o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 512,87 Kč, o odvolání žalovaného i žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. 1. 2021, č. j. 39 Cm 134/2019 -79

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 30. 1. 2020 č. j. 39 Cm 134/2019 -15 v platnosti, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů námitkového řízení 113 922,07 Kč a v bodě III. výroku rozhodl o vrácení přeplatku zálohy na důkaz ve výši 2 138,50 Kč žalobci.

2. Podle odůvodnění se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 900 000 Kč ze směnky, vystavené žalovaným dne 6. 10. 2015 na řad žalobce, na směnečný peníz 1 400 000 Kč, splatné dne 31. 12. 2016. Na směnku bylo žalovaným plněno v rozsahu částky 500 000 Kč.

3. Žalovaný ve včas podaných námitkách uvedl, že text na směnce není (psán) jeho rukopisem a namítl, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem. Dále namítl neexistenci důvodu směnky, když mezi ním a žalobcem nikdy neexistoval smluvní vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka ve výši přesahující 1 000 000 Kč, odpovídající částce, na niž měla být směnka vystavena.

4. Podle obsahu spisu nákladový výrok směnečného platebního rozkazu včas podaným samostatným odvoláním napadl žalobce. S odkazem soudní judikaturu se domáhal se změny nákladového výroku tak, že žalobci bude přiznána náhrada nákladů ve výši 89.665,20 Kč, které žalobci v řízení vznikly do vydání směnečného platebního rozkazu.

5. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že podpis žalovaného je jeho pravým podpisem, protože směnku před žalobcem osobně podepsal. Kauzální námitka není řádně odůvodněna.

6. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil. Jeho žádosti o odročení jednání nevyhověl, vyhodnotil ji jako obstrukční. Žádost byla soudu doručena poté, co žalovaný svému dosavadnímu právnímu zástupci vypověděl dne 20. 1. 2021 plnou moc a dne 25. 1. 2021 udělil plnou moc novému právnímu zástupci, který se jednání nemohl zúčastnit z důvodu kolize s trestním řízením. Ta mu však musela být známa již v okamžiku převzetí zastoupení.

7. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, znaleckým posudkem [Anonymizováno] z 30. 10. 2020 č. j. [Anonymizováno]) soud zjistil, že směnka obsahuje bezpodmínečný slib žalovaného zaplatit žalobci směnečnou pohledávku ve výši 1 400 000 Kč dne 31. 12. 2013. Je opatřena doložkou bez protestu a vlastnoručním podpisem žalovaného, kdy závěr o pravosti podpisu soud opřel o závěry znaleckého posudku, podle nichž podpis žalovaného na směnce je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného.

8. Na základě učiněných skutkových zjištění námitku falza podpisu žalovaného vyhodnotil jako nedůvodnou, vyvrácenou znaleckými závěry. Námitku, že mezi účastníky neexistoval žádný vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka odpovídající směnečnému penízi, na nějž byla směnka vystavena, shledal účelovou a neurčitou. Takovou námitkou by se soud musel zabývat, pokud by žalovaný například uvedl, že jeho podpis na směnce pochází z jiné listiny, která byla do podoby směnky upravena. To však žalovaný netvrdil. Pravdivost tvrzení žalovaného je pak vyvrácena jeho vlastním jednáním, částečným plněním částky 500 000 Kč. Takto by neplnil při vědomí, že směnku podepsal v důsledku omylu, vyvolaného žalobcem nebo lstí.

9. Soud prvního stupně proto podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu vůči žalovanému v platnosti a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Rozsudek včas podaným odvoláním napadl žalobce i žalovaný.

11. Žalobce napadl rozsudek ve výroku II. a navrhl jeho změnu tak, že na náhradě nákladů námitkového řízení mu bude přiznána částka 147 149 Kč. Vytkl soudu, že s částí jím požadovaných a vyúčtovaných nákladů řízení se soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal. Nepřiznal žalobci náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 9 862 Kč. Nesprávně stanovil výši náhrady za ztrátu času, kdy za dvacet půlhodin namísto částky 2 000 Kč přiznal jen částku 1 200 Kč. Žalobci dále náleží odměny za úkony právní služby, spočívající ve sdělení znalci ze dne 7. 8. 2020 a za podané odvolání do výroku o náhradě nákladů ve směnečném platebním rozkaze. Ty mu soud rovněž nepřiznal.

