o zaplacení směnečného peníze ve výši 4 778 862,28 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2021, č. j. 20 Cm 22/2016-317,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. 6. 2016, č. j. 20 Cm 22/2016-37, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 137 123 Kč a v bodě III. výroku povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 6 051 Kč.

2. Žalobce se domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 4 778 862,28 s postižními právy z titulu směnky vystavené žalovaným v Praze dne 26. 3. 2014 na řad žalobce, splatné dne 2. 2. 2016. Soud rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němu podal žalovaný včasné námitky, v nichž uvedl, že neexistoval důvod pro vystavení směnky, neexistovala smlouva o směnečném vyplňovacím právu, směnka nebyla uplatněna v dobré víře, podpis na směnce není pravým podpisem žalovaného a došlo k započtení pohledávky. Společnost [Anonymizováno] považuje nárok žalobce za neoprávněný, došlo k zaplacení 500 000 Kč. Společnost [Anonymizováno] potvrdila úhradu částky 529 180 Kč ve prospěch účtu [Anonymizováno] s poznámkou „úhrada pohledávky [Anonymizováno]“. Společnost [Anonymizováno] započetla svoji pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 15 594 306,79 Kč, vzniklé v důsledku porušení závazku ze smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce rovněž před podpisem smlouvy o převodu podílu komanditisty úmyslně zatajil podstatné skutečnosti vztahující se k bonitě komanditní společnosti.

3. Na základě provedeného dokazování (směnkou, smlouvami o směnečném vyplňovacím právu ze dne 26. 3. 2014, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2014, směnkou vystavenou na řad [Anonymizováno] třemi smlouvami o převodu podílu ze dne 26. 4. 2014, avízy k zahraničním platbám a výpisy z účtu žalovaného, dokladem o zaplacení ze dne 12. 12. 2015 znaleckým posudkem [Anonymizováno], výslechem znalkyně a výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno],) uzavřel, že tvrzení o nepravosti podpisu na směnce bylo vyvráceno znaleckým posudkem, v němž znalkyně dospěla k závěru, že podpis výstavce na směnce je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. Tomuto závěru odpovídá i to, že v den vystavení směnky žalovaný prokazatelně podepsal tři smlouvy o převodu podílů, které byly součástí souboru vzájemně provázaných dokumentů, jejich součástí byla i předmětná směnka, kterou žalovaný dle svědka [Anonymizováno] podepsal. Tvrzení o zaplacení částky 529 180 Kč společností [právnická osoba] vyvrací doklad o zaplacení vydaný [Anonymizováno] v němž je ve zprávě pro příjemce uveden údaj „úhrada pohledávky [Anonymizováno]“. Vzhledem k tomu, že v den vystavení směnky vystavil žalovaný blankosměnku na řad společnosti [Anonymizováno] a uzavřel s touto společností smlouvu o směnečném vyplňovacím právu, je zřejmé, že uvedená platba byla provedena ve prospěch jmenované společnosti, nikoliv ve prospěch žalobce. S ohledem na přijatý závěr soud nehodnotil další provedené listinné důkazy a neprovedl výslech svědka [Anonymizováno], neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy soudem hodnocenými.

4. Provedené dokazování dále umožnilo přijetí závěru, že směnka byla původně blankosměnkou a zajišťovala, že společnost [právnická osoba] splní svůj dluh vůči žalobci ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2014 mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. Žalovaným vystavená směnka kauzu měla, když plnila funkci zajištění dluhu jiného subjektu (společnosti [právnická osoba].) ze smlouvy o postoupení pohledávek. Dostatečným důvodem směnky je ujednání o tom, že povinnost jiného dlužníka bude zajištěna směnkou (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007). Uplatnění směnky tak nemohlo být ani v rozporu s dobrou vírou žalobce. Tvrzení o neexistenci smlouvy o směnečném vyplňovacím právu bylo rovněž vyvráceno, ujednání o způsobu vyplnění blankosměnky je obsaženo ve smlouvě ze dne 26. 3. 2014.

