o vydání směnek, o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání žalobců a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2022, č. j. 53 Cm 57/2022-36,

1. Shora uvedeným usnesením v bodě I. výroku zamítl soud prvního stupně v pořadí druhý návrh na nařízení předběžného opatření, kterým měla být žalované 2) uložena povinnost složit formou náhradního plnění do soudní úchovy ve výroku specifikované směnky, uložené na základě svěřenské smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 31. 5. 2018, uzavřené mezi žalobcem a), žalobcem b) a žalovaným 1) a notářem [Anonymizováno] do notářské úschovy u notáře [Anonymizováno] s tím, že v soudní úschově budou směnky až do právní moci rozhodnutí ve věci samé a kterým by dále žalovanému 1) mělo být zakázáno uplatnit Oznámení o odškodnění dle čl. II odst. 3 písm. a) Svěřenské smlouvy, a jakékoliv kroky směřující k vydání ve výroku specifikovaných 10 směnek, zejména podat jakoukoliv žádost či oznámení a doručit je notáři za účelem vydání těchto směnek a blankosměnky (či jakékoliv z nich) a dále směnky převádět i jinak s nimi nakládat. V bodě II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V bodě III. výroku rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 50 000 Kč žalobci a v bodě IV. výroku uložil žalobci povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.

2. Z odůvodnění plyne, že návrh na nařízení předběžného opatření podali žalobci současně se žalobou o vydání předmětných směnek. Návrh odůvodnili nezbytností prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky. Uvedli, podle smlouvy o call opci, uzavřené dne 26. 4. 2008 mezi žalobcem a) a žalovaným 1), mají mít žalobci povinnost poskytovat odškodnění poměrné části jakéhokoliv finančního závazku, který se objeví na straně žalovaného 1). Vystavené zajišťovací blankosměnky, jejichž remitentem je žalovaný 1), byly předány do notářské úschovy žalované 2), z níž mají být za určitých podmínek vydány žalovanému 1). Žalovaný 1) však zmařil žalobcům realizaci rozvazovací podmínky k zániku závazku na odškodnění a hrozí vydání směnek notářkou z notářské úschovy žalovanému 1), který by je mohl převést na třetí osobu, vůči níž by žalobci nemohli uplatnit kauzální námitky.

3. Soud s odkazem na zákonnou úpravu předběžných opatření (§74 odst. 1, 75c odst. 1, 102 odst. 1 o. s. ř.) vyložil, že předběžné opatření může být nařízeno, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Předpokladem pro vydání předběžného opatření, vydávaného k zatímní úpravě poměrů účastníků po dobu, než bude rozhodnuto soudem ve věci samé, je tedy především osvědčení existence práva, zásahu do něho a prokázána musí být nezbytnost a přiměřenost navržené úpravy poměrů.

4. Soud konstatoval, že předloženými smlouvami, fotokopiemi směnek a emailovou komunikací má za dostatečně osvědčený žalobci v návrhu tvrzený skutkový stav.

5. Nezbytnost prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky ve smyslu § 74 odst. 1 a § 102 odst. 1 o. s. ř. však soud neshledal. Tvrzenou obavu žalobců, o možném vydání směnek z úschovy žalovanou 2) žalovanému 1), který je může převést na třetí osobu a tím vyloučit možné kauzální námitky žalobců, soud důvodnou a prokázanou neshledal. Jednak proto, že žalobci v návrhu netvrdí, že by žalovaný 1) taková jednání činil, jednak proto, že v případě blankosměnek, jimiž předmětné směnky jsou, s blankoindosamentem přechází na indosatáře (nového remitenta) i dohoda o vyplnění blankosměnky a žalobci se mohou úspěšně dovolávat kauzální námitky zániku kauzy. Tvrzení žalobců o obavě z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí shledal neopodstatněné.

6. Soud z uvedených důvodů návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, neboť žalobci neprokázali nezbytnost prozatímní úpravy poměrů ani důvodnost obavy z možného ohrožení výkonu rozhodnutí.

7. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení, o vrácení zaplacení jistoty žalobci (§ 75b odst. 4 o. s. ř.) a žalobcům uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku (§4 odst. 1 písm. h) zák. č. 549/1991 Sb.).

8. Žalobci napadli usnesení v celém rozsahu včasným odvoláním. Navrhli jeho změnu tak, že předběžné opatření bude nařízeno. V úvodu zrekapitulovali, že návrh na nařízení předběžného opatření, odůvodněný nezbytností prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky a obavou z možného ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí, podali v řízení, v němž se domáhají vydání v žalobě specifikovaných (blanko)směnek, zajištujících závazek k odškodnění, který zanikl. Zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření vychází z nesprávného právního posouzení věci soudem (§ 205 a odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupě, který výslovně skutkový stav shledal osvědčeným, návrh na nařízení předběžného opatření zamítl s odůvodněním, že kauzální námitky budou žalobci moci v případě převodu směnek uplatnit i vůči indosatáři. Soud však nezohlednil odlišné předpoklady přípustnosti námitky nesprávného vyplnění směnky (hrubá nedbalost anebo zlá víra) a kauzálních námitek (vědomé nabytí ke škodě dlužníka) vůči nabyvateli směnky v případě převodu směnky. Soud se nijak nezabývala druhým žalobcem tvrzeným důvodem pro nařízení předběžného opatření, obavou z možného ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Po podrobném shrnutí skutkového stavu věci, vylíčeného v podané žalobě, spojené s návrhem na nařízení předběžného opatření, žalobci opakovaně uvádí, že osvědčili uzavření smlouvy [Anonymizováno] (dále jen Smlouva) mezi žalobcem a) a žalovaným 1) a zřízení opčního práva pro žalobce na nákup podílu ve společnosti [Anonymizováno], postoupení určitých práv a povinnosti ze Smlouvy na žalobce b), který podíl na [Anonymizováno] nabyl a stal se jejím společníkem, ve Smlouvě sjednanou povinnost žalobců poskytovat odškodnění poměrné části jakéhokoliv finančního závazku na straně žalovaného 1, [Anonymizováno] nebo jakékoliv společnosti ze skupiny žalovaného 1 v souvislosti s investicemi do skupiny [Anonymizováno] a k nim sjednané podmínky. Dále osvědčili, že závazek odškodnění byl zajištěn předmětnými směnkami, resp. blankosměnkami, uloženými v notářské úschově za podmínek sjednaných smlouvou o úschově ze dne 31. 5. 2018, uzavřené mezi žalobcem a), žalovaným 1) a notářem [Anonymizováno] (svěřenská smlouva). Náhradníkem odvolaného notáře [Anonymizováno] byla ustanovena žalovaná 2). Podle této smlouvy může žalovaný 1) kdykoliv do 7. 11. 2022 předat notáři tzv. Oznámení o odškodnění a při splnění určitých formálních požadavků notář mu do stanovené doby musí příslušné směnky vydat. Žalovaný 1) je pak může vyplnit, uplatnit nebo s nimi jakkoliv jinak disponovat (převést je na třetí osobu). Žalovaný 1) nejednal v souladu se Smlouvou, začal zneužívat svého majoritního postavení ve společnosti a šikanózním způsobem vykonával svá práva vůči žalobcům a porušoval své smluvní i zákonné povinnosti. Odmítnutím jednat o uzavření dohody společníků žalovaný 1) záměrně, protiprávně a ke svému prospěchu zmařil splnění rozvazovací podmínky, která se tak považuje dle § 549 odst. 2 obč. zák. za splněnou. Závazek k odškodnění v důsledku tohoto zanikl a žalobci tak osvědčili vznik nároku na vydání předmětných směnek. Pokud zanikl směnkou zajištěný závazek, je směnečný dlužník oprávněn po věřiteli požadovat vydání směnky.

