o zaplacení částky 1 043 330 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze 25. 3. 2022, č. j. 49 Cm 259/2015-140

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci

žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A]

bytem [Adresa žalobce A]

zastoupen advokátem [Jméno advokáta]

sídlem [Adresa advokáta]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného A]., IČ [IČO žalovaného A]

sídlem [Adresa žalovaného A]

zastoupen advokátkou [Jméno advokátky]

sídlem [Adresa advokátky]

o zaplacení částky 1 043 330 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze 25. 3. 2022, č. j. 49 Cm 259/2015-140

tako:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 941,21 Kč.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným, v pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal v platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz č. j. 49Cm 259/2015-20 ze dne 17. 12. 2015 v rozsahu směnečného peníze 526 237,63 Kč s 6% úrokem z částky 1 043 330 Kč od 2. 1. 2014 do 30. 9. 2015 a s 6% úrokem z částky 526 237,53 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 3 478 Kč a v bodě II. výroku ve zbývajícím rozsahu směnečný platební rozkaz zrušil. V bodě III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozsudku směnečným platebním rozkazem soud vyhověl žalobě, jíž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 043 330 Kč s 6 % úrokem z této částky od 2. 1. 2014 do zaplacení, směnečné odměny 3 478 Kč, ze směnky vlastní, vystavené společností [Anonymizováno] na řad [Anonymizováno], s doložkou bez protestu, na směnečnou sumu 1 043 330 Kč, splatné dne 1. 1. 2014, žalovaným avalované. Na žalobce byla směnka převedena indosamentem.

2. Žalovaný ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu namítl, že směnečná pohledávka zanikla ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu v důsledku provedeného zápočtu proti jeho pohledávkám na náhradu škody v celkové výši 1 991 250 Kč. Pohledávku na náhradu škody ve výši 791 250 Kč s přísl., pohledávku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč s přísl. uplatnil u soudu. V řízení, vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 Cm 13/2015 byl dne 16. 12. 2015 vydán vyhovující rozsudek. V rámci zápočtu, provedeného dopisem z 30. 9. 2015, započetl žalovaný proti pohledávce na zaplacení směnečného peníze v plném rozsahu první z citovaných pohledávek a vůči zbývající části směnečné pohledávky na zaplacení směnečného peníze, směnečných úroků do 29. 4. 2015 a směnečné odměny započetl uvedenou pohledávku na náhradu nemajetkové újmy. V důsledku zápočtu směnečná pohledávka v celém rozsahu zanikla.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám tvrzení žalovaného o zániku směnečné pohledávky v důsledku započtení odmítl. Započítávané pohledávky jsou vykonstruované a nepodložené. Jedná se o nejisté pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., které k započtení nejsou způsobilé.

4. Původní rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2016, č. j. 49 Cm 259/2015-59, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti v plném rozsahu, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2014, č. j. 12 Cmo 348/2016- 75 a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení s pokynem vyřešit spornou otázku existence započítávané pohledávky a následně posoudit námitku žalovaného o provedeném zápočtu a jeho účincích a ve věci znovu rozhodnout.

5. Na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, předžalobní výzvou včetně dodejky, listinou žalovaného ze dne 30. 9. 2015 označenou vyjádření k předžalobní upomínce z 1. 9. 2015, dopisem žalobce ze dne 16. 10. 2015, žalobou ze spisu vedeného u téhož soudu sp. zn. 11 Cm 13/2015 a rozsudkem v této věci) soud zjistil, že předmětnou směnku vlastní č. 7/5255/1832 vystavila dne 10. 7. 2007 společnost [Anonymizováno] na řad [Anonymizováno], na směnečnou sumu 1 043 330 Kč, s doložkou bez protestu, se splatností dne 1. 1. 2014. Žalovaný směnku podepsal jako aval za výstavce. Žalobce, který směnku nabyl indosamentem, následně žalovanému dne 1. 9. 2015 zaslal předžalobní výzvu k její úhradě. Žalovaný dne 30. 9. 2015 v reakci na předžalobní výzvu sdělil žalobci, že vůči směnečné pohledávce započítává vůči žalobci jako ručiteli společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno]svoji pohledávku na náhradu škody ve výši 791 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 4. 2015 do zaplacení, pohledávku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 4.2015 do zaplacení a pohledávku na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 80 344 Kč a DPH s tím, že ad 1) pohledávku na náhradu škody započítává proti směnečné jistině, pohledávku na náhradu nemajetkové újmy proti směnečné jistině v rozsahu, v jakém nebyla uhrazena zápočtem ad 1), pohledávku na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu zbylém po zápočtu ad 2) proti směnečné odměně a ve zbývajícím rozsahu zbylém po zápočtu ad 3) proti směnečnému úroku. Žalobce dopisem ze dne 16. 10. 2015 zápočet odmítl s odůvodněním, že žalovaným započítávané pohledávky má za neurčité a nejisté a proto nezpůsobilé započtení. Ze spisu sp. zn. 11 Cm 13/2015 soud zjistil, že v tomto řízení se žalovaný domáhal náhrady škody ve výši 791 250 Kč a náhrady újmy ve výši 1 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení vůči společnosti [Anonymizováno]. a žalobci. Rozsudkem ze dne 8. 4. 2021 č. j. 11 Cm 13/2015-508, který je v právní moci, soud uložil žalovaným tj. společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zaplatit společně a nerozdílně společnosti [Anonymizováno] částku 500 000 Kč s přísl., ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Podle odůvodnění byla přiznána pouze část žalované pohledávky na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč s přísl., kterou soud shledal oprávněnou. Tento rozsudek byl ve věci samé následně potvrzen v odvolacím řízení rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č. j. 15 Cmo 10/2021-554.

