o zaplacení 883 537 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 49 Cm 96/2023-43

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 23. 6. 2023, č. j. 49 Cm 96/2023-15 v bodu a) co do směnečného peníze ve výši 883 537 Kč a řízení v této části zastavil a dále zrušil směnečný platební rozkaz v rozsahu výroku d) o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku), rozhodl o ponechání v platnosti shora označeného směnečného platebního rozkazu v bodech b) a c), tedy ohledně 6 % úroku z částky 883 537 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 2 945,12 Kč (výrok II. rozsudku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 82 403,40 Kč (výrok III. rozsudku) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 35 341,60 Kč žalobkyni (výrok IV. rozsudku). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se na žalované jako avalistce domáhala zaplacení částky 883 537 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené společností [právnická osoba] Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 23. 6. 2023, č. j. 49 Cm 96/2023-15, proti němuž žalovaná podala včasné námitky a odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedla, že směnečný peníz neodpovídá výši dlužné částky a není uveden způsob jeho stanovení. Věřitel přihlásil svou pohledávku v rámci konkursního řízení na výstavce. Nebyla vyzvána k úhradě dlužné částky, směnka nebyla předložena k proplacení ani výstavci. Žalobkyni tak nepřísluší požadovaný 6 % úrok dle platebního rozkazu. V odvolání poukázala na to, že dlužníci neobdrželi kvalifikovanou výzvu k plnění. Požadovala dále, aby jí bylo „ze zdravotních důvodů“ přiznáno osvobození od soudních poplatků.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že žalované byla zaslána výzva dle ust. § 142a o. s. ř. Poukázala rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž ani absence předžalobní výzvy není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případě, že dlužník není ochoten existující dluh dle výzvy zaplatit. Námitka zpochybňující výši směnečné sumy je neodůvodněná. Skutečnost, že je výstavce směnky v úpadku, nebrání žalobkyni požadovat plnění po avalovi. Směnka byla řádně předložena k placení a je na žalované, aby prokázala opak.

3. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila ze zdravotních důvodů. Uvedla, že částku 883 537 Kč uhradila a navrhla, aby jí zbývající směnečné nároky byly prominuty a o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř.

4. Před zahájením jednání ve věci vzala žalobkyně svou žalobu ohledně částky 883 537 Kč zpět; na úhradě zbývajících nároků setrvala.

5. Soud provedl dokazování spornou směnkou, z níž zjistil, že společnost [právnická osoba] vystavila dne 30. 10. 2019 směnku vlastní na částku 883 537 Kč splatnou dne 21. 11. 2022 na řad žalobkyně. Žalovaná směnku avalovala. K úhradě směnečného závazku byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 12. 12. 2022, která byla odeslána na její adresu dne 19. 12. 2022.

6. Při právním posouzení věci vyšel soud z ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. a § 10 ZSŠ. Zdůraznil povahu směnečných závazků a právo žalobkyně jako majitele směnky na její zaplacení. Uvedl dále, že povinnost tvrdit a prokázat, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, je na žalované. V daném případě však žalovaná, která vystavení směnky a její podpis nezpochybnila, netvrdila ani neprokázala, jaká konkrétní směnečná suma měla být do směnky doplněna. Tato nekonkrétní námitka bez bližšího skutkového odůvodnění je neprojednatelná. Ohledně výhrady týkající se nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení soud uvedl, že žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k plnění ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. a není třeba, aby žalobkyně dokládala její doručení.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná po podání námitek jistinu nároku uhradila a žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, rozhodl soud dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. o zastavení řízení v této části a zrušení směnečného platebního rozkazu v bodu a) rozhodnutí. V dalších bodech b) a c) byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, neboť námitky žalované nebyly shledány důvodnými a doloženými. Zdravotní ani finanční poměry žalované nemohou být důvodem neúspěchu žalobkyně ve věci. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 5odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Protože byl směnečný platební rozkaz ve výroku o nákladech řízení zrušen, rozhodl soud o nákladech řízení žalobkyně znovu a přiznal jí částku 8 835,40 Kč za nevrácený soudní poplatek, dále podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhradu nákladů právního zastoupení za pět úkonů právní služby po 11 860 Kč (převzetí věci, výzva, podání žaloby, vyjádření a účast na jednání), 5 x režijní paušální po 300 Kč a náhradu 21 % DPH ve výši 12 768 Kč, celkem tedy 82 403,40 Kč. O vrácení části soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