9. Soud nesprávně uzavřel, že v případě převodu směnek naléhavá potřeba upravit prozatímně poměry účastníků není dána, protože vyplňovací právo včetně dohody o vyplnění je převedeno spolu se směnkami. Uplatnění námitky nesprávného vyplnění směnky je podmíněno prokázáním zlé víry nebo hrubé nedbalosti jednání nabyvatele směnek, což je skutečnost velmi obtížně prokazatelná a v praxi téměř nepředstavitelná. Existence vyplňovací dohody ze směnek neplyne, Smlouva předpokládá vyplnění směnek při jejich vydání žalovanému 1) za podmínek sjednaných ve Svěřenské smlouvě s notářským osvědčením vyplnění směnek. V případě převodu směnek na třetí osobu je tak opodstatněná obava žalobců, že námitku nesprávného vyplnění směnek nebudou schopni prokázat ani v případě řádného prokázání zániku kauzálního závazku. Posouzení, zda žalobce nabyl směnku ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí, může mít význam pouze pro závěr o přípustnosti námitky nesprávného vyplnění blankosměnky. Ani případná úspěšnost námitky neznamená automaticky zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu. Zlou víru nebo hrubou nedbalost by nebylo nutné prokazovat pouze v případě, kdy převod směnek by byl spojen s postoupením zajištěné pohledávky. Dále soudu vytýkají, že se nevypořádal s důsledky možného převodu již vyplněných směnek, kdy přípustnost kauzálních námitek byla dle čl. I § 17 zák. č.191/1950 Sb. podmíněna prokázáním vědomého jednání nabyvatele směnky ke škodě dlužníka při nabývání směnky, což je naprosto nerealistické, neboť je lze prokázat jen z vnitřního vztahu mezi indosantem a indosatářem. Na žalobcích by tak leželo důkazní břemeno jak k tvrzení o vědomém nabytí směnek ke škodě dlužníka, tak k prokázání kauzálních námitek. Z tohoto hlediska je závěr soudu, že žalobcům žádná újma nehrozí, zcela nesprávný. Rizikem hrozící vážné újmy ani možnostmi postupu žalobců v případě převodu již vyplněných směnek se soud nezabýval. Zcela přehlédl, že u deseti z jedenácti směnek již došlo k vyplnění směnečné sumy a nevyplněn je jen údaj o splatnosti a platebním místě. Proti velké části směnek na celkem 50 milionů korun tak zřejmě nebude vůbec možné uplatnit námitku nesprávného vyplnění (čl. I § 10 ZSŠ), ale pouze kauzální námitky, které budou přípustné jen za podmínek čl. I § 17 ZSŠ.

10. Dále žalobci vytkli soudu, že nesprávně posoudil i druhý důvod pro nařízení předběžného opatření, a to potřebu prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky. Ta je dána značnou újmou, která žalobcům hrozí v případě neoprávněné výzvy k odškodnění žalovaným 1), v jejímž důsledku by se směnky dostaly do jeho dispozice a mohl by je převést na třetí osobu. V případě podání Oznámení o odškodnění se žalovaný 1) velmi jednoduše může domoci vydání směnek a žalobci, ani příslušný notář tomu nemohou zabránit. Přestože žalovanému 1) žádný nárok na vydání směnek ani k uplatnění Oznámení o odškodnění nevznikl, žalobci očekávají, že žalovaný 1) takové kroky v bezprostředně blízké době podnikne, neboť se blíží nejzazší okamžik, kdy tak může učinit. Rovněž se brzy stanou splatnými závazky žalovaného 1) vůči společnosti Boronio, přičemž jedním z[Anonymizováno]dluhů, které by měly být kryty Závazkem odškodnění (a za něž se žalovaný 1) zaručil v tzv. Guarantee Undertaking ze dne 15. 12. 2017), je dluh společnosti [Anonymizováno] vůči společnosti [Anonymizováno] dle z čl. 2 opční smlouvy ze dne 15. 12. 2017, podle níž je společnost [Anonymizováno] povinna v případě uplatnění práva opce (kdykoliv po 6. 5. 2022), hradit kupní cenu za převáděné akcie. Společnosti [Anonymizováno] zřejmě vznikne povinnost hradit tuto částku a vzhledem k převzatému ručení žalovaného 1) za tento dluh by část tohoto dluhu podle znění závazku odškodnění měli odškodňovat žalobci. Poté, co žalovanému 1) vznikne povinnost uhradit závazky společnosti [Anonymizováno] vůči [Anonymizováno], dle žalobců je nepochybně žalovaný 1) vyzve k úhradě prostřednictvím Oznámení o odškodnění a bude požadovat vydání směnek z úschovy. To lze očekávat v nejbližší době. Takovému postupu, který by byl výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, je tedy namístě zabránit prostřednictvím předběžného opatření. Závěrem žalobci uvedli, že zmaření rozvazovací podmínky a zánik závazku odškodnění žalobci osvědčili, což ostatně potvrdil i soud prvního stupně. Uvedené skutečnosti jsou spolu s dalšími výše uvedenými tvrzeními a důkazy dostatečným důvodem pro to, aby poměry účastníků (zejména pak žalobců a žalovaného 1) byly prozatímně upraveny předběžným opatřením. V případě jeho nenařízení dojde k zásadnímu ohrožení výkonu soudního rozhodnutí v řízení o vydání směnek. Mají za to, že jejich návrh, aby předběžným opatřením bylo žalované 2) uloženo složení směnek do soudní úschovy jako náhradního plnění je prostředkem k vyřešení současného stavu, aniž by tento návrh jakkoliv excesivně zasahoval do práv účastníků či třetích osob a aniž by komukoliv byla způsobena újma. Současně by bylo zabráněno možnému zneužití směnek a jejich účelovému převodu na třetí osobu. Na podporu své argumentace odkazují na v odvolání blíže specifikovanou judikaturu.

