o 94 149 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 Cm 110/2020-44

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 13 Cm 110/2020-17 v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 400 Kč. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 94 194 Kč ze směnky, vystavené žalovaným dne 10. 3. 2020 na řad žalobkyně, na směnečný peníz 94 194 Kč, opatřené doložkou bez protestu, splatné dne 17. 3. 2020. Na směnku nebylo plněno.

2. Ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že žalobkyně po něm žádala podepsání směnky v souvislosti s pronájmem bytu. Žalovaný si od žalobkyně měl pronajmout byt a do týdne zaplatit za pronájem. V tu dobu ale odjel na Slovensko, aby si přivezl věci, mohl byt řádně užívat a vše zaplatit. Hranice mezi ČR a SR však kvůli pandemii covid-19 byly uzavřeny. Žalovaný byt vůbec neužíval. Žalobkyně žalovanému tvrdila, že byt může užívat, až se vrátí, žalovaný jí naopak sdělil, že se vrátit nemůže a ať žalobkyně byt klidně pronajme někomu jinému. Žalobkyni vrátil klíče od bytu kurýrem. Má za to, že žalobkyně nebyla schopna byt v dané době pronajmout, a proto se rozhodla peníze získat od žalovaného prostřednictvím podepsané směnky.

3. Ve vyjádření k námitkám žalobkyně uvedla, že o pronájmu bytu žalovanému nikdy neuvažovala. Žalovaný listinu, která byla úplnou směnkou již v okamžiku podpisu, podepsal dobrovolně. Námitky považuje jen za další snahu žalovaného co nejvíce oddálit plnění. Poukázala na e-mail žalovaného právnímu zástupci žalobkyně ze dne 31. 8. 2020, v němž žalovaný žádal o poskytnutí lhůty k placení v délce jednoho týdne, případně o splátkový kalendář.

4. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného ( § 101 odst. 3 o. s. ř.), který se k jednání nedostavil a svoji neúčast neomluvil. Do datové schránky soudu sice bylo doručeno podání žalovaného, který žádal o odročení jednání z důvodu kontaktu s osobami nakaženými virem covid-19, ale stalo se tak až po jednání ve večerních hodinách (19:33 hod). Toto podání soud neshledal jako řádnou omluvu neúčasti na jednání, neboť bylo soudu doručeno až poté, kdy jednání soudu proběhlo.

5. Z provedeného dokazování prvopisem sporné směnky má soud za prokázáno, že tuto vlastní směnku žalovaný vystavil v Praze dne 10. 3. 2020 na řad žalobkyně, s doložkou bez protestu, a zavázal se zaplatit v Praze dne 17. 3. 2020 směnečnou sumu 94 194 Kč.

6. Právní poměry účastníků soud posoudil podle zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“).

7. Spornou směnku shledal platnou vlastní směnkou, obsahující všechny obligatorní náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobkyni vůči žalovanému jako výstavci směnky dle čl.I § 78 odst.1 ve spojení s §28, 48 odst.1 ZSŠ vzniklo právo na zaplacení směnečného peníze, šestiprocentního směnečného úroku a směnečné odměny ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze.

8. Směnka jako cenný papír má abstraktní charakter. Práva s ní spojená jsou přímo vtělena do listiny a majitel směnky se může na směnečném dlužníku domáhat práva na zaplacení směnky, aniž by musel prokazovat důvod vystavení směnky nebo obsah dohody, která vystavení směnky předcházela. Směnečný závazek vznikl a existuje nezávisle na závazkovém vztahu, který je důvodem pro vystavení směnky. Majitel směnky nemusí při jejím vymáhání prokazovat, že mu výstavce směnky směnečnou sumu skutečně dluží.

9. Své námitky, založené na tvrzení, že směnka měla sloužit k úhradě nájmu bytu, který si měl pronajmout a který užívat nemohl, žalovaný neprokázal. V podaných námitkách žádné důkazy neoznačil a v dalších podáních sice na důkazy, které hodlá soudu předložit, poukázal, žádné však nepředložil, ačkoli, pokud by skutečně takovou vůli měl, mu přinejmenším v případě listinných důkazů v jejich předložení nic nebránilo. Možnost být soudem při jednání poučen o své důkazní povinnosti dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a následcích jejího nesplnění vyloučil žalovaný tím, že se k jednání nedostavil ani včas nepožádal o jeho odročení.

