o zaplacení směnečného peníze ve výši 6 163 554 Kč s postižními právy, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2021, č. j. 47 Cm 128/2018-120,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. 1. 2019, č. j. 47 Cm 128/2018-27 a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 202 190,50 Kč.

2. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný podal proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž učinil nesporným avalování směnek s tím, že všechny byly uhrazeny. Na směnku vystavenou dne 31. 12. 2014 na částku 2 500 000 Kč (dále jen „Směnka 1“) byla na účet žalobce zaslána částka 2 500 000 Kč dne 9. 5. 2016. Směnky vystavené dne 31. 12. 2014 na částku 3 000 000 Kč (dále jen „Směnka 2“) a dne 22. 4. 2015 na částku 2 213 554 Kč (dále jen „Směnka 3“) byly uhrazeny postupnými platbami na účet žalobce (dne 7. 11. 2017 částka 1 400 000 Kč a 2 500 000 Kč, dne 9. 1. 2018 částka 500 000 Kč, dne 29. 1. 2018 částka 300 000 Kč, dne 21. 2. 2018 částka 250 000 Kč). Dne 24. 4. 2018 uhradil výstavce směnek na účet žalobce částku 500 000 Kč. Celkem byla žalobci uhrazena částka 5 450 000 Kč, v níž jsou zahrnuty i požadované úroky za prodlení s úhradou směnečného dluhu. Zbytek úroků byl uhrazen v několika hotovostních platbách. Oproti dluhu ze Směnky 3 dostal žalobce do užívání osobní automobil [Anonymizováno] s tím, že společnost bude auto splácet a následně jej odprodá žalobci za 1 Kč. Žalobce měl po obdržení vozidla Směnku 3 vrátit výstavci, což neučinil. Směnky jsou neplatné pro použití dvou různých jazyků; slovo „efektivně“ je cizí slovo.

3. Žalobce uvedl, že na Směnku 1 nebylo dosud uhrazeno 950 000 Kč, na Směnku 2 a Směnku 3 nebylo uhrazeno ničeho. Částky uváděné žalovaným byly úhradami na jiné jím avalované směnky. Tvrzení o předání vozidla jsou nekonkrétní, žádný automobil mu odprodán nebyl. Slovo „efektivně“ je slovem českým a spisovným.

4. Soud po provedeném dokazování ponechal rozsudkem č. j. 47 Cm 128/2018-56 směnečný platební rozkaz v platnosti a žalobci přiznal náhradu nákladů námitkového řízení. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 12 Cmo 340/2019-89 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu, že dne 19. 3. 2019 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurz. K jednání, které bylo nařízeno na den 5. 11. 2021 poté, co byl konkurz na žalovaného zrušen, se žalovaný bez omluvy nedostavil; bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

5. Usnesením Okresného súdu Bratislava I. ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 80dK/51/2019 byl na majetek žalovaného vyhlášen konkurz a rozhodnuto, že se žalovaný zbavuje všech dluhů, které mohou být upokojené pouze v konkursu anebo splátkovým kalendářem, a to v rozsahu v jakém nebudou upokojené v konkursu. V odůvodnění je uvedeno, že podle § 166b odst. 1 ZKR se za nevymahatelnou vůči dlužníkovi v případě oddlužení považuje pohledávka ze směnky, pokud byla dlužníkem podepsána před rozhodujícím dnem. Soud postupoval podle článku 19 odst. 1 a 32 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení (dále jen Nařízení) a § 66a odst. 1, § 66b, § 66f, § 66g a § 166e odst. 2 z.č. 7/2005 Z.z., o konkurze a reštrukturalizácii a o změně něktorých zákonov (dále jen ZKR) a uzavřel, že žalobou byly vůči žalovanému uplatněny pohledávky ze směnek, které avaloval přede dnem, kdy byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Šlo tedy o pohledávky, které se v případě oddlužení považovaly za nevymahatelné, a proto nemohly být uspokojené v konkursu. Zrušením konkursu na žalovaného a tím i oddlužení, pominula fikce nevymahatelnosti žalovaných pohledávek, která byla zákonem stanovena pouze pro účely konkursního řízení, resp. oddlužení. Věcnému projednání námitek tak nic nebránilo.