11. Žalovaná 2) ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že byla ustanovena jako náhradník po notáři [Anonymizováno], který byl odvolán z funkce k 16. 11. 2021. Do úřadu po jmenovaném notáři byla ministrem spravedlnosti k 1. 5. 2022 jmenována nová notářka [Anonymizováno], která dne 31. 5. 2022 převzala veškeré spisy a zahájila svoji činnost. Náhradnictví [Anonymizováno] zaniklo a není osobou disponující s úschovou.

12. Žalovaný 1) ve vyjádření k podanému odvolání navrhl napadené usnesení potvrdit. Uvedl, že žalobci neprokázali žádný z předpokladů pro nařízení předběžného opatření, tedy potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků ani důvodnost obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Netvrdili ani neprokázali jakékoliv jednání žalovaného 1) směřující k vydání směnek, resp. k jejich vyplnění, případně převodu na třetí osoby. Subjektivní očekávání a přesvědčení žalobců, že se tak v budoucnu stane, nařízení předběžného opatření neodůvodňuje. Proces pro vyplnění a vydání směnek je nastaven zcela transparentně a je navázán na pevně stanovené a dostatečně dlouhé lhůty, poskytující žalobcům efektivní možnost obrany v případě, že postup budou považovat za neoprávněný. Směnky zajišťují povinnost žalobců odškodnit žalovaného 1) pouze ve vztahu k tzv. „Existing Seller’s Liabilities“. Závazek k odškodnění ve vztahu k těmto závazkům není jakkoli vázán na uzavření či neuzavření Kooperační smlouvy. Žalobci netvrdí ani neprokazují žádné konkrétní skutečnosti, nasvědčující úmyslu žalovaného 1) v rozporu s ujednáními ve Smlouvě směnky vyplnit, uplatnit, případně prodat. Smlouva výslovně stanovila oprávnění žalovaného 1) směnky vyplnit a následně buď uplatnit vůči žalobcům, nebo je prodat za účelem uspokojení zajištěných závazků, přičemž žalobci s tím výslovně souhlasili, a to zjevně při vědomí všech aspektů a možných, v daném případě však ničím nepodložených rizik vážících se k vysoce formálnímu a abstraktnímu institutu směnky a jejímu převodu. Závazek odškodnění nadále trvá. Článek 4. 1 Smlouvy neobsahuje žádnou rozvazovací podmínku, ale pouze časové vymezení pro vznik určitých závazků. Ani případné nesplnění rozvazovací podmínky by nebylo ve prospěch žalovaného 1), který její splnění nezmařil, neboť z právního hlediska nelze zmařit dosažení dohody na smlouvě a k uzavření Kooperační smlouvy nedošlo primárně z důvodu na straně žalobců. Neuzavření Kooperační smlouvy nemá a nemůže mnít vliv na povinnost žalobců dle čl. 1.1 Smlouvy poskytovat žalovanému 1) odškodnění a tedy nemůže mít vliv ani na existenci kauzálního, směnkami zajištěného závazku. Pokud žalobci neprokázali základní předpoklady pro nařízení předběžného opatření, nemůže být obšírná argumentace žalobců relevantní.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).