10. Soud proto podle § 175 odst. 4 o. s. ř. rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a v řízení úspěšné žalobkyni přiznal podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že na jednání se dostavit nemohl, protože byl v kontaktu s osobami nakaženými COVID-19, necítil se dobře a měl příznaky. Omluvu zaslal soudu až večer po jednání z důvodu, že se necítil dobře a zaspal. Neměl možnost se ve věci vyjádřit, předvolat svědky a předložit soudu veškeré důkazy ke svým tvrzením. Bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces. Dále v odvolání specifikoval část důkazů, jejichž provedení navrhuje a jimiž hodlá svá námitková tvrzení prokázat. Dle žalovaného se směnka musí vázat k určité smlouvě nebo jinému účelu, který žalobkyně neprokázala. Pro uplatnění práv ze směnky směnečná listina s neověřeným podpisem nepostačuje. Soud se měl zabývat účelem, pro který byla směnka vystavena a platností jeho podpisu na směnce.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Žalovaný žádné důkazy k prokázání svých tvrzení nepředložil. Jednání se mohl zúčastnit, případně si mohl zvolit právního zástupce. To neučinil. Podané odvolání považuje žalobkyně za obstrukční snahu žalovaného oddálit právní moc směnečného platebního rozkazu.

13. Žalovaný den před jednáním u odvolacího soudu (11. 10. 2021) nejprve telefonicky a poté emailem požádal o odročení jednání. Žádost odůvodnil tvrzením, že byl v kontaktu s osobou nakaženou koronavirem, matkou své přítelkyně, která je v povinné karanténě. On sám má určité příznaky a nechce nikoho ohrozit novou formou viru SARS. Dále uvedl, že jeho rodiče jsou dlouhodobě nemocní. V den jejich návštěvy u lékaře se o ně musí starat. Tímto dnem je den, na který bylo odvolacím soudem nařízeno jednání. Soud by tak nemohl stihnout. Sám očkovaný není. Pro případ, že by soud jednal v jeho nepřítomnosti, specifikoval v podání důkazy ( z nich část-fotografie bytu a elektroměru přiložil) s tím, že by chtěl předvolat svědky k prokázání svých tvrzení. S výjimkou svědkyně [Anonymizováno], identifikované pouze takto jménem a příjmením, osoby dalších svědků nijak blíže neoznačil. Dále uvedl, že se žalobkyní se dohodl, že směnka bude splatná a žalovaný ji podepíše, jen pokud bude byt využívat a pokud nezaplatí do určitého data zálohu. To se nikdy nestalo. S ohledem na uzavření hranic byt ani jeden den neužíval, klíče od bytu vrátil žalobkyni jako zásilku prostřednictvím služby GLS. Žalobkyně si protiřečí. Nejprve tvrdila, že žalovanému byt pronajala a následně tvrdila, že toto nikdy neměla v úmyslu, se žalovaným nikdy nekomunikovala ani se s ním nesetkala.

14. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Zákonné předpoklady pro odročení jednání dle § 119 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. neshledal splněny, a to z důvodů dále vyložených.

15. Odvolací soud podávání opakovaných, obsahově fakticky totožných a stejně odůvodněných žádostí žalovaného o odročení jednání, z nichž žádná nebyla ani následně nijak doložena, a všechny byly zaslány buď bezprostředně před termínem jednání, nebo dokonce až po jednání, vyhodnotil jako zjevně obstrukční jednání žalovaného, s cílem bezdůvodného protahování soudního řízení. Jde o zneužití práva účastníka požádat o odročení jednání. Důvod, jinak způsobilý vést k závěru o naplnění předpokladů pro odročení jednání, není soud bez dalšího povinen akceptovat, není-li uplatněn v souladu s účelem § 101 odst. 3 o. s. ř. a § 119 odst. 1 o. s. ř., ale naopak k záměrným procesním obstrukcím vedoucím k prodloužení řízení ( srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). Odvolací soud přitom vyšel z obsahu spisu. Žalovaným podaná žádost o odročení jednání je v pořadí již třetí žádostí. Všechny žádosti byly odůvodněny zcela shodně, uvedené důvody nebyly nikdy následně ničím doloženy. Poprvé o odročení jednání žalovaný požádal dne 29. 1. 2021 z důvodu, že byl v kontaktu s osobou nakaženou virem Covid -19 a nechce ohrozit sebe ani soud. Na základě této žádosti soud prvního stupně jednání odročil na 30. 3. 2021 ve 14, 30 hod. Vyrozumění o odročení jednání bylo žalovanému doručeno dne 1. 2. 2021 (dva měsíce před nařízeným jednáním). K jednání, konanému dne 30. 3. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Před jednáním nepožádal o jeho odročení, a to ani telefonicky. Teprve večer, několik hodin poté, co soud prvního stupně věc projednal a ve věci vyhlásil rozsudek, podáním ze své datové schránky (datovaným ovšem 27. 3. 2021) zaslal žalovaný soudu omluvu z jednání. V ní shodně s předchozí žádostí uvedl, že byl v kontaktu s několika blíže nespecifikovanými osobami z rodiny své partnerky, nakaženými virem Covid-19, absolvuje domácí karanténu s tím, že nechce žádným způsobem ohrozit sebe a soud. Jednání se chce osobně zúčastnit a hodlá přinést i listinné důkazy, případně je poslat z datové schránky. O tom, že by vykazoval příznaky onemocnění nebo že by se necítil dobře, v podání nic neuvedl. To však následně učinil v podaném odvolání, v němž původní tvrzení nově doplnil tak, že se necítil dobře, zaspal a měl, s ohledem na své kontakty s nakaženými osobami, podezření na nákazu COVID -19.

