o zaplacení směnečného peníze ve výši 250 000 Kč s postižními právy, k odvolání žalované č. 2 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 37 Cm 83/2022-98,

1. Soud prvního stupně shora v záhlaví označeným usnesením v bodě I. výroku zrušil rozsudek ze dne 28. 2. 2024, č. j. 37 Cm 83/2022-90, v bodě II. výroku zastavil řízení o námitkách žalované č. 2 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 8. 12. 2022, č. j. 37 Cm 83/2022-18 a v bodě III. výroku uložil žalované č. 2 povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 84 793 Kč. Uvedl, že soud rozhodl o námitkách žalované č. 2 shora citovaným rozsudkem. Podáním ze dne 4. 3. 2024 vzala žalovaná č. 2 námitky v celém rozsahu zpět. Soud postupoval podle § 175 odst. 5 o. s. ř. a řízení o námitkách zastavil. Protože námitky byly vzaty zpět až poté, co soud ve věci rozhodl, ale rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, rozhodl soud i o zrušení vydaného rozsudku (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch. Náklady řízení představují nevrácenou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 289 Kč, odměnu za čtyři úkony právní služby po 9 300 Kč (převzetí věci, výzva k úhradě, podání žaloby a vyjádření ze dne 31. 10. 2022), za tři úkony po 7 700 Kč (vyjádření ze dne 4. 4. 2023 a účast na dvou jednáních), náhradu hotových výdajů za sedm úkonů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 13 104 Kč. Náklady řízení celkem činí 84 793 Kč.

2. Žalovaná č. 2 napadla usnesení včasným odvoláním a navrhla zrušení usnesení, rozsudku a směnečného platebního rozkazu a přiznání náhrady nákladů řízení žalované č. 2. Uvedla, že směnečný platební rozkaz jí nikdy nebyl do datové schránky, kterou má zřízenou, doručen a náhradní doručení je vyloučeno. Má-li být ve vztahu k žalovaným č. 1 a č. 2 v řízení pokračováno, nelze postupovat jinak než nedoručitelný směnečný platební rozkaz odstranit.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl usnesení potvrdit. Uvedl, že směnečný platební rozkaz se fakticky do sféry žalované č. 2 dostal. Nadto, pro správnost usnesení není rozhodné, jak byl směnečný platební rozkaz doručován, ale pouze to, že byly námitky vzaty zpět a na základě tohoto zpětvzetí soud prvního stupně také správně postupoval.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.)

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud rozhodl o žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 37 Cm 83/2022-18, kterým uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 250 000 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 1. 7. 2021 do 13. 10. 2021, směnečnou odměnu ve výši 833,30 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 47 390 Kč. Usnesením ze dne 22. 6. 2023, č. j. 37 Cm 83/2022-72 byl směnečný platební rozkaz zrušen vůči žalované č. 1 a řízení bylo mezi ní a žalobcem zastaveno, vůči žalované č. 2 byl směnečný platební rozkaz zrušen co do směnečného peníze ve výši 85 041,34 Kč a v tomto rozsahu bylo řízení mezi ní a žalobcem zastaveno. Směnečný platební rozkaz spolu se žalobou a kopií směnky bylo žalované č. 2 doručen do její datové schránky (identifikační číslo datové schránky 8thnt44) dne 18. 5. 2023 (viz Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). Podáním doručeným soudu dne 4. 3. 2024 vzala žalovaná č. 2 námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu zpět.

6. Pokud jde o odvolání žalované č. 2 proti bodu I. výroku usnesení, nejde o odvolání proti výroku usnesení, ale o odvolání proti důvodům usnesení, když z obsahu odvolání je nepochybné, že žalovaná č. 2 nepožaduje ani zrušení, ani změnu tohoto výroku usnesení. Naopak z jejího odvolání vyplývá, že se domáhá téhož, o čem bylo soudem prvního soudu rozhodnuto, tj. zrušení rozsudku, avšak z jiných důvodů. Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné (§ 202 odst. 3 o. s. ř.), a proto odvolací soud odvolání žalované č. 2 proti bodu I. výroku usnesení jako nepřípustné odmítl (analogicky § 218 písm. c) o. s. ř.).

7. Výhradu žalované č. 2 spočívající v absenci řádného doručení směnečného platebního rozkazu, na níž výlučně postavila svou odvolací argumentaci, vyvrací obsah Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, z něhož vyplývá, že žalované č. 2 byl směnečný platební rozkaz včetně žaloby a kopie směnky doručen dne 18. 5. 2023, kdy se do její datové schránky přihlásila oprávněná osoba.

