o zaplacení 3 369 669 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 1. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2025, č. j. 13 Cm 183/2023-78,

1. Soud prvního stupně výše označeným usnesením zastavil odvolací řízení o odvolání žalované 1. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 13 Cm 183/2023-47 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 1. proti sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalovaná nesplnila povinnost zaplatit soudní poplatek za podané odvolání, a to ani na základě dodatečné výzvy doručené jí po právní moci usnesení, kterým žalované 1. nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, když žádosti žalované 1. o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku nebylo vyhověno. Soud prvního stupně proto podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1. včas odvolání. Namítala, že zastavením odvolacího řízení bylo žalované č. 1 nedůvodně odepřeno právo na soudní ochranu. Řízení nelze zastavit podle § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma. Takovou situaci lze podle názoru žalované č. 1 spatřovat v projednávané věci v tom, že by nabylo právní moci rozhodnutí ukládající jí uhradit žalovanou částku, aniž by mohly být projednány důvodné výhrady žalované 1. proti takovému rozhodnutí.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí krajského soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., jakož přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

6. Podle § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.

7. Z obsahu spisu se podává, že rozsudkem soudu prvního stupně byl vůči žalované 1. ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, č. j. 13 Cm 183/2023-11, tento rozsudek napadla žalovaná č. 1 včasným odvoláním. Soud prvního stupně vyzval žalovanou 1. usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. 13 Cm 189/2023-56 (dále jen „výzva k zaplacení soudního poplatku“), k zaplacení soudního poplatku z odvolání podle položky 22 bodu 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, a to ve výši 169 046 Kč do 15 dnů od doručení této výzvy. Žalovaná 1. následně požádala o osvobození od soudních poplatků, jež jí nebylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 9. 2024, č. j. 13 Cm 183/2023-63, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze 22. 1. 2025, č. j. 12 Cmo 199/2024-71, přiznáno, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2025. Žalovaná 1. byla k zaplacení soudního poplatku opětovně vyzvána usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 13 Cm 183/2023-73, které bylo žalované 1. doručeno dne 21. 2. 2025 prostřednictvím datové schránky jejího zástupce. Žalovaná 1. v průběhu lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání požádala o její prodloužení, soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 3. 2025, č. j. 13 Cm 183/2023-76, žádosti nevyhověl, toto usnesení nabylo právní moci 17. 3. 2025. Žalovaná 1. soudní poplatek z odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatila, v žádném z podání obsažených ve spise (vyjma nyní projednávaného odvolání) netvrdila existenci důvodu pro postup podle § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích.

8. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, když odvolací řízení o odvolání žalované 1. zastavil.

9. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně toho, že podáním žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku se běh této lhůty nepřerušuje a taková žádost nezpůsobí „zrušení“ výzvy k zaplacení soudního poplatku. Není tedy třeba vydat novou výzvu s novou lhůtou k zaplacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 761/2023).

10. Soud prvního stupně tedy správně vyhodnotil, že lhůta pro zaplacení soudního poplatku skončila žalované č. 1 dnem 10. 3. 2025, přičemž do této doby žalovaná č. 1 nesdělila žádnou okolnost ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích. To učinila až v nyní projednávaném odvolání, tedy opožděně, proto k takové námitce odvolací soud nepřihlíží. Pro úplnost odvolací soud dodává, že již jen ze samotného tvrzení žalované 1. bez dalšího plyne, že i kdyby byly jí uvedené okolnosti uplatněny včas, nebyly by relevantní co do možnosti použít jí odkazované zákonné ustanovení. „Hrozba“ zaplacení dluhu totiž existuje vůči žalovanému/dlužníku vždy, když své závazky nehradí dobrovolně, řádně a včas.

11. Pokud tedy žalované 1. uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku dnem 10. 3. 2025 a soudní poplatek z odvolání do uvedeného data nezaplatila, nesplnila včas svou poplatkovou povinnost, což je důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. V případě tohoto zákona jde o speciální právní úpravu, která navíc striktně stanoví, že se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží, o což se ostatně žalovaná 1. ani nepokusila. Na situaci žalované č. 1 pak, z důvodů uvedených shora, nedopadá žádná z výjimek stanovených v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích.

12. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, avšak žádné náklady jí nevznikly.