o zaplacení 2 128 553,92 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2025, č. j. 53 Cm 179/2021-207

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že rozsudkem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 53 Cm 179/2021-187 byl vůči žalovanému ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. 2. 2022, č. j. 53 Cm 179/2021-22 a bylo rozhodnuto o nákladech námitkového řízení a nákladech státu. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně postupoval dle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož je třeba kumulativně splnit dvě podmínky – nejedná se o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a osvobození odůvodňují osobní, majetkové a výdělkové poměry účastníka. Soud přitom neshledal, že by se jednalo o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, začal tedy činit kroky ke zjištění aktuálních poměrů žalovaného, když jej usnesením ze dne 7. 1. 2025, č. j. 53 Cm 179/2021-201 vyzval k uvedení skutečností a předložení listin k prokázání jeho poměrů. Žalovaný v podání ze dne 14. 2. 2025 doplnil svou žádost o vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V něm uvedl, že je ženatý, má oddělené společné jmění manželů, žije sám. Pobírá podporu v nezaměstnanosti od 8. 10. 2024 do 28. 2. 2025 (první dva měsíce ve výši 9 533 Kč, další dva měsíce ve výši 7 333 Kč a po zbytek doby 6 660 Kč). Vlastní nepojízdný automobil sloužící pouze na náhradní díly, nemá žádný nemovitý majetek. Dále uvedl dluhy a půjčky u [právnická osoba]., ve výši 1 373 454,92 Kč (měsíční splátka 10 430,73 Kč), ve výši 293 162,26 Kč (měsíční splátka 4 971 Kč), a ve výši 706 823,90 Kč (měsíční splátka 12 018 Kč). Žalovaný předložil oznámení o podpoře v nezaměstnanosti Úřadu práce České republiky, potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti, dále výpis z účtu (ke dni 12. 2. 2025 se zůstatkem -149 832,92 Kč), potvrzení o zůstatku výše uvedených půjček, výpis z katastru nemovitostí a z registru silničních vozidel. Z výpisu z běžného účtu u [Anonymizováno] za období od 11. 8. 2024 do 11. 2. 2025 soud zjistil příchozí platbu od společnosti [Anonymizováno] ve výši 9 326 Kč, pravidelné platby ve výši 30 000 Kč či 20 000 Kč nazvané „[adresa]“ od [Anonymizováno], dále platby v řádech tisíců korun od společnosti [právnická osoba]., v níž je jednatelkou a společnicí [Anonymizováno] a platbu od společnosti [právnická osoba] ve výši 75 000 Kč. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] za téže období soud zjistil převážně odchozí platby na účet společnosti [Anonymizováno]. Z výpisu ze slovenského obchodního rejstříku soud vlastním šetřením zjistil, že žalovaný je jednatelem a společníkem společnosti [Anonymizováno], z výpisu z českého obchodního rejstříku soud vlastní činností zjistil, že žalovaný je společníkem ve společnosti [právnická osoba], a že [Anonymizováno] je jednatelkou a společnicí společnosti [právnická osoba]., což žalovaný soudu zamlčel, přestože se může jednat o důležité zdroje jeho příjmů. Soud poukázal na výjimečnost postupu dle § 138 o. s. ř. sloužícího k možnosti domáhat se svého práva u soudu i přes nemožnost účastníka zaplatit soudní poplatek z důvodu jeho majetkových poměrů. Při hodnocení majetkových poměrů žadatele je třeba přihlédnout k výši jeho příjmů, disponibilních finančních prostředků a k možnosti si prostředky opatřit, ale též k celkové majetkové situaci a jejím příčinám. Dále podotknul, že úhrada jiných závazků nemá přednost před zaplacením soudního poplatku, který má povahu daňového příjmu státního rozpočtu. Předpokladem pro osvobození účastníka je úplné a pravdivé vylíčení jeho poměrů, což žalovaný dle soudu nesplnil, když neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny listiny. Z tvrzení žalovaného a předložených listin bylo zjištěno, že je nezaměstnaný, je veden na úřadu práce, nemá žádné pravidelné příjmy, žije sám. Žalovaný neuvedl, zda se na jeho majetkové situaci podílejí ostatní členové rodiny či jiné osoby, na nichž je finančně závislý. Dle výpisu z účtu přitom žalovanému přicházejí platby od člena rodiny v řádech desetitisíců. Dále žalovaný netvrdil ani neosvědčil důvody, které by mu objektivně bránily v práci, žalovaný se tedy do nepříznivé majetkové situace dostal v důsledku svobodných rozhodnutí, již téměř půl roku nepracuje, nebrání mu však žádné objektivní překážky. Žalovaný neprokázal, že by jeho majetková situace byla zapříčiněna důvody nezávislými na jeho vůli, je tedy na žalovaném usměrnit své výdaje a splnit své závazky i cestou finančních prostředků z jiných zdrojů. Žalovaný rovněž soudu zamlčel svou účast ve společnostech [Anonymizováno] a [právnická osoba], přičemž se může jednat o majetek značné hodnoty a značné příjmy z výkonu funkce. Jeho žádosti proto soud nevyhověl.