12. Žalovaný ve včas podaném odvolání napadl rozsudek v celém rozsahu a navrhl jeho zrušení. Právní posouzení věci soudem považuje za nesprávné. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, v němž dovolací soud vyložil, že požadavek na řádné odůvodnění kauzálních námitek bude naplněn jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku. Směnečný dlužník sice nemůže vzhledem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách, ale i v námitkovém řízení může uvádět nové skutečnosti, jež mohou mít význam pro posouzení důvodnosti již řádně uplatněné námitkové obrany. Žalovaný v námitkách bránil tvrzením o falzu svého podpisu na směnce a dále tvrzením, že směnka neměla důvod (kauzu), neboť mezi žalovaným a žalobcem nikdy neexistoval smluvní vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka ve výši odpovídající částce, na niž měla být směnka vystavena. V intencích citovaného judikátu jsou tvrzení žalovaného zcela jednoznačná. Vymezují jak rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán, tak skutkové okolnosti obrany dlužníka. Předkládá odborné stanovisko [Anonymizováno], znalce v oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo. Podle žalovaného toto stanovisko zpochybňuje závěry znaleckého posudku [Anonymizováno]. Má za to, že by se soud s tímto stanoviskem měl vypořádat a měl by vyslechnout oba znalce. V den vystavení směnky se žalovaný nenacházel na území republiky, jak dokládá kopii svého cestovního dokladu. Kauzální námitkové tvrzení je jednoznačné. Závěr soudu, že by žalovaný musel v námitkách tvrdit, že k vytvoření směnky byla použita jiná listina s podpisem žalovaného, je irrelevantní a závěr o částečném plnění na směnku nepodložený. Žalovaný nepopírá, že mezi ním a žalobcem existovaly závazky z půjček. Ty však splatil. Požadovaná částka představuje dluh společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný jednatelem a společníkem. Společnost byla převedena na třetí osobu, kterou bylo na závazky vůči žalobci částečně plněno. Závěr soudu prvního stupně o obstrukčním jednání žalovaného a jeho právního zástupce v souvislosti se žádostí o odročení jednání je v rozporu s čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod i účelem a smyslem ochrany ústavně garantovaných práv a svobod.

13. K výhradám žalovaného k postupu soudu, který neodročil nařízené jednání, žalobce ve vyjádření k odvolání s odkazem na soudní judikaturu zdůraznil, že jakkoliv právo na osobní účast na jednání a s ním spojená procesní práva účastníka řízení je zakotveno v Ústavě, nejsou soudy povinny akceptovat každou žádost o odročení jednání. Zejména tomu tak je v případech záměrných obstrukcí. Žádost o odročení posuzuje soud podle konkrétních okolností případu. Navíc žalovanému nic nebránilo v tom, aby v rámci zákonných možností doplnil své námitky ještě před jednáním. K novým skutečnostem, které žalovaný uvádí v odvolání, již nelze v odvolacím řízení přihlížet, protože jsou v rozporu s ust. § 205a o. s. ř. Má za to, že v případě vyvrácení námitky falza podpisu na směnce z čl. I §17 ZSŠ vyplývá, že podepíše-li dlužník vážně směnku a tvrdí, že k tomu nebyl jakýkoliv důvod, ztrácí možnost vznášet kauzální námitky. Ty by mu náležely, jen pokud by důvod pro vystavení směnky následně odpadl nebo se nenaplnil. Vzájemně se vylučující námitková tvrzení ve svém spojení jsou neurčitá a jako taková neprojednatelná. Nemohou vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu.

