o neplatnost rozhodnutí o vyloučení člena z bytového družstva, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 77 Cm 201/2019-53,

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením v bodě I. výroku zamítl návrh na určení neplatnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele z účastníka ze dne 2. 4. 2019 a rozhodnutí členské schůze ze dne 12. 6. 2019 a v bodě II. výroku uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč.

2. V odůvodnění uvedl, že návrh odůvodnil navrhovatel tím, že je členem účastníka s právem nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno]. Představenstvo rozhodlo dne 2. 4. 2019 o jeho vyloučení z družstva z důvodu porušování ustanovení čl. 15.2.3 a čl. 12.3.1.5 stanov účastníka (prodlení s úhradou nájemného a záloh za služby spojených s užíváním bytu nebo jinými platbami určenými členskou schůzi nebo vyplývající ze stanov (dále jen „nájemné“), a to po dobu delší tří měsíců, konkrétně za období od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2018 zejména však za měsíc červenec, srpen, září 2018 a dále za říjen, listopad a prosinec 2018). Dlužná částka má činit 179 773 Kč s příslušenstvím. Dále má dlužit na nájemném za období od 1. 7. 2014 do 31. 3. 2017 částku 258 568 Kč s příslušenstvím. Důvody pro vyloučení měly být naplněny ke dni 2. 4. 2019, kdy byl po dobu delší než tři měsíce v prodlení s úhradou nájemného za období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2018. Dne 15. 5. 2019 navrhovatel podal k členské schůzi odůvodněné námitky, v nichž uvedl, že účastníka seznámil se svou nepříznivou ekonomickou situací a žádal jej o vyslovení souhlasu s pronájmem bytu, který mu účastník nedal. Tím dochází k omezování vlastnických práv co do nakládání s družstevním podílem. Členská schůze účastníka dne 6. 8. 2019 rozhodla o zamítnutí námitek proti rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele v poměru 35 hlasů proti 1 hlasu (navrhovatele) a rozhodnutí potvrdila. Navrhovatel má za to, že jeho vyloučení je nezákonné (§ 618 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“) z důvodu nedodržení lhůty. Z rozhodnutí představenstva se podává, že navrhovatel je v prodlení s platbou nájemného již od 1. 7. 2014 a prekluzivní lhůta k rozhodnutí o vyloučení navrhovatele zanikla nejpozději ke dni 1. 7. 2015. Rozhodnutí o vyloučení je neurčité i co do obsahu, když dluh má činit 179 73 Kč s příslušenstvím, ale podle vyúčtování správcovské firmy za období 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 dluží pouze částku 8 204 Kč. Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 6 Cmo 25/2018 má rozhodnutí o vyloučení z družstva mimo jiné obsahovat základní náležitosti - konkretizaci období, za něž navrhovatel dluží nájemné, dlužné částky a stanovení, do kdy má navrhovatel dluh zaplatit. V rozhodnutí o vyloučení navrhovatele tak zcela absentuje lhůta k plnění. Navrhovatel také nebyl poučen o možnosti podat do tří měsíců od doručení rozhodnutí členské schůze návrh k soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, což má za následek i neplatnost předmětného rozhodnutí členské schůze ze dne 12. 6. 2019.

3. Účastník uvedl, že navrhovatel byl jeho členem, přičemž členství bylo spojeno s právem nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 2010, podle níž je navrhovatel povinen platit družstvu nájemné ve výši 7 690 Kč a zálohy za služby spojené s nájmem ve výši 1 609 Kč, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Navrhovatel od července 2014 až dodnes družstvu neuhradil na nájemném ničeho. Poukázal na § 614 z. o. k. a čl. 12.3.1.5. a čl. 20.7.8 stanov upravujících vyloučení člena z družstva. Účastník postupoval v souladu s ustanovením § 615 z. o. k. a zaslal navrhovateli výstrahu s upozorněním na možnost vyloučení z družstva. Navrhovatel na výzvu nereagoval, a proto představenstvo postupovalo podle § 617 z. o. k., respektive čl. 20.7.8 stanov a dne 2. 4. 2019 rozhodlo o jeho vyloučení. Rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti včetně poučení o právu podat námitky. Navrhovatel podal proti rozhodnutí námitky k členské schůzi, která na svém zasedání dne 12. 6. 2020 za přítomnosti navrhovatele námitky zamítla. Nadto návrh může směřovat pouze proti rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek, nikoliv proti rozhodnutí představenstva (§ 620 odst. 1 z. o. k.).