16. Jednání u odvolacího soudu bylo nařízeno na 12. 10. 2021 v 13, 00 hodin. Předvolání bylo žalovanému doručeno již dne 26. 8. 2021. Okolnosti, za nichž žalovaný požádal o odročení jednání jsou uvedeny shora ( bod 13 odůvodnění). Emailová korespondence žalovaného se soudní kanceláří a doplňování důvodů pro odročení jednání, jakož i doplnění listin k námitkovým tvrzením přímo navazovalo na sdělení vedoucí kanceláře, že jednání odročeno nebude. Tvrzení žalovaného shledal odvolací soud nejen zjevně účelová a nedoložená, ale i vzájemně se vylučující pro vnitřní rozpornost. Žalovaný na jedné straně tvrdil, že v den před jednáním u odvolacího soudu vykazuje určité příznaky nemoci (nesprávně SARS namísto Covid-19) a nehodlá proto nikoho ohrozit, na druhé straně se přes tento jím popisovaný nepříznivý a zdravotně rizikový stav se dovolával nezbytnosti postarat se o své rodiče v souvislosti s jejich návštěvou lékaře. Jednak návštěva lékaře je zpravidla dlouhodobě plánovaná, tedy by jej žalovaný logicky, stejně jako termín nařízeného jednání musel od svých rodičů znát ( že by se v případě rodičů jednalo o akutní zdravotní problém, neuvedl ani v rovině tvrzení, ostatně pak by byla na místě návštěva lékařské pohotovosti). O odročení jednání z důvodu nezbytné péče o rodiče tedy žalovaný mohl řádně a včas požádat a důvod také potvrzením lékaře o plánované návštěvě či kontrole doložit. To zjevně neučinil. Ve zjevném rozporu je pak toto tvrzení žalovaného s jeho dalším tvrzením, že měl příznaky nemoci COVID -19. Pokud by tomu tak bylo, nelze vůbec předpokládat, že by riziku možné nákazy vystavil své, jak uvedl, vážně nemocné rodiče. To vše dokládá zjevnou účelovost postupu žalovaného s cílem oddálit rozhodnutí ve věci.

17. Odvolací soud přezkoumal a napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř. ). Ze shora vyložených důvodů se jednání u odvolacího soudu konalo v nepřítomnosti žalovaného (§101 odst. 3, 211 o. s. ř.).

