o zaplacení 2 360 433,72 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, č. j. 49 Cm 53/2019-262, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. května 2022, č. j. 49 Cm 53/2019-269

1. Shora označeným rozsudkem, vydaným poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 6. 2020, č. j. 49 Cm 53/2019-111 zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2021, č. j. 12 Cmo 316/2020-176, soud prvního stupně zrušil vůči žalovanému [Jméno žalovaného] směnečný platební rozkaz ze dne 27. 11. 2013, č. j. 49 Cm 277/2013-16 a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 585 191 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se proti žalovanému a dále proti společnosti [právnická osoba] (dále též jen „[Anonymizováno]“), [Anonymizováno] a [Anonymizováno] domáhala zaplacení směnečného peníze ve výši 4.564.167,65 Kč se 6 % úrokem od 31. 5. 2013 a směnečnou odměnou ve výši 15.214 Kč. Žalobě bylo vyhověno směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný [Jméno žalovaného] včasné námitky. Uvedl v nich, že předmětnou směnku jako ručitel nepodepsal a není proto zavázán k úhradě žalované částky. Předložená směnka byla vystavena jako směnka blanketní a mohla být vyplněna pouze způsobem stanoveným v dohodě o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] ze dne 19. 3. 2010 (dále též jen „Dohoda“). Zároveň se jedná o směnku zajišťovací, což je patrno z odkazu na smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] v textu směnky i z Dohody. Žalobkyni právo na vyplnění blankosměnky nevzniklo, neboť nebyla splněna žádná z podmínek uvedených v článku II. Dohody – splátky byly realizovány řádně a včas, nenastaly účinky prohlášení konkursu na majetek výstavce, ani soud nevydal rozhodnutí o jeho úpadku. Směnka je neplatná, neboť zajištěná pohledávka nevznikla, případně nevznikla ve výši vyplněné do směnky, tj. dluh žalobkyně neexistuje a směnka byla vyplněna neoprávněně a v nesprávné výši, neboť žalobkyně žalovanému peněžní prostředky neposkytla. Směnečný peníz byl vyplněn ve vyšší částce, než jaká je uvedena ve výzvě žalobkyně ze dne 22. 4. 2013. Dále žalovaný namítal, že zajištěná pohledávka byla žalobkyni uhrazena, tj. že pohledávka z tohoto důvodu zanikla. Směnka byla vyplněna v rozporu s čl. II odst. 2 písm. b) Dohody i v údaji splatnosti, neboť podle tohoto ujednání jako den splatnosti lze vyplnit den stanovený pod body (i) až (iii), popř. jiný den, nejpozději však do tří let ode dne splatnosti blankosměnkou zajištěných pohledávek. Splatnost zajištěné pohledávky, resp. její části, nastala již dne 26. 10. 2009, údaj splatnosti však byl uveden datem 30. 5. 2013, přičemž k zesplatnění pohledávek došlo dle sdělení žalobkyně ke dni 30. 4. 2013 v částce 4 556 064,54 Kč. Směnka tedy mohla a musela být vyplněna až po 30. 4. 2013. Namítl rovněž, že směnka nebyla výstavci předložena k placení, čímž pozbyla žalobkyně právo domáhat se plnění vůči směnečným ručitelům.

2. Usnesením ze dne 15. 3. 2019, č. j. 49 Cm 277/2013 – 343 soud vyloučil řízení o zaplacení částky 4 564 167,65 Kč s příslušenstvím a odměnou ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným Jaroslavem Turoněm k samostatnému řízení. Usnesením ze dne 16. 6. 2021, č. j. 49 Cm 277/2013 - 206 bylo zastaveno řízení ohledně částky 2 203 733,93 Kč s příslušenstvím.

