o zaplacení 12 282 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, č. j. 73 Cm 116/2020-58

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 1. 2021, č. j. 73 Cm 116/2020-42 a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 4 646,40 Kč a dále zaplatit státu náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena samostatným usnesením. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení směnečného peníze ve výši 12 282 Kč se 6 % úrokem od 23. 10. 2019 do zaplacení a odměnou ve výši 40,94 Kč ze směnky vlastní, vystavené společností [právnická osoba]. dne 7. 10. 2008 v [Anonymizováno] na řad [právnická osoba] a splatné dne 22. 10. 2019. Směnka byla rubopisována na žalobkyni a avaloval ji žalovaný.

2. Předmětnou směnku vyhodnotil soud jako platnou vlastní směnku, obsahující veškeré zákonné náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ, a na jejím základě vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem. Žalovaný proti němu podal prostřednictvím opatrovníka, který mu byl ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu, včasné námitky. Namítl nepravost svého podpisu na směnce, nepředložení směnky k placení a dále skutečnost, že došlo k omylu při podpisu směnky, vzhledem k tomu, že ze spisu neplyne, že by se v době jejího údajného podpisu zdržoval na území České republiky. Zároveň opatrovník namítl, že se mu nepodařilo žalovaného zkontaktovat. Žalobkyně k podaným námitkám uvedla, že soudem ustanovený opatrovník není oprávněn vznášet námitku nepravosti podpisu žalovaného, neboť nebyl schopen zjistit jeho stanovisko k této otázce. Zdůraznila dále, že pouze přesně vymezená námitka nepravosti je způsobilá přesunout důkazní břemeno na předkladatele sporné listiny. Ohledně tvrzeného nepředložení směnky k placení poukázala žalobkyně na ustanovení čl. I § 46 odst. 2 ZSŠ s ohledem na to, že směnka je opatřena doložkou „bez protestu“

3. Z provedeného dokazování (předmětnou směnkou, výzvou ze dne 23. 10. 2019) soud zjistil, že směnka byla vystavena společností [právnická osoba]., dne 7. 10. 2008 v [Anonymizováno] na řad [právnická osoba]., která směnku následně rubopisovala na žalobkyni. Směnka zní na směnečný peníz 12 282 Kč se splatností dne 22. 10. 2019, je opatřena doložkou „bez protestu“ a avalována žalovaným. Z výzvy k plnění ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl o zaplacení shora uvedené směnky upomenut prostřednictvím zástupce žalobkyně. Soud dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně nepředložila žalovanému směnku k placení, neboť přes výzvu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaný neoznačil žádné důkazy k tomuto svému tvrzení. Stejný závěr soud přijal i ohledně námitky, že došlo k omylu ve směnce.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 134 a § 175 odst. 1 o. s. ř., § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., § 46 odst. 1 a § 49a zákona č. 40/1964 Sb. a § 46 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. Zdůraznil předně, že směnka má povahu soukromé listiny, u níž platí, zpochybní-li žalovaný pravost svého podpisu na ní, že je na předkladateli listiny, aby prokázal, že se jedná o podpis žalovaného na směnce. Je-li směnka opatřena doložkou „bez protestu“, je majitel zbaven povinnosti prokázat učinění protestu pro neplacení. Ačkoliv tedy povinnost předložit směnku zůstává stále zachována, důkazní břemeno ohledně tvrzeného nepředložení tíží žalovaného a nikoliv žalobce jako majitele směnky. V případě existence omylu při podpisu směnky je povinna osoba, jíž svědčí tato námitka relativní neplatnosti, uplatnit tuto námitku, jinak se má právní úkon za platný. Ohledně námitky, že směnka není opatřena podpisem žalovaného, soud dospěl k závěru, že v kontextu neznámého pobytu žalovaného, se kterým opatrovnice nikdy nebyla v kontaktu, jde o tvrzení čistě hypotetické, účelové a obecně vznesené opatrovnicí pouze formálně z procesní opatrnosti bez uvedení jakýchkoli konkrétních důvodů. Vzhledem k tomu, že námitka uplatněná opatrovnicí není a ani nemohla být nijak blíže skutkově odůvodněna, nepůsobí přesun důkazního břemene o pravosti směnky na žalobce. Soud tudíž uzavřel, že „považuje směnku za opatřenou pravým podpisem žalovaného.“ Ohledně námitky, že směnka nebyla předložena k placení, soud dospěl k závěru, že nebyla prokázána. Odkázal rovněž na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4087/2016 a v něm citovaná další rozhodnutí téhož soudu. K námitce, že při podpisu směnky došlo k omylu, soud uzavřel, že tato rovněž nebyla prokázána a i pokud by byla, šlo by o námitku nedůvodnou, neboť případný omyl by mohl způsobit pouze relativní neplatnost podpisu na směnce, které se po vydání směnečného platebního rozkazu nelze účinně dovolat.

