o ustanovení opatrovníka, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, č. j. 72 Cm 59/2024-26,

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným usnesením, že se zamítá návrh na ustanovení opatrovníka účastníkovi (výrok I.), a že je navrhovatel povinen zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu, jímž se navrhovatel domáhal ustanovení opatrovníka účastníkovi s odůvodněním, že je občanem účastníka, s nímž vedl dva soudní spory o právu na odpověď dle tiskového zákona. Náklady těchto řízení byl navrhovatel nucen po účastníkovi vymáhat exekučně, čímž účastníkovi vznikla škoda způsobená konkrétními osobami, které rozhodly, že dojde k porušení tiskového zákona. Podle názoru navrhovatele je nutné, aby tyto osoby uhradily škodu do rozpočtu účastníka. Navrhovatel měl za to, že osobou způsobivší škodu je současný místostarosta účastníka [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „místostarosta“), který dne 27. 2. 2023 ve svém dopise uvedl, že odpovědi dle tiskového zákona nezveřejní. K tomu došlo dle názoru navrhovatele s vědomím starosty účastníka [tituly za jménem] Navrhovatel také tvrdil, že na jednání zastupitelstva účastníka konaném dne 21. 5. 2024 vyzval místostarostu k náhradě škody do 28. 5. 2024, k tomu nedošlo, proto dne 29. 5. 2024 nastalo prodlení v podobě zákonného úroku z prodlení. Podle názoru navrhovatele existuje v současnosti kolize mezi účastníkem, za nějž jednají osoby podílející se na vzniku škody (starosta a místostarosta). U účastníka tedy není osoba, která by mohla za účastníka škodu po místostarostovi vymáhat z důvodu střetu zájmů, proto je třeba jmenovat účastníkovi opatrovníka. V reakci na vyjádření účastníka (viz níže) navrhovatel doplnil, že zastupitelstvo účastníka nemá právní subjektivitu a nemůže tak za účastníka právně jednat. Dále uvedl, že netvrdí, že za účastníka nemá kdo jednat, ale podle jeho názoru existuje střet zájmů osob, které za účastníka jednají (starosta a místostarosta), a účastníka, jemuž byla způsobena škoda. Co se týče vzniku škody, je dle navrhovatele její vznik zcela jistý, neboť majetek účastníka se zmenšil o zaplacené náklady řízení, náklady exekutora a náklady oprávněného v rámci exekuce. Pokud by účastník, respektive za něj jednající místostarosta, neporušil tiskový zákon, nedošlo by k odsuzujícímu rozsudku účastníka a vzniku uvedených nákladů.

3. Soud prvního stupně se rovněž zabýval obranou účastníka, který s návrhem nesouhlasil. Popřel, že by u účastníka neexistovala osoba oprávněná vymáhat škodu. Takovou osobou by dle zákona o hlavním městě Praze bylo například zastupitelstvo účastníka jakožto jeho svrchovaný orgán. Dále účastník uvedl, že navrhovatel nijak neprokazuje vznik předmětné škody.

4. Soud prvního stupně neprováděl dokazování, vyšel z právními přepisy upraveného postavení účastníka jakožto veřejnoprávní korporace a skutečností z toho vyplývajících.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle Hlavy sedmé Ústavy České republiky upravující územní samosprávu, dále postupoval dle úpravy postavení městských částí hlavního města Prahy a působnosti jejich zastupitelstev podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), a konečně vyšel z § 1 odst. 1 a § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že účastník je součást územního samosprávného celku hlavního města Prahy a je spravován svým zastupitelstvem, jehož členové získali k výkonu této činnosti mandát ve volbách. Účastník tedy není právnickou osobou ustanovenou podle občanského zákoníku, jedná se o veřejnoprávní korporaci vystupující v rozsahu stanoveném zákonem v právních vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Podle názoru soudu prvního stupně nelze ve vztahu k účastníku aplikovat ustanovení § 165 odst. 2 o. z., toto na něj nedopadá. Do činnosti územních samosprávných celků totiž lze ze strany státu zasahovat pouze tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem, což není situace posuzovaná v předmětné věci, jež nespadá do působnosti soudů.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal toto právo plně úspěšnému účastníku. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu 300 Kč za jeden úkon, a to sepis vyjádření ze dne 23. 9. 2024.

7. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Podle názoru účastníka § 1 odst. 1 o. z. vymezuje dopad právní úpravy tohoto předpisu na „osoby“, nerozlišuje osoby soukromého a veřejného práva, pouze o „osobách“ hovoří i § 9 odst. 1 o. z. Účastníku byla prokazatelně způsobena škoda, za kterou odpovídá statutární orgán ovládající účastníka, je zde tedy jednoznačně střet zájmů účastníka a jeho statutárního orgánu. Úprava zákona č. 89/2012 Sb. podle názoru navrhovatele na posuzovanou věc dopadá, jde o lex specialis zmíněný soudem prvního stupně právě pro popsaný případ, který dopadá i na statusové věci osob veřejného práva. Navrhoval ve výsledku požadoval, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu projednání a rozhodnutí. Podáním doručeným soudu prvního stupně 21. 7. 2025 navrhovatel doplnil odvolání tak, že se „škůdce“ [Anonymizováno] stal k 16. 6. 2025 starostou účastníka, dle názoru navrhovatele jsou tak ještě zesíleny důvody pro jím požadovaný postup. K podání navrhovatel připojil strukturu zastupitelstva účastníka aktualizovanou ke dni 19. 6. 2025.