3. Z provedeného dokazování (výslechem svědka [Anonymizováno], směnkou, znaleckým posudkem znalkyně [Anonymizováno] ze dne 10. 10. 2019, Dohodou, smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2019 včetně dodatků č. 1, 2 a 4 a úvěrových obchodních podmínek [Anonymizováno], oznámením ze dne 3. 6. 2013, oznámením a výzvou k plnění ze dne 22. 4. 2013, sdělením insolvenčního správce o výtěžku zpeněžení, soupisem majetkové podstaty úpadce [právnická osoba], smlouvou o úvěru č. 0680/115639, přihláškou pohledávky žalobkyně ze dne 31. 7. 2013, výpisy z účtů č. [č. účtu], [č. účtu] a [č. účtu], výpisy z historie účtu č. [Anonymizováno], žádostmi o čerpání úvěru ze dne 12. 10. 2009, 1. 8. 2011 a 25. 8. 2011, vyčíslením pohledávky k úvěrové smlouvě [Anonymizováno], smlouvou o poskytnutí bankovní záruky č. [Anonymizováno], oznámením [Anonymizováno], žádostí oprávněné – [Anonymizováno] z 8. 2. 2013 a dalšími v rozsudku specifikovanými důkazy) soud zjistil, že svědek [Anonymizováno] byl v době podpisu Dohody zaměstnancem pobočky žalobkyně v [adresa] a že obecný postup při uzavírání dohody o vyplňovacím právu směnečném byl takový, že byli vždy přítomni podepsaní zaměstnanci banky i osoba, které byl poskytnut úvěr. Při podpisu směnky byly přítomni všichni, kdo měli být na směnce podepsáni, tedy výstavce i avalisté. Ze směnky č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že byla vystavena dne 19. března 2010 v [Anonymizováno] společností [Anonymizováno] na řad žalobkyně, na částku 4 564 167,65 Kč, splatnou dne 30. května 2013 v [Anonymizováno]. Na směnce je poznámka „smlouva č. [Anonymizováno]“. „Za avala“ jsou uvedeny tři osoby – [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Podle znaleckého posudku znalkyně [Anonymizováno] ze dne 10. 10. 2019 č. [Anonymizováno] podpis avalisty na předmětné směnce je pravým podpisem žalovaného [Anonymizováno]. Dohodou uzavřenou mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] udělila uvedená společnost jako výstavce směnky žalobkyni právo doplnit blankosměnku č. [Anonymizováno] v chybějících údajích, pokud marně uplyne termín splatnosti jakékoliv pohledávky banky vzniklé na základě závazkového vztahu uvedeného v článku I. této dohody nebo nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek výstavce nebo soud vydal rozhodnutí o úpadku výstavce podle zákona č. 189/2006 Sb. V údaji směnečné sumy měla být doplněna částka minimálně do výše celkové hodnoty pohledávek banky blankosměnkou zajištěných, včetně příslušenství i sankčních a odpovědnostních nároků. V údaji splatnosti měl být doplněn zpravidla 30. den po splatnosti blankosměnkou zajištěných pohledávek, 30. den po dni, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu nebo 30. den po vydání rozhodnutí o úpadku. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 12. 10. 2019 uzavřela žalobkyně s výstavcem směnky smlouvu, kterou se zavázala poskytnout mu peněžní prostředky formou revolvingového úvěru do výše úvěrového limitu, který činí částky specifikované ve smlouvě. Poskytnutí úvěru bylo zajištěno zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám č. [Anonymizováno] a blankosměnkou dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] byl nahrazen článek III. smlouvy „ohledně blankosměnky, když se jedná o vyplňovací právo směnečné č. 0264/10/5073.“ Z oznámení o použití směnky a výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2013 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že v souladu s Dohodou používá blankosměnku č. [Anonymizováno] ze dne 19. 3. 2010 jako zajištění svých splatných pohledávek dle smlouvy o úvěru, s tím, že splatnost směnky znějící na směnečný peníz ve výši 4 564 167,65 Kč nastala 30. 5. 2013. Z oznámení a výzvy k plnění ze dne 22. 4. 2013, kterou žalobkyně zaslala výstavci a avalistům, soud zjistil, že došlo k naplnění právních skutečností uvedených minimálně v bodu 16. písm. b), c), d), g) a h) obchodních podmínek ze dne 1. 11. 2006, a to zejména z důvodu prodlení se splácením částek vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí bankovní záruky a mimo jiné také smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009. Podle sdělení insolvenční správkyně [Anonymizováno] ve věci úpadce [právnická osoba] sp. zn. MSPH 91 INS 21227/2013 byl žalobkyni vydán výtěžek zpeněžení předmětu zajištění ve výši 4 935 735,13 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se společností PVP smlouvu o úvěru na částku 13 000 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo zajištěno zástavním právem k nemovitému majetku výstavce směnky a blankosměnkou dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]. Z přihlášky pohledávky žalobkyně vůči výstavci směnky ze dne 31. 7. 2013 soud zjistil, že byly přihlášeny celkem 4 pohledávky. Pohledávka č. 1 byla zajištěna „nejen majetkem dlužníka v celkové výši 10 754 414,36 Kč, když zajištění bylo řešeno zástavním právem k nemovitostem na základě smluv č. [Anonymizováno] ze dne 8. 7. 2011, smlouvy č. [Anonymizováno] dne 8. 7. 2011 a zástavní právo č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009 a v neposlední řadě na základě smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 8. 7. 2011. Druhá pohledávka je ve výši 4 573 819,66 Kč a je zajištěná majetkem dlužníka, a to z právního důvodu smluv již výše uvedených. Pohledávka č. 3 je ve výši 2 759 266,98 Kč, když je tato pohledávka zajištěná nejen majetkem dlužníka, přičemž důvodem jsou nevrácené finanční prostředky v souvislosti se smlouvou o poskytnutí bankovní záruky č. [Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2019 a zajištěný majetek – nemovitý majetek na základě zástavních smluv č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2019, č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], obojí ze dne 30. 3. 2012, resp. 2013.“ Dále soud uvedl, že „mimo jiné pohledávka č. 1 vznikla z důvodu nevracení peněženích prostředků v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 8. 7. 2011 a pohledávka č. 2 jsou nevrácené finanční prostředky v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009. Poslední přihlášená pohledávka je pohledávka zajištěná nejen majetkem dlužníka v celkové výši 1 076 875,70 Kč z titulu záruky vystavené dle smlouvy o poskytnutí bankovní záruky č. [Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2012, přičemž důvodem jsou smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem specifikované u pohledávky č. 3. Celkově bylo tedy touto přihláškou přihlášeno 19 164 376 Kč.“

4. Z výpisu z účtu společnosti [Anonymizováno] soud zjistil, že úroky činí 13 409,39 Kč, úroky z prodlení 163 123,45 Kč, tudíž jistina „je po odečtení z částky 4 564 167,65 Kč ve výši 3 387 634,81 Kč.“ Z výpisu z účtů č. [č. účtu], č. [č. účtu] a č. [č. účtu] za období od 1. 1.2010 do 31. 12. 2013 soud zjistil, že úvěr poskytnutý společnosti [Anonymizováno] byl splácen, a to mimo jiné z účtu [č. účtu], když bylo splaceno v roce 2010 500 000 Kč, ale byl čerpán revolvingový úvěr ve výši 1 750 000 Kč, v roce 2011 nedošlo k žádnému splácení, stejně tak v roce 2012; v roce 2013 bylo splaceno 382 099,90 Kč. Z účtu č. [č. účtu] bylo v roce 2010 splaceno 1 446,14 Kč, v roce 2011 byly příjmy na tomto účtu 2 001 839,64 Kč a výdaje 2 001 518,65 Kč, v roce 2012 byly příjmy v částce 177 500,08 Kč a výdaje 178 058,96 Kč. V roce 2013 byly výdaje vyšší o 1 253 Kč.