4. Po provedeném dokazování (nájemní smlouvou ze dne 26. 11. 2010, výstrahou ze dne 1. 1. 2019 včetně podacího lístku, oznámením o vyloučení ze dne 2. 4. 2019, rozhodnutím představenstva, dodejkou, námitkami ze dne 15. 5. 2019, zápisem z členské schůze, dopisem účastníka o zamítnutí námitek ze dne 15. 5. 2019, dodejkou, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 8. 2021, č. j. 24 C 76/2020-84, protokolem z jednání před soudem prvního stupně ze dne 2. 8. 2021, vyúčtováním služeb za rok 2018, stanovami účastníka) soud uzavřel, že navrhovatel jako člen účastníka, který byl vyloučen z bytového družstva, je aktivně věcně legitimován k podání předmětného návrhu. Rozhodnutí o zamítnutí námitek bylo navrhovateli doručeno dne 26. 8. 2019. Byl-li návrh podán dne 12. 11. 2019, byl podán u soudu včas. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že navrhovatel byl před rozhodnutím představenstva o vyloučení písemně upozorněn na možnost vyloučení, ve výstraze byl specifikován důvod vyloučení (dlužná částka, období, za které dluh vznikl, a navrhovateli poskytnuta lhůta třiceti dnů k odstranění závadného stavu). Představenstvo účastníka dne 2. 4. 2019 rozhodlo o vyloučení navrhovatele z družstva pro porušování stanov a poučilo navrhovatele o možnosti podat námitky ve lhůtě třiceti dnů členské schůzi. Rozhodnutí představenstva bylo doručeno navrhovateli. Navrhovatel podal proti rozhodnutí představenstva odůvodněné námitky, které na svém zasedání dne 12. 6. 2019 projednala členská schůze za přítomnosti právní zástupkyně navrhovatele. O námitkách rozhodla tak, že je zamítla a rozhodnutí představenstva potvrdila. Oznámení o zamítnutí námitek členskou schůzí, včetně zápisu bylo navrhovateli doručeno 26. 8. 2019. Důvody pro vyloučení navrhovatele (porušení povinnosti nájemce hradit nájemné a zálohy na služby po dobu delší 3 měsíců posledně za měsíce duben 2017 až prosinec 2018) byly prokázány; navrhovatel porušení povinností potvrdil v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 76/2020. Částka 8 204 Kč představuje zálohou na služby za rok 2018, nikoliv nájemné a další úhrady spojené s nájmem bytu. Pokud jde o namítanou prekluzi nároku podle § 617 odst. 2 z. o. k., důvodem pro vyloučení byly neuhrazené platby za měsíce červenec, srpen, září 2018 a dále za říjen, listopad a prosinec 2018. O prodlení s úhradou posledních třech plateb se účastník, s ohledem na splatnost nájemného k 15. dni měsíce, mohl dovědět nejdříve 16. 12. 2018, přičemž představenstvo, které rozhoduje o vyloučení člena, rozhodlo dne 2. 4. 2019, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě v souladu s § 617 odst. 2 z. o. k. Členská schůze pak rozhoduje podle § 656 písm. g) z. o. k. o námitkách člena proti rozhodnutí o jeho vyloučení, z čehož vyplývá, že prekluzivní lhůta stanovená citovaným ustanovením již na rozhodnutí členské schůze nedopadá. Právo rozhodnout o vyloučení tedy prekludováno není. Zákon o obchodních korporacích neukládá povinnost poučit navrhovatele o možnosti přezkumu rozhodnutí soudem a o lhůtě k tomu stanovené. Ostatně o tomto právu informují stanovy účastníka, jejichž obsah musí být navrhovateli znám. Formulaci petitu, kterým se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti jak rozhodnutí představenstva, tak rozhodnutí členské schůze pak shledal v souladu s § 620 z. o. k.

5. Soud neprovedl důkaz usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, žádostí [Anonymizováno] adresované na [e-mail], srovnávací tržní analýzou a výpisem z účtu účastníka za rok 2018 pro nadbytečnost.

6. Při právním posouzení vycházel soud z § 615, § 663, § 656, § 617 odst. 1 a § 705 z. o. k.

7. S ohledem na shora uvedené soud návrh jako nedůvodný zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je ve sporu úspěšnému účastníkovi.