8. Účastník se k odvolání nevyjádřil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle čl. 99 Ústavy se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

11. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. Podle odstavce 2 obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.

12. Podle čl. 101 odst. 1 Ústavy obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Podle odstavce 2 vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem. Podle odstavce 3 územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Podle odstavce 4 stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

13. Podle § 1 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze je hlavní město [adresa] veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek, má vlastní příjmy vymezené tímto nebo zvláštním zákonem a hospodaří za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem podle vlastního rozpočtu.

14. Podle § 3 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze se hlavní město [adresa] člení na městské části. Podle odstavce 2 městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

15. Podle § 4 zákona o hlavním městě Praze Městská část je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta městské části, úřad městské části a zvláštní orgány městské části.

16. Podle § 93 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze ředitel Magistrátu jmenuje správce městské části, pokud: a) se neuskuteční v městské části vyhlášené volby do zastupitelstva městské části pro nedostatek kandidátů na členy zastupitelstva městské části, b) zanikne mandát všem členům zastupitelstva městské části a na uprázdněné mandáty nenastoupí náhradníci, nebo c) dojde ke sloučení městských částí.

17. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, prázdní-li se mandát v zastupitelstvu obce, nastupuje za člena tohoto zastupitelstva náhradník z kandidátní listiny téže volební strany v pořadí podle § 45 odst. 5, a to dnem následujícím po dni, kdy došlo k zániku mandátu.

18. Podle § 1 odst. 1 o. z. ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

19. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

20. Podle § 165 odst. 2 o. z. soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.

21. Odvolací soud nejprve uvádí, že o odvolání navrhovatele rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny veškeré podmínky pro postup podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) ve spojení s § 115a o. s. ř., když u účastníka je dána domněnka jeho souhlasu s uvedeným postupem poté, co byl o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě (7 dnů od doručení usnesení viz dále) řádně poučen (v usnesení ze dne 24. 9. 2025, č. j. 12 Cmo 114/2025-39, jež bylo účastníku doručeno 26. 9. 2025), navrhovatel souhlasil výslovně podáním došlým odvolacímu soudu dne 6. 10. 2025. Za těchto okolností nebylo usnesení odvolacího soudu přijato při jednání nebo jiném roku, proto je nebylo třeba vyhlásit veřejně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015).

22. Odvolací soud má, shodně se soudem prvního stupně, za to, že ve věci není na místě provádět dokazování, neboť je třeba vyjít z postavení účastníka a z něj vyplývajících skutečností. Tyto pak soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně právně posoudil.

23. K odvolacím námitkám navrhovatele uvádí odvolací soud následující:

24. Účastník, jakožto [Anonymizováno] je veřejnoprávní korporací, konkrétně je částí územního samosprávného celku. Jako takový má právo na samosprávu, v duchu naplnění tohoto práva je spravován zastupitelstvem, které vzešlo z rovných, svobodných a demokratických voleb do zastupitelstev obcí, jejichž prostřednictvím občané tvořící toto územní společenství vykonávají ústavně zaručené právo na samosprávu.

25. Shora uvedená premisa zcela vylučuje, aby za účastníka jednala jakákoliv jiná osoba než ta, jejíž mandát vznikne volbou podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, nebo osoba jmenovaná podle zvláštního právního předpisu, konkrétně podle § 93 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze pro případ, že zde není nikoho, jehož oprávnění jednat za konkrétní městskou část vznikne volbou. Uvedené platí pro veškerá právní jednání činěná městskou částí při výkonu samostatné i přenesené působnosti.

26. Záležitosti městské části tedy vždy spravuje její zastupitelstvo (když § 96 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí řeší i situaci vyvolanou uprázdněním mandátu některého ze zastupitelů), v případech stanovených zvláštním právním předpisem (§ 93 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze) správce městské části.

27. Shora popsaná pravidla veřejného práva komplexně řeší záležitosti, jež jsou ve vztahu k soukromoprávním korporacím vymezeny jako „statusové“, a tedy mimo jiné podléhající úpravě § 165 odst. 2 o. z. Uvedené ustanovení, jak správně uzavřel soud prvního stupně, tedy nelze ve vztahu k městské části aplikovat. S navrhovatelem sice lze souhlasit v tom, že zákon č. 89/2012 Sb. je základním právním předpisem (respektive jedním z nich). Avšak uplatní se v oblasti práv a povinností vzniklých z vůle osob v jejich vzájemném soukromém styku, v oblasti veřejnoprávních vztahů pak tehdy, pokud nejsou zvlášť upraveny normami práva veřejného. Což je právě situace v nyní posuzované věci, viz výše.

28. Odvolací soud vzhledem ke všemu shora uvedenému uzavírá, že v projednávané věci vylučuje veřejnoprávní právní úprava aplikaci § 165 odst. 2 o. z., tedy ustanovení opatrovníka účastníku. Je přitom zcela nerozhodné, z jakých důvodů je takový postup navržen. V tomto ohledu odvolací soud pro úplnost dodává, že na uvedeném ničeho nemění ani změna v postavení [Anonymizováno], který se v mezidobí stal starostou účastníka.

29. Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to včetně správného nákladového výroku.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení byl rovněž úspěšný účastník, avšak žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly. Proto bylo vysloveno, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.