6. Právní poměry účastníků soud posoudil podle zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) a občanského soudního řádu.

7. Spornou směnku posoudil jako platnou směnku vlastní, z níž žalobci vůči žalovanému jako avalistovi za výstavce vznikl dle čl. I § 48 nárok na úhradu postihových práv v rozsahu směnečného peníze, směnečného úroku a směnečné odměny.

8. Při posouzení důvodnosti námitky zániku směnečné pohledávky v důsledku provedeného zápočtu pohledávek žalovaného proti této směnečné pohledávce vyšel soud z § 1982 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z rozsudku ve věci sp. zn. 11 Cm 13/2015, jímž bylo rozhodnuto o pohledávkách žalovaného za žalobcem, započtených proti pohledávce ze sporné směnky. Dovodil, že se jedná o splatné peněžité pohledávky obou účastníků, které nejsou neurčité či nejisté a jsou způsobilé k započtení. S ohledem na to, že žalovaný v zápočtu ze dne 30. 9. 2015 určil, že započítává nejprve na jistinu a k 30. 9. 2015, činil dluh žalobce vůči žalovanému z titulu náhrady škody včetně úroku z prodlení částku 517 092,47 Kč, zápočtem k tomuto datu směnečná pohledávka na jistině v uvedeném rozsahu zanikla, a proto v odpovídajícím rozsahu soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil. Ve zbývajícím rozsahu jej ponechal v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu s odůvodněním, že míra jejich úspěchu v řízení je srovnatelná.

9. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním ve výrocích I. a III. Vytkl soudu, že procesně pochybil, pokud nevyhověl jeho opětovnému návrhu na přerušení řízení. Soud prvního stupně po zrušení původního rozsudku v návaznosti na závěry odvolacího soudu, který ponechal na soudu prvního stupně, zda existenci započítávané pohledávky sám posoudí jako prejudiciální otázku nebo zda řízení přeruší, rozhodl o přerušení řízení do pravomocného ukončení řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 11 Cm 13/2015, jehož předmětem je započítávaná pohledávka. Dalšímu návrhu na přerušení řízení, podanému žalovaným dne 6. 2. 2022 v návaznosti na dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č. j. 15 Cmo 10/2021-554, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v odkazované věci sp. zn. 11 Cm 13/2015, soud prvního stupně nevyhověl. Postup soudu prvního stupně, který návrh na přerušení řízení zamítl a rozhodl, že v přerušeném řízení se pokračuje, žalovaný považuje za nesprávný. Jednak stále probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci, jednak přerušení řízení je odůvodněno zásadou hospodárnosti a účelnosti. Není-li řízení přerušeno, je žalovaný vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům, neboť jeho případná pohledávka vůči žalobci, který je ve výkonu trestu odnětí svobody pro závažnou trestnou činnost, nebude v budoucnu vymahatelná. Dále vytkl soudu, že nesprávně posoudil okamžik zániku vzájemně započítávaných pohledávek. K zániku dochází nikoliv ke dni kompenzačního úkonu, ale se zpětnou účinností k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení, resp. staly se splatnými. Směnečná pohledávka žalobce byla splatná 2. 1. 2014. Pohledávka žalovaného na náhradu škody se tak stala splatná nejpozději podáním příslušné žaloby, tj. k 29. 4. 2015. Z uvedeného data vychází i rozsudek Městského soudu ve věci sp. zn. 11 Cm 13/2015. K zániku pohledávek tedy došlo k 29. 4. 2015, nikoliv k 30. 9. 2015, jak dovodil soud prvního stupně.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

11. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Shodně se soudem prvního stupně předmětnou směnku shledal platnou směnkou vlastní, obsahující všechny zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ. Žalobci z této směnky vůči žalovanému jako avalistovi za výstavce směnky dle čl. I § 75, §78 odst. 1, 28,30-32 a 48 ZSŠ vznikly nároky na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv.

13. Základem námitkové obrany žalovaného bylo tvrzení o zániku směnečné pohledávky v důsledku jednostranného zápočtu jeho pohledávky proti směnečné pohledávce žalobce.

14. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný jednostranně započetl své pohledávky na náhradu škody proti směnečné pohledávce žalobce dopisem ze dne 30. 9. 2015. Soud prvního stupně správně dovodil, že směnečně právní vztahy účastníků se řídí zákonem směnečným a šekovým, právní vztahy účastníků, související se započítávanou pohledávkou se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( dále jen obč. zák.), který je zákonem subsidiárně aplikovatelným pro celé soukromé právo ve všech aspektech, o nichž speciální soukromoprávní předpisy nestanoví od občanského zákoníku odchylky ( § 9 obč. zák.). Započtení pohledávek jako jeden ze zákonem upravených způsobů zániku závazku je upraveno v § 1982 až 1991 cit. zák. Podle § 1982 obč. zák. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem, které nejsou nejisté nebo neurčité (§ 1987) a jejichž započtení není zákonem zakázáno (§ 1988). Musí se jednat o pohledávky vzájemné, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé pohledávky a naopak.

15. Jsou-li splněny všechny náležitosti jednostranného započtení jako právního úkonu i zákonné předpoklady započtení, je úkon započtení platný a účinný okamžikem, kdy dojde druhému účastníku. Účinek zániku závazku v rozsahu, ve kterém se pohledávky kryjí, nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení. O žalovaným započítávaných (a žalobcem zpochybněných) pohledávkách na náhradu škody ve výši 791 250 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč s přísl. bylo v řízení, vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 Cm 13/2015, rozhodnuto rozsudkem ze dne 8. 4. 2021, č. j. 11 Cm 13/2015-508, následně potvrzeným odvolacím soudem. Z celkové výše žalobou uplatněných nároků bylo žalobě vyhověno jen v rozsahu části pohledávky na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč s přísl. Rozsudkem tak byla pravomocně vyřešena prejudiciální otázka rozsahu oprávněnosti pohledávky na náhradu škody způsobené podáním nedůvodného insolvenčního návrhu, uplatněné společností [Anonymizováno] vůči [Anonymizováno] a společnosti [Anonymizováno]. Právě a jen v rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno, se jednalo o pohledávku způsobilou k započtení a jen v tomto rozsahu, v němž se kryla s pohledávkou ze směnky, směnečná pohledávka v důsledku zápočtu zanikla k 29. 4. 2015, kdy obě vzájemně započítávané pohledávky byly splatné. Zbývající část žalovaným započítávaných pohledávek na náhradu skutečné škody a nemajetkové újmy, které byly shora citovaným, pravomocným rozsudkem zamítnuty, představuje pohledávky nezpůsobilé k započtení. V rozsahu, v němž byly tyto pohledávky započteny žalovaným vůči směnečné pohledávce žalobce, směnečná pohledávka ze sporné směnky nezanikla a soud správně směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.

16. Odvolání žalovaného v rozsahu, v němž se zakládá na tvrzení o zásadním procesním pochybení soudu prvního stupně při zamítnutí opakovaného návrhu žalovaného na přerušení řízení, neshledal odvolací soud důvodné. Předpoklady, za nichž může soud řízení ve věci přerušit, upravuje ustanovení § 109 o. s. ř. Zákon v tomto ustanovení rozlišuje mezi povinným (obligatorním) a fakultativním (možným, nikoliv povinným) přerušením řízení. Podle odstavce 1 písm. b) citovaného ustanovení je soud povinen řízení přerušit, jestliže jeho rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit. Přerušit je také může dle odstavce 2 písm. c) o. s. ř. citovaného ustanovení, jestliže probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, případně pokud k takovému jinému řízení dal soud podnět, přičemž se jedná o otázku, kterou si soud jinak jako otázku prejudiciální může vyřešit sám. Uvedené ustanovení tedy dává soudu možnost řízení přerušit, dovodí-li, že jsou splněny zákonné podmínky pro tento postup.

17. Odvolací soud přihlédl zejména k tomu, že řízení ve věci, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 Cm 13/2015 bylo již pravomocně skončeno. Podáním mimořádného opravného prostředku nedochází k suspenzi právní moci napadeného rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že postupu soudu prvního stupně, který dle § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 15 Cmo 10/2021-554 ze dne 18. 11. 2021, jímž byl v odvolacím řízení přezkoumán rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 11 Cm 13/2015-508, nelze vytknout pochybení. Rozhodnutí soudu o pokračování v přerušeném řízení a následné zamítnutí opakovaného návrhu žalovaného na přerušení řízení není vadou řízení, která by ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a byla by důvodem pro zrušení rozsudku podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

18. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za 1 úkon právní služby ve výši 10 420 Kč dle § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ( účast na jednání před odvolacím soudem), 1 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., jízdného vlakem na trase Ostrava- Praha a zpět ve výši 1 281 Kč a náhrady DPH, celkem 16 941,21 Kč.