8. Navrhovatel napadl usnesení v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že účastníka seznámil s tíživou finanční situací a požádal jej o souhlas s pronájmem družstevního bytu. Ten nedostal, což je důvodem jeho neschopnosti hradit nájemné a poplatky. Postoj účastníka znamená nepřípustný zásah do vlastnického práva, pokud jde o nakládání s družstevním podílem, když možnost nájmu je s jeho vlastnictvím svázána. Odpovědnost za uvedený stav nese účastník. Nadto neudělení souhlasu s podnájmem lze mít za jednání v rozporu s dobrými mravy. Kdyby účastník pronájem povolil, nevznikla by mu žádná škoda; šlo jen o nedostatek vůle. Je si vědom, že na udělení souhlasu s podnájmem není právní nárok. Účastník o finančních problémech navrhovatele věděl, věděl i o existenci konkrétního subjektu, který byl ochoten družstevní byt převzít a uzavřít s navrhovatelem podnájemní smlouvu. Mělo být rozlišováno, „co je eventuální dluh na nájemném a službách spojených s nájmem bytu a dále pokud jde o družstevní práva k členskému podílu a k družstvu jako takovému“. Nemělo být relevantním argumentem, kolik navrhovatel dluží, ale záležitost plateb je nutno oddělit od záležitosti družstevního práva k vlastnictví družstevního podílu a k členství v družstvu. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 25/2018 obsahuje závazné vyjmenování náležitostí, které musí mít rozhodnutí družstva o vyloučení člena; jednou z nich je lhůta k uhrazení tvrzeného dluhu, která v rozhodnutí absentuje. Soud prvního stupně se s aplikací tohoto rozhodnutí na danou věc nevypořádal. Navrhovatel byl zkrácen na svých právech tím, že soud prvního stupně odmítl provést navržené důkazy týkající se možnosti podnajmout uvedený byt za běžných tržních podmínek. Dokazování tak zůstalo neúplné. I kdyby nárok účastníka na vyloučení navrhovatele z družstva byl po právu, toto právo v minulosti prekludovalo a nelze se jej dovolat. Lhůty uvedené v § 618 z. o. k. marně uplynuly. Soud prvního stupně se zabýval pouze během subjektivní prekluzivní lhůty, nikoliv objektivní, která řešenou právní záležitost rozhoduje. Teoreticky se navrhovatel dostal do prodlení s platbami k datu 15. 10. 2014 a následujícího dne měl účastník teoretickou možnost svého člena vyloučit. Uplynutím jednoho roku právo na vyloučení zaniklo.

9. Dále doplnil, že se soud prvního stupně nezabýval jeho obranou, že mu účastník bezdůvodně odepřel souhlas s podnájmem. Rovněž nehodnotil, zda jsou relevantní důvody pro vyloučení. Přitom důkazy svědčí o tom, že účastník způsobil prodlení s platbami na straně navrhovatele tím, že mu v tíživé finanční situaci neumožnilo byt podnajmout. Cílem účastníka nebylo, aby navrhovatel řádně hradil své závazky, ale nalezení důvodu pro vyloučení. O tom svědčí skutečnost, že v jiných případech účastník souhlas s podnájmem dal. Odvolací soud by tedy měl účastníka vyzvat, aby předložil veškeré souhlasy k podnájmu bytů. Platební neschopnosti navrhovatele bylo docíleno nemravným jednáním účastníka, který z něho nemůže těžit. Protože soud prvního stupně uvedené neposuzoval, zatížil řízení vadou. Navrhl doplnit dokazování žádostmi o souhlas s podnájmem a sdělením účastníka.

10. Účastník ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil po právní stránce. Odvolání je účelové, vedené snahou řízení prodloužit. Navrhovatel nadále neplatí ani nájemné, ani služby.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (212 a násl. o. s. ř. za použití § 28 z. ř. s.) a odvolání navrhovatele neshledal důvodné.

12. Navrhovatel při jednání navrhl doplnit dokazování listinami - fotokopiemi schránek, z nichž lze dovodit, že některým členům družstva byl podnájem bytu povolen. Na vysvětlenou dodal, že jinak se k informacím o podnájmech nedostane.