2. Proti shora uvedenému usnesení podal žalovaný včasné odvolání, v jehož následném doplnění uvedl, že soud nesprávně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení. Dle žalovaného jeho nárok není bezdůvodný ani neopodstatněný. Dále uvedl, že je evidován na Úřadu práce, poslední podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytnuta dne 7. 3. 2025, není zaměstnán ve společnostech [právnická osoba]. a [Anonymizováno]. Poslední zaměstnání měl ve společnosti [právnická osoba], která je od 3. 2. 2025 v likvidaci, žalovaný převedl svůj obchodní podíl za 1 Kč. Společnost ukončila ekonomickou činnost ke dni 31. 8. 2024, od září z ní nemá žádné příjmy. Společnost [Anonymizováno]. je ztrátová, není schopna žalovaného zaměstnat ani vyplácet pravidelný příjem. Žalovaný předložil účetní závěrku za rok 2023. Jednorázový příjem 7 100 Kč od společnosti [právnická osoba]. byl mimořádný, navíc žalovaný již z něj 5 000 Kč vrátil, v této společnosti není společníkem. Žalovaný má s manželkou rozdělené společné jmění manželů od 13. 9. 2021, finanční prostředky mu manželka poskytuje z dobré vůle na základě nezávazné úvěrové smlouvy, kterou žalovaný přiložil. Jednorázový příjem od společnosti [Anonymizováno]. ve výši 9 326 Kč byl refundací nákladů na ubytování při obchodním jednání, nelze jej započítat do pravidelných zdrojů financí. Při měsíčních příjmech žalovaného ve výši 30 000 Kč a závazcích ve výši 27 419,73 Kč zbývá žalovanému částka 2 580,27 Kč, není proto v jeho možnostech uhradit soudní poplatek ve výši 85 142,16 Kč. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu bude přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

5. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaného proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, je objektivně přípustné a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že obrana žalovaného je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.

6. Stejný závěr však nelze přijmout ohledně druhé z výše uvedených podmínek. Jak vyplývá z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017), že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno k prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku. V posuzované věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalovaný nedoložil, že jeho majetkové poměry zaplacení poplatku neumožňují.

7. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný vykázal jako svůj jediný příjem podporu v nezaměstnanosti „dle přílohy“. Z předložených listin vyplývá, že mu tato podpora byla vyplácena v období od 8. 10. 2024 do 7. 3. 2025, a to od 8. 10. 2024 ve výši 9 533 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, dále ve výši 7 333 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a konečně ve výši 6 600 Kč po zbývající podpůrčí dobu. Výše podpory v nezaměstnanosti byla podle oznámení Úřadu práce ČR, krajské pobočky pro hl. m. Prahu, ze dne 6. 11. 2024 stanovena procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku ve společnosti [právnická osoba], v době od 20. 1. 2024 do 30. 9. 2024, který činil 14 666 Kč. Žádné další příjmy žalovaný v prohlášení nezmínil, ať již jde o částku 75 000 Kč, která byla na jeho účet poukázána dne 26. 8. 2024 společností [právnická osoba] (důvod platby není uveden), o částku 50 000 Kč, poukázanou na jeho účet dne 16. 8. 2024 [tituly před jménem] (důvod není uveden), o částku 300 000 Kč poukázanou mu dne 26. 9. 2024 (osoba plátce ani důvod platby nejsou uvedeny), či o pravidelné platby ve výši 12 018 Kč měsíčně od společnosti [Anonymizováno] (dne 5. 12. 2024, 17. 12. 2024, 13. 1. 2025, 11. 2. 2025), jejichž důvod rovněž není znám. Nevysvětlil ani to, z jakých prostředků v době, kdy byla podle jeho tvrzení jediným zdrojem jeho příjmů podpora v nezaměstnanosti ve výši shora uvedené, prováděl vklady hotovosti na svůj účet v řádu desítek tisíc Kč (např. dne 20. 10. 2024 částka 44 000 Kč, dne 6. 11. 2024 částka 30 000 Kč, dne 24. 11. 2024 částka 7 000 Kč, aj.). O příjmových a majetkových poměrech své manželky žalovaný v prohlášení rovněž nic neuvedl s poukazem na rozdělené SJM. Nezmínil tedy ani svou případnou finanční závislost na manželce, ani jakoukoli podporu z její strany. Teprve poté, co soud prvního stupně upozornil, že na účet žalovaného jsou poukazovány z účtu jeho manželky pravidelné měsíční platby ve výši 20 000 – 30 000 Kč, označené jako „[adresa]“, přišel žalovaný s vysvětlením, že tyto platby jsou projevem dobré vůle jeho manželky, nejsou „právně nárokovatelné“ a vycházejí z „nezávazné úvěrové smlouvy.“ Tato tvrzení považuje odvolací soud vzhledem k výše uvedeným zjištěním za zcela nevěrohodná, vedená snahou zastřít skutečné příjmové a majetkové poměry žalovaného. Předně je třeba uvést, že pokud by mělo odpovídat skutečnosti, že aktuální výše jeho měsíčních příjmů činí maximálně 30 000 Kč, z čehož měsíčně hradí závazky ve výši 27 419,73 Kč, takže žalovanému, jak uváděl ve svém odvolání, měsíčně zbývá pouze částka 2 580,27 Kč, postrádá odvolací soud vysvětlení, z jakých prostředků za této situace hradil podle výpisů ze svého účtu např. dne 6. 1. 2025 částky 2 210 Kč, 2 585 Kč, 5 000 Kč, 249 Kč, 1 877,81 Kč a 506,20 Kč, nebo dne 8. 1. 2025 částku 7 000 Kč, dále dne 10. 1. 2025 částku 2 500 Kč, dne 11. 1. 2025 částky 1 500 Kč a 1 036,07 Kč, atd. Žádná z těchto plateb přitom nepředstavuje úhradu závazků, uvedených v prohlášení (splátky úvěrů, resp. půjček a jejich příslušenství). Pokud tedy žalovaný částku, o níž uvádí, že mu zbývá na měsíc (resp. několikanásobek této částky), obvykle vynaloží v průběhu jediného dne, a to pouze, pokud jde o platby prováděné bezhotovostním způsobem, je zjevné, že musí mít k dispozici další příjmy, které zamlčel. To platí tím spíše, že podle vyjádření [právnická osoba]. ze dne 20. 12. 2024, žalovaný požádal o předčasné jednorázové splacení hypotéčního úvěru ve výši 1 373 454,92 Kč ke dni 18. 1. 2025, a to i přes to, že je dle svého tvrzení zcela nemajetný, od 8. 10. 2024 mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, a v současné době již nemá žádný pravidelný příjem ani žádné úspory. Z jakých prostředků za této situace hodlal shora uvedenou částku uhradit, žalovaný nijak nevysvětlil. Objasněno nebylo ostatně ani to, z jakého důvodu byl hypotéční úvěr žalovaným čerpán, není-li vlastníkem žádné nemovitosti.

8. Ohledně tvrzení, že společnost [právnická osoba], ukončila svou ekonomickou činnost ke dni 31. 8. 2024 a od září 2024 je žalovaný bez jakýchkoli příjmů z této společnosti, odvolací soud uvádí, že podle výpisu z obchodního rejstříku žalovaný převedl svůj podíl v této společnosti a současně jeho funkce jednatele zanikla až ke dni 3. 2. 2025, tedy po podání žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tvrzení žalovaného o výši úplaty za převod obchodního podílu (1 Kč) nebylo ničím doloženo. Pokud jde o působení žalovaného ve společnosti [Anonymizováno]., je třeba uvést, že připojená účetní závěrka se vztahuje na období roku 2023 a tedy nic nevypovídá o aktuálních majetkových poměrech společnosti a případných příjmech žalovaného, který je v této společnosti nadále společníkem a jednatelem. Manželka žalovaného je dle výpisu z obchodního rejstříku nadále jedinou společnicí a jednatelkou společnosti [právnická osoba]. Přestože žalovaný není podle svého tvrzení zaměstnancem uvedené společnosti, probíhají mezi ním a touto společností opakované platby (např. dne 28. 11. 2024 příchozí platba ve výši 1 000 Kč, dne 1. 12. 2024 příchozí platba ve výši 4 000 Kč, dne 10. 12. 2024 odchozí platba ve výši 5 000 Kč, dne 12. 12. 2024 příchozí platba ve výši 100 Kč, dne 13. 12. 2024 příchozí platba ve výši 500 Kč, dne 14. 12. 2024 příchozí platba ve výši 1 000 Kč, atd.), k jejichž důvodu se nijak nevyjádřil.

9. Protože neúplné a nevěrohodné údaje, které o svých poměrech žalovaný poskytl, zcela vylučují, aby mu mohlo být přiznáno, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.).