o zaplacení směnečného peníze ve výši 1 404 695 Kč s postižními právy, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2022, č. j. 20 Cm 66/2019-130 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 20 Cm 66/2019-160

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 24. 9. 2019, č. j. 20 Cm 66/2019-10, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu námitkového řízení ve výši 6 000 Kč a v bodě III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením. Usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 20 Cm 66/2019-160 byla určena náhrada nákladů řízení vzniklých státu částkou 10 348 Kč.

2. Uvedl, že k návrhu žalobce bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky, v nichž popřel, že směnku podepsal. Kdyby o jeho podpis šlo, uvedl ho žalobce v omyl o druhu listiny, kterou podepisuje. Šlo o směnku zajišťovací a byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem směnečným, neboť dluh neexistuje. Nebyl vyzván k dobrovolnému plnění.

3. Po provedeném dokazování (spornou směnkou, úvěrovou smlouvu ze dne 4. 6. 2018, smlouvou o vyplňovacím právu směnečném č. S/0440081449 ze dne 4. 6. 2018, znaleckým posudkem č. [Anonymizováno], výslechem svědkyně [právnická osoba], výzvou k úhradě pohledávky ze dne 4. 6. 2019) soud k námitkám uvedl, že tvrzení žalovaného o tom, že jako avalista směnku nepodepsal, bylo vyvráceno závěry přijatými znalkyní, podle nichž jsou sporné podpisy na směnce v předpokládaném znění „[Anonymizováno]“ pravděpodobně pravými podpisy žalovaného. To, že žalovaný směnku podepsal, vypověděla i svědkyně [právnická osoba], firemní bankéřka žalobkyně; kromě směnky podepsal i úvěrovou smlouvu a smlouvu o vyplňovacím právu směnečném. Věrohodnost svědkyně podporuje, že je ve smlouvách označena jako osoba jednající za žalobkyni. Soud neuvěřil ani námitce žalovaného o uvedení v omyl ohledně druhu podepisované listiny, když žalovaný podepsal stejného dne i další listiny a lze jen těžko uvěřit tomu, že by mu byly podstrčeny všechny. Bylo tak možné uzavřít, že žalovaný jednající za společnost [právnická osoba] vystavil na řad žalobkyně dne 4. 6. 2018 směnku, zajišťující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené téhož dne, a zároveň se jako fyzická osoba podepsal na směnku pod doložku „Per aval“. V uvedený den žalovaný zároveň podepsal i smlouvu o vyplňovacím právu směnečném. Doručena žalovanému byla i výzva k úhradě pohledávky ze směnky, a to do vlastních rukou. Nadto absence výzvy k plnění není zásadně důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, když žalovaný dluh neuhradil ani po doručení žaloby. Námitka nesprávného vyplnění směnky je pro neurčitost neprojednatelná, neboť absentuje vlastní skutková verze vzniku směnečné listiny, tedy uvedení, které náležitosti a podle jakých pravidel měly být do blankosměnky doplněny. Přitom tvrdit a prokazovat důvod vzniku směnečné listiny musí žalovaný, její majitel musí dokazovat jen to, že je majitelem platné směnky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4663/2016).

4. Protože žalobkyně předložila platnou směnku vlastní, za jejíž zaplacení se žalovaný zaručil, a námitková obrana nemohla vést ke zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu, ponechal jej soud v platnosti (čl. I § 10, čl. I § 77 odst. 3, čl. I § 30 a čl. I § 31 odst. 4 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dále jen „z. s. š.“). S ohledem na úspěch žalobkyně v námitkovém řízení jí soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. i náhradu nákladů řízení v něm vzniklých (přiznaná částka představuje zálohu na náklady vynaložené v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku). Mezitímním usnesením soud dále žalovanému podle § 148 o. s. ř. uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vynaložené státem s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením.

5. Žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal zejména s námitkou spočívající ve zpochybnění pravosti podpisu. Ke znaleckému posudku uvedl, že znalci používají dlouhodobě uznávanou Tabulku používaných formulací písmoznaleckých závěrů, vytvářejících pětistupňovou škálu pozitivních a negativních závěrů. U sporné směnky byl zkoumaný podpis vyhodnocen jako „pravděpodobně pravý podpis“ žalovaného. Takový závěr je pro závěr o pravosti podpisu nedostatečný, když jde o závěr směřující k tomu, že o pravosti podpisu avala jsou pochybnosti. Pokud znalkyně uvedla, že „učiněná zjištění nenasvědčují výraznému narušení spontaneity“, znamená to, že zde jisté narušení přirozenosti zkoumaného podpisu existuje. Žalovaný byl ve funkci statutárního orgánu společnosti [právnická osoba]. pouze na základě „výslovné a opakované žádosti svého nadřízeného a zaměstnavatele“. O fungování akciové společnosti neměl žádné hlubší znalosti, konal pouze to, k čemu byl majitelem společnosti vyzván. Nic nečinil o vlastní vůli, na to neměl dostatek znalostí ani schopností. Za tohoto stavu „by bylo bláhové se domnívat, že by sám od sebe a bez dalšího podepsal směnku v pozici avala“. I to je přijatelné vysvětlení pro to, že není autorem sporného podpisu na směnce. V roce 2022 byl žalovaný nepravomocně odsouzen za protiprávní jednání spočívající v tom, že při sjednávání úvěru uvedl nepravdivé údaje o společnosti [právnická osoba]. Důvěřoval tomu, co uváděl jeho nadřízený a majitel společnosti, sám by bance žádné údaje poskytnout nedokázal. I z tohoto důvodu je pochopitelné, že blankosměnku v pozici avala nepodepsal. Bezelstně věřil tomu, že společnost úvěr splatí.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. K výhradě žalovaného týkající se hodnocení důkazů uvedl, že právě provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný směnku podepsal. Ačkoliv závěr znaleckého posudku nebyl kategorický, znalkyně při výslechu doplnila, že absentují jakékoliv indicie, které by svědčily o napodobení či padělání podpisu. Tento důkaz je podpořen výslechem svědkyně, před níž žalovaný směnku podepsal. Řetězec důkazů nedává možnost jiného závěru než závěru o pravosti podpisu žalovaného jako avalisty na směnce.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Jednal přitom v nepřítomnosti řádně předvolaného žalobce, který svou účast na jednání omluvil (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

8. Žalovaný se proti uplatněnému nároku bránil primárně námitkou, že předložená směnka není pravou směnkou, když podpis směnečného rukojmí na ní uvedený není jeho pravým podpisem. Nositelem důkazního břemene ohledně pravosti podpisu dlužníka na směnce je žalobce, jak uzavřel Nejvyšší soud například v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21. 12. 2009. Žalobce navrhl k prokázání pravosti směnky výslech svědkyně [právnická osoba], firemní bankéřky, která potvrdila, že žalovaný, který jednal za výstavce směnky a jehož totožnost ověřila dle občanského průkazu, před ní podepsal nejen směnku, ale i úvěrovou smlouvu a smlouvu o vyplňovacím právu směnečném. Z Protokolu o jednání ze dne 12. 12. 2022 vyplývá, že byl proveden důkaz smlouvou o vyplňovacím právu směnečném, z níž vyplývá, že společnost [právnická osoba]. vystavila ve prospěch žalobce neúplnou směnku k zajištění závazků ze smlouvy o úvěru s tím, že avalistou je žalovaný, který smlouvu v pozici osoby jednající za jmenovanou společnosti podepsal. K tomuto důkazu žalovaný žádné výhrady nevznesl, z čehož lze dovodit, že si musel být již v okamžiku podpisu smluvní dokumentace vědom důvodů vystavení směnky v neúplné podobě a okolností, za nichž může být žalobcem o chybějící údaje doplněna, stejně jako toho, že směnku podepisuje nejen v pozici osoby jednající za výstavce, ale i v pozici směnečného rukojmí. Případné pochybnosti o totožnosti žalovaného vylučuje její ověření dle občanského průkazu (číslo je uvedeno ve smlouvě), jak svědkyně uvedla. Již těmito důkazy tak bylo možné mít jednoznačně za prokázané, že osobou, která na směnku připojila k doložce „per aval“ podpis, je žalovaný.

9. Nadto lze mít pravost směnky za prokázanou i znaleckým posudkem, v němž znalkyně dospěla po vyhodnocení sporného podpisu na směnce pod textem „Per aval“ k závěru, že je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného, tj. k závěru ve střední rovině pravděpodobnosti. Vyloučila všechny způsoby technického podělání podpisů, neshledala manipulaci s psacím tahem. Zjištění nenasvědčují výraznému narušení spontaneity (přirozenosti). V případě více srovnávacího materiálu by bylo teoreticky možné upřesnění závěru směrem k pravosti podpisu. Odvolací soud považuje znalecký posudek za formálně správný, vyhotovené v souladu s § 28 vyhlášky č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, nemá pochybnosti o použitých metodách zkoumání, zjištění, která na základě nich znalkyně učinila, nevzbuzují pochybnosti o jejich úplnosti a správnosti. Přijaté závěry pak zjištěním zcela korespondují. Vyslovila-li znalkyně ve vztahu ke spornému podpisu závěr v rovině střední pravděpodobnosti, vylučuje to přijetí závěru opačného. Žalovaný se v odvolání pokusil o určitou dezinterpretaci závěrů znaleckého posudku i výpovědi znalkyně, přičemž zcela pominul obsah výpovědi shora jmenované svědkyně a tu skutečnost, že jako důkaz k prokázání pravosti směnky může sloužit jakýkoliv prostředek, kterým lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný nepopřel pravdivost a pravost smlouvy o vyplňovacím právu směnečném, byl dostatečným důkazem k prokázání pravosti směnky výslech osoby, která byla podpisu směnky žalovaným osobně přítomna (svědkyně). Znalecký posudek tak byl pouze jedním z dalších důkazů prokazující skutečnost prokázanou i jinými důkazy.