13. Navrhovatel požádal podáním doručeným odvolacímu soudu dne 20. 11. 2023 o odročení jednání nařízeného na den 22. 11. 2023. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatele při zahájení řízení zastupovala advokátka [Anonymizováno]. Poté, co bylo nařízeno soudem prvního stupně jednání (na den 15. 2. 2022), jí byla plná moc vypovězena a byla udělena plná moc [Anonymizováno], který požádal o odročení jednání. Této žádosti bylo ze strany soudu prvního stupně vyhověno. Krátce před konáním jednání (dne 25. 5. 2022) následovalo vypovězení plné moci jmenovanému a žádost o odročení. Té nebylo vyhověno. Dále byla udělena plná moc [Anonymizováno], která se dostavila k jednání dne 6. 9. 2022 a požádala o jeho odročení s odůvodněním, že nemá právnické vzdělání. Poté, co nebylo této žádosti vyhověno, jednání opustila. V průběhu odvolacího řízení udělil navrhovatel plnou moc [Jméno advokátky A], která podáním ze dne 10. 11. 2023 odvolací soud informovala o jejím vypovězení (předvolání k jednání před odvolacím soudem jí bylo doručeno dne 5. 9. 2023). Dne 20. 11. 2023 bylo odvolacímu soudu doručeno oznámení o převzetí právního zastoupení navrhovatele [Anonymizováno], doprovázené urgentní žádostí o odročení jednání z důvodu nemožnosti seznámit se s obsahem spisu. Odvolací soud při posouzení žádosti o odročení vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, z něhož vyplývá, že „důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených“. V obecné rovině může být změna právního zastoupení předcházející bezprostředně nařízenému jednání důležitým důvodem pro odročení jednání. To by však navrhovatel nesměl měnit právní zastoupení v podstatě před každým nařízeným jednáním a nežádat v souvislosti s tím o jeho odročení. V posuzované věci je evidentní, že změna právního zastoupení v krátkém časovém úseku přede dnem, kdy se má jednání konat, je záměrnou a opakovanou procesní obstrukcí mající jediný cíl, a to oddálení pravomocného skončení věci. S ohledem na shora popsané konkrétní okolnosti nepovažoval odvolací soud důvod pro odročení za důležitý a jednání neodročil.

14. Výhradě účastníka, že se navrhovatel svým návrhem domáhal pouze vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva účastníka, odvolací soud nepřisvědčil. Nelze formalisticky vycházet pouze z formulace petitu, ale je třeba přihlédnout k celému obsahu návrhu, z něhož je patrné, že navrhovatel brojí proti všem rozhodnutím o svém vyloučení z družstva, která považuje za neplatná. Jinými slovy, za neplatné považuje jak rozhodnutí představenstva, tak rozhodnutí členské schůze. Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 27 Cdo 237/2020.

15. Jak správně uvedl soud prvního stupně, návrh na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné je oprávněna podat vylučovaná osoba, kterou je navrhovatel jako člen družstva. Jeho aktivní legitimace je tak dána. Návrh byl u soudu podán dne 12. 11. 2019, rozhodnutí členské schůze bylo navrhovateli doručeno dne 23. 8. 2019, což umožnilo i přijetí závěru, že návrh byl podán včas, tj. ve lhůtě tří měsíců ode dne doručení rozhodnutí (§ 620 odst. 1 z. o. k.).

16. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že důvody pro vyloučení navrhovatele z družstva byly dány a účastník dodržel v souvislosti s vyloučením navrhovatele veškeré podmínky dané stanovami a zákonem. Navrhovatel jako člen družstva byl povinen plnit členské povinnosti, mezi které patří řádně a včas platit nájemné (článek 15 bod 15.2.3 stanov). Tato povinnost mu pak vyplývala i z nájemní smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 26. 11. 2010 (článek V. smlouvy). Stanovy účastníka pak uvádějí důvody, pro které může být člen družstva vyloučen, přičemž jedním z těchto důvodů je prodlení člena družstva s úhradou nájemného, a to po dobu delší než tři měsíce (článek 12 bod 12.3.1.5.). Prokázáno bylo, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 8. 2021, č. j. 24 C 76/2020-84, že navrhovatel uvedené platby dlouhodobě nehradil, v prodlení s jejich úhradou byl mimo jiné i za období od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2018 (z odůvodnění shora citovaného rozsudku vyplývá, že navrhovatel své povinnosti systematicky neplní od července 2014). Neplnění smluvních povinností potvrdil sám navrhovatel ve svém odvolání.