5. Jak dále uvedl soud prvního stupně, žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 29. 11. 2021 poučena o své povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k tomu, proč „došlo k zesplatnění úvěru ze smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009 ve znění dodatku č. 1 ze dne 19. 3. 2010, tedy jaké částky nebyly včas zaplaceny, a to i s odkazem na VOP a ÚOP, tedy v jaké výši a v jakém termínu, tedy jak došlo k naplnění čl. II bodu a) Dohody, tedy i samotné marné uplynutí termínu splatnosti jakékoliv pohledávky žalobkyně vzniklé na základě vztahu mezi žalobkyní a [Anonymizováno] uzavřené smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ve znění dodatku č. 1, jak je specifikováno výše či v přímé souvislosti s tím, např. dílčí splátky, jistiny úroku z prodlení, atd.“. K tomu žalobkyně odkázala na obsah úvěrové smlouvy a uvedla, že na jejím základě poskytla společnosti [Anonymizováno] revolvingový úvěr. Plnění probíhalo formou pravidelných tranší, a to vkladem 3 750 000 Kč 26. 10. 2009, 3 500 000 Kč od 25. 11. 2009, 3 250 000 Kč od 28. 12. 2009, 3 000 000 Kč od 25. 1. 2010 a 2 750 000 Kč od 25. 2. 2010. Následně došlo dne 19. 3. 2010 k další úpravě výše úvěrového limitu s tím, že od 22. 3. 2010 budou dlužníkovi poskytovány peněžní prostředky do výše 4,5 mil. Kč. Takto sjednaný úvěrový limit byl dlužníkem plně vyčerpán ke dni 22. 3. 2010. Dále žalobkyně uvedla, že k datu výzvy ze dne 22. 4. 2013 dlužník hrubě a mnohočetně porušoval úvěrovou smlouvu, „a to nejen u splácení pohledávek u [Anonymizováno], ale jednalo se o porušení minimálně bodu 16 písm. b), c), d), g) a h), úvěrových obchodních podmínek [Anonymizováno] ze dne 1. 11. 2016.“

6. Podle výpisu z historie úvěru č. [Anonymizováno] byl na účtu, vedeném pro společnost [Anonymizováno] ke dni 14. 8. 2013 zůstatek jistiny ve výši 4 136 250,10 Kč. Z žádosti o čerpání ke smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009 bylo zjištěno, že „žalobkyně souhlasila s čerpáním 25. 2. 2013 na žádost [právnická osoba] o částku ve výši 4 500 000 Kč, s datem čerpání 25. 2. 2013 a splatností 25. 3. 2013.“ Z vyčíslení pohledávky – příslušenství ke dni 17. 7. 2013 soud zjistil, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ve výši 4 573 819,66 Kč, sestávající z běžného úroku ve výši 8 225,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 278 935,62 Kč a jistiny ve výši 4 286 658,77 Kč. Podle úvěrových obchodních podmínek (ÚOP) byla žalobkyně oprávněna učinit jedno nebo více opatření uvedených v bodu 17 těchto podmínek, pokud dojde k porušení některé z následujících povinností, anebo nastane některá z následujících skutečností, anebo dojde ke změnám podmínek, za kterých byla smlouva uzavřena, mimo jiné v případě prodlení klienta s placením po dobu delší než 5 pracovních dnů nebo neplnění povinností, které pro něho vyplývají z jakýkoliv jiných smluv uzavřených se žalobkyní, dále v případě, že se prohlášení klienta učiněná ve smlouvě, anebo prohlášení nebo údaje uvedené v dokumentech předložených bance ukáží jako nepravdivá, neúplná a nepřesná, v případě, že klient neplní jakýkoliv závazek uvedený v bodu 15 ÚOP anebo závazek uvedený ve smlouvě, nebo dostane-li se klient do prodlení s plněním svých zákonných závazků vůči státu, zdravotním pojišťovnám nebo vůči jiným bankám. V těchto případech je banka mimo jiné oprávněna omezit nebo zastavit čerpání úvěru a prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru, nebo jejich části, za splatné.

7. Na základě shora uvedených zjištění soud prvního stupně předně vyhodnotil jako nedůvodnou námitku nepravosti podpisu žalovaného na směnce, a to s ohledem na zjištění učiněná ze znaleckého posudku znalkyně [Anonymizováno]. Stejný závěr přijal též ohledně námitky nepředložení směnky k placení. Zdůraznil přitom, že směnka je bezvadným cenným papírem, z něhož plyne jejímu majiteli právo postihu dle čl. I § 41 odst. 1 ZSŠ proti osobám ze směnky povinným. Nepředložení směnky k placení nemá žádný vliv na povinnost plnit ze směnky. Dále se soud zabýval výhradami žalovaného, že žalobkyni nevzniklo právo na vyplnění směnky, že zajištěná pohledávka nevznikla, popř. nevznikla ve výši vyplněné do směnky, dluh žalobkyně neexistuje, směnka byla vyplněna neoprávněně a v nesprávné výši, neboť žalobkyně žalovanému peněžní prostředky neposkytla, směnečný peníz byl vyplněn ve vyšší částce a došlo k umoření této částky prodejem zajištěného majetku v insolvenčním řízení výstavce.