8. Žalovaná podala proti výrokům II. a III. rozsudku včasné odvolání, v němž uvedla, že žalobkyně netvrdila, že žalované byla doručena výzva k úhradě směnečného závazku ze dne 12. 12. 2022. Na směnce mělo být dopsáno, že byla avalistou přijata, což učiněno nebylo. Celou částku musela za žalovanou uhradit její dcera, která s ní žije ve společné domácnosti a sama se stará o šestileté dítě. Musela si na to vzít půjčku, neboť žalovaná i její manžel jsou ve starobním důchodu, splácejí „pohledávky“ ze svého již ukončeného podnikání a jejich zdravotní stav nedovoluje, aby si mohli ke starobnímu důchodu přivydělat. S péčí o domácnost jim pomáhá dcera. Žalovaná je od 30. 11. 2023 hospitalizována v léčebně [adresa]. Žádá soud, aby tyto skutečnosti vzal v úvahu a podle ust. § 150 o. s. ř. a neuložil jí náhradu nákladů řízení a směnečné odměny. Názor soudu, že zdravotní ani finanční poměry žalované nemohou být důvodem neúspěchu žalobce ve věci je v rozporu s § 150 o. s. ř. I přesto, že byl soud seznámen se zdravotním stavem žalované, s jejími sociálními poměry a s finanční situací, nestanovil, že peněžité plnění se může stát ve splátkách podle § 160 o. s. ř. Žalovaná proto žádá o poskytnutí možnosti, aby případné veškeré náhrady, a to 6 % úrok z částky 883 537 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 945,12 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 82 403,40 Kč plnila ve splátkách, jejicž výši a podmínky soud určí s tím, že při výpočtu bude zohledněna nezbavitelná částka pro rok 2024 s přihlédnutím na „další vyživovací osobu – manžel žalované.“ Namítla dále, že soud neuvedl, z jakého důvodu námitky žalované nebyly shledány důvodnými a doloženými, když byly soudu doručeny lékařské zprávy a podrobně popsány finanční a sociální poměry žalované. Soud neprojednal námitky žalované z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně uhrazené částky 883 537 Kč, přestože žalovaná žádala o zamítnutí „všech poplatků“ a aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Navrhla dále, aby soud uložil žalobkyni povinnost vrátit jí uhrazenou směnku a potvrdit její zaplacení.

9. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu vztahující se k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a zdůraznila nezbytnost posuzování veškerých okolností, které vyjdou v řízení najevo, a které se týkají příčiny sporu i postojů účastníků řízení. Tyto předpoklady v daném případě splněny nejsou, neboť žalobkyně poskytla žalované při snaze o smírné řešení věci dostatečnou součinnost. Ustanovení § 150 o. s. ř. je nutno vykládat restriktivně, neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti vynaložil. Žalobkyně vymáhala pohledávku ze směnku, kterou žalovaná neuhradila, a proto nepovažuje za ospravedlnitelné, aby sama nesla náklady řízení. Stejně tak nepovažuje za ospravedlnitelné, aby soud zamítl žalobu co do směnečné odměny, na kterou žalobkyni vznikl nárok dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ. Rovněž v souvislosti s požadavkem žalované na změnu pariční lhůty dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně zdůraznila, že jde o výjimku z pravidla, která musí být opřena o racionální důvody a konkrétní skutečnosti. Odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a uzavřela, že žalovanou popisované majetkové a sociální poměry neodůvodňovaly stanovení úhrady přiznaného nároku ve splátkách a soud prvního stupně proto správně ke stanovení úhrady dlužné částky ve splátkách nepřistoupil.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci řízení s projednáním věci bez ústního jednání souhlasili.

11. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předloženou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni proti žalované jako rukojmí za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 30 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 883 537 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky, tedy od 22. listopadu 2022 do jejího zaplacení a dále na zaplacení směnečné odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze, tj. ve výši 2 945,12 Kč.

12. K argumentaci odvolatelky, uplatněné v odvolacím řízení, je nutno uvést, že ustanovení § 150 o. s. ř. lze aplikovat za podmínek tam uvedených výlučně na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, tj. na rozhodnutí procesní povahy. Nárok na zaplacení šestiprocentního úroku ze směnečné sumy ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení i nárok na zaplacení směnečné odměny ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze, mají oproti tomu svůj základ v předpisech hmotného práva (ust. čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ). Nepřiznání těchto dvou postižních práv majiteli směnky z důvodů, vymezených ustanovením § 150 o. s. ř., jak navrhovala žalovaná, proto není možné.

13. Výkladem ustanovení § 150 o. s. ř. se Nejvyšší soud v obecné rovině zabýval například v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, v němž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp.zn. 22 Cdo 928/2017).

14. Rovněž z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 237/05) plyne, že ustanovení § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti také opakovaně zdůraznil, že citované ustanovení představuje co do povahy mimořádný procesní institut, jehož aplikace bude výjimkou a nikoliv pravidlem (srov. např. nález ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 500/12).

15. V posuzované věci shledávala žalovaná důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni výlučně ve svých osobních (zdravotních) a příjmových poměrech. Uvedla, že ona i její manžel pobírají starobní důchod, splácejí své závazky (v odvolání nesprávně uvedeno „pohledávky“) z předchozího podnikání a jejich zdravotní stav jim neumožňuje přivýdělek. Zdůraznila, že v roce 2022 podstoupila operaci kolene s následnou rehabilitací a v listopadu 2023 se podrobila další operaci.

16. K takto tvrzeným skutečnostem je však třeba uvést, že samy o sobě nepředstavují důvody hodné zvláštního zřetele a tedy nemohou ve smyslu shora citovaných judikatorních závěrů odůvodnit moderaci nákladového výroku rozsudku postupem dle ust. § 150 o. s. ř. Žádné jiné okolnosti, které by bylo třeba v této souvislosti vzít v úvahu, žalovaná v poměrech posuzované věci ani netvrdila. Rovněž skutečnosti, které vedly k uplatnění nároku žalobkyně, ani postoj žalované, která směnečnou sumu uhradila až poté, co soud prvního stupně nařídil jednání k projednání jejích námitek, jejichž prostřednictvím se své platební povinnosti bránila, neodůvodňují závěr, že po žalobkyni lze spravedlivě požadovat, aby náklady, které vynaložila na soudní ochranu svého práva, nesla ze svého. I pokud by tedy bylo možné přijmout závěr, že nepřiznání náhrady nákladů řízení by žalobkyni přivodilo menší újmu, než jejich přiznání žalované, nelze v posuzované věci shledat žádné důvody hodné zvláštního zřetele, na jejichž základě by bylo možné návrhu žalované na aplikaci ust. § 150 o s. ř. vyhovět.

17. Vzhledem k povaze projednávané věci (v řízení byl uplatněn nárok na zaplacení nesporné a abstraktní pohledávky z cenného papíru), přiznanému nároku na zaplacení příslušenství směnečné pohledávky a směnečné odměny i k osobním poměrům žalované, která podle Prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech žije ve dvoučlenné domácnosti s celkovým měsíčním příjmem převyšujícím 34 000 Kč, neshledal odvolací soud ani důvody k určení delší než třídenní lhůty ke splnění platební povinnosti žalované ani ke stanovení povinnosti plnit ve splátkách ve smyslu ust. § 160 o. s. ř.

18. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výrocích II. a III. jako věcně správný potvrdil.

19. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 4 066 Kč, která odpovídá odměně za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 3 060 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 199/1996 Sb., jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 706 Kč.

20. Zbývá dodat, že k návrhu žalované, aby byla v odvolacím řízení žalobkyni uložena povinnost vydat jí spornou směnku, nebylo možné pro jeho nepřípustnost přihlížet (§ 216 odst. 1, § 97 a § 41a odst. 3 o. s. ř.).