6. Po provedeném dokazování (prvopisem směnek, fotokopiemi tří směnek, výpisů z účtů předložených žalovaným, výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], listinou označenou „Prezentace směnek“ a potvrzením) soud uzavřel, že směnky jsou psané v českém jazyce a splňují náležitosti požadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.) pro platnou směnku vlastní. Námitka neplatnosti směnek je nedůvodná, protože náležitosti platné směnky jsou ve všech třech směnkách zachyceny v českém jazyce. Doložka „efektivně“ u vyjádření směnečné sumy slovy není povinnou náležitostí platné směnky a svým obsahem žádnou z těchto náležitosti nečiní neurčitou, nesrozumitelnou či ji neeliminuje. Jedná se o příslovce vytvořené z přídavného jména efektivní, jež je měkkým, sklonným přídavným jménem vytvořeným z podstatného jména efekt, které je synonymem slova „účinek“. Uvedené slovo je součástí českého jazyka, nejedná se o cizojazyčný výraz.

7. Směnky, z nichž žalobce uplatnil nárok v tomto řízení, stejně jako fotokopie směnek předložených žalobcem, prokazují, že zajišťovaly půjčku žalovanému a jejich výstavce měl povinnost je zaplatit v bydlišti žalobce. Z uvedeného plyne, že kterýkoli den, kdy se žalobce v době ode dne vystavení směnek do jednoho roku ode dne jejich vystavení, zdržoval ve svém bydlišti, je dnem, kdy byly směnky předloženy k placení. Je na výstavci směnky vlastní, splatné na viděnou v bydlišti remitenta, aby se dostavil do bydliště remitenta do jednoho roku ode dne vystavení směnky a svůj směnečný závazek splnil. K jeho splnění nemusí být remitentem nijak vyzýván. Ostatně námitka nepředložení směnek výstavci k placení nebyla uplatněna. Tvrzení žalobce, že částky žalovaným zmíněné byly platbami na jiné směnky, žalovaný nijak neoponoval. Soud tak má za prokázané, že jak předmětné směnky, tak směnky, na něž žalobce provedené platby dílem započetl, byly splatné. Na uvedeném závěru nemění ničeho skutečnost, že žalovaný dne 25. 1. 2017 podepsal, že mu směnky byly jako rukojmímu prezentovány k zaplacení. Směnka vystavená dne 31. 12. 2013 na 1 400 000 Kč byla splatná nejpozději dne 31. 12. 2014, směnka vystavená dne 16. 10. 2014 na 2 500 000 Kč byla s ohledem na poznámku v ní učiněnou splatná nejpozději dne 31. 12. 2014 a směnka vystavená dne 20. 10. 2014 na 2 500 000 Kč byla splatná nejpozději dne 20. 10. 2015. Všechny tyto směnky byly splatné před dnem vystavení a splatnosti směnek, z nichž žalobce v tomto řízení uplatnil svůj směnečný nárok. Výpisy z účtů uvedených shora prokazují, že platby poukazované žalovaným jako platby na směnku nebyly označeny tak, že je jimi hrazen směnečný závazek, případně směnkami zajištěný závazek, tj. půjčka žalovaného. Pokud tyto platby vzal žalobce jako platby na směnky vystavené a splatné přede dnem vystavení a splatnosti sporných směnek, neshledal soud námitky žalovaného nedůvodné.

8. Námitka týkající se osobního vozidla neobsahuje dostatečný rozsah konkrétních skutkových tvrzení, která by zpochybňovala existenci směnečné povinnosti výstavce a rukojmího z jedné ze směnek. Žalovaný žádné tvrzení ve vztahu k zajištěnému závazku neučinil, neuvedl, kdy a proč byla učiněna dohoda o užívání vozidla, ani kdy a proč by měla být jedna ze směnek vrácena. Tuto námitku soud proto hodnotil jako neodůvodněnou.

9. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 77 odst. 1, čl. I § 34, čl. I § 38 odst. 1 a čl. I § 40 odst. 3 z. s. š. Soud neprovedl důkaz výslechem účastníků a výslechem svědka, protože skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti námitek byly prokázány jinými provedenými důkazy. Nadto výše provedených plateb a datum jejich realizace nebyla otázkou spornou, sporným zůstalo, na jaké směnky bylo placeno. Osoba svědka nadto nebyla v námitkách blíže specifikována.

