o odvolání likvidátora, o odvolání účastníka 1 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2025, č. j. 65 Cm 30/2025-4,

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o odvolání účastníka 2 z funkce likvidátora účastníka 1 (výrok I.), likvidátorem účastníka 1 jmenoval insolvenčního správce [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „nový likvidátor“, výrok II.), uložil účastníku 2 povinnost zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.)

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu, jímž se navrhovatel domáhal odvolání účastníka 2. z funkce likvidátora účastníka 1 a jmenování nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců. Tvrdil, že účastník 2 je nečinný, neboť účastník 1, o jehož likvidaci rozhodli společníci 22. 7. 1992, není stále vymazán, účastník 2 tak řádně neplní své povinnosti, čímž navrhovateli zasahuje do správy daní. Právní zájem odůvodnil navrhovatel tím, že stávající stav brání řádnému výkonu správy daně dle § 1 odst. 2 daňového řádu.

3. Soudu prvního stupně, jakožto soudu, který vede obchodní rejstřík, bylo známo, že rozhodnutím společníků účastníka 1 ze dne 22. 7. 1992 byl účastník 1 (dále i jen „společnost“) zrušen s likvidací, aniž byl současně jmenován likvidátor. Rejstříkový soud však i za této situace zapsal do rejstříku jakožto likvidátora společníka [Jméno navrhovatele B], narozeného [Datum narození navrhovatele B], tj. účastníka 2. Usnesení o zápisu vstupu společnosti do likvidace a o zápisu osoby likvidátora ze dne 23. 10. 1992 převzal téhož dne za společnost osobně účastník 2 a vzdal se současně za účastníka 1 práva podat proti tomuto rozhodnutí odvolání. Účastník 2 tedy nepochybně o svém zápisu do funkce likvidátora účastníka 1 věděl a nebrojil proti němu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že podle v té době účinné právní úpravy (§ 70 odst. 3, věta prvá, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“) zápis osoby likvidátora do obchodního rejstříku byl zápisem konstitutivní povahy, pročež se účastník 2 stal dnem zápisu (23. 10. 1992) likvidátorem účastníka 1. Soud prvního stupně měl také za zjištěné, že účastník 2 z titulu funkce likvidátora do současnosti nevyzval věřitele k přihlášení pohledávek do likvidace a od vstupu účastníka 1 do likvidace nebyla do sbírky listin založena žádná listina týkající se chodu společnosti, tedy ani účetní závěrka podle § 66 odst. 1 písm. c) a § 72 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „VeřRej“).

4. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle § 191 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel má jako organizační složka státu právní zájem na plnění daňových povinností ze strany subjektů působících na území státu, je tedy aktivně legitimován k podání projednávaného návrhu, rovněž má coby správce daně způsobilost být účastníkem řízení. Soud prvního stupně měl dále za to, že pokud není likvidace účastníka 1 stále skončena a účastník 2 ani nevyzval věřitele k přihlášení pohledávek, ani nezaložil do sbírky listin dokumenty, jejichž zveřejnění zákon vyžaduje, je na místě bez dalšího závěr, že účastník 2 neplní řádně své povinnosti, respektive že je závažným způsobem porušuje. Uvedený závěr považoval soud prvního stupně za utvrzený i délkou doby likvidace účastníka 1 trvající 32 let. Za popsaných okolností hodnotil soud prvního stupně návrh na odvolání stávávajícího likvidátora a jmenování likvidátora nového jako důvodný. Nového likvidátora jmenoval soud prvního stupně postupem podle § 191 odst. 4 o. z., neboť zde není jiná pro jmenování vhodná osoba.

5. O povinnosti účastníka 2 zaplatit soudní poplatek rozhodl soud prvního stupně podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, když navrhovatel je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od placení soudních poplatků osvobozen, soudní poplatek činí 2 000 Kč a účastníkem řízení, u něhož lze usuzovat na neúspěch ve věci, respektive, který svou nečinností vyvolal řízení, je účastník 2.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), když měl za to, že předmětné řízení lze zahájit i bez návrhu.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání účastník 1. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Účastník 1 totiž nikdy fakticky žádnou činnost nevyvíjel, nevlastnil majetek ani neměl pohledávky nebo závazky či zaměstnance. Proto bylo rozhodnuto o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Účastník 1 má zájem na setrvání účastníka 2 ve funkci likvidátora, neboť tento aktuálně činí veškeré kroky k dokončení likvidace účastníka 1, dne 18. 3. 2025 podal účastník 2 návrh na výmaz účastníka 1 z obchodního rejstříku. Odvolání účastníka 2 z funkce likvidátora by tedy bylo nepřiměřené a v konečném důsledku neúčelné. Účastník 1 navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

