve vlastnictví žalobce žalovanému za sjednanou kupní cenu ve výši 4 500 000 Kč, z níž část ve výši 3 100 000 Kč měla být financována z hypotečního úvěru, zbývající část ve výši 1 400 000 Kč měl žalovaný žalobci zaplatit v hotovosti. Sporná směnka je jednou z celkem šesti směnek, vystavených žalovaným k zajištění jeho závazku k úhradě části sjednané kupní ceny. Soud v logických souvislostech v návaznosti na zjištění z jednotlivých v řízení provedených důkazů vyložil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že obsah kupní smlouvy datované 3. 11. 2019 neodpovídá skutečnosti a proč její čl. 3.1.2. a 3. 1. 3., potvrzující úhradu části kupní ceny ve výši 270 000 Kč při podpisu smlouvy rezervační a další část kupní ceny ve výši 270 000 Kč před podpisem smlouvy kupní, neshledal věrohodným důkazem prokazujícím úhradu těchto částek žalovaným. Za situace, kdy rezervační smlouva, na niž odkazuje čl. 3. 1. 2. smlouvy datované 3. 11. 2019, nebyla nikdy mezi účastníky uzavřena, výše sjednané kupní ceny mezi účastníky není sporná a lze dovozovat, že musela být sjednána před podpisem smlouvy datované dne 31. 10. 2019, která ale žádné takové ujednání neobsahuje, lze tento závěr soudu prvního stupně považovat za správný. Logická je také úvaha soudu, že vystavení zajišťovacích směnek na 1 100 000 Kč by nedávalo v případě úhrady částky 540 000 Kč žalovaným smysl, protože celkové směnečné zajištění by značně přesahovalo výši nesplaceného závazku žalovaného. Přisvědčit lze dále jak závěru soudu, že z posloupnosti ověřování podpisů žalovaného na kupní smlouvě z 31. 10. 2019 a jednotlivých směnkách a podpisu žalobce na kupní smlouvě z 31. 10. 2019 lze rovněž nepřímo dovozovat výši dosud nesplaceného závazku žalovaného k uvedenému datu, stejně jako závěru, že existenci a vědomost o dluhu potvrdil žalovaný v rámci emailové komunikace se žalobcem v červenci 2020. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] neučinil odvolací soud žádná pro věc relevantní zjištění. Svědkyně pouze obecně popsala postupy dodržované bankou při sjednávání hypotečních úvěrů, s výjimkou účelu úvěru na nákup nemovitosti a potvrzení čerpání úvěru žalovaným si o jednáních, předcházejících uzavření úvěrové smlouvy mezi [Anonymizováno] a žalovaným, nevybavila nic konkrétního, což koresponduje časovému odstupu pěti let od rozhodných událostí.

20. Zcela nedůvodné jsou výhrady žalovaného k postupu soudu, který věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Důvody tohoto postupu soud v rozsudku velmi podrobně vysvětlil. Vyložil, že dlouhodobější nepříznivý zdravotní stav účastníka, zastoupeného advokátem, nemůže být důvodem pro odročení jednání, neboť tento postup by sice zajistil absolutní ochranu práva takového účastníka na spravedlivý proces, ale současně by totéž právo popřel na straně ostatních účastníků tím, že by jim odepřel právo na rozhodnutí jejich věci soudem v přiměřené době. Soud správně dovodil, že s ohledem na zdravotní stav žalovaného byla ochrana jeho procesních práv dostatečně zajištěna ustanoveným právním zástupcem. Pochybení soudu prvního stupně neshledal ani v neprovedení důkazu účastnickým výslechem žalovaného, neboť tento důkaz byl navržen k prokázání zdravotního stavu žalovaného, který byl v prokázán jinými v řízení provedenými důkazy, přičemž pro posouzení důvodnosti námitkové obrany nemohl tento důkaz mít žádnou relevanci. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v řízení provedenými důkazy nebylo tvrzení žalovaného, že směnkou zajištěná pohledávka na zaplacení části sjednané kupní ceny byla žalobci zcela uhrazena, za prokázané.

21. Spornou směnku vyhodnotil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti, vymezené v čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobci vůči žalovanému jako jejímu výstavci vznikl dle čl. I § 75, 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 1, § 48 ZSŠ nárok na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv v rozsahu směnečné sumy, směnečného úroku a směnečné odměny.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst.1 ve spojení s § 142 odst.1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu odměny za pět úkonů právní služby ve výši po 9 220 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast na jednáních před odvolacím soudem ve dnech 6. 12. 2022, 4. 6. a 22. 11. 2024 a 15. 1. 2025), odměna ve výši jedné poloviny z 9 220 Kč za jeden úkon dle § 7 a 11 advokátního tarifu ( návrh na vydání předběžného opatření), pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025, cestovné v celkové výši 3 616,50 Kč na trase [adresa] a zpět v délce 120 km osobním vozidlem [Anonymizováno], RZT [Anonymizováno] s průměrnou spotřebou PHM 5,3l/100 km k jednání dne 6. 12. 2022 při ceně PHM 47,10 Kč/l a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km, k jednáním dne 4. 6. 2024 a 22. 11. 2024 při ceně PHM 38,7 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,6 Kč/km a k jednání dne 15. 1. 2025 při ceně PHM 34,7 Kč/ l a sazbě základní náhrady 5,8 Kč/km, dále náhrady za ztrátu času v rozsahu celkem 12 půlhodin ve výši 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024 (ztráta času na cestách k jednáním dne 6. 12. 2022 a 4. 6. a 22. 11.2024) a náhrady za ztrátu času v rozsahu celkem 4 půlhodin ve výši 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2025 (ztráta času na cestě jednání dne 15. 1. 2025), náhrady soudního poplatku z podaného návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč a náhrady DPH, celkem 71 272,60 Kč.