8. V souladu s právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v jeho předchozím rozhodnutí, se nejprve zabýval přípustností kauzálních námitek žalovaného vůči žalobkyni. Uvedl, že Dohoda byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno], její součástí je však i podpis žalovaného, který tak uzavřel s majitelem směnky směnečnou smlouvu, v níž byly dohodnuty podmínky, za nichž převzal směnečné rukojemství, včetně podmínek, za nichž může majitel směnku vůči směnečnému rukojmímu uplatnit. Shora uvedené námitky se tak zakládají na vlastním, směnečnou smlouvou založeném vztahu směnečného rukojmí k remitentovi.

9. Pokud jde o důvodnost námitek, soud uvedl, že Dohoda byla uzavřena za účelem zajištění pohledávek banky ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. Podle dodatku č. III smlouvy bylo zajištění rozšířeno o zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [Anonymizováno] a zástavní právo k jednotkám č. [Anonymizováno]. Zástavním právem byly zajištěny veškeré pohledávky žalobkyně přihlášené v insolvenčním řízení. Jak vyplynulo ze sdělení insolvenčního správce, došlo k vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ve výši 4 935 732,13 Kč. Protože se jednalo o částku převyšující částku vyplněnou v blankosměnce na základě Dohody, došlo prodejem zastavených nemovitostí v insolvenčním řízení k umoření pohledávky žalobkyně ze shora uvedené smlouvy o úvěru. Námitku žalovaného proto shledal důvodnou a směnečný platební rozkaz poté, co bylo řízení co do částky 2 203 733,90 Kč zastaveno, v plném rozsahu zrušil.

10. Ostatní námitky vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodné. Uvedl předně, že došlo k naplnění podmínek uvedených v čl. II bodu b) a c) Dohody, když soud rozhodl o úpadku výstavce a nastaly účinky prohlášení konkursu na jeho majetek. Došlo tedy k zesplatnění úvěru a tudíž k právu vyplnit směnečnou částku. Současně byly splněny i další podmínky pro zesplatnění úvěru, když nebylo plněno řádně a včas a existovaly i další pohledávky, které [právnická osoba] neplnila, jak vyplynulo z oznámení [Anonymizováno] z 25. 7. 2013 o prodlení k 1. 4. 2013. Pouhé placení nějakých pohledávek, resp. části úvěrů nevedlo k tomu, že by [právnická osoba] plnila v souladu se smlouvou a všeobecnými úvěrovými podmínkami. Soud proto uzavřel, že námitka, že zajištěná pohledávka nevznikla a že směnka byla vyplněna v rozporu s Dohodou, je nedůvodná. Směnka byla vyplněna v souladu s Dohodou, její výše odpovídá výpisům z účtu, které byly provedeny k důkazu, úvěrové prostředky byly poskytnuty. Veškeré další námitky, krom námitky že došlo k umoření zajištěné pohledávky prodejem majetku v insolvenčním řízení, proto shledal nedůvodnými.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného, jemuž přiznal částku 585 191 Kč představující náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů dle specifikace uvedené v rozsudku. Doplňujícím rozsudkem ze dne 9. 5. 2022, č. j. 49 Cm 53/2019-269 soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení (znalečné) ve výši 11 250 Kč.

12. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí směnečný peníz ve výši 2 360 433,72 Kč se 6 % úrokem z částky 4 564 167,65 Kč od 31. 05. 2013 do 10. 06. 2013, z částky 4 526 773,38 Kč od 11. 06. 2013 do 24. 06. 2013, z částky 4 521 897,20 Kč od 25. 06. 2013 do 03. 07. 2013, z částky 4 481 220,61 Kč od 04. 07. 2013 do 07. 07. 2013, z částky 4 463 191,61 Kč od 08. 07. 2013 do 28. 07. 2013, z částky 4 348 774,94 Kč od 29. 07. 2013 do 31. 07. 2013, z částky 4 312 782,94 Kč od 01. 08. 2013 do 28. 11. 2013, z částky 4 302 432,94 Kč od 29. 11. 2013 do 16. 12. 2013, z částky 4 294 432,94 Kč od 17. 12. 2013 do 27. 01. 2020 a z částky 2 360 433,72 Kč od 28. 01. 2019 do zaplacení a dále směnečnou odměnu ve výši 15.214 Kč. Poukázala na zásadu koncentrace námitkového řízení, podle níž námitky, podané žalovaným dne 20. 12. 2013, měly jako jediné stanovit rozsah jeho tvrzení, řízení a dokazování. Podle ustáleného výkladu lze správnost směnečného platebního rozkazu posuzovat vždy jen podle stavu, který tu byl v době jeho vydání a skutečnosti, ke kterým došlo po jeho vydání, důvodem pro jeho zrušení být nemohou. Žalovaný v rámci svých námitek ze dne 20. 12. 2013 netvrdil a ani nemohl tvrdit, že uplatněná směnka měla být umořena prostřednictvím plnění na zajištěnou pohledávku v konkurzu společnosti [Anonymizováno], neboť prodej proběhl později a jeho výtěžek žalobkyně obdržela až v roce 2016. Tvrzení žalovaného byla formulována tak, že pohledávka měla zaniknout v období let 2009 – 2013, což žalovaný navrhoval prokázat výpisy z účtů společnosti [Anonymizováno], které však nepředložil a jejichž předložení soud uložil žalobkyni. Tvrdil dále, že proběhly novace úvěrového závazku, přeúvěrování, splacení úvěru z běžného účtu, apod., což se však neprokázalo. Tvrzení o zániku směnečné pohledávky ve vazbě na prodej nemovitostí zaznělo poprvé až o několik let později, přičemž k těmto námitkám soud neměl přihlížet. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že i pokud by bylo plnění ve výši 4 935 732,13 Kč v roce 2016 použito na úhradu dluhu, pak předmětnou pohledávku netvoří pouze směnečný peníz, ale minimálně i zákonný úrok, takže i poté zbývalo k úhradě více jak 200 000 Kč. Při použití výtěžku zohledňovala žalobkyně tehdejší stav jednotlivých úvěrů, které byly zástavním právem k prodanému areálu zajištěny, v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Žalobkyně dále odkázala na svou předchozí argumentaci, podle níž směnečným avalistům nenáleží kauzální námitky a uvedla, že s touto okolností se soud po mnoho let nijak nevypořádal, resp. od počátku mu stačilo podání pouze obecných a nedostatečných směnečných námitek k tomu, aby v řízení pokračoval a nepřípustně přenesl na žalobkyni důkazní břemeno. Ohledně výroku o náhradě nákladů řízení namítla, že jejich výše je důsledkem toho, že průběh a délka řízení nekorespondovala se základními zásadami soudního řízení. Žalobkyně učinila vše pro to, aby soud mohl ve věci rozhodnout rychle a bez průtahů a rovněž omezila žalobu o částku 2 203 733,93 Kč, kterou obdržela na zajištěnou pohledávku od třetí osoby, nezávisle na vůli žalovaného a aniž by to nějak souviselo s jeho úspěšností v řízení. Navrhla proto, aby odvolací soud, pokud nerozhodne o změně napadeného rozsudku zcela v její prospěch, náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, případně vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

