o zaplacení částky 8 067 800 Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze 3. 12. 2021, č. j. 49 Cm 69/2012-319

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení 7 826 252 Kč, v bodě II. výroku řízení v rozsahu částky 241 548 Kč zastavil, v bodě III. výroku rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 9 662 Kč žalobci a v bodě IV. výroku uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému na náhradu nákladů řízení 224 773,10 Kč. Podle odůvodnění se žalobce původně domáhal na žalovaném zaplacení měsíčních záloh na kupní cenu za akcii č. 6 za dobu od 15. 2. 2009 do 15. 12. 2009 v celkové výši 1 430 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 637 800 Kč a zákonného úroku z prodlení dle oddílu II. části B smlouvy o uzavření budoucích smluv o prodeji akcií ze dne 15. 3. 2001. Po změně žaloby, provedené podáním ze dne 14. 10. 2021, doručeným soudu 18. 10. 2021 se žalobce domáhal dle oddílu II. části D a oddílu III. části D téže smlouvy smluvní pokuty ve výši 70% splatných měsíčních záloh na kupní cenu akcie č. 6, 7, 8, a 9 ve výši 4 368 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 70% z celkové kupní ceny za prodej 501 ks balíku akcií ve výši 3 458 252 Kč. V rozsahu částky 241 548 Kč vzal žalobu zpět. O připuštění změny žaloby soud rozhodl při jednání dne 3. 12. 2021.

2. Žalovaný ve vyjádření k původní žalobě s odkazem na rozsudky Krajského soudu v Praze č. j. 59 Cm 266/2008-623 a Vrchního soudu v Praze č. j. 2Cmo 332 /2019-715 žalobou uplatněný nárok odmítl s odůvodněním, že mezi stranami nebyla uzavřena smlouva o prodeji akcie ve sjednané lhůtě, závazek zaplatit kupní cenu a závazek uzavřít smlouvu dle § 578 občanského zákoníku zanikl a zaniklo tak i právo na zaplacení kupní ceny, smluvních pokut a úroků z prodlení. Vznesl také námitku promlčení, na níž s odkazem na hmotněprávní účinky uplatnění změny žaloby ke dni jejího doručení soudu dne 18. 10. 2021 setrval i po připuštění změny žaloby.

3. Na základě provedeného dokazování (smlouva o uzavření budoucích smluv o prodeji akcií ze dne 15. 3. 2001, smlouvy o prodeji akcií č. 0001- 0003) soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 15. 3. 2001 smlouvu o uzavření budoucích smluv o prodeji akcií (dále jen rámcová smlouva). Dle oddílu III části A čl. I. této smlouvy měla být v době od 1. 4. 2016 do 30. 4. 2016 uzavřena dohoda o prodeji 501 ks akcií. V části B odst. 2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5% denně z nezaplacené částky záloh v neprospěch žalovaného. Účastníci uzavřeli jednotlivé smlouvy o prodeji akcie, a to akcie č. 0001 dne 29. 3. 2005, č. 0002 dne 23. 1. 2006 a 0003 dne 22. 1. 2007. Tyto obchody byly vypořádány. V oddílu I. části D, oddílu II. části D a oddílu III. části D rámcové smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 70% splatných měsíčních záloh na kupní cenu akcie, pro případ neuzavření příslušné smlouvy o prodeji této akcie. Dále soud konstatoval, že rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, sp. zn. 59 cm 266/2008-623 a navazující rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 332/2019-715, jsou v rámci úřední činnosti známy soudu i účastníkům, kteří se k nim vyjadřovali.

4. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 391 odst. 1 a 397 zák. č. 513/91 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.).

5. Důvodnou soud shledal námitku promlčení. Vyložil, že promlčecí doba dle § 397 obch. zák. činí čtyři roky. Při změně žaloby nastávají hmotněprávní účinky dnem, kdy soudu došla změna žaloby, popř. dnem, kdy změnu žaloby žalobce učinil do protokolu. U takto uplatněných práv se běh promlčecích lhůt staví tímto dnem a nikoliv dnem zahájení řízení o původním návrhu nebo dnem rozhodnutí o připuštění změny návrhu. Promlčecí doba u balíku akcií 501 ks začala běžet dne 1. 5. 2016, u akcie č. 9 dne 1. 2. 2013, u akcie č. 8 dne 1. 2. 2012, akcie č. 7 dne 1. 2. 2011 a akcie č. 6 dne 1. 2. 2010. Návrh na změnu žaloby byl soudu doručen dne 18. 10. 2021, přičemž se jedná o plnění na základě jiného skutkového stavu. Soud proto dospěl k závěru, že ve všech případech došlo k promlčení nároků žalobce ve čtyřleté promlčecí době. Vznesenou námitku promlčení soud neshledal v rozporu s dobrými mravy ani jako zneužití práva s odůvodněním, že žalobce mohl kdykoliv před i po vydání rozhodnutí výše zmíněných soudů, pro které bylo toto řízení přerušeno, provést změnu žaloby, aby vyloučil možnost promlčení nároku. Soud zdůraznil, že při jednání dne 24. 9. 2021 žalobci z důvodu zachování předvídatelnosti rozhodnutí předestřel svůj předběžný názor s doporučením zvážení dalšího trvání na žalobě. Následně žalobce, vědom se již dříve uplatněné námitky promlčení, provedl změnu žaloby a na ní trval.