5. Pokud jde o tvrzené započtení, námitka úhrady 500 000 Kč je neurčitá s ohledem na absenci údaje kdo, komu, kdy a na jakou pohledávku měl uvedenou částku zaplatit. Částka 529 180 Kč byla společností [právnická osoba] zaplacena, ale nikoliv žalobci. Neurčitou, tj. neprojednatelnou, je i námitka započtení pohledávky ve výši 15 594 306,79 Kč z titulu náhrady škody, neboť chybí vylíčení, jakou konkrétní povinnost žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávky porušil. Nadto pro vymezení okruhu kauzálních námitek je zásadní ujednání účastníků směnečného vztahu vymezující funkční vztah směnky ke kauzálnímu poměru (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 81/2014). V posuzované věci je okruh kauzálních námitek vymezen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. Je v zásadě vyloučené, aby ze smlouvy o postoupení pohledávek vznikla pohledávka z titulu náhrady škody spočívající v chybějících strojích, zařízeních, náhradních dílech apod. O takové pohledávce (zřejmě z titulu odpovědnosti za vady převáděného podílu) lze obecně uvažovat ve vztahu ke smlouvě o převodu podílu, která byla uzavřena mezi společností [Anonymizováno] a žalovaným. Případně odpovědným z této smlouvy by byla jmenovaná společnosti, nikoliv žalobce, který stranou smlouvy o převodu podílu nebyl. Nedůvodná je i námitka úmyslného zatajení podstatných obchodních skutečností, neboť podíl převáděla na základě smlouvy společnost [Anonymizováno], nikoliv žalobce, který tak nemohl žádné podstatné skutečnosti zatajit.

6. Vzhledem k uvedenému soud shledal námitky žalovaného nedůvodnými. Protože žalobce předložil platnou směnku, v níž se žalovaný zavázal zaplatit směnečnou sumu v ní uvedenou, ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Náhradu nákladů řízení přiznal soud v námitkovém řízení úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, že „se nárok žalobce zamítá“. Uvedl, že žalobce žádný závazkový vztah se žalovaným neuzavřel a žalovaný tudíž neměl důvod vystavit směnku ani jako fyzická osoba, ani zástupce společnosti [právnická osoba]. Žalovaný neměl důvod zajišťovat peněžité závazky ve společnosti [právnická osoba], protože v ní nefiguroval, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl. Žalovaný trvá na tom, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem. Závěr znaleckého posudku je pouze v rovně pravděpodobnosti, přičemž z výslechu znalkyně vyplynulo, že kategoricky určit podpis na směnce za pravý podpis žalovaného nemůže. Ohledně pravosti podpisu tak žalobce neunesl důkazní břemeno. Žádný ze svědků si žalovaného nepamatoval. Svědek [Anonymizováno] vypověděl, že žalovaného by na ulici patrně nepoznal, neboť neví, jak vypadá. Otázkou je, jak mohl tvrdit, že směnku skutečně podepsal pan [Anonymizováno]. Soud prvního stupně rovněž opomněl podstatnou část výpovědi svědka [Anonymizováno], který uvedl, že byl pouze u ověřování, a nemůže tvrdit, kdo jaké dokumenty podepsal. Tato svědecká výpověď vyznívá ve prospěch žalovaného. Soud prvního stupně zatížil řízení závažnou vadou nepřezkoumatelnosti, když důkazní prostředky vyhodnotil protichůdně, dospěl na základě nich k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Jak má vypadat odůvodnění rozsudku upravuje § 157 odst. 2 o. s. ř. Z tohoto pohledu rozsudek dostatečně odůvodněn není. Soud prvního stupně zaujal skutkový závěr na základě tzv. souhrnného skutkového zjištění, kdy po výpočtu provedených důkazů přešel k závěru o skutkovém stavu. Samotná konstrukce odůvodnění rozsudku požadavkům zákona neodpovídá, neboť nebyla uvedena dílčí skutková zjištění z jednotlivých důkazů a souhrnný skutkový nález je bez logické návaznosti a bez hodnotící vazby k jednotlivým důkazům. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav neúplně, neboť neprovedl důkazy navržené žalovaným, např. výslech svědka [Anonymizováno]. Jeho výslech mohl závěry soudu prvního stupně vyvrátit. Předloženy byly i další listiny, ze kterých vyplývá absence vzniku závazkového vztahu mezi účastníky. K nim soud prvního stupně rovněž nepřihlédl.