13. Žalobkyně podala včasné odvolání rovněž proti doplňujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2022, č. j. 49 Cm 53/2019-269, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení (znalečné) ve výši 11 250 Kč. Uvedla, že tuto částku již uhradila, neboť na základě usnesení soudu prvního stupně zaplatila dne 1. 4. 2020 zálohu ve výši 25 000 Kč, přičemž znalečné bylo přiznáno znalci ve výši 11 250 Kč. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a zároveň požádala o vrácení nespotřebované části zálohy na účet uvedený v odvolání.

14. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. Uvedl, že napadený rozsudek je věcně správný a odvolání není důvodné. Vytkl žalobkyni, že v odvolání uvádí nové skutečnosti a předkládá nové důkazy. S odkazem na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a tam citovanou judikaturu se vyjádřil rovněž k otázce přípustnosti kauzálních námitek žalovaného, který byl účastníkem směnečné dohody. Pokud jde o další argumentaci, týkající se oprávněnosti námitky žalovaného o úhradě dluhu, odkázal žalovaný na skutečnost, že v průběhu řízení podrobně specifikoval, že na směnečný dluh bylo hrazeno dvěma způsoby. První část úhrad proběhla v době od vystavení zajišťovací směnky do 7. 12. 2013, a to v částce nejméně 438 267,55 Kč. Skutečnost, že tyto úhrady byly realizovány, je patrna z výpisu z účtu č. [Anonymizováno], jímž byl proveden důkaz. Žalobkyně v rámci částečného zpětvzetí žaloby zohlednila část těchto úhrad ve výši 269 734,71 Kč, v částce 168 532,84 Kč nebyly dosud úhrady zohledněny. Soud prvního stupně se těmito platbami nezabýval, neboť vyšel z toho, že došlo k úplnému zaplacení dluhu. Na pohledávku žalobkyně pak bylo plněno rovněž ze zpeněžení majetkové podstaty úpadce v rámci insolvenčního řízení vedeného proti výstavci směnky. Konkrétně žalobkyně obdržela dvě úhrady, přičemž v případě částky 1 933 999,22 Kč vzala žalobu v této části zpět. Ve vztahu k dalšímu plnění však již nepřihlédla k tomu, že jde o plnění na zajištěnou pohledávku. Žalovaný uvedl, že pokud se týká úhrady z majetkové podstaty, tuto námitku nebylo možné v době vydání směnečného platebního rozkazu uplatnit, neboť k úhradě došlo později. Z uvedeného však nelze dovodit, že by soud neměl k této úhradě přihlížet, neboť žalovaný byl účastníkem směnečné dohody a je tedy oprávněn uplatňovat námitky, které mají ve směnečné dohodě původ. Skutečnost, že právní důvod směnky zanikl a tato již nemá fyzicky existovat, je zcela zásadní a žalovaný musí mít objektivně možnost na ni reagovat. Žalovaný se dále vyjádřil k tvrzení žalobkyně ohledně vypořádání směnečné pohledávky a výši zůstatku dluhu a odmítl argumentaci, že plnění ve výši 4 935 732,13 Kč použila žalobkyně na úhradu jiné své pohledávky vůči výstavci směnky. Za správné označil rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení s tím, že výhrady žalobkyně ohledně průběhu a délky řízení nelze v dané souvislosti považovat za relevantní.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