5. Z uvedených důvodů rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že má za to, že je naplněn odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c) a e) o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Vytkl mu, že při svém rozhodování nezohlednil námitku nepravosti podpisu žalovaného s poukazem na to, že jde o tvrzení čistě hypotetické, účelové a obecně vznesené. Namítl, že námitka byla opatrovníkem uplatněna řádně a včas, ze spisu je jasně patrno, že se žalovaný na území České republiky nezdržoval a je možné dovozovat, že se zde nezdržoval ani v okamžiku, kdy měl avalovat předmětnou směnku. Závěry o tom, že námitka nepravosti podpisu je čistě hypotetická a účelová, tak nemohou obstát, a to zejména při zohlednění všech informací uvedených ve spisovém materiálu. Z důkazů, které založila žalobkyně, tak nelze dojít k závěru, že podpis žalovaného je skutečně jeho podpisem. Tvrzení žalobkyně tak není podloženo žádným důkazem. Odvolatel dále odmítl závěr soudu prvního stupně, že neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že došlo k omylu ve směnce a namítl, že je v rozporu s obsahem spisového materiálu. Z toho je patrno, že žalovaný se měl zdržovat na adrese [adresa], [adresa]. Ve směnce je uvedena adresa [adresa]. Dle sdělení [právnická osoba], lze dojít k závěru, že se žalovaný na adrese uvedené ve směnce nikdy nezdržoval. Soud tedy nedostatečně hodnotil důkazy a informace obsažené ve spisu.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Vyjádřila nesouhlas s názorem žalovaného, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkou nepravosti podpisu na směnce a s námitkou, že došlo k omylu ve směnce. Žalobkyně má za to, že soud řádně zhodnotil všechny důkazy a námitky předložené stranami. Odkázala na své vyjádření ze dne 3. 2. 2021, v němž uvedla, že opatrovníkovi nepřísluší vznášet námitku pravosti/nepravosti podpisu žalovaného na soukromé listině, když ani nemohl zjistit stanovisko žalovaného v této věci. Dle žalobkyně se jedná o námitku zcela účelovou, obecnou a vznesenou opatrovníkem pouze formálně z procesní opatrnosti bez jakýchkoliv konkrétních opodstatněných důvodů. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 93 Co 2/2013, z něhož vyplývá, že pouze přesně skutkově vymezená námitka nepravosti může vést k výjimečnému přesunu důkazního břemene ve vztahu k pravosti soukromé listiny na jejího předkladatele – nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním. Poukázala rovněž na skutečnost, že i když ministerstvo vnitra ve svých evidencích vede jinou adresu, nelze vyloučit, že se žalovaný na adrese uvedené na směnce trvaleji zdržoval, a proto ji rovněž uvedl při podpisu směnky. Žalovaný je navíc rovněž identifikován rodným číslem.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

9. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhá proti žalovanému a původně též proti společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO [IČO], zaplacení částky 12 282 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené shora uvedenou společností dne 7. 10. 2008 na řad [právnická osoba]. a avalované žalovaným. Směnka byla rubopisem převedena na žalobce, při splatnosti, tj. dne 22. 10. 2019 na ni nebylo ničeho zaplaceno. Žaloba byla podána u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 16. 7. 2020, č. j. 37 Cm 155/2019-33 ustanovil žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníkem [Jméno opatrovníka], advokátku. Krajský soud v Praze, jemuž byla věc postoupena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2020, č. j. 37 Cm 155/2019-28 jako soudu příslušnému, vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 7. 2020, č. j. 37 Cm 155/2019-33, proti němuž podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka včasné námitky. Uvedl v nich, že sporuje pravost směnky, neboť z důkazů, které předložila žalobkyně, nelze dojít k závěru, že podpis žalovaného je skutečně jeho podpisem a že jde o podpis pravý. Toto své tvrzení žalobkyně neprokázala. Dále uvedl, že sporuje tvrzení žalobkyně o tom, že mu směnka byla řádně předložena k placení, neboť tato skutečnost není ze spisu patrná. Žalobkyně tak znemožnila žalovanému vyjádřit se ke směnce, zejména k částce na ní uvedené a ověřit její správnost. Ze spisového materiálu neplyne ani skutečnost, že by se žalovaný zdržoval na území České republiky v době, kdy měl směnku podepsat. Opatrovník žalovaného se tak domnívá, že došlo k omylu ve směnce. Z námitek rovněž vyplývá, že se opatrovníkovi přes veškerou snahu nepodařilo žalovaného zkontaktovat.