8. Žalobce navrhl ve vyjádření k odvolání rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Uvedl, že bylo prokázáno, že vystavení směnky bylo součástí větší majetkové transakce, které se jako nabyvatel obchodních podílů účastnil i žalovaný. Veškeré smlouvy byly uzavřeny 26. 3. 2014, podpisy na nich byly úředně ověřeny. Kauzou směnky bylo zajištění pro společnost [právnická osoba]. ze smlouvy o postoupení pohledávek. Zajišťovací směnka nevyžaduje, aby byl její dlužník účastníkem zajištěného vztahu. Stejně tak byla prokázána pravost podpisu žalovaného jako výstavce směnky, a to nejen znaleckým posudkem, ale i souborem smluvní dokumentace. Pravděpodobnostní závěr znalkyně postačuje pro závěr, že směnku žalovaný podepsal. Jak uvedla znalkyně, od určení střední roviny pravděpodobnosti není možné určit podpis za nepravý. Pravost podpisu byla pak prokázána i výslechem svědků. Zpochybnit výpověď není způsobilé, že si svědci s odstupem šesti let nevybavují podobu žalovaného. Rozsudek nepovažuje ani za nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění jsou seznatelné veškeré úvahy soudu, o čem svědčí i to, že s nimi žalovaný polemizuje.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a shledal odvolání žalovaného nedůvodným. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

10. Při jednání žalovaný doplnil, že se nacházel v kancelářích advokáta [Anonymizováno]. Jako klient jej nezprostil mlčenlivosti. [Anonymizováno] označil za klienta žalobce a nelze tudíž předpokládat, že by vypovídal tak, aby svého klienta poškodil. Z tohoto důvodu je jeho výpověď nepřípustná a nevěrohodná.

11. Nejprve se odvolací soud zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku, kterou oproti žalovanému neshledal, když napadený rozsudek má všechny náležitosti vyžadované § 157 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 4292/99 považuje za nepřezkoumatelný ten rozsudek, „jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi“. V posuzované věci však soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění činil z toho kterého provedeného důkazu (viz strana 2-4 odůvodnění, konkrétně body 1-12). Teprve na základě jednotlivých skutkových zjištění přijal soud prvního stupně závěr o skutkovém stavu věci. Soud prvního stupně rovněž vyložil důvody svého závěru o nedůvodnosti všech vznesených námitek, přičemž z odůvodnění vyplývá, že všechny důkazy vyznívají pro tento závěr shodně. Účastníkům muselo být z odůvodnění rozsudku naprosto zřejmé, co bylo důvodem ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a jakými úvahami se soud prvního stupně při svém rozhodnutí řídil. Pro uvedené svědčí i samotný obsah odvolání žalovaného, který s některými ze závěrů přijatých soudem prvního stupně vyslovuje nesouhlas, případně nesouhlasí s hodnocením důkazů.

12. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že žalobcem předložená směnka obsahuje formální náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ a žalobci z ní podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ vznikl vůči žalovanému jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ).