16. V řízení bylo prokázáno, že dne 12. 10. 2009 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a společností [Anonymizováno] jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytovat dlužníkovi peněžní prostředky formou revolvingového úvěru do výše smlouvou sjednaného úvěrového limitu a dlužník se zavázal takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit vždy v poslední den dílčího úvěrového období, tj. do 25. dne následujícího kalendářního měsíce, dále se zavázal hradit úrok, provizi a poplatky sjednané ve smlouvě. Dodatkem č. 1 smlouvy ze dne 19. 3. 2010 byla stanovena nová výše úvěrového limitu částkou 4 500 000 Kč a sjednáno zajištění pohledávek žalobkyně vyplývajících ze shora uvedené úvěrové smlouvy blankosměnkou. Podle čl. II bodu 1 Dohody udělila společnost PVP žalobkyni právo doplnit blankosměnku v chybějících údajích, tj. ohledně výše směnečné sumy a data splatnosti, jestliže marně uplyne termín splatnosti jakékoli pohledávky banky vzniklé na základě smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009 či v přímé souvislosti s ním (např. dílčí splátky jistiny, úroků, úroků z prodlení či poplatků, pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, a/nebo nastaly účinky prohlášení konkurzu na majetek výstavce podle zákona č. 328/1991 Sb., a/nebo soud vydal rozhodnutí o úpadku výstavce podle zákona č. 182/2006 Sb. Podle čl. II bodu 2 Dohody byla žalobkyně oprávněna vyplnit blankosměnku v údaji směnečné sumy částkou maximálně do výše celkové hodnoty zajištěných pohledávek včetně jejich příslušenství i sankčních a odpovědnostních nároků dle specifikace v čl. I Dohody, v údaji splatnosti zpravidla 30. den po splatnosti zajištěných pohledávek, nebo 30. den po dni, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu, nebo 30. den po dni vydání rozhodnutí o úpadku, popř. i jiný den, nejpozději však do tří let ode dne splatnosti blankosměnkou zajištěných pohledávek. Z výzvy ze dne 22. dubna 2013 bylo dále zjištěno, že žalobkyně oznámila společnosti [Anonymizováno], že došlo k naplnění skutečností uvedených minimálně v čl. IV. odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. k) smlouvy o úvěru č. 1090/09/5073 ze dne 12. 10. 2009 a dále k naplnění právních skutečností uvedených v bodu 16 písm. b), c), d), g) a h) ÚOP, v důsledku čehož se pohledávky z uvedené smlouvy staly splatnými ke dni 30. 14. 2013. Žalobkyně proto vyzvala společnost [Anonymizováno] k úhradě částky 4 556 064,54 Kč, sestávající z jistiny úvěru ve výši 4 475 511,98 Kč, ze smluvních úroků ve výši 10 840,14 Kč a z úroků z prodlení ve výši 69 712,42 Kč.

17. Odvolací soud posoudil spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti vyžadované ust. čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako směnečnému rukojmí podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 43 odst. 1, § 30 odst. 1, § 32 odst. 1 a 48 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 4 564 167,65 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze, tj. ve výši 15 214 Kč.

18. Obranu žalovaného proti této platební povinnosti shledal odvolací soud oproti soudu prvního stupně nedůvodnou.

19. Soud prvního stupně předně nerespektoval povahu a účel námitkového řízení, když své zrušující rozhodnutí založil na skutečnosti, která nastala až s časovým odstupem několika let po vydání směnečného platebního rozkazu. Již ve svém rozsudku ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 přitom Nejvyšší soud vyložil, že s ohledem na rozdílnost účinků námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu od odporu proti platebnímu rozkazu se v námitkovém řízení již nerozhoduje o povinnosti zaplatit směnku, ale o tom, zda byl směnečný platební rozkaz vydán právem (a bude ponechán zcela nebo zčásti v platnosti) nebo zda námitky žalovaného jsou důvodné (a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit). Z toho vyplývá, že správnost směnečného platebního rozkazu je nutné posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou. Došlo-li proto podle zjištění soudu prvního stupně v průběhu insolvenčního řízení, vedeného na majetek společnosti [Anonymizováno] (tj. v roce 2016) ke zpeněžení předmětu zajištění a vydání výtěžku ve výši 4 935 732,13 Kč žalobkyni, pak tato skutečnost, která nebyla a ani nemohla být součástí včasných námitkových tvrzení, nemohla zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu vydaného již dne 27. 11. 2013. Opačný závěr soudu prvního stupně není z výše uvedených důvodů správný.

20. Shodně se soudem prvního stupně naproti tomu vyhodnotil odvolací soud všechny včas uplatněné námitky žalovaného jako nedůvodné. Pravost jeho podpisu na sporné směnce byla prokázána znaleckým posudkem [Anonymizováno] ze dne 10. 10. 2019, v němž znalkyně přijala kategorický závěr v kladné rovině zkoumání, který podrobně a přesvědčivě odůvodnila. Skutečnost, že žalovaný avaloval spornou směnku, byla mimo to prokázána obsahem Dohody, s nímž žalovaný svým písemným prohlášením vyslovil souhlas, přičemž pravost jeho podpisu na tomto prohlášení byla úředně ověřena. Shora uvedená námitka proto nemohla obstát.

21. S ohledem na to, že žalovaný uzavřel se žalobkyní shora uvedenou Dohodu, soud prvního stupně správně vyhodnotil jako přípustné další námitky žalovaného, z tohoto vztahu vycházející (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. února 1999, sp. zn. 32 Cdo 519/98 nebo ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007). Nejedná se však o námitky důvodné. Předně je třeba zdůraznit, že judikaturou Nejvyššího soudu je konstantně zastáván názor, že vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu není důvodem neplatnosti směnky, nýbrž zakládá námitku proti majiteli směnky (srov. např. rozsudky ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007 nebo ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 680/2008). Soudní praxe ve své rozhodovací činnosti ustáleně vychází rovněž ze závěru, podle kterého důkazní břemeno ohledně namítaného nesprávného (neoprávněného) vyplnění blankosměnky nese žalovaný (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 5999/2017, jakož i judikaturu tam označenou). Totéž platí, pokud jde o důkazní břemeno ohledně prokázání důvodnosti kauzálních námitek (srov. v judikatuře Nejvyššího soudu rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98 nebo rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007). Žalobkyně nebyla povinna ani v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, ani později v průběhu námitkového řízení tvrdit skutečnosti vztahující se ke směnkou zajištěné pohledávce, případně k okolnostem, které vznik směnečné pohledávky doprovázely (např. zda sporná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva, jaké částky zahrnula do údaje směnečné sumy apod.). Soud prvního stupně proto pochybil i v tom, že při jednání konaném dne 29. 11. 2021 zatížil žalobkyni povinností tvrzení a důkazní povinností ohledně důvodů „zesplatnění“ jejích pohledávek z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009.

