o zaplacení směnečného peníze ve výši 161 443 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 49 Cm 146/2021-32,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 29. 10. 2021, č. j. 49 Cm 146/2021-10 a v bodě II. výroku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů námitkového řízení.

2. V odůvodnění soud uvedl, že o žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 161 443 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 31. 12. 2019 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1 509 Kč z titulu směnky vystavené společností [právnická osoba], avalované žalovaným, na níž bylo plněno pouze zčásti. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky. V nich uvedl, že si není vědom vystavení směnky, jeho podpis není pravým podpisem. Není zřejmé, jaký závazek měl být směnkou zajištěn. Směnka je neplatná, založena neplatným směnečným ujednáním. Má podezření, že byl uveden v omyl, teoreticky mohlo dojít k podpisu směnky, když podepisoval jiné listiny. Chybí tak vůle směnečně se zavázat. Byla porušena dohoda o vyplňovacím právu směnečném, blankosměnka byla excesivně vyplněna v rozporu s dohodou, a proto zní směnka na částku odlišnou od jakéhokoliv závazku, kterého si je vědom. Žalobce by měl předložit dohodu o vyplnění.

3. Žalobce uvedl, že žalovaný směnku podepsal směnku v pozici jednatele výstavce a v postavení avalisty. Na výstavce podal žalovaný insolvenční návrh, přičemž pravost směnky nebyla rozporována. Dne 28. 1. 2020 podepsal žalovaný Uznání závazku a dohodu o jeho úhradě, kterým uznal pohledávku ze směnky a zavázal se ji uhradit ve splátkách. Žalovaný podepsal i prohlášení avalisty, z čehož vyplývá, že podepsal i směnku. Jeho námitky jsou účelové, zčásti neodůvodněné.

4. Po provedeném dokazování (prvopisem směnky, výzvou ze dne 30. 12. 2019, dodejkou, přehledem plateb, blankosměnkou č. [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2017, smlouvou o úvěru, prohlášením avalisty, emailovou komunikací z období od 2. 8. 2019 do 15. 7. 2021 a dohodou ze dne 28. 1. 2020) soud uzavřel, že směnka je cenným papírem, přičemž práva a povinnosti jsou definována směnečnou listinou. Majitel směnky tak nemá povinnost při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno je na žalovaném. Směnečný rukojmí je přímým dlužníkem a je zavázán stejně jako ten, za kterého se zaručil. To, zda byla původně blankosměnka vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím prohlášení, je nutné prokázat a důkazní břemeno leží na dlužníkovi. Žalovaný v tomto směru neprokázal, jaké konkrétní údaje měly být do směnky doplněny, námitka je tak neprojednatelná. Námitky žalovanému musí být natolik určité, aby bylo zřejmé, jaké skutečnosti budou prokazovány. Po zákonem stanovené lhůtě je již nelze rozšiřovat nebo doplňovat. Námitky žalovaného, že není zřejmé, jaký závazek měl být zajištěn, že zajištěná pohledávka neexistuje, že byl při podpisu směnky uveden v omyl a že je směnka neplatná v důsledku neplatného směnečného ujednání, dostatečně určité nebyly. Důkazy předloženými žalobcem bylo prokázáno, že směnka zajišťovala podnikatelský úvěr; úvěrovou dokumentaci podepsal žalovaný jako jednatel výstavce. Všechny listiny ze dne 3. 8. 2017 na sebe navazují, podpisy žalovaného byly ověřeny pracovníky banky. Žalovaný závazek ze směnky jednoznačně uznal a zavázal se jej splatit v dohodnutých splátkách. Listinami byla vyvrácena námitka, že podpis žalovaného na směnce není pravým podpisem.

5. Soud proto ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů námitkového řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalovaný včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení. Uvedl, že namítal nepravost podpisu. Pokud soud uvedl, že důkazní břemeno v námitkovém řízení je plně na straně žalovaného, je to v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. Soud dovodil pravost podpisu z toho, že by banka neposkytla úvěr, pokud by neměla dohodnuté zajištění vystavenou blankosměnkou. To nelze považovat za dostatečné, bylo by vhodné vypracovat znalecký posudek. Rovněž nelze souhlasit s tím, že některé z námitek žalovaného jsou neodůvodněné. Žalovaný namítal materiální neplatnost směnky založenou neplatným směnečným jednáním. Protože si žalovaný není vědom, jaký závazek měl být směnkou zajištěn, vede jej to k důvodnému podezření, že byl uveden v omyl a směnku podepsal v rámci podepisování jiných listin. O směnce mezi nimi nevěděl. Chybí tak vůle se směnečně zavázat. Na to navazovala námitka porušení dohody o vyplňovacím právu, tedy námitka nekorektního vyplnění blankosměnky dle čl. I § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečný a šekový, dále jen z. s. š. Směnka zní na částku, která je odlišná od všech závazků, kterých si je vědom. Je-li směnka vyplněnou blankosměnkou, je žalobce povinen doložit i dohodu o vyplňovacím právu.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

9. Odvolací soud konstatuje, že směnka obsahuje formální náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. a žalobci z ní podle čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

10. Žalovaný se proti uplatněnému nároku bránil primárně tvrzením, že předložená směnka není pravou směnkou, když podpis na ní uvedený není jeho pravým podpisem.