8. Navrhovatel se vyjádřil k odvolání tak, že usnesení soudu prvního stupně považuje za věcně i právně správné. Účastník 2 neplnil a neplní povinnosti likvidátora účastníka 1, takže byly naplněny veškeré zákonné podmínky pro jeho odvolání z této funkce. Účastník 2 je totiž po dobu 32 let zcela nečinný, přičemž navrhovateli nejsou známy žádné aktuální kroky účastníka 2 směřující k dokončení likvidace účastníka 1. Avšak i kdyby po naprosto nepřijatelně dlouhé době začal být účastník 2 aktivní, ničeho to podle názoru navrhovatele nemění na naplnění veškerých podmínek pro jeho odvolání a jmenování nového likvidátora. Navrhovatel ve výsledku požadoval potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 3043 odst. 2, věta prvá, o. z. bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona.

11. Podle § 71 odst. 4 obch. zák. bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti, a nahradit ho jinou osobou.

12. Podle § 71 odst. 7 obch. zák. nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců nebo fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců a se svým ustanovením souhlasí.

13. Odvolací soud nejprve uvádí, že o odvolání účastníka 2 rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny veškeré podmínky pro postup podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 115a o. s. ř., když u všech účastníků řízení je dána domněnka jejich souhlasu s uvedeným postupem poté, co byli o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě (7 dnů od doručení usnesení viz níže) řádně poučení (usnesení ze dne 20. 8. 2025, č. j. 12 Cmo 129/2025-16, bylo navrhovateli doručeno 25. 8. 2025, účastníku 1 dne 4. 9. 2025 a účastníku 2 dne 27. 8. 2025). Za těchto okolností nebylo usnesení odvolacího soudu přijato při jednání nebo jiném roku, proto je nebylo třeba vyhlásit veřejně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015).

14. Na existenci shora uvedené domněnky souhlasu ničeho nemění ani obsah podání účastníka 1 doručeného odvolacímu soudu dne 10. 9. 2025, v němž tento pouze sděluje, že účastník 2 zajistil k datu sepisu podání zveřejnění oznámení o vstupu účastníka 1 do likvidace s výzvou věřitelům k přihlášení pohledávek v Obchodním věstníku, zajistil oznámení vstupu do likvidace příslušným orgánům a zajistil zpracování účetnictví a jeho výstupů ke dni předcházejícímu vstupu společnosti do likvidace. Ani v podání účastníka 2 došlém odvolacímu soudu 11. 9. 2025 se tento nijak nevyjádřil k rozhodnutí věci bez nařízení jednání, pouze oznámil, že aktuálně zajišťuje zpracování účetnictví a jeho výstupů a že oznámení o vstupu účastníka 1 do likvidace bylo zveřejněno v Obchodním věstníku a oznámeno příslušným orgánům.

15. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odkazuje na něj.

16. Co se týče právního posouzení věci, má odvolací soud za to, že nelze na věc nahlížet podle § 191 o. z., jak učinil soud prvního stupně. Vzhledem k době rozhodnutí o zrušení účastníka 1 ([Anonymizováno]. 1992) je nezbytné za použití výše citovaného ustanovení § 3043 odst. 2, věta prvá, o. z. postupovat podle tehdy účinné právní úpravy, tj. dle § 71 odst. 4, odst. 7 obch. zák. Uvedené však ničeho nemění na tom, že i přes nesprávné právní posouzení jsou závěry soudu prvního stupně věcně správné (viz níže).

17. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně existence aktivní věcné legitimace a právního zájmu navrhovatele k podání nyní projednávaného návrhu.