22. Se soudem prvního stupně nelze souhlasit ani v tom, že provedeným dokazováním bylo prokázáno naplnění všech tří podmínek pro doplnění blankosměnky v chybějících údajích, sjednaných v čl. II bodech a) – c) Dohody. Jak vyplývá z údajů zapsaných v insolvenčním rejstříku, účinky usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2014, č. j. MSPH 91 INS 21227/2013-A-42, jímž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka [právnická osoba] a prohlášení konkurzu na jeho majetek, nastaly dne 19. 4. 2014 v 8.35 hod. Ke dni splatnosti sporné směnky, tj. ke dni 30. 5. 2013, jemuž logicky předcházelo vyplnění na blankosměnce chybějících údajů, tedy žádná z obou podmínek vymezených v čl. II bodu b) a c) Dohody, splněna nebyla. To však neplatí v případě podmínky třetí, kterou bylo marné uplynutí termínu splatnosti jakékoli pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy (čl. II bod a/ Dohody). Jak bylo prokázáno žádostí o úvěr, výpisem z historie úvěrového účtu č. [Anonymizováno] a úvěrovou smlouvou, poslední tranše úvěru byla dlužníkovi poskytnuta na základě jeho žádosti ze dne 25. 2. 2013 pro období od 25. 2. 2013 se splatností dne 25. 3. 2013. Marným uplynutím sjednané jednoměsíční lhůty se dlužník dostal do prodlení s vrácením takto poskytnutých prostředků a žalobkyně proto využila svého vyplňovacího oprávnění zcela v souladu s ustanovením čl. II bodu a) Dohody.

23. K námitce, že směnkou zajištěná pohledávka nevznikla, neboť žalobkyně žalovanému peněžní prostředky neposkytla, je nutno uvést, že takovou povinnost žalobkyně vůči žalovanému, který nebyl stranou smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 12. 10. 2009, ani neměla. Pokud jde o vznik pohledávek směnkou zajištěných, z provedeného dokazování výpisem z historie úvěrového účtu č. [Anonymizováno] vyplynulo, že plnění úvěrové smlouvy žalobkyní probíhalo v době od 13. 10. 2009 do 25. 2. 2013 formou čerpání dohodnutého úvěrového limitu, a to pro jednotlivá dílčí úvěrová období v délce jednoho měsíce. Výše úvěrového limitu, který byl dlužníkem čerpán, se postupně měnila, přičemž k poslední změně došlo dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 19. 3. 2010 tak, že tento limit činil 4 500 000 Kč. Ke dni 19. 3. 2010 čerpal dlužník úvěr ve výši 2 750 000 Kč, dne 22. 3. 2010 dále částku 1 750 000 Kč, celkem tedy 4 500 000 Kč. Námitka proto není důvodná.

24. Námitka, že směnkou zajištěná pohledávka nevznikla ve výši vyplněné do směnky, tj. že blankosměnka byla v údaji směnečné sumy vyplněna nesprávně, je neurčitá, neboť její součástí není tvrzení o tom, jaká jiná (správná) částka měla být do směnky vyplněna (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 2184/2011, ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012, nebo ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014). Tedy ani prostřednictvím této obrany nemohla být zpochybněna správnost vydaného směnečného platebního rozkazu.

25. Obstát nemohla ani námitka nesprávného vyplnění blankosměnky v údaji data splatnosti. Směnkou zajištěná pohledávka se podle výzvy k plnění ze dne 22. 4. 2013 stala splatnou dne 30. 4. 2013, splatnost směnky, která je na ni vyznačena (30. 5. 2013) proto odpovídá ujednání stran obsaženému v čl. II bodu 2 písm. b) Dohody.

26. K výtce žalovaného, že blankosměnka byla vyplněna až po uplynutí lhůty pro její vyplnění, je nutno uvést, že žádná taková lhůta nebyla Dohodou sjednána. Ujednání smluvních stran zahrnovalo pouze podmínky, za nichž mohla žalobkyně využít uděleného vyplňovacího oprávnění, a způsob vyplnění obou na blankosměnce chybějících údajů; nikoli však již časový limit pro realizaci vyplňovacího práva.

27. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku, že směnkou zajištěná pohledávka byla zcela uhrazena. Jak je výše uvedeno, poslední tranše úvěru ve výši 4 500 000 Kč se stala splatnou dne 25. 3. 2013. Za období od 25. 2. 2013 byly žalobkyni uhrazeny na jistinu úvěru podle výpisu z historie úvěrového účtu č. [Anonymizováno] dne 28. 3. 2013 částka 20 005 Kč, dne 11. 4. 2013 částka 1 742 Kč, dne 22. 4. 2013 částka 2 741,02 Kč, dne 24. 4. 2013 částka 6 002 Kč a 6 463 Kč, dne 6. 5. 2013 částka 42 350 Kč, dne 7. 5. 2013 částka 4 945 Kč, dne 10. 5. 2013 částka 7 865 Kč, dne 13. 5. 2013 částka 3 207 Kč, dne 13. 5. 2013 částka 835 Kč, dne 15. 5. 2013 částka 1 392 Kč, dne 16. 5. 2013 částka 4 840 Kč, dne 21. 5. 2013 částka 3 000 Kč, dne 23. 5. 2013 částka 9 196 Kč, dne 11. 6. 2013 částka 37 394,27 Kč, dne 25. 6. 2013 částka 4 876,18 Kč, dne 4. 7. 2013 částka 40 676,59 Kč, dne 8. 7. 2013 částka 18 029 Kč, dne 29. 7. 2013 částka 114 416,67 Kč, dne 1. 8. 2013 částka 35 992 Kč. Ke dni 30. 4. 2013 činila výše dlužné jistiny 4 475 511,98 Kč, výše úroků 10 840,14 Kč a výše úroků z prodlení 69 712,42 Kč. Úhrady provedené v období od 11. 6. 2013 do 17. 12. 2013 ve výši 269 734,71 Kč byly zohledněny v částečném zpětvzetí žaloby ze dne 19. 2. 2020, stejně jako plnění ve výši 1 933 999,22 Kč, které žalobkyně obdržela v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 21227/2013. Úhrada zůstatku dluhu ve výši 2 360 433,72 Kč s příslušenstvím ke dni vydání směnečného platebního rozkazu nebyla provedenými důkazy prokázána. Námitka proto není důvodná.