13. Žalovaný se proti povinnosti zaplatit směnku bránil mimo jiné tím, že podpis výstavce, avala není pravým podpisem. Jednak výstavci nepřísluší zpochybňovat podpisy jiných osob na směnce, jednak za zaplacení předmětné směnky se nikdo nezaručil. Při posouzení námitky nepravosti podpisu výstavce na směnce soud prvního stupně správně vyšel ze závěru Nejvyššího soudu ČR formulovaného například v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21. 12. 2009, podle něhož nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce jako předkladatel sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesl. Znalkyně [Anonymizováno] dospěla po vyhodnocení sporného podpisu k závěru, že podpis výstavce na předmětné směnce je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. Vyloučila variantu technického padělku. Uvedla, že sporný podpis vykazuje se srovnávacími podpisy významné shody či podobnosti, sporný podpis zapadá do variability pravých podpisů. Znaky nespontánnosti nebyly zjištěny. Pokud jde o podpis na Smlouvě o směnečném vyplňovacím právu, porovnala jej s dalšími podpisy nacházejícími se na předchozích čtyřech stranách této smlouvy a zjistila vzájemnou optickou podobnost z hlediska stavby podpisu, obdobný způsob vyhotovení, který zapadá do rozpětí variability pravých podpisů žalovaného. Při výpovědi znalkyně na svých závěrech setrvala. Odvolací soud považuje znalecký posudek nejen za formálně správný, vyhotovený v souladu s § 13 odst. 2 až 6 vyhlášky č. 67/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ale i za dostatečný důkaz k prokázání pravosti směnky, když nemá pochybnosti o použitých metodách zkoumání, a zjištění, která na základě nich znalkyně učinila, nevzbuzují žádné pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti. Přijaté závěry pak zjištěním zcela korespondují. Pokud jde o pravděpodobnostní závěr zkoumání (ve střední rovině pravděpodobnosti), bývá tento závěr obvyklý; převažuje nad závěry kategorickými. Podstatným je, že při předložení dalších srovnávacích podpisů by bylo možné přijatý závěr pouze zpřesnit; přijetí opačného závěru, tj. že podpis není pravým podpisem žalovaného, možné není. Nadto závěr znalkyně je v souladu s dalšími provedenými důkazy, zejména s důkazem výslechem svědka [Anonymizováno], který popsal, které osoby byly v kanceláři dne 26. 3. 2014 přítomny včetně žalovaného, jaké smlouvy a listiny se podepisovaly. Potvrdil, že bylo sjednáno, že splacení úplaty za postoupení pohledávky bude zajištěno směnkou vystavenou žalovaným, čehož se týkala dohoda o vyplňovacím právu. Potvrdil, že žalovaný podepsal všechny dokumenty včetně směnky. Výhrady žalovaného týkající se toho, že svědek si žalovaného nepamatoval, jsou na hodnocení věrohodnosti provedeného důkazu bez vlivu. Vybavení si podoby žalovaného po sedmi letech je naopak více než nepravděpodobné. Věrohodnost svědka nesnižuje samo o sobě to, že byl zástupcem žalobce, obzvláště za situace, kdy jeho výpověď koresponduje se všemi dalšími provedenými důkazy, zejména těmi listinnými. Žalovaný pak zcela přehlíží, že svědek vypověděl, že před výslechem nahlédl do listin vztahujících se k práci advokátní kanceláře dne 26. 3. 2014, z nichž skutečnosti jím při výpovědi uváděné zjistil. To, že žalovaný dne 26. 3. 2014, resp. v den, kdy se všechny smlouvy a směnka podepisovaly, v advokátní kanceláři přítomen byl, lze dovodit z toho, že podpis na smlouvě o převodu podílu byl úředně ověřen. Nejde samozřejmě ani o důkaz nepřípustný, když každý je povinen dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek (§ 126 odst. 1 o. s. ř.); advokáti v tomto směru žádný pardon nemají (zproštění mlčenlivosti ze strany žalobce vyplývá z Protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 1. 7. 2020). Důkaz výslechem svědka [Anonymizováno], který podpisy smluvních stran na některých ze smluv ověřoval, nebyl se shora provedenými důkazy v rozporu. To, že jmenovaný svědek vypověděl, že neviděl žalovaného směnku podepisovat, neznamená, jak se zřejmě domnívá žalovaný, že ji nepodepsal. To, že někdo něco neviděl, neznamená, že se to nestalo. S ohledem to, že provedené důkazy vyznívají shodně a bylo možné na základě nich přijmout bez jakékoliv pochybnosti závěr o pravosti směnky, soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li důkaz výslechem svědka [Anonymizováno]. Provedenými důkazy byla současně vyvrácena i námitka žalovaného o neexistenci smlouvy o směnečném vyplňovacím právu, když svědek [Anonymizováno] jednoznačně vyjmenoval mezi dokumenty podepsanými žalovaným dne 26. 3. 2014 i Smlouvu o směnečném vyplňovacím právu. Jeho výpověď v tomto směru podporují i závěry přijaté znalkyní ohledně podpisu připojeného žalovaným na této smlouvě, který zapadá do rozpětí variability pravých podpisů žalovaného. Naprosto shodně vyznívá i důkaz Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2014, v níž se postupník (společnost [právnická osoba].) zavázal zajistit, že žalovaný bezprostředně po uzavření smlouvy vystaví a předá postupiteli (žalobci) blankosměnku za účelem zajištění peněžitých závazků postupníka vůči postupiteli z této smlouvy a udělí postupiteli příslušné vyplňovací oprávnění ve formě písemné smlouvy s postupitelem. K výhradě nepředložení předmětné smlouvy žalobcem lze uvést, že v řízení bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který je vydáván ve zkráceném řízení, pouze na základě prvopisu směnky předložené jejím majitelem. Žalobce tak svou důkazní povinnost splnil tím, že listinu v prvopisu předložil a výhrada je bezpředmětná.