6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně v rozsahu žalobcem učiněného zpětvzetí žaloby řízení zastavil a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení plně úspěšnému žalovanému. Současně rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku žalobci dle § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích.

7. Žalobce včas podaným odvoláním napadl rozsudek ve výrocích I. a IV. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v uvedeném rozsahu změnil, žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. Vytkl soudu, že ve velmi stručném odůvodnění nezohlednil všechny se žalobou související okolnosti. Nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a dospěl k nesprávným právním závěrům o promlčení žalobou uplatněného nároku. Nelze pominout, že žalovaný naprosto nepřípustně opakovaným podáváním návrhů na přerušení řízení s odkazem na jiné řízení, zahájené v roce 2008 a vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 266/2008, v němž se žalovaný na [Anonymizováno] domáhal zaplacení částky 10 140 000 Kč z důvodu zániku uzavřené rámcové smlouvy dosáhl toho, že právní otázka platnosti rámcové smlouvy byla rozhodnuta až v roce 2021, tedy po 13 letech od zahájení řízení. Návrhy na přerušení řízení s odkazem na řízení, vedené u vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 266/2008, podával žalovaný opakovaně za situace, kdy ve věci bylo nařízeno jednání. Přestože žalobce ve svých podáních podrobně rozvedl, proč nejsou dány důvody pro přerušení řízení, soud o pokračování v přerušeném řízení rozhodl až dne 17. 2. 2021. Z rozsáhlé korespondence, vedené mezi žalobcem a žalovaným od roku 2007, obsažené ve spisovém materiálu v obou souběžně probíhajících řízeních žalobce dohledal výzvu ze dne 20. 12. 2011 úhradě kupních cen za akcie. Výzva byla doručena žalovanému na adresu jeho sídla, provozovny, jednateli společnosti i právnímu zástupci. Ve výzvě žalobce s odkazem na Smlouvu o uzavření budoucích smluv o prodeji akcií ze dne 15. 3. 2001 vyčíslil dluhy, smluvní pokuty za pozdní úhradu záloh na kupní cenu a úroky z prodlení a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 19.751.818 Kč do 31. 1. 2012. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval a naopak činil vše pro oddálení projednání věci. Právní závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku nesprávný. Při respektování závěrů přijatých v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. 59 Cm266/2008-623 a Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12., 2020, č. j. 2 Cmo 332/2019-715 je i v tomto řízení třeba vycházet z oddílu II. Části D a oddílu III. části D smlouvy z 15. 2. 2001. S odkazem na dikci uvedených smluvních ujednání má za to, že v projednávané věci je třeba použít právě druhý odstavec shora uvedených ujednání účastníků smlouvy, čehož se domáhal již v podání z 18. 10. 2021. Jestliže soudy obou stupňů v jiném řízení dospěly k závěru o platnosti smlouvy, vzniklo žalobci právo na zaplacení shora uvedených smluvních pokut. Jednalo se nároky vycházející ze stejných smluvních ujednání téže smlouvy jako původně uplatněné nároky a takto je měl soud posoudit. Hodnocení soudu prvního stupně, že se jednalo o nově uplatněné nároky, je velmi formální a nepřípustné, nemá oporu v provedeném dokazování a judikatuře. Pro změnu žaloby do doby rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. 59 Cm 266/2008-623 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 332/2019-715, nebyl žádný důvod, neboť důvodnost nároku uplatněného společnosti [adresa] nebyla postavena najisto. Žalovaný od roku 2008 až do roku 2021 opakovaně smlouvu označoval za neplatnou. Soud prvního stupně, ačkoliv odkazoval na shora citovaná rozhodnutí Krajského soudu a Vrchního soudu v Praze, věc posuzoval zcela odlišně a jím přijaté závěry nejsou správné. I v případě, že by odvolací soud dospěl k závěru, že nároky žalobce zanikly, musel by žalobě vyhovět s ohledem na smluvní ujednání, podle něhož se žalovaný zavazuje uhradit příslušné smluvní pokuty i v případě že „nic nezaviní“, jakož i v případě, kdy se z jakéhokoli důvodu stane uzavření či splnění příslušné Smlouvy o prodeji akcie této Rámcové smlouvy nemožným a také v případě, že závazek uzavřít příslušnou Smlouvu o prodeji akcie rámcové smlouvy z jakéhokoli důvodu zanikne. Jednání žalovaného, spočívající v oddalování jednání ve věci a následném uplatnění námitky promlčení, naplňuje znaky zneužití práva ve smyslu § 8 obč. zák., které nepožívá právní ochrany. Napadl také výrok o nákladech řízení. Předně uvedl, že takovou částkou nedisponuje a jeho majetkové poměry mu její úhradu neumožňují. Fatální prodlevu v řízení způsobil žalovaný svými opakovanými návrhy na jeho přerušení. V případě projednání věci mohl být názor soudu postaven najisto, což by žalobci poskytlo dostatek času učinit příslušná rozhodnutí a případná podání. Nečinností soudu mu tato možnost byla odepřena, neboť se svým právním názorem soud žalobce seznámil až na prvním jednání ve věci v září 2021. Z uvedených důvodů by na rozhodnutí o nákladech řízení mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. a náhrada nákladů by neměla být žalovanému přiznána.