28. Nedůvodná je rovněž námitka nepředložení směnky k placení a neprovedení její protestace, neboť žalovaný je jako rukojmí za výstavce vlastní směnky přímým dlužníkem, v důsledku čehož nejsou práva žalobkyně vůči němu podmíněna žádnými dalšími úkony či skutečnostmi. Podle ustanovení čl. I § 53 odst. 1 a § 77 ZSŠ, zmeškáním lhůt k předložení směnky k placení neztrácí její majitel svá práva vůči přímým dlužníkům. Právo na zaplacení směnky lze proto vůči přímému dlužníku úspěšně uplatnit u soudu i tehdy, jestliže směnka nebyla předložena k placení. Názor žalovaného, že bez prezentace nemůže osobám ze směnky zavázaným vzniknout povinnost plnit, není správný. Nedostatek takového předložení způsobuje vůči přímým dlužníkům pouze to, že se nedostávají se zaplacením směnečné částky do prodlení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. 29 Cdo 1937/2000, nebo ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002). Směnečný rukojmí mimo to není přímým prezentátem směnky – ve vztahu k němu jde pouze o upomínací úkon, jehož účelem je ověření legitimace majitele směnky a pravosti jeho podpisu na této listině. V soudní praxi není žádných pochybností o tom, že k naplnění uvedeného účelu postačí, bude-li směnka směnečnému rukojmímu předložena až po uplynutí lhůty určené ustanovením čl. I. § 38 ZSŠ, popřípadě až v průběhu sporu o zaplacení směnky. Do okamžiku prezentace směnky směnečný rukojmí není (nemůže být) v prodlení s úhradou svého směnečného závazku, přičemž zaplatí-li směnku bezprostředně po prezentaci, nevznikne mu ani povinnost hradit nároky vypočtené v ustanovení čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ (úroky, útraty a směnečnou odměnu). Nezaplatí-li však směnečný rukojmí směnku ani poté, co mu byla směnka (byť opožděně) prezentována, bude naopak majitel oprávněn požadovat kromě směnečného peníze rovněž všechny výše uvedené nároky. Taková situace nastala i v posuzované věci.

29. K tvrzením žalovaného, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť jejím skutečným účelem nebylo poskytnutí revolvingového úvěru na financování pohledávek z obchodního styku, ale „přeúvěrování“ stávajícího úvěru, a dále, že změnou smluvních podmínek došlo k novaci smlouvy, v důsledku čehož původní závazek, který byl směnkou zajištěn, zanikl, nebylo možné přihlížet, neboť byla žalovaným uplatněna až v jeho podání ze dne 4. 6. 2020, tedy opožděně (§ 175 odst. 4 o. s. ř.).

30. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek, jímž byl směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným zrušen (také) ohledně povinnosti žalovaného k zaplacení částky 2 360 433,72 Kč s příslušenstvím a odměnou, tedy v rozsahu, který po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení, není správný a proto jej podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v uvedeném rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

31. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná ohledně nároku na zaplacení částky 2 360 433,72 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny ve výši 15 214 Kč. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení, z obsahu spisu se podává, že po podání žaloby byly žalobkyni uhrazeny částky 10 350 Kč, 8 000 Kč a 1 933 999,22 Kč; v uvedeném rozsahu tedy byla žaloba podána důvodně a vzata zpět pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Celkem tedy byla žalobkyně úspěšná v rozsahu částky 4 327 996,94 Kč, která představuje 94,5 % předmětu řízení. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně 5,5 % věci, byl úspěšný žalovaný. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak žalobkyni náleží náhrada 89 % vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 228 970 Kč, z nákladů na znalečné ve výši 11 250 Kč a ze soudního poplatku za odvolání, jehož správná výše činí dle položky 22 bodu 1 písm. a) a položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků, v příloze zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, 118 783 Kč. Celková výše nákladů řízení, které vznikly žalobkyni, tedy činí 359 003 Kč; 89 % z této částky představuje 319 513 Kč. Výrokem II. tohoto rozsudku tak byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 319 513 Kč.

32. Zbývá dodat, že o náhradě nákladů řízení státu nebylo odvolacím soudem rozhodnuto, neboť žádné náklady státu nevznikly (znalečné bylo v plném rozsahu uhrazeno ze zálohy, kterou na základě výzvy soudu zaplatila žalobkyně). Nespotřebovanou část zálohy ve výši 13 750 Kč je soud povinen žalobkyni vrátit, stejně jako přeplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 110 187 Kč, který žalobkyně uhradila na základě nesprávné výzvy soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2022, č. j. 49 Cm 53/2019-285 nad rámec své zákonné poplatkové povinnosti.