14. Správně pak soud prvního stupně posoudil i další námitky žalovaného. Žalovaný se bránil neexistencí kauzy směnky, tj. „neexistencí důvodu vystavení směnky, když nedošlo ke vzniku příčinného závazkového vztahu“, když „neměl důvod zajišťovat závazky společnosti [právnická osoba].“. Odvolací soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, podle nichž je „soudní praxe jednotná v závěru, podle něhož tam, kde směnka plní funkci zajištění závazků jiného subjektu, nemá námitka neexistence právního vztahu mezi výstavcem směnky a remitentem (námitka nedluhu výstavce vůči remitentovi) místa; kauza směnky je nikoli ve vztazích výstavce a remitenta, ale ve vztazích výstavce a osoby, jejíž závazek vůči remitentovi se směnkou zajišťuje. Zajišťovací směnka tak nevyžaduje, aby její dlužník byl účastníkem zajištěného vztahu; nejde o bezdůvodnou směnku, jelikož dostatečným důvodem směnky je ujednání o tom, že povinnost jiného dlužníka bude zajištěna směnkou, kterou podepsal“. V poměrech posuzované věci není pochyb o tom, že kauza předmětné směnky spočívala ve vztazích mezi společností [právnická osoba]. a žalobcem jako věřitelem ze smlouvy o postoupení pohledávky. Uvedené bylo prokázáno jak Smlouvou o směnečném vyplňovacím právu, tak Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřených téhož dne. Skutečnost, že žalovaný nebyl smluvní stranou Smlouvy o postoupení pohledávek, nečiní spornou směnku bezdůvodnou. Námitka neexistence kauzy tak nemohla být shledána důvodnou. V závislosti na vysloveném nemohla být shledána důvodnou ani námitka nabytí směnky ve zlé víře, kterou žalovaný odůvodnil pouze vědomostí žalobce o neexistenci kauzálního vztahu mezi ním a žalovaným.

15. Shodně se soudem prvního stupně hodnotí odvolací soud jako neodůvodněnou i námitku úhrady částky 500 000 Kč a námitku započtení pohledávky společnosti [právnická osoba]. za žalobcem z titulu náhrady škody ve výši 15 594 306,79 Kč. O povinnosti uvést v námitkách vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá (§ 175 odst. 1 o. s. ř.), byl žalovaný poučen. Námitka, „že společnost upozorňuje na skutečnost úhrady částky 500 000 Kč“, požadavku kladenému na odůvodněnost námitek nesplňuje, když absentuje údaj o tom, na jaký závazek byla předmětná částka zaplacena, tj. že předmětná částka byla zaplacena společností [právnická osoba]. na směnkou zajištěný závazek. Neodůvodněná je i námitka, že žalobce odpovídá společnosti [právnická osoba]. za škodu ve výši 15 94 306,79 Kč, neboť porušil své závazky vyplývající ze Smlouvy o postoupení pohledávek. Jak správně uvedl soud prvního stupně, žalovaný neuvedl, jakou smluvní povinnosti žalobce porušil a v čem spatřuje příčinnou souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody v uvedené výši, přičemž postačovalo, aby žalovaný odkázal na příslušné ustanovení předmětné smlouvy, z něhož určitá povinnost (která měla být porušena) pro žalobce vyplývala. To platí obzvlášť za situace, kdy pro žalobce jako postupitele vyplývalo z předmětné smlouvy povinností více (článek III., bod 3.3 až 3.5). Zásada tzv. koncentrace námitkového řízení neumožňuje, aby žalovaný po uplynutí zákonné lhůty k podání námitek uplatnil námitky nové, dosud neuplatněné. Jak uvedl soud prvního stupně, obsah kauzálních námitek je dán kauzou směnky, tj. předmětem Smlouvy, z níž žalovaný dovozuje porušení povinnosti žalobcem. Jejím předmětem bylo postoupení pohledávek vůči společnosti [právnická osoba] vzniklých z kupních smluv a smluv o poskytování služeb. I kdyby došlo k „zatajení skutečností o finanční a celkové bonitní situaci společnosti [právnická osoba].“, jak tvrdí žalovaný, s čímž zřejmě souvisejí jeho tvrzení o chybějících strojích, zařízení a náhradních dílech a uložené pokutě Oblastním inspektorátem práce v [adresa], pak by osobou, která faktický stav společnosti [právnická osoba]. vědomě zkreslila, musela být společnost [Anonymizováno], od níž žalovaný nabyl na základě Smlouvy o převodu podílu podíl ve společnosti [právnická osoba]. Žalobce však byl pouze osobou, která převedla pohledávky za jmenovanou společností, tudíž mohla mít jen stěží povědomí o ekonomické situaci subjektu, který byl jejím dlužníkem, a komukoliv ho zatajit. Ostatně žalovaný v další části námitek sám uvedl, že škoda v uvedené výši vznikla jemu v důsledku zatajení obchodních skutečností společností [právnická osoba] ohledem na uvedené bylo nadbytečným provádět žalovaným navržené důkazy týkající se prokázání shora uvedených námitek, neboť dokazování je vedeno výhradně k prokázání námitek odůvodněných.

