o zaplacení směnečného peníze ve výši 540 497,88 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2022, č. j. 53 Cm 110/2021-50,

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (bod I. výroku) zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 13. 9. 2021, č. j. 53 Cm 110/2021-19 (bod II. výroku), vrátil žalobci poměrnou část soudního poplatku ve výši 21 688 Kč a zálohu na náklady důkazu ve výši 15 000 Kč (bod III. a IV. výroku), zprostil ustanovenou znalkyni (bod V. výroku) a žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 028 Kč (bod VI. výroku).

2. V odůvodnění uvedl, že o žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný námitky. Následně vzal žalobce žalobu zpět z důvodu úhrady dluhu. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., zrušil směnečný platební rozkaz a řízení zastavil. Současně rozhodl o vrácení poměrné části žalobcem zaplaceného soudního poplatku a zálohy na provedení důkazu za současného zproštění ustanovené znalkyně. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal je žalobci. Náklady řízení tvoří část soudního poplatku ve výši 21 688 Kč, odměna za zastupování za pět úkonů právní služby po 10 500 Kč, náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty.

3. Žalovaný napadl usnesení, konkrétně bod VI. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Požádal o aplikaci § 150 o. s. ř. s tím, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné. Žalobce je jednou z největších bank v České republice s ročním obratem v řádu miliard Kč, s dostatečnou interní kapacitou pro vymáhání pohledávek prostřednictvím právního oddělení. Nepřiznáním náhrady nákladů řízení nebude žalobci způsobena žádná významná újma. Žalovaný podniká v oboru truhlářských prací; podnikání bylo v důsledku pandemie podstatně omezeno. Zisk žalovaného před zdaněním a zákonnými odvody činil za rok 2021 jen 272 755 Kč, což je v průměru 23 000 Kč měsíčně. Žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilé čtrnáctileté dceři. On i manželka jsou nemocní, jemu byla přiznána invalidita II. stupně, manželce invalidita I. stupně. K závazkům se postavil čelem, žalobci uhradil více než 2 000 000 Kč.

4. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobce navrhl usnesení v napadeném rozsahu potvrdit. Uvedl, že žádost žalovaného nerespektuje zákaz novot v odvolacím řízení (§ 205a o. s. ř.). Tvrzení týkající se náhrady nákladů řízení měl žalovaný uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně. Nadto předpoklady uvedené v § 150 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce nečinil obstrukce, neprodlužoval jednání. Žalovanému opakovaně nabízel smírné řešení s rozložením jeho povinnosti do splátek, což žalovaný nevyužil. Žalovaný byl na navýšení dlužné částky o náklady řízení upozorněn v předžalobní výzvě. Poté, co soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, podal žalovaný účelové námitky; námitkové řízení tak vyvolal z vlastní vůle. Splnil-li by svou povinnost před podáním žaloby, žádná povinnost uhradit náklady řízení by mu nevznikla. Žalobce poukázal na čl. 36, čl. 37 odst. 3 LZPS a na právo každého účastníka řízení, tedy i právnické osoby, na zastoupení advokátem (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4606/2016). K předpokladům pro aplikaci § 150 o. s. ř. odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3288/07 a sp. zn. I. ÚS 2862/07.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že směnečným platebním rozkazem ze dne 13. 9. 2021, č. j. 53 Cm 110/2021-19 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 540 497,88 Kč s postižnými právy a náhradu nákladů řízení. Žalovaný proti němu podal včasné námitky. Poté, co svůj dluh vůči žalobci uhradil, vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět.

7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

8. Důvodem zpětvzetí žaloby ze strany žalobce bylo splnění uplatněného nároku po zahájení řízení. Z procesního hlediska tak žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a proto je namístě přiznat žalobci náklady řízení, které účelně vynaložil a které mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením. Až potud postupoval soud prvního stupně správně, což již nelze říci o výpočtu výše nákladů řízení. Rozhodl-li, že žalobci bude vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 688 Kč (správně mělo být rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 21 696 Kč, neboť žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 27 120 Kč, nikoliv ve výši 27 110 Kč, z níž nesprávně vycházel soud prvního stupně; v tomto rozsahu však nabylo usnesení právní moci, neboť nebylo napadeno odvoláním), pak nebyl důvod uložit povinnost k zaplacení této částky žalovanému. Naopak žalovanému měla být uložena povinnost zaplatit žalobci nevrácenou část soudního poplatku, která činí 5 424 Kč. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené představují část zaplaceného a nevráceného soudního poplatku ve výši shora uvedené, odměnu za pět úkonů právní služby v celkové výši 52 500 Kč (5 úkonů x 10 500 Kč/úkon - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis vyjádření k námitkám a sepis zpětvzetí žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) citované vyhlášky, náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 500 Kč (5 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 11 340 Kč. Náklady řízení vynaložené žalobcem činí celkem 70 764 Kč.

9. Ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje ve výjimečných případech (kdy by se uložení povinnosti podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jevilo jako nepřiměřená tvrdost) z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Existenci takových důvodů v posuzované věci odvolací soud neshledal. Poukazoval-li žalovaný na postavení žalobce v bankovním sektoru a jeho roční obrat a v kontrastu k tomu výši svých příjmů, je třeba říct, že citované ustanovení neslouží ke zmírnění majetkových nerovností mezi účastníky, ale k nastolení spravedlnosti soudního řízení a jeho výsledku (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07 nebo ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06). Důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů žalobci nemůže být ani to, že se nechal zastoupit v řízení zástupcem z řad advokátů, neboť tím pouze realizoval právo dané každému účastníkovi soudního řízení. To, že by šlo o zneužití tohoto práva na úkor žalovaného, nevyplývá ani z obsahu spisu, ostatně ani ze samotných tvrzení žalovaného (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4606/2016 nebo ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014). Důvodem hodným zvláštního zřetele pak není ani žalovaným prezentovaný postoj k závazkům vůči žalobci. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný ochotu k mimosoudnímu vyřešení věci avizoval po podání žaloby, a to v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Byl-li si však svého závazku vůči žalobci vědom, měl, i s ohledem na vznik dalších nákladů řízení, jejich podání lépe zvážit. Je zřejmé, že zaujal-li by žalovaný jiný postoj, nemuselo minimálně k námitkovému řízení, v souvislosti s nímž vznikly žalobci další náklady, v lepším případě k řízení jako takovému, vůbec dojít. Ani zdravotní obtíže žalovaného a jeho manželky nevzal soud v dané věci za důvod hodný zvláštního zřetele. Z lékařských zpráv je evidentní, že jde o stav dlouhodobý, nastalý daleko před vystavením předmětné směnky, který musel vzít žalovaný v úvahu již při přijetí rukojemského závazku a vyhodnocení schopnosti tento zaplatit, nebude-li to v možnostech výstavce směnky. Nejde tedy o zcela náhlé zhoršení zdravotního stavu, které by v krátkém časovém úseku ovlivnilo možnost žalovaného dosahovat výdělků. To, že žalovaný je schopen opatřit si dostatek finančních prostředků, lze dovodit již z toho, že žalobci dle svých tvrzení uhradil přes 2 000 000 Kč, což příliš o věrohodnosti tvrzení o existenci jediného příjmu ve výši 23 000 Kč hrubého měsíčně nesvědčí.

10. Odvolací soud proto usnesení v napadeném rozsahu podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši uvedené v bodě 8.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 6 715,50 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 5 250 Kč (sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 1 165,50 Kč.