10. Žalovaný se dále bránil tím, že jej žalobce uvedl v omyl o druhu listiny, kterou podepisuje. Zda je námitka jednání v omylu odůvodněna a lze ji projednat, posuzoval odvolací soud podle jejího obsahu. V podobě, jak byla žalovaným formulována, ji za odůvodněnou považovat nelze, když absentuje vylíčení konkrétního jednání ze strany žalobce, které mělo být příčinou omylu žalovaného o tom, které listiny podepisuje, stejně jako uvedení osoby, která jménem žalobce omyl vyvolala.

11. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti, a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné (§ 583 o. z.). Jde o neplatnost stanovenou na ochranu osoby jednající v omylu, tj. neplatnost relativní (§ 586 o. z.). Bylo by tedy na žalovaném jako mýlícím se, aby se neplatnosti vůči žalobci dovolal. To netvrdil. Nadto, i kdyby se jednání v omylu dovolal až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, dovolal by se pozdě. Platí totiž, že právní účinky dovolání se relativní neplatnosti nastávají okamžikem, kdy projev vůle dojde subjektům relativně neplatného právního jednání. V daném případě byl ve věci vydán směnečným platební rozkaz, proti kterému se žalovaný bránil včasnými (zčásti neodůvodněnými) námitkami, které však vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se jimi odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Účelem námitkového řízení je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem a bude ponechán zcela nebo zčásti v platnosti, nebo zda jsou námitky důvodné a směnečný platební rozkaz bude nutné zcela či zčásti zrušit. Ze shora uvedeného vyplývá, že správnost směnečného platebního rozkazu se posuzuje podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž by došlo až po této době, by proto důvodem k jeho zrušení být nemohly. Ve stručnosti lze uzavřít, že v době vydání směnečného platebního rozkazu bylo právní jednání žalovaného (podpis směnky v pozici směnečného rukojmí) považováno za platné a směnečný platební rozkaz byl z tohoto pohledu vydán právem (k tomu srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006).

12. Správně soud prvního stupně posoudil námitku vyplnění blankosměnky v rozporu se smlouvou o vyplňovacím právu směnečném jako neodůvodněnou, když absentuje uvedení „správných“ údajů, které měly být dle žalovaného do blankosměnky žalobcem doplněny (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014). Byť se citované usnesení vyjadřuje k nutnosti uvést „správnou“ výši směnečného sumy, lze přijatý závěr vztáhnout ke všem údajům, jejichž doplnění přichází dle uděleného vyplňovacího práva v úvahu. Dokazováním pak bylo prokázáno i to, že žalovanému žalobce před podáním žaloby zaslal výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a výhrada, že mu neměla být uložena povinnosti k náhradě nákladů řízení ve směnečném platebním rozkaze, je lichá (výzvy nejenže byla zaslána, ale žalovaným byla i dle obsahu dodejky převzata).

13. Pokud žalovaný v odvolání uváděl, že není autorem podpisu na směnce i proto, že o fungování akciové společnosti nic nevěděl, funkci statutárního zástupce zastával pouze na výslovnou žádost nadřízeného a podpisem směnky by se zadlužil na „několik životů“, jde o argumentaci nemající žádný vliv na povinnost uhradit směnečný závazek jím převzatý. Žalovaný je nepochybně svéprávnou osobou, ohledně níž se má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). Rozhodl-li se rezignovat na jeho používání a slepě činit to, oč jej někdo jiný požádá, jde to výhradně k jeho tíži. Stejně irelevantní je argumentace týkající se neznalosti údajů týkajících se společnost [právnická osoba]. Pokud žádné ověřené informace o společnosti, jejímž jménem jednal, jak tvrdí, neměl, neměl jejím jménem žádat o úvěr a uzavřít se žalobcem smlouvu. Jednal-li takto liknavě jménem společnosti, nevylučuje to stejnou liknavost v jednání svém vlastním.

14. Ve shodě se soudem prvního stupně lze s ohledem na shora uvedené uzavřít, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), z níž mu dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.) a žalovaný se platební povinnosti uložené směnečným platebním rozkazem svými námitkami neubránil. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek včetně nákladových výroků jako věcně správný potvrdil.

15. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal ji žádnému z účastníků, když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.