o zaplacení částky 5.000.000 Kč s přísl., k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 79 Cm 45/2020-206,

1. Shora uvedeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně v bodě I. výroku v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. 6. 2020, č. j. 79 Cm 45/2020-12, v bodě II. výroku uložil žalované povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení ve výši 174.859,60 Kč žalobci a v bodě III. výroku uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení, vzniklých státu.

2. Podle odůvodnění soud směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce na žalované domáhal zaplacení směnečné pohledávky 5.000.000 Kč se 6 % úrokem od 17. 3. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 16.666 Kč ze směnky. Žalovaná ve včas podaných námitkách uvedla, že spornou směnku nikdy nevystavila, podpis za výstavce není jejím podpisem. Vůči žalobci nemá žádné závazky, které by odůvodňovaly vystavení předmětné směnky. Po soudem poskytnutém poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně dotvrzení a označení důkazů ohledně absence důvodu pro vystavení směnky žalovaná uvedla, že se žalobcem dlouhodobě udržovala mimomanželský vztah, který se začal postupem let nenávratně rozvracet a žalobce se k ní začal chovat hrubě násilně a dokonce ji sledovat. Proto počátkem roku 2019 vztah se žalobcem ukončila. Žalobce ji následně dne 15. 7. 2019 vyhledal a požadoval zaplacení částky 300.000 Kč s tím, že po jejím zaplacení jí dá pokoj a nikdy od ní nebude nic požadovat. Žalovaná částku zaplatila. Žalobce však poté dne 9. 12. 2019 od ní požadoval vrácení darů ve výši 1.150.000 Kč, o existenci směnky se nezmínil. S ohledem na pomoc žalobce s vyřizováním různých dokumentů a administrativních úkonů nemůže žalovaná vyloučit, že ji žalobce podstrčil i danou směnku. Podpisu obdobného dokumentu si není vědoma, ale nedokáže to vyloučit.

3. Po provedeném dokazování (prvopisem směnky, předžalobní výzvou včetně podacího lístku a dodejky, znaleckým posudkem znalkyně [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2020 a jeho doplněním z 13. 11. 2021, úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 10. 12. 2019 a záznamem ze dne 17. 12. 2017, bankovním výpisem z účtu žalované o odeslání částky 300.000 Kč, výzvou žalobce ze dne 9. 12. 2019 k vrácení darů v celkové výši 1.150.000 Kč) soud uzavřel, že žalovaná dne 30. 10. 2003 v Praze vystavila cizí směnku na řad [Anonymizováno] na částku 5.000.000 Kč, splatnou dne 30. 10. 2020 a jako směnečník ji akceptovala. Již splatnou směnku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Podle závěrů znaleckého posudku znalkyně [Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2020 a jeho doplnění (po zajištění dalších srovnávacích materiálů) ze dne 13. 11. 2021 jsou podpisy na směnečné listině pravděpodobně pravými podpisy žalované. Žalobce podle zvukového záznamu účastníků ze dne 22. 7. 2019 požadoval po žalované uhrazení částky 300.000 Kč s tím, že už po ní nebude ničeho požadovat, směnku ani jeden z nich v hovoru nezmiňoval. Dne 23. 7. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vrácení finančních darů v celkové výši 1.150.000 Kč. Z dalších důkazů (úřední záznam o podání vysvětlení žalovanou ze dne 10. 12. 2019) soud relevantní zjištění neučinil.

4. Soud spornou směnku posoudil jako cizí směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené v čl. I § 1 ZSŠ. Námitku žalované, že podpis na směnce není jejím pravým podpisem, shledal vyvrácenou znaleckým posudkem [Anonymizováno] a jeho doplněním. Závěry znalkyně o pravosti podpisu v rovině pravděpodobnosti shledal soud logické, věrohodné, přesvědčivé a řádně odůvodněné. Důvodnou a prokázanou neshledal ani námitku absence kauzy směnky. S odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1114/2010) vyložil, že námitka neexistence kauzy z povahy věci nemůže být založena na jiném tvrzení, než že směnka byla žalovaným směnečným dlužníkem vystavena, aniž by zde pro to byl jakýkoliv důvod, resp. že mezi dlužníkem a prvním majitelem směnky nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jehož základě by byla směnka vystavena. Žalovaná přes soudem poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala, že žalobci nic nedluží, resp. že neexistoval důvod k vystavení předmětné směnky, když tvrzená neexistence kauzálního závazku sama o sobě nezbavuje směnečného dlužníka jeho povinnosti zaplatit směnku. Ani tvrzení žalované o agresivním chování žalobce není způsobilé prokázat její tvrzení o neexistenci kauzy. K námitce možného podstrčení směnky k podpisu nepřihlížel pro její opožděnost (§ 175 odst. 4 o. s. ř.)