18. Podle názoru odvolacího soudu je rovněž na místě závěr soudu prvního stupně o odvolání účastníka 2 z funkce likvidátora účastníka 1. V řízení bylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že účastník 2 porušuje své povinnosti opakovaně, dlouhodobě a závažným způsobem. Ostatně to mimo jiné potvrdil i obsah samotného odvolání a podání obou účastníků viz odstavec 14. odůvodnění. Z nich totiž jednoznačně plyne, že až do současnosti, tedy po dobu téměř 33 let, účastník 2 nečinil naprosto žádné kroky směřující k ukončení likvidace účastníka 1, nezakládal účetní závěrky likvidované společnosti, dokonce ani nezajistil zveřejnění oznámení o vstupu účastníka 1 do likvidace.

19. Pokud odvolatel mimo jiné argumentuje podáním návrhu na výmaz společnosti účastníkem 2 dne [Anonymizováno]. 2025, nelze než konstatovat, že takový postup byl ze strany účastníka 2 ryze účelový a učiněný v souvislosti s nyní vedeným řízení. Ze spisu soudu prvního stupně se totiž také mimo jiné podává, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. A 6221/RD43/MSPH, tento návrh odmítl, neboť k návrhu nebyla doložena žádná z k tomu potřebných listin, a to ani na výzvu uvedeného soudu v jím stanovené lhůtě.

20. Průběh likvidace tedy není objektivně možné považovat za řádný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1081/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2012), přičemž tento závěr není způsobilá zvrátit ani aktuální aktivita účastníka 2 spočívající v zajištění oznámení o vstupu účastníka 1 do likvidace. Nečinnost nastalou v nyní projednávané věci totiž není možné žádným způsobem zhojit. Ostatně je zřejmé, že ani účastníci 1 a 2 nejsou co do odvolacímu soudu poskytovaných informací zcela v souladu. Účastník 1 totiž sdělil, že účastník 2 již „…zajistil…“ zpracování účetnictví a jeho výstupů, naproti tomu účastník 2 oznámil, že toto aktuálně „…zajišťuje…“. Není tedy možné ani z podání účastníků postavit na jisto, v jaké fázi se tyto zcela opožděné aktivity účastníka 2 nacházejí.

21. Odvolací soud má na základě všech shora uvedených skutečností za to, že není dán žádný důvod pro to, aby byl účastníku 2 poskytnut další časový prostor pro jím nyní tvrzené dokončení likvidace a výmaz účastníka 1 z obchodního rejstříku. Pokud by to hodlal učinit, a tedy cíleně a řádně realizoval likvidaci, měl k tomu po dobu již cca 33 let více než dostatečný (respektive již naprosto nepřiměřený) časový prostor. Za zjištěných okolností nelze zohlednit ani účastníkem 1 v odvolání prezentovaný zájem na dokončení likvidace účastníkem 2, neboť takový zájem objektivně a logicky neexistuje. Naopak je v zájmu účastníka 1, stejně tak jako v zájmu obecném, aby se funkce likvidátora ujala osoba, která ji bude skutečně řádně a efektivně vykonávat.

22. Odvolací soud proto uzavírá, že jsou dány podmínky pro postup podle § 71 odst. 4 obch. zák., stejně tak jako pro jmenování nového likvidátora z řad insolvenčních správců.

23. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení a správného výroku o povinnosti k zaplacení soudního poplatku.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi navrhovatelem a účastníkem 1 bylo rozhodnuto podle § 1 odst. 3 a § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. Nyní projednávané řízení sice může být zahájeno i bez návrhu, avšak odvolací soud v jeho průběhu již shledal okolnosti zakládající důvod pro postup podle § 23, poslední věta, z. ř. s., kdy účastník 1 brojí proti usnesení soudu prvního stupně za naprosto neakceptovatelného stavu jeho likvidace, čímž donucuje navrhovatele činit další v řízení nezbytné kroky, a tím čerpat jeho kapacitu. Za situace, když účastník 1 nebyl v odvolacím řízení úspěšný, má tedy navrhovatel právo na náhradu v něm účelně vynaložených nákladů. Navrhovateli tedy náleží paušální náhrada nákladů řízení podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za sepis vyjádření k odvolání. Mezi účastníky 1 a 2 je pak třeba podle týchž zákonných ustanovení uzavřít, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z nich, neboť účastník 1 byl sice neúspěšný, ale účastníku 2 žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

25. Lhůta k plnění ve výroku II. tohoto usnesení byla stanovena podle § 160 odst. 1, věta před středníkem, o. s. ř., neboť k určení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvod.