o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 500 000 Kč s postižními právy, o návrhu na vydání předběžného opatření, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2025, č. j. 24 Cm 140/2025-33,

1. Citovaným usnesením nařídil soud prvního stupně předběžné opatření, kterým žalovanému zakázal nakládat se spoluvlastnickým podílem na nemovitosti v usnesení blíže specifikované, zapsané na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro [adresa].

2. V odůvodnění soud uvedl, že k návrhu žalobce rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný námitky. Žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření spočívající v zákazu nakládat s podílem na nemovitosti. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný vystavil směnku, kterou zajistil závazky společnosti [právnická osoba]. Žalovaný podniká kroky, kterými zatěžuje své nemovitosti, které by mohly být zdrojem budoucího uspokojení pohledávek. Jedním z věřitelů společnosti [právnická osoba] je společnost [právnická osoba]., které žalovaný nabídl zajištění závazků prostřednictvím svého majetku. Žalovaný dne 7. 4. 2025 společným návrhem s Anetou Šanderovou, kdy věděl o splatné směnečné pohledávce vůči žalobci, zahájil vklad o zřízení zástavního práva ve prospěch společnosti [právnická osoba]., čímž sleduje znemožnění vymožení pohledávek žalobce. Je dána reálná obava, že výkon rozhodnutí by mohl být ohrožen zatížením majetku žalovaného věcnými právy. Soud vyšel z listinných důkazů založených ve spise a uzavřel, že pro potřeby předběžného opatření žalobce originálem směnky svůj nárok osvědčil. Důvodnost námitek bude předmětem námitkového řízení. Z listin dále vyplývá, že krátce po výzvě k zaplacení pohledávky začal žalovaný, který je výstavcem směnky, zatěžovat svou nemovitost, přičemž po uskutečnění této dispozice by se dobytnost pohledávky žalobce logicky snížila. Výše pohledávky a absence předpokladu, že za prodejem je snaha o řešení úhrady pohledávky, odůvodňují závěr, že je zde obava, že by výkon soudního rozhodnutí v projednávané věci byl ohrožen, když není znám jiný hodnotný majetek žalovaného, z něhož by mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Předmětná obava je odůvodněná. Při právním posouzení vyšel soud z § 102 odst. 1, § 75c odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Z ustanovení mimo jiné vyplývá, že potřeba zatímní úpravy právních poměrů musí být prokázána, ostatní okolnost významné pro nařízení předběžného opatření stačí osvědčit. Žalobce předžalobní výzvou ve spojení s informací získanou z katastru nemovitostí prokázal odůvodněnou obavu o ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Časová souvislost napovídá, že k převodu nemovitostí může docházet právě v důsledku upomínek. Z obsahu spisu nevyplývá žádný dohledatelný a hodnotný majetek žalovaného a z postoje žalovaného plyne, že se nejedná o snahu získat prostředky na úhradu pohledávky. Újma vzniklá žalovanému v důsledku toho, že nebude moci zatížit a převést nemovitost na další osobu se s ohledem na výši pohledávky zdá menší než zájem žalobce na obraně proti možnému zkrácení uspokojení. S ohledem na uvedené soud předběžné opatření nařídil.

3. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl, aby odvolací soud předběžné opatření „zrušil“. Uvedl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření. Žalobce neprokázal existenci obavy o budoucí výkon rozhodnutí, neboť řízení o vkladu zástavního práva k pozemku ve spoluvlastnictví žalovaného bylo ukončeno již dne 13. 5. 2025, tj. před podáním návrhu. V době podání návrhu již obava neexistovala, resp. nemohla mít podklad ve vkladovém řízení. Nejsou namístě ani úvahy o dalším zatížení či prodeji pozemku, neboť zejména výše zástavy hypotečního věřitele s ohledem na tržní hodnotu pozemku prakticky znemožňuje uspokojení jiných věřitelů než těch, kteří již zástavním právem disponují. Potenciální uspokojení nároku žalobce, který je předmětem tohoto řízení, se jeví jako fakticky nedosažitelné. Závěr soudu prvního stupně o existenci obavy nemůže obstát. Žalobce netvrdil, ani neprokázal, že žalovaný nemá jiný majetek, z něhož by mohla být pohledávka případně uspokojena. Tvrzení soudu prvního stupně, že není znám jiný majetek, kterým nahrazuje tvrzení žalobce, není pravdivé, neboť žalovaný je vlastníkem obchodních podílů ve společnostech [právnická osoba]. a [právnická osoba]., které tvoří významnou část aktiv žalovaného. Žalovaný nesouhlasí ani se závěrem, že žalobce svůj nárok osvědčil originálem směnky. Žalovaný nemohl žádný důkaz prokazující jeho tvrzení, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem, předložit; povinnost prokázat pravost směnky tíží žalobce. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně mluví o převodu či prodeji nemovitosti žalovaného, byť obava z ohrožení výkonu rozhodnutí je odůvodňována pouze zřízením (v pořadí druhého) zástavního práva. Obava z převodu nemovitosti není ničím podložena. Nad rámec uvedeného žalovaný uvedl, že pro nevěrohodnost předložené směnky svědčí to, že šlo-li by o směnku zajišťující závazky společnosti [právnická osoba]. vůči žalobci, nevystupoval by žalovaný jako výstavce, ale jako směnečný rukojmí.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení směnky vystavené žalovaným v Praze dne 20. února 2025 na částku 2 500 000 Kč, splatnou dne 28. února 2025. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 14. 5. 2025 vyplývá, že žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti ½ na pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba]. Nemovitost je zatížena zástavním právem ve prospěch oprávněných [právnická osoba]. (do celkové výše 12 000 000 Kč) a společnosti [právnická osoba]. (do celkové výši 750 000 Kč). Řízení o vkladu zástavního práva bylo ukončeno před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření, tj. přede dnem 14. 5. 2025.

6. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon soudního rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Příkladmý výčet povinností, které mohou být předběžným opatřením uloženy účastníku řízení, je upraven v § 76 odst. 1 o. s. ř. Předběžné opatření nařizující omezení dispozičních práv žalovaného s nemovitým majetkem odůvodnil žalobce obavou, že by výkon soudního rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o předmětné pohledávce žalovaného vůči němu, byl v budoucnu ohrožen.

7. Odvolací soud má (s ohledem na obsah spisu) ve shodě se soudem prvního stupně za to, že žalobce pro účely nařízení předběžného opatření směnkou, kterou v prvopise předložil, osvědčil existenci směnečné pohledávky ve výši 2 500 000 Kč. Popření pravosti směnky žalovaným ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nemá na závěr (přijatý pouze pro potřeby rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření) o tom, že žalobce svůj nárok osvědčil, žádný vliv; námitky žalovaného budou (bez ohledu na to, koho tíží důkazní povinnost ohledně jejich prokázání) předmětem dokazování v řízení před soudem prvního stupně.

8. Současně žalobce dle názoru odvolacího soudu prokázal i existenci předpokladů pro nařízení předběžného opatření. Výpisem z katastru nemovitostí a informací o průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný podal návrh na vklad zástavního práva k nemovitosti, jejímž je podílovým spoluvlastníkem, zhruba měsíc poté, co mu byla žalobcem zaslána výzva k úhradě splatné směnečné pohledávky. Zatížil-li v této době svůj jediný nemovitý majetek dalším zástavním právem, nepochybně tím ztížil uspokojení případného dalšího věřitele. Pro posouzení existence obavy, že by výkon soudního rozhodnutí v řízení následně vydaného mohl být ohrožen, je irelevantní, že řízení u katastrální úřadu již bylo ukončeno, když jednání žalovaného nepochybně představovalo kroky směřující minimálně ke ztížení uspokojení žalobce (samozřejmě za předpokladu, že budu v řízení úspěšný) a nelze vyloučit, že žalovaný podnikne i kroky další, obdobného charakteru.

9. Usnesení nečiní nepřezkoumatelným skutečnost, že soud prvního stupně argumentoval nejen zatížením nemovitého majetku, které bylo listinami doloženo, ale i jeho prodejem, když z jednotlivých částí odůvodnění vyplývá, že předběžné opatření bylo nařízeno z důvodu, že právní jednání žalovaného směřující k zatížení nemovitosti za existence splatné pohledávky odůvodňuje obavu, že podnikne další obdobné kroky, čímž ohrozí výkon soudního rozhodnutí posléze v řízení vydaného.

10. Se žalovaným lze souhlasit v tom, že dalším jeho majetkem jsou obchodní podíly ve společnostech [právnická osoba]. a [právnická osoba]. O jejich hodnotě však není nic známo a žalovaný o ní v odvolání žádné informaci neuvedl (vyjma neurčité informace, že představují významnou část jeho aktiv). Z obchodního rejstříku lze pouze zjistit, že základní kapitál každé jmenované společnosti činí 200 000 Kč, což o hodnotě obchodního podílu nic nevypovídá.

11. Při rozhodování o předběžném opatření směřujícím k uložení zákazu nakládat s určitými věcmi nebo právy nebo zákazu něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, musí soud též zvažovat přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla žalovanému. Újma žalovaného nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci (usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 2485/11). Byť přiměřenost předběžného opatření žalobce přímo netvrdil, byla osvědčena jím předloženými listinami. Přestože o pohledávce žalobce nebylo dosud rozhodnuto, lze uvažovat, že ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření dosahovala její výše minimálně 2 556 415 Kč (součet směnečného peníze, 6 % úroku a směnečné odměny); nepočítaje v to náklady řízení dosud žalobcem vynaložené a směnečným platebním rozkazem přiznané (182 529 Kč). Porovnáním výše uplatněné pohledávky a skutečnosti, že hodnotu nemovitosti, s níž bylo žalovanému zakázáno disponovat, výrazně snižují zřízená zástavní práva, lze dojít k závěru, že hodnota pohledávky a nemovitosti ve zřejmém nepoměru není. Uvedl-li žalovaný v odvolání, že hodnota předmětného pozemku prakticky znemožňuje uspokojení dalších věřitelů, v jejichž prospěch nebyla zástavní práva zřízena, vyloučil tím fakticky úvahu o tom, že by výhoda věřitele, kterou nařízením předběžného opatření získal, výrazně převažovala nad jeho újmou. Nadto, bude-li žalovaný zástavním právem zajištěné pohledávky řádně splácet, bude se poměr mezi hodnotou nemovitosti a výší zajištěné a dosud nesplacené pohledávky měnit, což do budoucna může zvýšit možné uspokojení případných dalších nezajištěných věřitelů žalovaného.

12. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že žalobce osvědčil svůj nárok a prokázal existenci obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, resp. prokázal skutečnosti svědčící o takové obavě, a proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 145 a § 151 o. s. ř.).