8. Odvolací soud předpoklady pro změnu ani zrušení odvoláním napadených výroků rozsudku neshledal.

9. Obsahové náležitosti rozsudku upravuje § 157 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním. Odůvodnění rozsudku musí obsahovat vylíčení skutečností, které byly dle soudu významné pro rozhodnutí ve věci a které byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a také těch, které prokázány nebyly. U každé jednotlivé z nich musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o vzájemně protichůdné důkazy. To vše pak musí být obsaženo v závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její následné právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel a také proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav, včetně toho, jak je případně vyložil, jaká jsou práva a povinnosti účastníků z toho vyplývající.

10. Napadený rozsudek shora uvedená kritéria nesplňuje. Zamítnutí žaloby založil na závěru o promlčení uplatněného nároku na zaplacení smluvních pokut dle oddílu II. části D a oddílu III. části D ve výši 70% splatných měsíčních záloh na kupní cenu akcie č. 6, 7, 8, a 9 v celkové výši 4 368 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 70% z celkové kupní ceny za prodej 501 ks balíku akcií v celkové výši 3 458 252 Kč, kdy vyložil, že tyto nároky lze za uplatněné považovat až návrhem na změnu žaloby, učiněným podáním ze dne 14. 10. 2021, doručeným soudu 18. 10. 2021. Závěr soudu, že se jednalo o změnu žaloby a uplatnění zcela nového nároku s odlišným skutkovým základem, než byl původně žalobou uplatněný nárok na zaplacení měsíčních záloh na kupní cenu za akcii č. 6 za dobu od 15. 2. 2009 do 15. 12. 2009 v celkové výši 1 430 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 637 800 Kč a zákonného úroku z prodlení, je správný. Jak původně žalobou uplatněný nárok, tak nárok uplatněný změnou žaloby vychází ze zcela jiných smluvních ujednání, samostatně upravujících jednotlivé nároky, byť v téže smlouvě. Jedná se tak o nároky se zcela samostatným skutkovým základem, tedy každý z nich musel být uplatněn u soudu v zákonné promlčecí době. Toho si žalobce měl, resp. musel být vědom. Žalovaný přitom zcela konzistentně původní nároky a následně i nově uplatněné nároky popíral a současně uplatnil námitku promlčení. Nelze proto shledat důvodné tvrzení žalobce, že uplatněná námitka promlčení je zneužitím práva. Jako zneužití práva by bylo možno uplatnění námitky promlčení posuzovat v případě, kdy by byla uplatněna na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Muselo by se jednat o výjimečné skutečnosti, odůvodňující takový zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

