o zaplacení částky 325 361,97 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020, č. j. 49 Cm 67/2020-92

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 49 Cm 67/2020-20 a o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení směnečného penízu ve výši 325 61,97 Kč se 6 % úrokem od 23. 8. 20119 do zaplacení a odměny ve výši 1 084,54 Kč ze směnky vlastní, vystavené [Anonymizováno] na řad žalobkyně a avalované žalovanou. S ohledem na úpadek výstavce přihlásila žalobkyně svou pohledávku z úvěru do insolvenčního řízení, v němž byla v plné výši zjištěna. Na předmětnou směnku nebylo přes výzvu ničeho uhrazeno.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě shora označeným směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že „do platebního rozkazu vyplněná částka včetně úroků není správná.“ Pohledávka je vedena v insolvenčním řízení jako přihláška ve výši 629 582,83 Kč (jistina 458 736,03 Kč, úrok 170 846,80 Kč), kdy vyplaceno bylo 375 381,63 Kč. Jelikož insolvenční soud dosud nevydal přehled, kterým vypořádává přihlášené pohledávky, nelze prokázat oprávněnost výše směnečného peníze. Žalobkyně má v insolvenčním řízení přihlášeny dvě zajištěné pohledávky, celkem byl v dražbách prodán „zajištěný majetek“ ve výši 3 985 000 Kč. Žalovaná je závislá jako spolupracující osoba na manželově bezproblémovém podnikání. Jelikož SJM je předlužené, stal se majetek součástí majetkové podstaty a jí „díky podvodu bankovních poradců“ přivedl do dluhové pasti. „Proti tomuto podvodu“ se vede soudní řízení o náhradu škody ve výši 13,3 mil. Kč, v případě kladného výsledku by pokryla všechny věřitele přihlášené v insolvenčním řízení. Žalovaná má za to, že nárok žalobkyně je vůči ní nepřiměřeně tvrdý. Při jednání, konaném dne 25. 11. 2020 žalovaná dále namítla, že číselná suma je umístěna v separátním rámečku mimo text směnky, „cosi“ je vepsáno na řádek slovního vyjádření sumy (tato námitka byla vzata zpět) a na směnce uvedené platební místo je neurčité.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám uvedla, že předmětná směnka zajišťovala pohledávky z úvěru poskytnutého výstavci směnky dle úvěrové smlouvy a vyplňovací dohody, a to jak existující, tak i budoucí pohledávky do celkové výše 975 000 Kč. Do insolvenčního řízení přihlásila žalobkyně tři dílčí pohledávky. Výtěžek ze zpeněžení ve výši 375.381,63 Kč byl započten před vyplněním směnky na předmětný úvěr, další žalovanou zmiňovaná částka ve výši 2 992 443,25 Kč má být dle usnesení insolvenčního soudu započtena pouze na dílčí pohledávku č. 1, tedy na jiný smluvní závazek. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že námitka nesprávného vyplnění směnečné sumy není řádně odůvodněna, kdy z ní nelze vyvodit, kolik mělo být ve směnce správně uvedeno. Uzavřela, že směnka byla vyplněna v souladu s vyplňovací dohodou a námitka žalované není opodstatněná.

4. Z provedeného dokazování (směnkou, výzvou k plnění, usneseními Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, přihláškou pohledávky, smlouvou o úvěru, dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného) soud zjistil, že [Anonymizováno] vystavil dne 13. 12. 2007 směnku vlastní na řad žalobkyně na částku 325 361,97 Kč splatnou bez protestu dne 22. 8. 2019, kterou avalovala žalovaná. Dne 22. 8. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím. Dne 13. 12. 2007 byla mezi žalobkyní a [Anonymizováno] uzavřena smlouva o úvěru reg. č. [Anonymizováno], ve které byly závazky ze smlouvy zajištěny blankosměnkou avalovanou [Jméno žalované]. Uvedeného dne byla mezi týmiž účastníky a [Jméno žalované] uzavřena dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. [Anonymizováno], v níž bylo dohodnuto zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru vystavenou blankosměnkou avalovanou žalovanou včetně oprávnění banky blankosměnku doplnit. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 6. 2. 2014, č. j. KSPA 48 INS 337/2011-A-79 soud dále zjistil, že na majetek [Anonymizováno] byl prohlášen konkurz. Podle přihlášky pohledávky doručené dne 3. 3. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení pohledávku č. 1 ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ve výši 2 992 443,25 Kč, zajištěnou pohledávku č. 2 ze smlouvy o úvěru reg. č. [Anonymizováno] ve výši 629 582,83 Kč (jistina 458 736,03 Kč) a nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 168 998,10 Kč. Usnesením ze dne 31. 1. 2018 č. j. KSPA 48 INS 337/2011-B-221 vyslovil insolvenční soud souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal žalobkyni výtěžek ze zpeněžení ve výši ve výši 375 381,63 Kč (dílčí pohledávka č. 2). V usnesení ze dne 5. 2. 2020, č. j. KSPA 48 INS 337/2011-B-370 vyslovil soud souhlas k vydání výtěžku ze zpeněžení ve výši 2 992 443,25 Kč (dílčí pohledávka č. 3).