16. Správně byla vyhodnocena jako nedůvodná i námitka úhrady částky 529 180 Kč společností [právnická osoba]. na sjednanou úplatu za postoupení pohledávek. Žalovaný sám předložil jako důkaz dopis právního zástupce společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2016, z něhož vyplývá, že uvedená částka představovala úplatu za postoupení pohledávek vůči společnosti [Anonymizováno]., tj. šlo sice o úhradu úplaty za postoupení pohledávek sjednané ve smlouvě o postoupení pohledávek, avšak ve prospěch jiného postupitele než žalobce.

17. Námitka nemožnosti převodu obchodního podílu (správně podílu), úmyslného zatajení podstatných obchodních skutečností a vzniku škody je na povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem zcela bez vlivu, když převodcem podílu a osobou, která měla tajit obchodní skutečnosti, v souvislosti s čímž mohla žalovanému vzniknout škoda, byla společnost [Anonymizováno]. Ta však není ani stranou Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2014, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, ani remitentem směnky. Vzhledem k tomu, že směnka zajišťovala splnění peněžitých závazků společnosti [právnická osoba]. vůči žalobci z postupní smlouvy, pro posouzení námitek byly relevantní pouze skutečnosti vyplývající z této smlouvy, Smlouvy o směnečném vyplňovacím právu a směnky. Smluvní vztahy žalovaného s třetími osobami relevantní být z logiky věci nemohou.

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. v bodě I. výroku jako věcně správný potvrdil, v bodě II. výroku napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady námitkového řízení jím vynaložené v celkové výši 137 510 Kč. Rozdíl mezi uvedenou výší náhrady nákladů řízení a výší soudem prvního stupně přiznanou má základ v nesprávně vypočtené odměně za jeden úkon právní služby a v návaznosti na to nesprávně vyčíslené dani z přidané hodnoty. Soud prvního stupně počítal odměnu pouze ze směnečného peníze, který je předmětem řízení, ač měla být vypočítána ze součtu směnečného peníze a směnečné odměny, tj. z částky 4 794 792,28 Kč. Odměna tak měla činit celkem 110 000 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty 23 730 Kč. Pokud jde o počet úkonů právní služby, výši náhrady hotových výdajů, výši náhrady za promeškaný čas strávený cestou na jednání a zpět a výši cestovních výdajů, odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, neboť uvedené nebylo změnou dotčeno. Současně odvolací soud změnil napadený rozsudek i v bodě III. výroku tak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Stát má právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud účastníci nesplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný, který by byl náklady vzniklé státu povinen zaplatit, byl usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 20 Cm 22/2016-345 osvobozen od placení soudních poplatků, a proto mu nebylo možné uložit povinnost je nahradit.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení vynaložené v souvislosti s jeho právním zastoupením v celkové výši 67 276 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 55 000 Kč (2 úkony x 27 500 Kč/úkon s tím, že úkonem byl sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech 13. 10. 2021) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 11 676 Kč.