14. Podle zákonné úpravy může soud předběžné opatření nařídit jak před zahájením řízení (§ 74 o. s. ř.), tak i v jeho průběhu ( § 102 o. s. ř.), je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, přičemž některý z uvedených předpokladů musí být prokázán. Dalším, výslovně zákonem neupraveným předpokladem je osvědčení existence nároku ve věci. Pro posouzení toho, zda je z hlediska nařízení předběžného opatření osvědčen návrh ve věci samé, je proto třeba vědět, jaký konkrétní nárok má být předmětem řízení ve věci samé. Jen tak lze posoudit nejen osvědčení nároku ve věci samé, ale i potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků do doby, než ve věci samé bude rozhodnuto, i důvodnost obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozsudkem, poměry upravil. V této věci návrh na řízení předběžného opatření (po odmítnutí původního návrhu) podali žalobci v již zahájeném řízení, v němž se domáhají, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost vydat žalobci a) v žalobním petitu specifikované směnky. Základem žaloby, o který se uplatněný nárok opírá, je tvrzení o zániku směnkami zajištěného závazku žalobce a) k odškodnění žalovaného 1) v rozsahu a za podmínek vymezených ve Smlouvě o call opci, uzavřené mezi nimi. Podle žalobních tvrzení k zániku kauzy směnky mělo dojít z důvodu záměrného zmaření rozvazovací podmínky žalovaným 1). Zánik smluvního závazku žalobce a) k odškodnění žalovaného 1) dovozují z jednání žalovaného 1), který záměrně zmařil uzavření smlouvy o spolupráci, předvídané v čl. 7.1 Smlouvy o call opci, přičemž tímto jednáním dle tvrzení žalobců žalovaný 1) záměrně zmařil splnění rozvazovací podmínky dle Smlouvy. Soud prvního stupně v napadeném usnesení uzavřel, že předloženými listinami (smlouvy, kopie směnek, emailová komunikace) má žalobci tvrzený skutkový stav za dostatečně osvědčený. S tímto závěrem soudu prvního stupně se však odvolací soud neztotožnil. Doloženými smlouvami (Smlouva o call opci, Svěřenské smlouva) lze za osvědčené v projednávané věci považovat pouze smluvní vztahy mezi žalobcem a), žalovaným 1), notářem [Anonymizováno] a dále existenci směnek, jichž se žaloba týká. Závěr o tom, zda žalovaný 1) zmařil uzavření smlouvy o spolupráci a především, zda neuzavřením této smlouvy byla naplněna rozvazovací podmínka a zda v důsledku toho zanikl smluvní závazek žalobce a) k odškodnění, bude soud moci přijmout až po provedeném dokazování, kdy bude moci právně i skutkově posoudit důvodnost uvedených tvrzení žalobců. V tomto stadiu řízení ničeho v tomto směru předjímat nelze. Žalobci navržené dokazování je rozsáhlé, z podaného vyjádření k odvolání vyplývá, že žalovaný 1) tvrzení žalobců o zániku směnkou zajištěného závazku popírá. Odvolací soud, na rozdíl od soud prvního stupně, žalobní nárok a tedy ani zcela zásadní, byť zákonem výslovně neupravený předpoklad pro nařízení předběžného opatření, v rozsahu nezbytném alespoň pro účely rozhodnutí o předběžném opatření, osvědčen neshledal. Nelze ani pominout, že ve vztahu k žalobci b) nelze nárok za osvědčený považovat i z jiných důvodů. Žalobce b), jak plyne ze žaloby, se sám na žalovaných žádného plnění nedomáhá. Ve vztahu k němu proto žádný nárok není ani tvrzen, natož aby byl jakkoliv osvědčen. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soudu prvního stupně lze přisvědčit v závěru, že netvrdí-li žalobci jakékoliv jednání žalovaného 1), směřující k podání Oznámení o odškodnění a vydání směnek z notářské úschovy, jejich následného vyplnění a uplatnění či převodu na třetí osobu, v jehož důsledku by nemohli vůči případnému nabyvateli směnek uplatnit kauzální námitky, není osvědčena ani naléhavá nezbytnost prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky ani důvodnost obavy z možného ohrožení výkonu rozhodnutí, tedy základní zákonný předpoklad pro nařízení předběžného opatření. Pouhá potencionální možnost takového jednání žalovaného 1) sama o sobě důvodem pro nařízení předběžného opatření být nemůže. Listinami, doloženými žalobci k žalobě a k návrhu na nařízení předběžného opatření, lze mít za osvědčeno, že vztahy žalobce a), žalovaného 1) a notáře, původně [Anonymizováno], který byl z funkce odvolán a jehož náhradníkem byla rozhodnutím Notářské komory č. j. [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2021 ustanovena žalovaná 2), byly smluvně upraveny a tedy důvod pro prozatímní úpravu poměrů mezi účastníky by dán nebyl. Předpoklady, za nichž mohlo dojít k vydání směnek z notářské úschovy, upravují uzavřené smlouvy. Tvrzení o nezbytnosti prozatímní úpravy poměrů zakládali žalobci na hrozbě finanční újmy, která by jim vznikla v případě vydání směnek z notářské úschovy, jejich možného vyplnění a uplatnění či převodu, v jehož důsledku by se vůči novému majiteli směnek nemohli bránit tvrzením o zániku směnkou zajištěného závazku s odkazem na očekávané jednání žalovaného 1) v bezprostřední době směřující k vydání směnek. Ani v rovině tvrzení však neuvedli, že by žalovaný 1) již jakákoliv jednání směřující k vydání směnek z notářské úschovy realizoval, ačkoliv tak mohl učinit již kdykoliv po 6. 5. 2022. Odvolatelé poněkud nedůvodně vytýkají soudu prvního stupně, že se jejich tvrzením o obavě z možného ohrožení budoucího výkonu soudního rozhodnutí nezabýval. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že závěr o neosvědčení důvodu pro prozatímní úpravu poměrů, přijal soud i ohledně neosvědčení obavy z možného ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí. K tvrzení žalované 2) o jmenování nového notáře po odvolaném notáři [Anonymizováno] s ohledem na § 75c odst. 4 o. s. ř. nelze jako ke skutečnosti, která nastala po vydání napadeného usnesení, přihlížet.