14. Odvolací soud odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. O právech a povinnostech žalovaného nebylo tímto výrokem rozsudku vůbec rozhodováno, sféry jeho práv se nijak nedotýká. Bylo jím rozhodováno o vrácení nespotřebované části žalobcem zaplacené zálohy na náklady důkazu. Žalovaným podané odvolání je v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné.

15. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.). Předpoklady pro jeho změnu ani potvrzení neshledal splněny z důvodů dále uvedených.

16. V projednávané věci se námitková obrana žalovaného zakládala na dvou základních tvrzeních. Na tvrzení o falzu podpisu žalovaného na směnce a tvrzení o neexistenci důvodu (kauzy) směnky s ohledem na to, že mezi účastníky nikdy neexistoval smluvní vztah, jehož výsledkem by mohla být pohledávka ve výši směnečného peníze. Se závěrem soudu prvního stupně, že druhá z námitek není odůvodněna a je účelová a neurčitá, se odvolací soud neztotožnil. Námitka, že směnka nemá kauzu, je námitkou vycházející z vlastních (právních) vztahů mezi žalovaným jako směnečným dlužníkem a žalobcem jako majitelem směnky a žalovanému v projednávané věci dle čl. I. § 17 ZSŠ přísluší. V intencích konstantní soudní judikatury lze z hlediska ust. § 175 odst. 3 o. s. ř za řádně odůvodněné považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný po uplynutí lhůty k podání námitek nemůže uplatňovat skutkovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Námitku tak, jak byla žalovaným uplatněna, lze považovat za dostatečně skutkově vymezenou, když žalovaný uvedl, že mezi ním a žalobcem neexistoval žádný vztah, z něhož by dluh ve výši směnečného peníze mohl vzniknout a je zřejmý i rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán. Jedná se o skutkově určité námitkové tvrzení. Důkazní břemeno k jeho prokázání leží na žalovaném (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, ze dne 14. června 2006, sp. zn. 29 Odo 347/2005). neoznačí-li žalovaný důkazy k jeho prokázání, musí být soudem o svém důkazním břemeni, resp. o své povinnosti označit důkazy k prokázání kauzálního námitkového tvrzení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně poučen. Neobstojí ani soudem přijatý závěr o zjevné účelovosti námitky žalovaného o absenci kauzy směnky, opírající se pouze o tvrzení žalobce o poskytnutí částečného plnění. Za situace, kdy v řízení nebyly prováděny žádné důkazy, z nichž by soud zjistil, kým a kdy bylo plněno a zda bylo plněno na směnečný nebo směnkou zajištěný závazek, lze žalovanému přisvědčit, že jde o závěr, který nemá oporu v provedeném dokazování.