18. Odvolání neshledal odvolací soud důvodné. Omluva žalovaného a žádost o odročení jednání byly zjevně opožděné. Podle obsahu bylo toto podání, ač datované 27. 3. 2021, zasláno soudu až dne 30. 3. 2021, několik hodin poté, co již jednání u soudu proběhlo. Žalovaný nijak nevysvětlil, proč tuto omluvu a žádost o odročení jednání, zjevně napsanou již 27. 3. 2021, soudu zaslal z datové schránky až s odstupem několika dnů, v den jednání, a to několik hodin po jeho skončení. V podání kromě tvrzení o kontaktu s osobami nakaženými virem Covid-19 z rodiny partnerky (blíže tyto osoby neidentifikoval) žalovaný rovněž poukázal na uzavřené okresy, bránící mu v možnosti účasti na jednání. Tvrzení žalovaného, že omluvu z jednání nemohl soudu zaslat včas, neboť zaspal, se s ohledem na datum podání tři dny před jednáním jeví zcela absurdním. Musel by zaspat tři dny. I kdyby podání bylo jen nesprávně datováno, nelze pominout, že jednání u soudu prvního stupně bylo nařízeno až na odpolední termín ve 14,30 hodin. V podání o tom, že by trpěl příznaky nemoci žalovaný ničeho neuvedl (odkazoval na karanténu) a tudíž jeho tvrzení, že zaspal, jeví se s ohledem na dobu soudního jednání jak účelové, tak nevěrohodné, zejména když žalovaný s tvrzením, že měl příznaky nemoci a necítil se dobře, přišel až v odvolání. V omluvě z jednání nic takového netvrdil. Zcela nedůvodné je tvrzení žalovaného o nemožnosti dostavit se k jednání z důvodů uzavření okresů. Možnost cestování mezi okresy byla dle příslušných nařízení dána také v případě účasti na úředních jednáních, které mohl účastník soudního řízení doložit doručeným předvoláním k jednání. Z uvedených důvodů nelze postupu soudu prvního stupně, který věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vytknout žádné pochybení.

19. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně spornou směnku vyhodnotil jako platnou směnku vlastní, obsahující všechny obligatorní náležitosti, stanovené v čl.I § 75 ZSŠ. Z této směnky vzniklo žalobkyni jako její majitelce vůči žalovanému jako výstavci vlastní směnky právo na její zaplacení dle čl. I § 28 odst.1a 2, ve spojení s § 78 odst.1, 48 a 49 ZSŠ v rozsahu směnečného peníze, směnečného úroku a směnečné odměny v rozsahu uplatněném žalobou. Žalovaný žádné důkazy k prokázání uplatněných námitek neoznačil a v důsledku své neomluvené neúčasti na jednání před soudem prvního stupně nemohl být soudem o své důkazní povinnosti k prokázání námitkových tvrzení být poučen. Důvodnost své námitkové obrany neprokázal.

20. Dále je nutno zdůraznit, že žalovaný svá námitkové tvrzení v průběhu řízení dále rozšiřoval o další nová, v námitkách neuplatněná tvrzení. Se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř. ) žalovaný po uplynutí lhůty k podání námitek nemůže uplatňovat skutkovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Z tohoto hlediska jeho tvrzení v odvolání, že soud musí zkoumat účel, pro který byla směnka vystavena, tvrzení, že pro uplatnění práv ze směnky směnečná listina s neověřeným podpisem nepostačuje, tvrzení o dohodě se žalobkyní, že směnku žalovaný podepíše až v případě, že by nezaplatil včas nájem, jsou tedy tvrzeními zjevně opožděnými, k nimž by soud prvního stupně ani odvolací soud nemohl přihlížet a tím méně k nim vést jakékoliv dokazování. Ostatně soud prvního stupně zcela důvodně poukázal na to, že žalovaný v námitkách žádné důkazy neoznačil a ač v dalších podáních poukázal na důkazy, které hodlá soudu předložit, fakticky žádné nepředložil, přestože, pokud jde o listiny, mu v tom nic nebránilo. To zčásti učinil až v odvolacím řízení, když ovšem provedení těchto důkazů není možné s ohledem na ust. § 205a o. s. ř. Možnost být soudem při jednání poučen o své důkazní povinnosti dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a následcích jejího nesplnění vyloučil žalovaný tím, že se k jednání nedostavil ani včas nepožádal o jeho odročení. V důsledku toho lze v odvolacím řízení, ovládaném zásadou neúplné apelace, provést jen důkazy přípustné dle ust. § 205a o. s. ř. Žalovaným v den jednání odvolacího soudu předložené důkazy nejsou důkazy přípustnými dle citovaného ustanovení. Jedná se o důkazy, které mohl žalovaný předložit již v řízení před soudem prvního stupně, což ovšem neučinil. Možnost být soudem poučen o své důkazní povinnosti k prokázání námitkových tvrzení ( §118a odst. 3 o. s. ř.) žalovaný zcela vyloučit tím, že se k jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil.

21. Z důvodů, jak jsou shora uvedeny, odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby po 4 900 Kč dle ust. §7 a 11 vyhl. č.177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu) dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., celkem 10 400 Kč.