10. S ohledem na závěr o nedůvodnosti či neodůvodněnosti námitek ponechal soud směnečný platební rozkaz v celém rozsahu platnosti. Náhradu nákladů námitkového řízení přiznal úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

11. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jej zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozhodnutí změnit a „námitkám žalovaného v celém rozsahu vyhovět“. Uvedl, že nárok žalobce neuznává, protože je s ohledem na § 166b odst. 1 písm. c) ZKR nevymahatelný. Usnesením ze dne 18. 3. 2019, kterým byl na majetek žalovaného prohlášen konkurz, byl žalovaný současně zbaven všech dluhů, které mohou být uspokojeny v konkurzu nebo splátkovým kalendářem v rozsahu, v jakém nebudou uspokojeny v konkurzu. Za nevymahatelné vůči žalovanému se v případě oddlužení považuje pohledávka ze směnky, pokud byla dlužníkem podepsána před rozhodujícím dnem. Konkurz na majetek žalovaného byl sice zrušen dne 1. 8. 2020, nicméně pohledávky ze směnek zůstaly nevymahatelné.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že konkurz na žalovaného byl zrušen z důvodu, že konkurzní podstata nepokryje náklady konkurzu. Poukázal na právní úpravu soudem prvního stupně v rozsudku citovanou s tím, že bylo-li oddlužení včetně konkurzu zrušeno, nemůže usnesení ze dne 18. 3. 2019 vyvolávat žádné další právní účinky, a to i s ohledem na to, že žalovaný se zbavuje všech dluhů pouze v rozsahu, v jakém tyto dluhy nebudou uspokojeny v konkurzu. V insolvenčním řízení nebyly uspokojeny žádné závazky, a proto žalovaný nemůže být od jejich úhrady osvobozen. Žalobcem přihlášená pohledávka nadto byla tzv. nedotknutelná pohledávka podle § 166c odst. 1 písm. a) ZKR. Žalobce se ztotožňuje i s hodnocením námitek žalovaného ze strany soudu prvního stupně.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a shledal odvolání žalovaného nedůvodným. Jednal přitom v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

15. Z Výpisu z registra úpadcov Slovenské republiky bylo zjištěno, že na majetek žalovaného byl Okresným súdem Bratislava I pod č. 80dK/61/2019 vyhlášen dne 19. 3. 2019 konkurz, čímž došlo k přerušení řízení (článek 18 Nařízení). Poté, co byl konkurz ke dni 1. 8. 2020 zrušen, pokračování v řízení nic nebránilo.

16. Žalovaný založil své odvolání výhradně na tom, že pohledávky ze směnek zůstaly s ohledem na usnesení soudu, vydané v rámci insolvenčního řízení, nevymahatelné. Odvolání je ve sporném řízení vybudováno na systému neúplné apelace, což znamená, že skutečnosti a důkazy uplatňují účastníci zásadně v řízení před soudem prvního stupně; v odvolacím řízení mohou být skutečnosti a důkazy před soudem prvního stupně neuvedené uplatněny pouze výjimečně, za podmínek stanovených v § 205a odst. 1 o. s. ř., které nadto ve směnečném (námitkovém) řízení podléhají tzv. zásadě koncentrace, o níž byl žalovaný řádně poučen ve směnečném platebním rozkazu. Z této zásady vyplývá, že v námitkovém řízení se mohl soud prvního stupně zabývat jen těmi tvrzeními o rozhodných skutečnostech, které žalovaný vylíčil ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Totéž platí pro odvolací soud v rámci jeho přezkumné činnosti. Protože obrana žalovaného uplatněná v rámci odvolání byla obranou ve včasných námitkách neuvedenou, odvolací soud se jí nezabýval a ani zabývat nemohl. To však nebrání, aby shodnou obranu žalovaný uplatnil v případném řízení o výkon rozhodnutí či řízení exekučním.

17. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že žalobce uplatnil právo ze třech platných směnek vlastních, z nichž mu vznikl dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnými odměnami (čl. I § 48 z. s. š.). Námitka neplatnosti směnek v důsledku použití dvou různých jazyků ve směnkách, přičemž jeden z jazyků je představován použitým slovem „efektivně“, byla správně posouzena jako nedůvodná. Slovo „efektivně“ není slovem cizojazyčným, nýbrž slovem převzatým, což je slovo, které je převzato ze zdrojového (cizího) jazyka a začleněno do slovníku jazyka přebírajícího (v daném případě českého), aniž by bylo přeloženo.