15. Z vyložených důvodů proto odvolací soud neshledal předpoklady pro změnu napadeného usnesení ve výroku I., jímž byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut. Za situace, kdy odvoláním byly výslovně napadeny všechny výroky usnesení, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i v ostatních výrocích. Ve výroku II., jímž soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, soud napadené usnesení změnil tak, že v uvedeném rozsahu se usnesení nevydává, neboť o nákladech předběžného opatření soud rozhoduje v rozhodnutí, jímž se končí celé řízení (§ 145 a 151 o. s. ř.). Odvolání proti výroku III. usnesení odvolací soud odmítl jako subjektivně nepřípustné, neboť žalobcům tímto výrokem, jímž bylo rozhodnuto o vrácení zaplacené jistoty po právní moci usnesení, nemohlo být do jejich práv ani právem chráněných zájmů jakkoliv zasaženo, navíc postup soudu plně koresponduje zákonné úpravě (§ 75b odst. 4 o. s. ř.). Ve výroku IV., jímž byla navrhovateli uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku z návrhu na nařízení předběžného opatření, odvolací soud napadené usnesení potvrdil ve správném znění, že žalobci jsou povinni společně nerozdílně zaplatit na účet soudu prvního stupně do tří dnů od právní moci usnesení soudní poplatek z návrhu ve výši 1 000 Kč.

16. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 145 a § 151 o. s. ř.).