17. Důvody neplnění členských povinností, uváděné navrhovatelem, jsou dle názoru odvolacího soudu pro posouzení jednak existence důvodů pro jeho vyloučení z družstva, jednak splnění podmínek pro jeho vyloučení z družstva irelevantní. Z článku 15.2.10 Stanov vyplývá, že pronajatý byt může nájemce přenechat do podnájmu v případě, že v něm sám trvale nebydlí, jen s písemným souhlasem představenstva družstva. Pokud v bytě sám trvale bydlí, muže dát třetí osobě do podnájmu část bytu, i bez souhlasu pronajímatele. To, že nebyl účastníkem udělen souhlas s podnájmem, nelze považovat ani za příčinu neplnění členských povinností ze strany navrhovatele, ani za jednání v rozporu s dobrými mravy. Naopak za rozporné s dobrými mravy lze považovat dlouhodobě bezplatné užívání bytu na úkon ostatních členů družstva plnících si své povinnosti řádně a včas. Bylo a je výhradně rozhodnutím navrhovatele, jak přistoupí k plnění svých členských povinností. Výše přiznaného důchodu by mu alespoň částečnou úhradu nájemného (či alespoň služeb spojených s užíváním bytu) nepochybně umožňovala. Při velikosti bytu téměř 80 m² měl navrhovatel možnost přenechat do podnájmu pouze část bytu (běžné jsou podnájmy jednoho z pokojů např. studentům), k čemuž souhlas účastníka nepotřeboval. Takto získané finanční prostředky by nepochybně postačovaly, když ne k úhradě celého nájmu, tak alespoň k úhradě jeho převážné části. Pak také, je-li navrhovatel osobou sociálně slabou, měl a má možnost požádat o příslušné dávky státní sociální podpory, které by mu umožnily nájemné hradit. Namísto toho, aby navrhovatel podnikl jakékoliv kroky, které by mu umožnily členské povinnosti plnil, na jejich plnění na mnoho let rezignoval s vysvětlením, že za to může někdo jiný. Důvod pro vyloučení navrhovatele z družstva je tedy v posuzovaném případě jednoznačně dán, přičemž stanovená povinnost byla porušena závažným způsobem a opakovaně, když povinnost platit nájemné lze považovat za jednu z primárních členských povinností (§ 614 z. o. k.). S ohledem na uvedené bylo nadbytečné doplňovat dokazování o důkazy týkající se žádostí navrhovatele o souhlas s podnájmem, stejně jako o důkazy týkající se souhlasů s podnájmem jiných bytů.

18. Vyloučení navrhovatele z družstva předcházela výstraha představenstva v souladu s § 615 z. o. k., která obsahovala náležitosti vyžadované zákonem. Představenstvo účastníka, jednající [Anonymizováno] jako předsedou a [Anonymizováno] jako členem představenstva, zaslalo navrhovateli dne 14. 1. 2019 výstrahu, v níž uvedli důvod jejího udělení (prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než tři měsíce; mimo jiné za měsíce říjen až prosinec 2018) a navrhovatele upozornili na možnost vyloučení z družstva. Výstraha dále obsahovala výzvu, aby s porušováním členských povinností přestal a následky odstranil, k čemuž mu poskytli lhůtu, která nebyla kratší než třicet dnů (lhůta k zaplacení dlužného nájemného ve výši ve výstraze uvedené byla stanovena nejpozději do 28. 2. 2019).

19. O vyloučení navrhovatele z družstva rozhodlo představenstvo dne 2. 4. 2019, a to v písemné formě. Vzhledem k tomu, že důvodem vyloučení bylo prodlení s placením nájemného mimo jiné za měsíce říjen až prosinec 2018, rozhodlo představenstvo ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy se o důvodu vyloučení dozvědělo (§ 617 odst. 2 z. o. k.). Nájemné bylo dle nájemní smlouvy splatné nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, tj. představenstvo se mohlo dozvědět o prodlení s úhradou nájemného za uvedené tři měsíce nejdříve dne 16. 12. 2018. Subjektivní lhůta šesti měsíců tudíž byla zachována (právo rozhodnout o vyloučení člena nezaniklo); dodržena byla i lhůta objektivní, která by uplynula až dne 16. 12. 2019. S názorem navrhovatele o uplynutí roční lhůty dle § 615 odst. 2 z. o. k., kterou je třeba počítat již ode dne 15. 10. 2014 (kdy se teoreticky dostal poprvé do prodlení delšího jak tři měsíce), se odvolací soud neztotožnil. Pokud je důvodem vyloučení prodlení se zaplacením nájemného delším jak tři měsíce, znamená to, že se „novým“ důvodem pro vyloučení stává každé další prodlení s úhradou nájemného delším jak tři měsíce. Názor navrhovatele by ve svém důsledku znamenal, že nechalo-li by představenstvo uplynout objektivní lhůtu jednoho roku plynoucí od prvního prodlení se zaplacením nájemného delšího jak tři měsíce, navždy by ztratilo možnost člena, odhodlaného již nikdy v budoucnu svou povinnost platit nájemné neplnit, vyloučit (§ 615 odst. 2 z. o. k.).

