o zaplacení 79 823,23 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaných 2) a 4) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2023, č. j. 37 Cm 28/2022-69

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením změnil jím vydané usnesení ze dne 31. května 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-26 tak, že se řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 4) nevylučuje k samostatnému řízení (výrok I.), zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 29. dubna 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-14 ve vztahu k žalované 2/ (výrok II.), zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) a 4) (výrok III.) a uložil žalovaným 2) a 4) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 37 401 Kč s tím, že plněním žalované 3) podle bodu d) výroku směnečného platebního rozkazu ze dne 29. dubna 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-24 zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 2) a 4). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shora označeným směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě o zaplacení směnečného peníze ve výši 79 823,23 Kč s příslušenstvím a odměnou. Vůči žalovanému 1) byl směnečný platební rozkaz zrušen a řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 37 Cm 28/2022-52. Žalovaná 2) podala proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. Vůči žalované 3) nabyl směnečný platební rozkaz právní moci. Vůči žalovanému 4) byl směnečný platební rozkaz zrušen a řízení bylo ve vztahu k němu vyloučeno k samostatnému projednání. Protože žalobkyně vzala podáním ze dne 23. 2. 2023 žalobu vůči žalovaným 2) a 4) zpět z důvodu, že žalovaná 3) pohledávku zcela uhradila, soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že řízení o důvodně podaném návrhu bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby z důvodu, že žalovaný uhradil dlužnou částku. Žalobkyni byla proto přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 4 005 Kč, odměna za šest úkonů právního zastoupení po 4 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k námitkám, další porada s klientem a zpětvzetí), šestkrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč a náhrada DPH ve výši 5 796 Kč.

2. Proti výroku IV. podali žalovaní 2) a 4) včasné odvolání. Žalovaná 2) namítla, že jí bylo dne 27. 4. 2023 doručeno zpětvzetí žaloby, na něž reagovala svým podáním ze dne 22. 5. 2023, které bylo tentýž den doručeno soudu. Následně bylo právní zástupkyni žalované 2) doručeno odvoláním napadené usnesení, které bylo vydáno již dne 19. 5. 2023. Žalovaná 2) je přesvědčena, že popsaným procesním postupem bylo zásadním způsobem zasaženo do jejich procesních práv, neboť se řídila informací uvedenou v předmětné datové zprávě, v této lhůtě (tj. do 30. 5. 2023) se vyjádřila, ve svém podání ze dne 22. 5. 2023 sporovala oprávněnost žádosti žalobce o přiznání náhrady nákladů řízení vůči její osobě a dále sporuje i výši uplatněných nákladů, neboť nedůvodně byl účtován úkon pod bodem V. vyúčtování (další porada s klientem přesahující 1 hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) AT). Soud prvního stupně neměl mimo to postupovat podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., ale bylo na místě aplikovat ust. § 150 o. s. ř. a žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalované 2) nepřiznat. Žalovaná 2) setrvává na svém stanovisku, že předmětnou směnku nepodepsala, což vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět před prvním jednáním ve věci, neměla možnost prokázat. Považuje za nespravedlivé, aby jí byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Je starobní důchodkyní, v tomto roce dovrší 80 let. Její zdravotní stav je velmi nepříznivý a je odkázána na pravidelnou pomoc svého syna. Již ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků, o níž soud v důsledku vydání napadeného usnesení nerozhodl, osvědčila, že nevlastní žádný majetek významnější hodnoty. Je proto přesvědčena, že vůči její osobě mělo být postupováno podle ust. § 150 o. s. ř., neboť na její straně jsou okolnosti zvláštního zřetele hodné, které by měly vést soud při úvaze o přiznání náhrady nákladů řízení k dosažení individuální spravedlnosti na straně žalované 2). Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení vůči žalované 2) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

3. Žalovaný 4) ve svém odvolání odkázal na vyúčtování nákladů řízení právním zástupcem žalobkyně ze dne 23. 2. 2023 a namítl, že rozporuje náhradu nákladů řízení dle písm. a) odst. II tohoto výpočtu ve výši 25 800 Kč. Náklady řízení ve výši 20 848 Kč byly dle písm. d) odst. I již započteny do pohledávky a tato pohledávka byla uhrazena. Žalovaný 4) neobdržel informaci, jaké úkony byly do těchto nákladů řízení zahrnuty a má za to, že odměna právního zástupce žalobkyně v bodech a) i. až iv. odst. II (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k námitkám), tj. 4 x 4 300 Kč vč. DPH, již byla zahrnuta do nákladů řízení uvedených pod písm. d) odst. I. a uhrazena. Dále uvedl, že obdržel od právního zástupce žalobkyně kopii e-mailové komunikace mezi tímto zástupcem a žalobkyní, jejíž rozsah neodpovídá délce porady s klientem přesahující jednu hodinu. Navrhuje proto tento úkon „nezapočítat“. Žalovaný 4) souhlasí s náhradou poloviny nákladů řízení uvedených v bodu b) a c) odst. II s tím, že druhá polovina bude hrazena žalovanou 2), neboť posledních 12 let s ní není v žádném kontaktu a je vyloučena možnost jejich dohody o společné úhradě nákladů řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