11. Při změně žaloby se běh promlčecích lhůt takto (nově) uplatněných práv staví dnem doručení změny žaloby soudu, popř. dnem, kdy změnu žaloby žalobce učinil do protokolu. Závěr soudu o promlčení nároku na zaplacení smluvních pokut v rozsahu soudem připuštěné změny žaloby není přezkoumatelný. Především odůvodnění rozsudku postrádá jakékoliv posouzení platnosti předmětné smlouvy, resp. smlouvou sjednaného závazku uzavřít příslušné smlouvy o prodeji akcií, zajištěného smluvními pokutami. Procesní obrana žalovaného zakládala se mimo jiné také na tvrzení, že nebyla-li příslušná smlouva o prodeji akcie uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou vždy do 31. 1. příslušného roku, závazek k uzavření jednotlivých smluv o prodeji akcií dle § 578 obč. zák. zanikl. Závěr soudu o existenci závazku, zajištěného smluvní pokutou je však nezbytným předpokladem pro to, aby soud mohl posuzovat důvodnost námitky promlčení práva na zaplacení smluvní pokuty. Soud sice konstatoval, že rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, sp. zn. 59 cm 266/2008-623 a navazující rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 332/2019-715 jsou v rámci úřední činnosti známy soudu i účastníkům, z odůvodnění rozsudku však není zřejmé, jaké skutkové a právní otázky (zejména otázka zániku závazku k uzavření jednotlivých smluv dle § 578 obč. zák.) byly těmito rozhodnutími řešeny, s jakými závěry a zda a proč z těchto závěrů soud prvního stupně případně vycházel i v projednávané věci. V této souvislosti lze k námitce žalobce, že opakovaně podávané návrhy žalovaného na přerušení řízení představují zneužití práva, lze uvést jen tolik, že platnost smlouvy mohl soud prvního stupně posoudit sám jako prejudiciální otázku, případně, pokud by tato otázka byla předmětem jiného řízení, mohl i bez návrhu řízení přerušit za podmínek § 109 odst. 2 o. s. ř., neboť takový postup, zejména pokud by přijetí závěru o platnosti smlouvy bylo spojeno s rozsáhlým dokazováním, je v souladu se zásadou hospodárnosti řízení.

12. Námitku promlčení, resp. otázku promlčecí doby a jejího běhu soud posoudil pouze tak, že: „Promlčecí doba u balíku akcií 501 ks začala běžet dne 1. 5. 2016, u akcie č. 9 dne 1. 2. 2013, u akcie č. 8 dne 1. 2. 2012, akcie č. 7 dne 1. 2. 2011 a akcie č. 6 dne 1. 2. 2010“. Po připuštěné změně žaloby jsou však předmětem řízení nároky na zaplacení smluvních pokut, nikoliv „balíky akcií“. Na základě provedeného dokazování, jak plyne z odůvodnění rozsudku, učinil soud pouze základní zjištění o obsahu smluvních ujednání, upravujících jednotlivé smluvní pokuty a jejich výši. V projednávané věci se právní poměry smluvních stran řídily obchodním zákoníkem, za jehož účinnosti byla předmětná smlouva uzavřena (§ 261 odst. 3 písm. c) a odst. 4 obch. zák.). Promlčení upravoval tento právní předpis v ustanoveních § 387-408. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná promlčecí doba, která dle § 397 odst.1 cit. zák. činí čtyři roky, běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. U práv vzniklých z porušení povinností, jež jsou obsahem primárního závazku, řídí se, s výjimkou zvláštní úpravy obsažené v § 393 odst. 2 a § 398 obch. zák., počátek běhu promlčecí doby § 393 odst. 1 obch. zák. Právo na zaplacení smluvní pokuty je právem vzniklým z porušení povinnosti, kterou zajišťuje, a promlčecí doba počíná běžet dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava. Možnost posouzení důvodnosti námitky promlčení se tedy odvíjí od zjištění, kdy se došlo k porušení jednotlivých smluvními pokutami zajištěných smluvních povinností. Taková zjištění v odůvodnění rozsudku zcela absentují a závěr soudu o promlčení nároku proto není přezkoumatelný.

13. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně bude postupovat, jak shora naznačeno. Nejprve tedy posoudí otázku platnosti smlouvy a v ní sjednaného závazku smluvních stran uzavřít jednotlivé smlouvy o prodeji akcií. Shledá-li smlouvu platnou a námitku zániku závazku nedůvodnou, případně dospěje-li k závěru, že ani případný zánik závazku se nedotýká práv žalobce na zaplacení smluvních pokut, doplní nezbytná skutková zjištění o tom, kdy došlo k porušení povinností, kterou jednotlivé uplatněné smluvní pokuty zajištovaly a v návaznosti na zjištěný skutkový stav opětovně posoudí námitku promlčení a ve věci znovu rozhodne. V novém rozhodnutí ve věci samé bude soud prvního stupně dbát na to, aby obsahovalo veškeré náležitosti vymezené v § 157 o. s. ř. Soud se neopomene vypořádat s návrhem žalobce na aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení.

14. V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud prvního stupně také o nákladech tohoto odvolacího řízení.