10. Pokud jde o zpochybnění pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce, založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že předmětná námitka byla vznesena opatrovnicí pouze formálně z procesní opatrnosti bez uvedení jakýchkoli konkrétních důvodů. Vzhledem k tomu, že není a ani nemohla být nijak blíže skutkově odůvodněna, nedošlo k přenesení důkazního břemene ohledně pravosti směnky na žalobce. S výše uvedenými závěry se odvolací soud neztotožnil.

11. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, námitky ve vztahu k námitkovému řízení plní (tím, že se jimi zahajuje řízení o námitkách, jehož předmět současně vymezují) obdobnou funkci jako žaloba ve vztahu ke spornému řízení. I v případě námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu proto bude platit, že žalovaný musí v námitkách vylíčit rozhodující skutečnosti, tedy uvést takové údaje, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud (v námitkovém řízení) rozhodnout. Tím bude také jednoznačně (nezaměnitelným způsobem) vymezen skutek (skutky), na jejichž základě žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. např. usnesení ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 29 Cdo 5234/2017). Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet (srov. např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již výše zmiňované usnesení sp. zn. 29 Cdo 4711/2008).

12. V poměrech projednávané věci nelze mít žádné pochybnosti o tom, že žalovaný, který (prostřednictvím svého opatrovníka) založil svou obranu mimo jiné na zpochybnění pravosti svého podpisu na směnce, dostatečně vymezil jak rozsah, v němž směnečný platební rozkaz napadá, tak i důvod, pro nějž odmítá směnku zaplatit (a požaduje směnečný platební rozkaz zrušit). Nelze proto souhlasit se závěrem, že uvedená námitka neobsahuje odůvodnění. V této souvislosti je třeba rovněž zdůraznit, že obsah možných námitek, které může žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnit, není zákonem nijak limitován. Žalovaný proto může založit svou obranu v zásadě na libovolných skutečnostech, z nichž bude dovozovat, že není povinen plnit podle směnky, o jejíž zaplacení v dané věci jde. To samozřejmě platí bez ohledu na to, zda v řízení jedná osobně či prostřednictvím svého (ať již zvoleného či soudem ustanoveného) zástupce. Nelze tedy přisvědčit ani názoru žalobkyně, že shora uvedená námitka účastníkovi, jemuž byl soudem z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník, nenáleží.

13. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně veden nesprávným právním závěrem ohledně uvedené námitky si k jejímu vyhodnocení nezjednal dostatečný podklad v podobě potřebných skutkových zjištění, je odvoláním napadený rozsudek v tomto rozsahu pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. Na soudu prvního stupně bude, aby o námitkách žalovaného znovu rozhodl a vypořádal se též s jeho obranou, že nebyla prokázána pravost jeho podpisu na směnce. Při jejím posouzení vyjde ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, podle něhož popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků, kterými může být pravost sporné listiny prokázána, přičemž povinností soudu je - nabídne-li žalobce i jiné důkazy, které jsou obecně vzato způsobilé uvedenou skutečnost prokázat (např. výpověď svědků, kteří byli podpisu sporné listiny žalovaným přítomni nebo listiny, v nichž se žalovaný k podpisu doznává, popř. z nichž jiným způsobem tento závěr vyplývá, respektive jiné důkazy potvrzující existenci hlavní pohledávky a její zajištění směnkou) - tyto důkazy provést a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.) je hodnotit jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a přitom pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Teprve v situaci, kdy hodnocení provedených důkazů (s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo) soudem vyzní v závěr, že výsledek dokazování pravdivost skutkových tvrzení žalobce (o pravosti podpisu žalovaného) nepotvrdil, bude na místě rozhodnout pro neunesení důkazního břemene v neprospěch žalobce.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).