5. V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 79 823,23 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené dne 31. 7. 2006 žalovaným 1) a avalované žalovanými 2) – 4). Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-14, proti němuž podala žalovaná 2) včasné námitky. Uvedla v nich předně, že předmětnou směnku nepodepsala, dále, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím oprávnění a konečně, že žalovaná 3) směnečnou sumu uhradila. Usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 37 Cm 28/2022-24 byl směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 4) zrušen pro jeho nedoručení těmto žalovaným. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2023, č. j. 37 Cm 28/2022-52, ve vztahu k žalované 3) směnečný platební rozkaz nabyl právní moci. Dříve, než soud začal ve věci jednat, vzala žalobkyně svou žalobu podáním ze dne 23. 2. 2023 v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že plněním ze strany žalované 3) došlo k uspokojení vymáhané pohledávky. Současně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 37 401 Kč dle předloženého vyúčtování. K podání byla dále připojena e-mailová zpráva pracovnice žalobkyně [Anonymizováno] ze dne 23. 2. 2023, adresovaná zástupci žalobkyně, v níž se uvádí, že „úvěrový účet je splacený dne 1. 2. 2023 a uzavřený.“ Soud prvního stupně následně dne 27. 4. 2023 doručil zpětvzetí žaloby zástupkyni žalované 2) a žalovanému 4) a poté dne 19. 5. 2023 vydal odvoláním napadené usnesení, které bylo účastníkům řízení odesláno dne 24. 5. 2023. V mezidobí byla soudu prvního stupně doručena jednak žádost žalované 2) o přiznání osvobození od soudních poplatků (dne 17. 5. 2023), jednak vyjádření žalované 2) ke zpětvzetí žaloby a k návrhu žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení (dne 22. 5. 2023).

6. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení

7. a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;

8. b) bylo zastaveno.

9. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

10. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

11. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, usnesení ze dne 23. 10 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Pro posouzení, zda byla (důvodně podaná) žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, je rozhodné, zda chování žalovaného vedlo k uspokojení žalobcova nároku a následnému zastavení řízení, tedy zda se žalovaný po podání žaloby choval tak, jak žalobce v žalobě požadoval, a to bez ohledu na skutečnost, zda žalovaný podle hmotného práva žalovanou povinnost měl; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen.

12. V nálezu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3375/17 Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení při (částečném) zpětvzetí žaloby přitakal shora uvedeným závěrům Nejvyššího soudu, současně však zdůraznil, že byť je uvedené pravidlo nesporně správné, nesmí být použito slepě, bez ohledu na konkrétní okolnosti věci. I procesní úspěch a neúspěch ve věci v souvislosti s zastavením řízení v důsledku zpětvzetí návrhu na zahájení řízení je třeba posuzovat v širších souvislostech a s respektem k požadavku na zachování základních principů spravedlnosti. Při nalézání práva nelze postupovat ryze formalistickým způsobem, ale je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu. Výsledkem aplikace zákona nemůže být zjevná extrémní nespravedlnost, která znamená vždy porušení základního práva na spravedlivý (řádný) proces.

13. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, soud prvního stupně se ve vztahu k výroku o nákladech řízení omezil na pouhé konstatování, že vycházel z ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Nevysvětlil tedy, jaké konkrétní důvody jej vedly k závěru o důvodnosti žaloby ve vztahu k žalovaným 2) a 4), a to i přes to, že žalovaná 2) již ve svých námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu oponovala žalobě mimo jiné tvrzením, že předmětnou směnku nepodepsala. Z odůvodnění napadeného usnesení není dále zřejmé ani to, na jakém skutkovém základě přijal soud prvního stupně svůj závěr o tom, že žalobou požadovaná směnečná suma byla některým ze žalovaných v průběhu řízení uhrazena. Jak je shora uvedeno, součástí spisu je pouze vyjádření žalobkyně o „splacení úvěrového účtu“, z něhož však žádná souvislost s projednávanou věcí, tím méně provedení úhrady sporné směnky (či směnkou zajištěné pohledávky) některým ze směnečných dlužníků, nevyplývá. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí dále nijak nevypořádal ani s argumentací žalované 2) obsaženou v jejím podání ze dne 22. 5. 2023, přestože mu bylo doručeno v době, kdy sice již vydal napadené usnesení, nebyl jím však dosud vázán (§ 170 o. s. ř.). Nijak se tedy nezabýval její výhradou, že žalovaná 3), která je zaměstnankyní žalobkyně, již náklady řízení vzniklé žalobkyni uhradila, dále tím, že na straně žalované 2) existují důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by žalobkyni neměla být podle ust. § 150 o. s. ř. náhrada nákladů řízení přiznána, či tím, že žalobkyni by neměla být přiznána odměna za úkon právní služby spočívající v další poradě s klientem dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalovaná 2) v tomto svém podání rovněž upozornila, že vzhledem ke zpětvzetí žaloby ztratila možnost v řízení prokázat, že není pasívně legitimována, neboť není zavázána ze směnky. Je proto krajně nespravedlivé, aby jí byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

14. Absence řádného odůvodnění nákladového výroku napadeného usnesení je v rozporu s elementárními požadavky, jež na odůvodňování soudních rozhodnutí klade ustálená judikatura Ústavního soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 198/07, dále ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1671/08, ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. IV. ÚS 323/05, ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 1126/07, nebo ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 653/03). Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku IV. o nákladech řízení podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc mu v uvedeném rozsahu vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení, v němž bude třeba o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) a 4) znovu rozhodnout, a to se zřetelem k judikatorním závěrům shora uvedeným.

15. Soud přitom nepřehlédne ani závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, z nichž vyplývá, že žalovanému, který na žalobou uplatněný nárok neplnil a který se v řízení bránil tím, že (obecně řečeno) žalobou uplatněný nárok vůči němu není po právu, nelze pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení bez dalšího přičíst plnění poskytnuté jiným žalovaným a uzavřít, že žaloba byla (i vůči němu) podána důvodně a byla vzata zpět pro jeho chování. V takovém případě je soud povinen, byť jen pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, posoudit i důvodnost obrany dotčeného žalovaného; je-li taková obrana důvodná, je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a tímto žalovaným podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1507/2011 a ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3592/16).

16. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí o věci.