8. Žalovaná č. 2 vzala své námitky proti směnečnému platebnímu rozkaz zpět. Ustanovení § 175 odst. 5 o. s. ř. nestanoví lhůtu, do kdy tak lze učinit. Vzhledem k tomu, že podáním námitek se zahajuje námitkové řízení, jde ve své podstatě o návrh na zahájení řízení (v posuzované věci námitkového), který lze vzít zpět i poté, co soud ve věci rozhodl, nenabylo-li rozhodnutí právní moci (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). Pokud žalovaná vzala námitky zpět sice poté, co soud již v námitkovém řízení rozhodl, avšak toto rozhodnutí nenabylo právní moci, postupoval soud správně, když řízení o těchto námitkách zastavil a současně vydané rozhodnutí (rozsudek) zrušil. Důvod zrušovat vydaný směnečný platební rozkaz, čehož se žalovaná č. 2 odvoláním domáhá, nebyl, neboť důsledkem zpětvzetí námitek je výhradně zastavení řízení o námitkách, přičemž směnečný platební rozkaz, kterým bylo rozhodnuto o žalobě, se stane pravomocným stejně, jako kdyby k podání námitek nikdy nedošlo. Obdobně je tomu při zpětvzetí odvolání (§ 222 odst. 1 o. s. ř.), kdy právní moc odvoláním napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby odvolání nebylo podáno.

9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud bod II. výroku usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

10. S ohledem na shora uvedené nelze za správné považovat rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť žalobci byly opětovně přiznány i ty náklady řízení, o nichž již bylo vůči žalované č. 2 rozhodnuto pravomocným směnečným platebním rozkazem. Konkrétně jde o náklady řízení v celkové výši 47 390 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku, odměně za tři úkony právní služby v celkové výši 27 900 Kč (3 úkony x 9 300 Kč/úkon s tím, že úkonem bylo převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy k plnění), náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 900 Kč (3 úkony x 300 Kč/úkon) a 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 6 048 Kč. Odvolací soud musel pominout, že výše odměny za jeden úkon právní služby měla správně být 9 340 Kč, neboť odměna je počítána z tarifní hodnoty představující součet směnečného peníze a směnečné odměny (soud prvního stupně vyčíslil odměnu pouze z tarifní hodnoty představující směnečný peníz). Tuto nesprávnost však již nebylo možné tímto rozhodnutím napravit, neboť předmětem odvolacího řízení nebyl přezkum správnosti vydaného směnečného platebního rozkazu (§ 212a odst. 6 o. s. ř.).

11. Náklady námitkového řízení, tj. náklady vynaložené žalobcem po vydání směnečného platebního rozkazu, představují odměnu za čtyři úkony právní služby v celkové výši 30 960 Kč 4 úkony x 7 740 Kč/úkon - sepis částečného zpětvzetí žaloby a účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 24. 11. 2023 a 28. 2. 2024 s tím, že jednání dle protokolu z něj přesáhlo dvě hodiny) podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za pět úkonů právní služby v celkové výši 1 200 Kč (4 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 6 753,60 Kč. Odvolací soud při stanovení výše odměny vyšel z toho, že úkony, za něž odměna náleží, byly žalobcem učiněny až po částečném zpětvzetí žaloby. Jak již odvolací soud uvedl shora, výše odměny měla být správně vypočtena z tarifní hodnoty představující součet směnečného peníze a směnečné odměny, tj. z částky 165 791,96 Kč. Pokud jde o úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne 31. 10. 2022, za něž soud prvního stupně žalobci rovněž přiznal odměnu, odvolací soud se s tímto postupem neztotožnil. Z obsahu podání je evidentní, že jej žalobce učinil v jiném řízení vedeném u téhož soudu (sp. zn. 47 Cm 59/2022) s jiným předmětem řízení (zaplacení částky 180 000 Kč); při přiznání odměny je zcela irelevantní, že podání bylo učiněno v řízení mezi týmiž účastníky a že si soud prvního stupně podání založil do obou spisů. Odvolací soud nad rámec uvedeného podotýká, že o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2 rozhodl soud prvního stupně již směnečným platebním rozkazem, po podání námitek je rozhodováno o nákladech námitkového řízení; to samozřejmě i v případě, že je rozhodováno o zastavení námitkového řízení.

12. Z důvodů shora uvedených odvolací soud bod III. výroku usnesení podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaná č. 2 je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 38 913,60 Kč.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 5 045,70 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalobci (ve vztahu mezi ním a žalovanou č. 2). Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3 870 Kč (sepis vyjádření k odvolání žalované č. 2 proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 875,70 Kč.