18. Vzhledem k tomu, že na sporných směnkách není vyznačena splatnost, jde o směnky vystavené na viděnou (čl. I § 33 z. s. š.). Směnky splatné na viděnou jsou splatné při předložení, k němuž musí dojít do jednoho roku od data vystavení (čl. I § 34 odst. 1 z. s. š.). Z čl. I § 34 odst. 1 z s. š. sice vyplývá, že majitel směnky splatné na viděnou má možnost předložit ji výstavci (směnečnému rukojmí se nepředkládá) v roční lhůtě, nicméně s marným uplynutím této lhůty není spojena ztráta práv majitele směnky vůči přímým dlužníků (čl. I § 53 odst. 1 ve spojení s čl. I § 77 odst. 1 z. s. š.). Přímým dlužníkem není přitom jen výstavce, ale i směnečný rukojmí, tj. žalovaný. Jestliže tedy nezaniklo právo majitele směnky proti směnečnému rukojmí, stalo se splatným posledním dnem zákonné lhůty pro předložení směnky výstavci, tj. dne 31. 12. 2015, resp. 22. 4. 2016 (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 806/2010).

19. Správně soud prvního stupně posoudil i námitku žalovaného o ponechání vozidla do užívání žalobce oproti dluhu ze směnky ve výši 2 213 554 Kč jako neodůvodněnou. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, které se podáním námitek neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost (na rozdíl od podání odporu proti platebnímu rozkazu). Důsledkem toho je, že v námitkovém řízení může soud rozhodnout pouze o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebo jeho zrušení. Účelem námitkového řízení je posoudit, zda byl či nebyl směnečný platební rozkaz vydán po právu. To vyžaduje, aby žalovaný v zákonem stanovené lhůtě vylíčil skutek, na němž svou obranu staví, a to zcela konkrétně a nezaměnitelně s jiným skutkem. Jak plyne z obsahu spisu, o koncentrační zásadě formulované v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný ve směnečném platebním rozkazu poučen. Obsahem námitek však není vylíčení obsahu směnečné smlouvy, která by měla vymezovat podmínky užívání vozidla a jejich spojitost s následným zánikem povinnosti směnku vystavenou dne 22. 4. 2015 na částku 2 213 554 Kč zaplatit.

20. Konečně se odvolací soud ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal, že by dvě směnky vystavené dne 31. 12. 2014 na částku 2 500 000 Kč a 3 000 000 Kč byly zaplaceny. Žalovaným předložené výpisy z účtu prokazují, že z účtu vedeného na jeho jméno odešly dne 7. 11. 2017 dvě platby ve výši 1 400 000 Kč a 2 500 000 Kč na protiúčet [č. účtu] s názvem [právnická osoba] Tímto samotným důkazem však nelze mít za prokázané, že šlo o platby na předmětné směnky, když absentuje jakákoliv zpráva pro příjemce o důvodu platby. Pokud jde o další platby žalovaným dále v námitkách uváděné v celkové výši 1 550 000 Kč (čtyři platby po 500 000 Kč, 300 000 Kč, 250 000 Kč a 500 000 Kč), jejich zaplacení žalobce nepožadoval a tudíž bylo nadbytečné k nim důkazy předložené žalovaným provádět (viz obsah předžalobní výzvy ze dne 30. 11. 2018). Žalovaným předloženými výpisy z účtu však nelze mít za prokázanou jeho námitku, že „dlužná částka ze směnky 1 ve výši 2 500 000 Kč byla zaslána z mého účtu na účet žalobce dne 9. 5. 2016“. Je pravdou, že uvedeného dne byla odúčtována platba ve výši 2 500 000 Kč, avšak nikoliv z účtu žalovaného, ale z účtu vedeného na Janu Jusnovou. Pominul-li by odvolací soud tuto nepřesnost, nelze již pominout, že uvedený důkaz neprokazuje účel platby z důvodů, které již byly uvedeny shora. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostavil k jednání, vzdal se dobrovolně práva být soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti svá námitková tvrzení prokázat (povinnost důkazní) včetně následků nesplnění této povinnosti (břemeno důkazní), což umožňuje přijmout závěr shora prezentovaný, že žalovaný ohledně námitky zaplacení směnek důkazní břemeno neunesl.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 80 731,20 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 66 120 Kč (2 úkony x 33 060 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 13. 4. 2022) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 14 011,20 Kč.