o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 76 Cm 50/2022-55

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalobce, který se v řízení domáhá zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, požádal o osvobození od placení soudního poplatku, což odůvodnil sociálně ekonomickými důvody. Žalobce je samosprávným celkem, ke vzniku pohledávky nedošlo v důsledku ekonomické aktivity, která měla směřovat k dosažení zisku, ale v souvislosti s plněním úkolů obce a zajišťování sportovního a kulturního vyžití občanů. Z předloženého Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech (dále jen „Prohlášení“) soud prvního stupně zjistil, že žalobce dosáhl za rok 2019 příjmů z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti ve výši 1 698 280 Kč, za rok 2020 činila výše těchto příjmů částku 1 811 970 Kč a za rok 2021 částku 2 106 743 Kč. Je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV [Anonymizováno] a obecní infrastruktury (komunikace, kanalizace, aj.), dále vlastníkem movitých věcí jako jsou například hasičská auta, sekačky, aj. Zůstatek na účtu u [Anonymizováno] ke dni 4. 5. 2022 činil 4 550 466,81 Kč, zůstatek na účtu u [právnická osoba] ke dni 23. 5. 2022 činil 560 143,34 Kč a zůstatek na účtu u [právnická osoba] ke dni 23. 5. 2022 činil 4 006 118,28 Kč. Má jednu pohledávku větší hodnoty (525 738 Kč), jeho nezdanitelný příjem za rok 2019 činil 239 365,44 Kč, za rok 2020 416 281,72 Kč a za rok 2021 781 963,68 Kč. Podle předložených přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2019, 2020 a 2021 dosahoval žalobce v každém z uvedených období kladného hospodářského výsledku přes 2 miliony korun. Z výpisů z účtu žalobce vedeného [právnická osoba]. ze dne 23. 5. 2022, 31. 12. 2021, 31. 3. 2022, 28. 2. 2022, 31. 1. 2022 a ze dne 30. 4. 2022, bylo zjištěno, že zůstatek na účtu se stabilně pohybuje v jednotkách milionů korun. Stejné zjištění soud učinil i z výpisů z účtu žalobce vedeného [Anonymizováno], ze dnů 31. 1. 2022, 4. 5. 2022, 28. 2. 2022, 31. 3. 2022 a ze dne 7. 1. 2022. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem nemovitosti (trvalý travní porost - parcela č. [Anonymizováno], LV č. [adresa], k. ú. [adresa]), jež se nachází v chráněné krajinné oblasti.

2. S poukazem na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř., jakož i na povahu a význam poplatkové povinnosti a zásady poplatkové moderace soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nesplnil podmínku týkající se jeho poměrů, neboť z předložených listin vyplývá, že není v tíživé finanční tísni a nejsou zřejmé ani jiné skutečnosti, které by mu bránily poplatek zaplatit, a to i s ohledem na jeho výši, která v daném případě činí 15 000 Kč. Jeho žádosti proto nevyhověl.

3. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu bude osvobození od soudního poplatku přiznáno. Uvedl, že nesporuje, že je s ohledem na své majetkové poměry objektivně schopen poplatek zaplatit. Je samosprávným celkem, ke vzniku jeho pohledávky došlo v souvislosti s plněními úkolů obce a zajišťováním sportovního a kulturního vyžití občanů obce a žáků základní a střední školy. Soud prvního stupně sice uvedl, že u právnických osob je třeba vzít v úvahu i povahu jejich činnosti, tu však nerespektoval. Žalobce byl nucen podat žalobu s ohledem na neukončené řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 159 ICm 1272/2020, v němž je řešena otázka, kdo je výstavcem sporné směnky. Ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2022, č. j. 159 ICm 1272/2020-169 Městský soud v Praze určil, že směnečná pohledávka žalobce v celkové výši 308 087,67 Kč je po právu, přičemž subjektem ze směnky zavázaným je dlužník [právnická osoba], IČO [IČO]. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Proto žalobce navrhl přerušení řízení, vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 76 Cm 50/2022, přičemž ve shora popsaných okolnostech spatřuje důvody, pro něž by mělo být jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků vyhověno.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

6. Pokud jde o úspěšnost podané žaloby, odvolací soud konstatuje, že na základě žalobních tvrzení nelze uzavřít, že žaloba je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci žalobce předložil listiny, z nichž mimo jiné vyplývá, že ke dni 30. 4. 2022 činil zůstatek účtu č. [č. účtu], který je pro něho veden [právnická osoba]., částku 5 711 095,23 Kč a zůstatek účtu č. [č. účtu] u [Anonymizováno] ke dni 4. 5. 2022 částku 4 550 466,81 Kč. Přestože stav dalšího účtu, který je podle Prohlášení pro žalobce veden [právnická osoba]., nebyl v rozporu s požadavkem soudu prvního stupně ničím doložen, je již ze shora uvedených zjištění zřejmé, že žalobce disponuje prostředky představujícími mnohonásobek soudního poplatku v dané věci. Skutečnost, že je objektivně schopen částku 15 000 Kč uhradit, ostatně ve svém odvolání výslovně potvrdil. Soudu prvního stupně je proto nutno přisvědčit v tom, že pokud majetkové poměry žalobce úhradu soudního poplatku umožňují, nelze mu přiznat osvobození od této poplatkové povinnosti postupem podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.

8. Otázkou, zda žalobci v projednávané věci náleží zákonné osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, se odvolací soud nezabýval, neboť pro závěr, zda žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků vymezené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř., nemá význam. Má-li žalobce za to, že jako územní samosprávný celek není s ohledem na skutečnosti, popsané v odvolání, povinen poplatek v daném případě hradit, nejedná se o důvod pro přiznání osvobození od soudních poplatků, ale pro závěr, že příslušný soudní poplatek nebude vybrán a řízení nebude pro nezaplacení poplatku zastaveno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015). Z hlediska aplikace ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. není dále významný ani dosavadní průběh jiného řízení, na něž žalobce odkazuje, či důvody, které jej vedly k podání žaloby.

9. Je tedy třeba uzavřít, že žalobce nejen neprokázal, ale v daném případě ani netvrdil, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků postupem podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.