20. Obsahově rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele z družstva dostává požadavkům vyplývajících z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013, podle něhož „písemné oznámení o rozhodnutí představenstva musí obsahovat alespoň identifikaci vylučovaného člena, výrok o vyloučení z družstva (formulovaný určitým a srozumitelným způsobem), stručnou specifikaci skutku, pro který byl člen vyloučen (v takovém rozsahu, aby nebyl zaměnitelný s jiným), a poučení o právu podat odvolání k členské schůzi (příp. ke shromáždění delegátů). Je-li důvodem vyloučení z bytového družstva neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu, musí skutkové vymezení důvodu vyloučení v rozhodnutí o vyloučení obsahovat přesnou specifikaci dluhu, zpravidla včetně uvedení období, za něž dluh vznikl, a výše dlužné částky.“ Předmětné rozhodnutí jednoznačně identifikuje vylučovanou osobu, z výroku rozhodnutí je zřejmé, o čem, vůči komu a z jakých důvodů bylo rozhodnuto, skutek je specifikován obdobími, za které dluh na nájemném vznikl, a výší dlužné částky ve vztahu k vymezeným obdobím, a navrhovatel byl poučen o možnosti podat proti rozhodnutí námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení oznámení o vyloučení. Odvolací soud na rozdíl od navrhovatele nezastává názor, že rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele musí obsahovat lhůtu k uhrazení dluhu. Lhůtu obsahovala výstraha, a pokud by ji navrhovatel využil a následky porušení členských povinností v ní uvedené odstranil, důvod rozhodovat o jeho vyloučení z družstva by odpadl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o vyloučení je sankcí za porušení členských povinností, postrádalo by uložení další lhůty k odstranění následků smysl. Z uvedených důvodů se odvolací soud neztotožňuje s názorem prezentovaným zdejším soudem v usnesení ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 6 Cmo 25/2018, pokud jde o jím zmíněný požadavek na stanovení lhůty, do kdy má být dluh uhrazen. Ostatně požadavek, aby obsahem rozhodnutí představenstva bylo i stanovení další lhůty, nad rámec lhůty poskytnuté v souladu s § 615 odst. 3 z. o. k., nevyplývá ani z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani ze zákona.

21. Oznámení o vyloučení včetně rozhodnutí o něm bylo navrhovateli doručeno dne 18. 4. 2019 a ten proti němu ve lhůtě stanovené v § 618 odst. 1 z. o. k. podal námitky (odeslány dne 16. 5. 2019). Ty členská schůze projednala na svém jednání dne 12. 6. 2019 a zamítla je, jak vyplývá ze zápisu členské schůze. Rozhodnutí členské schůze bylo navrhovateli rovněž doručeno 26. 8. 2019 (viz dodejka), čímž členství navrhovatele v družstvu zaniklo (§ 619 z. o. k.). Jak správně uvedl soud prvního stupně, obsahem rozhodnutí členské schůze nemusí být poučení o možnosti podat proti němu žalobu a příslušné lhůtě. Tato možnost vyplývá jednak ze zákona, jednak ze Stanov (článek 12.3.3.), jejichž obsah musí být navrhovateli jako bývalému členovi družstva znám.

22. Pro úplnost odvolací soud dodává, že sankci za porušení členských povinností v podobě vyloučení navrhovatele z družstva považuje za zcela přiměřenou okolnostem. Je třeba vzít v úvahu, že povinnost hradit nájemné je jednou ze základních povinností každého člena bytového družstva, kterou se však navrhovatel rozhodl dlouhodobě z repertoáru svých povinností vypustit (nedluží nájemné pouze za období od října do prosince 2018, což se stalo primárním důvodem jeho vyloučení, ale dluží i za období předcházející; fakticky nehradí nájemné od července 2014). Důvody, které jej k tomuto rozhodnutí vedly, jsou pro posouzení správnosti rozhodnutí nedůležité, jak již bylo shora uvedeno. Neprovedl-li soud prvního stupně důkazy vztahující se k možnosti družstevní byt přenechat do podnájmu a k tržním podmínkám podnájmů, nepochybil.

23. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v odvolacím řízení úspěšnému účastníkovi. Jím vynaložené náklady v celkové výši 8 228 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (2 úkony x 3 100 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 22. 11. 2023) podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce účastníka, ve výši 1 428 Kč.