17. Soud prvního stupně tím, že uvedenou námitku nesprávně vyhodnotil jako neurčitou (a tudíž neprojednatelnou), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť soudem příslušným k projednání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu je soud prvního stupně. Tím nebyla část námitkové obrany žalovaného vůbec projednána, což je bez dalšího důvodem pro zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při přezkoumání rozsudku se odvolací soud zabýval také posouzením dalším žalovaným tvrzené vady řízení, spočívající v neodročení jednání a projednání věci v jeho nepřítomnosti. Z obsahu spisu zjistil, že předvolání k jednání, které bylo soudem nařízeno na 28. 1. 2021, bylo tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného [Anonymizováno] doručeno dne 11. 12. 2020. Ten podáním ze dne 20. 1. 2021 soudu sdělil, že mu byla téhož dne doručena výpověď plné moci žalovaného k zastupování. K podání je přiloženo odvolání plné moci, které je datováno 5. 1. 2021. Podáním ze dne 25. 1. 2021, tedy bezprostředně před nařízeným jednáním, byla soudu doručena plná moc, udělená téhož dne žalovaným nově ustanovenému právnímu zástupci [Jméno advokáta B]. V podání právní zástupce současně požádal o odročení nařízeného jednání pro kolizi s dříve nařízeným hlavním líčením v trestní věci, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 1/2020, s odůvodněním, že jeho účast na hlavním líčení je s ohledem na výslechy svědků nezbytná. Z uvedených zjištění plyne, že písemné odvolání plné moci k zastupování ze dne 5. 1. 2021 žalovaný svému právnímu zástupci doručil s odstupem více než dvou týdnů, a to zhruba týden před nařízeným jednáním. Jaké důvody žalovaného vedly k rozhodnutí o změně právního zástupce se z odvolání plné moci nepodává. Nového právního zástupce si žalovaný ustanovil až tři dny před termínem jednání s vědomím, že na seznámení se spisem má právní zástupce fakticky pouze dva dny. Závěru soudu prvního stupně, že v jednání žalovaného a udělení plné moci advokátovi, jemuž při převzetí zastoupení muselo být známo, že se již nařízeného jednání nebude moci účastnit, lze shledat zjevnou obstrukci, však plně přisvědčit nelze. Žalovaný odvolání plné moci svému právnímu zástupci doručil se zjevným časovým prodlením, nicméně nelze pominout, že je výhradně právem účastníka vybrat si advokáta, kterého ustanoví svým zástupcem. V projednávané věci se jednalo o první změnu v osobě právního zástupce. V samotném postupu nově ustanoveného právního zástupce, který požádal o odročení jednání a žádost řádně odůvodnil, pak obstrukci spatřovat nelze. Nepochybně pokud by tento právní zástupce žalovaného zastupoval od počátku řízení, z týchž důvodů by o odročení jednání požádal. Kolizi s dříve nařízeným jednáním by bylo nutno hodnotit jako vážný důvod pro odročení jednání ve smyslu § 119 odst. 1 o. s. ř.

18. Pokud jde o odvolání žalobce do výroku o náhradě nákladů řízení, lze žalobci přisvědčit, že soud sice v rozsudku specifikoval jednotlivé úkony právní služby, za něž žalobci přiznal náhradu, zcela se však opomněl vypořádat s ostatními žalobcem vyúčtovanými úkony právní služby, jak jsou součástí žalobcem provedeného vyčíslení náhrady nákladů řízení v podání ze dne 29. 1. 2021. V této části není nákladový výrok řádně odůvodněn a pro nedostatek důvodů není přezkoumatelný. Nelze ani pominout zjevný rozpor mezi nákladovým výrokem směnečného platebního rozkazu, v němž soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal s odkazem na ust. § 42a o. s. ř. a nákladovým výrokem ve věci, v němž naopak náhradu nákladů řízení žalobci přiznal.

19. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž projedná námitku žalovaného, že směnka nemá kauzu. V dalším řízení z hlediska ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. (koncentrační zásada směnečného řízení) posoudí přípustnost nově v odvolání žalovaným učiněných skutkových tvrzení, vypořádá se s jeho důkazními návrhy, případně, shledá-li pro to zákonné předpoklady, poskytne žalovanému poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho důkazní povinnosti. Následně posoudí, zda a které z navržených důkazů provede a ve věci znovu rozhodne. V novém rozhodnutí bude soud prvního stupně dbát, aby z jeho odůvodnění vyplývaly veškeré náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., včetně právního posouzení věci a řádného odůvodnění výroku o nákladech řízení, v jehož rámci se také vypořádá s odvoláním žalobce do výroku o nákladech řízení směnečného platebního rozkazu, založeném na nesprávném výkladu a aplikaci ust. § 142a o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení ve směnečném platebním rozkaze. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou výlučným úkonem žalovaného, právo podat odvolání proti výroku o nákladech řízení svědčí všem účastníkům řízení, tedy i žalobci. Soudní judikatura se sjednotila na závěru, že v případě souběhu odvolání proti výroku směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení a námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se samostatně o odvolání do nákladového výroku nerozhoduje, ale soud prvního stupně se s tímto odvoláním vypořádá po projednání námitek v rámci rozhodování o nákladech řízení v rozhodnutí ve věci. Při posuzování této otázky přihlédne ke konstantní soudní judikatuře( např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. I .ÚS 4047/14, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

20. V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud prvního stupně také o nákladech tohoto odvolacího řízení.