5. S poukazem na zásadu koncentrace řízení vyjádřenou v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. soud předně uvedl, že směnečný platební rozkaz byl žalované doručen dne 25. 8. 2020. K námitkám, vzneseným při jednání dne 25. 11. 2020, tedy nelze přihlížet. Dále uvedl, že i pokud by se měla projednat námitka grafické podoby směnky (umístění číselného vyjádření směnečné sumy), je vždy nutno přihlížet ke kontextu celého textu směnky, ze kterého vyplývá bezpodmínečný slib výstavce zaplatit žalobci směnečnou sumu, za což žalovaná převzala směnečné rukojemství. Na směnce je dostatečným způsobem vymezeno platební místo, které může být na směnce vyznačeno s nekonečnou podrobností, zcela však postačuje, je-li určeno alespoň s přesností obce nebo města. V daném případě je na směnce uvedeno „V Praze u [právnická osoba].“, což je dostatečně určité a vzájemně se nevylučující. Tyto námitky však byly podány opožděně.

6. K výhradám žalované vůči výši směnečné sumy soud s odkazem na abstraktní a nespornou povahu směnečných závazků zdůraznil, že žalobkyně jako majitel směnky má právo na její zaplacení a není její povinností tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno je plně na straně žalované. V řízení byly prokázány nesporné skutečnosti, že na majetek výstavce byl prohlášen konkurz, žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení tři pohledávky a částečně byla uspokojena. Žádné další okolnosti týkající se postupu soudu v insolvenčním řízení, jiné se směnkou nesouvisející soudní spory ani sociální a finanční poměry žalované nemohou mít na její směnečný závazek vliv. Pokud jde o otázku vyplnění blankosměnky, soud s odkazem na právní úpravu obsaženou v ustanovení čl. I § 10 ZSŠ uvedl, že důkazní povinnost je na straně dlužníka. Žalobkyně nad svoji důkazní povinnost zdůvodnila vyčíslení směnečné sumy jako zůstatek jistiny po částečném uspokojení ve výši 83 354,40 Kč včetně požadovaných úroků ve výši 242 007,57 Kč, což činí částku vyplněnou na směnce (325 361,97 Kč). Žalovaná tvrdila, ale neprokázala správnost výpočtu jiného.

7. Z uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

8. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz zrušen a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. S podrobnou argumentací setrvala na svých námitkách, týkajících se nedostatečného vyjádření směnečné sumy a neurčitosti údaje o platebním místě, které podle jejího názoru způsobují neplatnost posuzované směnky. Jde přitom o natolik závažné vady, že směnečný platební rozkaz neměl být vydán. Dle názoru žalované není vůbec podstatné, zda byly tyto námitky uplatněny ve lhůtě uvedené v ust. § 175 odst. 1 o. s. ř., či nikoliv.

9. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Ztotožnila se se závěry soudu prvního stupně a dále uvedla, že odvolání žalované je účelové s cílem oddálit povinnost zaplatit žalobkyni předmětnou směnečnou sumu, když odůvodnění odvolání se zcela shoduje s námitkami, které však byly žalovanou podány až po zákonné lhůtě a tedy k nim v souladu s judikaturou nejvyšších soudů ČR nemohlo být přihlíženo. Předmětná směnka splňuje všechny zákonné náležitosti, byla vyplněna na listině standardizovaného obsahu a formy. Pokud jde o tvrzení žalované ohledně neurčitého vymezení platebního místa, odkázala žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu, kterou ve svém vyjádření citovala.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. Spornou směnku posoudil jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalované jako rukojmí za výstavce směnky podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 325 361,97 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze.

12. Ve svých včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaná zpochybnila správnost výše směnečné sumy. Odkázala přitom na průběh insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 48 INS 337/2011, v němž žalobkyně přihlásila pohledávku ve výši 629 582,83 Kč, sestávající z jistiny ve výši 458 736,93 Kč a úroku ve výši 170 846,80 Kč a dále uvedla že „z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2018 bylo vyplaceno 375 381,63 Kč – KSPA 48 INS 337/2011-B-211. Rozdíl je 254 201,20 Kč.“ Namítla rovněž, že v dražbách byl prodán majetek ve výši 3 985 000 Kč. Bylo tak vydraženo „nad mírou zajištění o 362 973 Kč více, než byla pohledávka žalobce.“ Nebyl vydán přehled o vypořádání pohledávek.

13. Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, spornou směnkou byly zajištěny existující i budoucí pohledávky žalobkyně včetně jejich příslušenství, pohledávek na zaplacení případné náhrady škody či na vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru reg. č. [Anonymizováno] uzavřené s výstavcem směnky dne 13. 12. 2007, a to až do výše 975 000 Kč (čl. II dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2007). Uvedenou dohodou udělil výstavce směnky i žalovaná jako její avalista žalobkyni oprávnění vyplnit do blankosměnky dle vlastní volby směnečnou částku až do výše odpovídající nesplaceným zajištěným pohledávkám a dále doplnit datum splatnosti dle vlastního uvážení (čl. III dohody). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 2. 2014, č. j. KSPA 48 INS 337/2011-A-79 byl zjištěn úpadek dlužníka [Anonymizováno] a prohlášen konkurz na jeho majetek. K výzvě soudu přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení své pohledávky za dlužníkem, a to pohledávku č. 1 z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 17. 3. 2008 ve výši 2 992 443,25 Kč, pohledávku č. 2 z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2007 ve výši 629 582,83 Kč (pohledávka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 458 736,03 Kč a z úroků, úroků z prodlení a poplatků ve výši 170 846,80 Kč) a pohledávku č. 3 ze smlouvy o vydání kreditní karty č. 389892 ze dne 26. 7. 2005 ve výši 168 998,10 Kč. Celková výše přihlášených pohledávek tedy činila 3 791 024,18 Kč, z toho výše zajištěných pohledávek 3 622 026,08 Kč. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2018, č. j. KSPA 48 INS 337/2011-B-221 byl vysloven souhlas soudu s tím, aby insolvenční správce vydal žalobkyni jako zajištěnému věřiteli výtěžek ze zpeněžení ve výši 375.381,63 Kč. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 5. 2. 2020, č. j. KSPA 48 INS 337/2011-B-370 byl vysloven souhlas soudu s tím, aby insolvenční správce vydal žalobkyni jako zajištěnému věřiteli výtěžek ze zpeněžení ve výši 2 992 443,25 Kč. Podle vyjádření žalobkyně ze dne 26. 11. 2020 byla částka 375 381,63 Kč, která jí byla uhrazena dne 27. 3. 2018, nesprávně započtena na příslušenství pohledávky; i kdyby však byl výtěžek zpeněžení započítán na jistinu ve výši 458 736,03 Kč, která by se tak snížila na 83 354,40 Kč, byla žalobkyně oprávněna v souladu s dohodou doplnit do blankosměnky i příslušenství pohledávky představované smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení ve výši 242 007,57 Kč (výpočet příslušenství včetně použité úrokové sazby a délky prodlení je součástí podání žalobkyně ze dne 26. 11. 2020).

14. Je tedy třeba uzavřít, že do směnky vyplněná částka 325 361,97 Kč odpovídá dosud neuhrazené části směnkou zajištěné pohledávky včetně jejího příslušenství. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti shora uvedené námitky je proto správný.

15. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že další žalovanou včas uplatněná tvrzení, vztahující se k hodnotě majetku ve společném jmění manželů a blíže nespecifikovanému řízení o náhradu škody, jsou zcela irelevantní, neboť nevymezují žádnou skutečnost, v jejímž důsledku by žalovaná měla být zproštěna své povinnosti zaplatit spornou směnku.

16. Pokud jde o námitky vznesené při jednání konaném dne 25. 11. 2020, odvolací soud konstatuje, že z hlediska interpretace ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. není v soudní praxi žádných pochyb o tom, že povinnost žalovaného uvést v námitkách vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, dopadá i na výhrady vztahující se k jednotlivým náležitostem směnky. Zásada koncentrace řízení, vyjádřená v odkazovaném ustanovení, znamená, že soud může vzít v úvahu pouze námitky uplatněné ve lhůtě do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu a pouze z jejich hlediska může posuzovat, zda byl směnečný platební rozkaz vydán po právu. Není tedy oprávněn ani povinen zkoumat platnost příslušné směnky, nebyla-li její neplatnost v námitkách včas uplatněna (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 724/04). K námitkám vztahujícím se k číselnému vyjádření směnečné sumy a neurčitosti údaje o místu placení tak nebylo možné pro jejich opožděnost brát zřetel.

17. Z důvodů, které jsou shora vyloženy, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, náleží jí tedy náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření k odvolání.