o žalobu na povolení obnovy, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2020, č. j. 39 Cm 222/2015-254,

1. V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně rozhodl o opravě usnesení ze dne 8. 10. 2020, č. j. 39 Cm 222/2015-249 ve všech jeho částech týkajících se procesního označení účastníků tak, že toto usnesení (celý jeho text) do výroku přenesl. Uvedl, že žalobce po doručení opravovaného usnesení navrhl jeho opravu, neboť účastníci byli nesprávně označeni, resp. žalobce byl označen jako žalovaný a žalovaný jako žalobce. Soud postupoval podle § 164 o. s. ř. a provedl opravu.

2. Žalobce napadl usnesení včasným odvoláním a uvedl, že absentuje rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a žádá o jejich náhradu.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že usnesení není správné, byť z jiných než žalobcem uváděných důvodů.

4. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001 uvedl, že „ Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, má být opravným usnesením ve smyslu § 164, věty druhé, o. s. ř. zhojena pouze ta část výroku opravovaného rozhodnutí, která je postižena chybou v psaní, v počtech nebo jinou zřejmou nesprávností. V případech chyb v psaní by z výroku opravného usnesení mělo být zřejmé, která ze zkomolených, zaměněných nebo vynechaných částí textu se jím opravuje. Smyslu zákona odporuje, jestliže soud pro chybu v psaní, která se týká jen části výroku opravovaného rozhodnutí, ve výroku opravného usnesení uvede celý opravovaný výrok rozhodnutí, aniž by bylo zřejmé, čeho se oprava týká. Začíná-li v důsledku vydání opravného usnesení znovu běžet lhůta k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí nebo jeho opravené části, musejí být účastníci řízení též znovu poučeni o možnosti podat v příslušné lhůtě proti opravenému (výroku) rozhodnutí odvolání. Jestliže se tak nestane, je poučení o odvolání obsažené v opravném usnesení neúplné a tudíž i nesprávné“.

5. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

6. Z citovaného ustanovení vyplývá, že při opravě usnesení se opravují chyby v psaní, v počtech i jiné zjevné nesprávnosti. Z výroku opravného usnesení musí být zřejmé, co je předmětem opravy, resp. jaký konkrétní „nesprávný“ text je opravován a jak tento správně zní. Pokud soud prvního stupně opravu pojal tak, že do výroku opravného usnesení uvedl celý text opravovaného usnesení (od záhlaví až po uvedení jména a příjmení soudce), aniž by bylo z výroku zřejmé, čeho konkrétně se oprava týká, odporuje takový postup zákonu. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 odst. 1 písm. a) zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně posoudí, který konkrétní text je třeba pro jeho nesprávnost opravit, přičemž bude mít na paměti závěry přijaté dovolacím soudem ve shora citovaném usnesení.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v opravovaném usnesení. Žalobcem vytýkaná absence nákladového výroku není opodstatněná.