11. Soud prvního stupně při posouzení této obrany žalovaného správně vyšel ze závěru Nejvyššího soudu ČR formulovaného například v rozsudku ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, podle nichž nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce (byť to z odůvodnění rozsudku výslovně nevyplývá), a po zhodnocení provedených důkazů (předložených žalobcem) dospěl k závěru, že žalobce jako předkladatel sporné směnky své důkazní břemeno ohledně její pravosti unesl. Z důkazů předložených žalobcem, zejména smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] a prohlášení avalisty, jednoznačně vyplývá, že společnost [Anonymizováno] jejímž jménem jednal žalovaný, vystavila a předala žalobci blankosměnku, avalovanou žalovaným [Anonymizováno], sloužící k zajištění dluhů společnosti vůči žalobci ze smlouvy o úvěru. Žalovaný písemně prohlásil, že na směnku, na níž dosud nebyly vyplněny některé údaje, připojil svůj podpis s úmyslem převzít směnečné rukojemství. Ve shodě se soudem prvního stupně je odvolací soud přesvědčen, že k zajištění závazků ze smlouvy o úvěru vystavila shora jmenovaná společnost na řad žalobce blankosměnku s úmyslně vynechanými údaji (směnečná suma, datum splatnosti a platební místo) s tím, že za závazek výstavce se zaručil žalovaný připojením podpisu u doložky „per aval“ (čl. I § 32 odst. 1 z. s. š.). Předmětná směnka přesně odpovídá smluvním ujednáním, když rukou na ni byly doplněny pouze údaje výstavcem záměrně vynechané. Souvislost mezi předmětnou směnkou, smlouvou o úvěru a prohlášením avalisty lze bez jakýchkoliv pochybností dovodit i z toho, že číslo smlouvy o úvěru se shoduje s číslem uvedeným v poznámce připojené na směnce „Směnka ke smlouvě č. [Anonymizováno]“, a že datum vystavení směnky je shodné s datem uzavření smlouvy a prohlášení avalisty; v něm je rovněž odkaz na předmětnou smlouvu o úvěru. Pravost podpisu žalovaného na směnce pak prokazuje i Uznání závazku a dohoda o jeho úhradě ze dne 14. 2. 2020, stejně jako tomu předcházející písemná komunikace. Žalovaný závazek z předmětné směnky uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 28 000 Kč, počínaje dnem 31. 1. 2020 a po určitou dobu v souladu s dohodou i splácel. Ve světle provedených důkazů se tak námitka žalovaného, že jeho podpis na směnce není jeho pravým podpisem, jeví jako zcela účelová, vedená výhradně snahou vyhnout se splnění svého splatného závazku. K výhradě žalovaného k neprovedení důkazu znaleckým posudkem, odvolací soud konstatuje, že zmíněný důkaz je jen jedním z důkazů, kterými může být pravost podpisu dlužníka na směnce prokázána, nikoliv jediným možným. Za situace, kdy lze mít pravost podpisu žalovaného za prokázanou jinými provedenými listinnými důkazy, k jejichž pravosti a pravdivosti nebyly žalovaným vzneseny žádné výhrady, by bylo provedení důkazu znaleckým posudkem nejen nadbytečné, ale i v rozporu s procesní ekonomií.

12. V řízení bylo o žalobě rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který je vydáván ve zkráceném řízení, pouze na základě prvopisu směnky předložené jejím majitelem. Podá-li žalovaný námitky, musí v nich podle § 175 odst. 1 o. s. ř. uvést všechny rozhodné skutečnosti, kterými se uložené platební povinnosti hodlá bránit, a tyto skutečnosti prokázat. O uvedeném byl žalovaný ve směnečném platebním rozkaze poučen. Jinými slovy břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží v námitkovém řízení (až na výjimku v podobě námitky týkající se pravosti směnky, jak bylo shora uvedeno) výhradně žalovaného. Žalobce svou povinnost tvrzení splnil tím, že v žalobě popsal listinu, z níž svá práva dovozuje, a svou povinnost důkazní tím, že listinu v prvopisu předložil. Výhrada žalovaného týkající se nepředložení dohody o vyplňovacím právu ze strany žalobce a neuvedení, jaký konkrétní závazek měl být směnkou zajištěn, je s ohledem na shora uvedené bezpředmětná.

13. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, které se podáním námitek neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost (na rozdíl od podání odporu proti platebnímu rozkazu). Důsledkem toho je, že v námitkovém řízení může soud rozhodnout pouze o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebo jeho zrušení. Účelem námitkového řízení je posoudit, zda byl či nebyl směnečný platební rozkaz vydán po právu. S ohledem na uvedené pak nelze považovat za odůvodněné námitky žalovaného o neplatnosti směnky v důsledku neplatnosti směnečného ujednání, excesivní vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou, neexistence směnkou zajištěné pohledávky a uvedení v omyl jednáním žalobce, když absentuje uvedení konkrétního důvodu neplatnosti směnečného ujednání, konkrétního jednání žalobce, kterým měl být žalovaný uveden v omyl, „správných“ údajů, které měly být dle názoru žalovaného do blankosměnky doplněny, a konkrétního závazku, který byl směnkou zajištěn, a důvod jeho zániku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014).

14. Protože soud prvního stupně postupoval správně, když vydaný směnečný platební rozkaz ponechal vůči žalovanému v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 300 Kč představují paušální náhradu za jeden úkon - účast na jednání před odvolacím soudem dne 31. 8. 2022) podle § 1 odst. 1, 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.