5. Právní vztahy účastníků soud posoudil podle čl. I § 1, 28 odst. 1, 2, § 47 a 48 ZSŠ. Předmětnou směnku shledal platnou cizí směnkou, kterou žalovaná vystavila a jako směnečník přijala a je z ní zavázána. Žalobci vůči žalované vznikl ze směnky přímý nárok na její zaplacení.

6. Z uvedených důvodů soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a 148 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě žalobci a státu (v rozsahu nákladů znalečného, které nesl stát) uložil v řízení neúspěšné žalované.

7. Žalovaná ve včas podaném odvolání navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu a přiznání náhrady nákladů řízení. Vytkla soudu, že soudem nebyla v rámci koncentrace dostatečně poučena o jeho právním názoru. Součástí jí podaných námitek byly kauzální námitky, založené na tvrzení o neexistenci právního důvodu pro vystavení směnky na 5.000.000 Kč, kdy uvedla, že vědomě žádnou takovou směnku žalobci nevystavila. Z provedeného důkazu zvukovou nahrávkou vyplývá, že žalobce žalované vyhrožoval újmou na majetku (připraví ji o nemovitost, v níž bydlí). Z hlediska svých osobních zkušeností se žalobcem nabyla dojmu, že žalobce při svých finančních možnostech byl schopen zajistit zfalšování jejího podpisu na směnce a nevyloučila ani možnost, že jí směnka byla k podpisu podstrčena. S ohledem na to, že neexistence kauzy je negativní skutečností, v intencích soudní judikatury je nezbytné důkazní břemeno ohledně takové skutečnosti přenést na žalobce, který musí alespoň v hrubých rysech prokázat důvody a okolnosti vystavení směnky. Žalobce však k výzvě soudu při posledním jednání pouze uvedl, že žalovaná musela vědět, co podepisuje a z jakého důvodu, aniž jej sám nespecifikoval. Má za to, že žalobce neunesl toto přenesené důkazní břemeno a rozhodnutí soudu odporuje jeho předchozímu procesnímu postupu a poskytnutým poučením.

8. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit. Odvolání žalované se zakládá na tvrzeních, s nimiž se soud prvního stupně řádně vypořádal. Nedůvodné jsou výhrady žalované ke znaleckému posudku, který byl znalkyní řádně odůvodněn. Žalobce se snažil zajistit srovnávací materiály pro účely zkoumání znalkyně. Žalovaná, byť tvrdila, že nejde o její podpisy, na výzvy k předložení srovnávacího materiálu nereagovala nebo tak učinila se značným zpožděním. Soud postupoval správně také v tom, že k novým tvrzením žalované nepřihlédl.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

10. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. Shodně se soudem prvního stupně spornou směnku vyhodnotil jako platnou směnku cizí, obsahující všechny zákonné náležitosti dle čl. I § 1 ZSŠ, jejímž je žalovaná výstavcem i akceptantem.

12. Směnka je cenný papír, v němž je právo na jeho zaplacení inkorporováno a v řízení o zaplacení směnky je proto povinnost tvrzení na straně žalobce omezena jen na samotnou listinu, případně na další listiny nutné k výkonu práv ze směnky (např. protestní listina apod.). Povinnost tvrzení o okolnostech a důvodech vystavení (kauzy) směnky žalobce nemá (§ 1791 odst. 2 o. z.). Povinnost důkazní žalobce nese ohledně pravosti směnky, včetně pravosti podpisu směnečného dlužníka na směnce, protože ze směnky předložené k důkazu vyvozuje žalobou uplatněný nárok (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2007, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007). Pravost podpisů žalované na směnečné listině má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně prokázán závěry znalkyně [Anonymizováno], vyjádřenými v jí vypracovaném znaleckém posudku a jeho doplnění. Tyto závěry se opírají o výsledky jejího znaleckého zkoumání a přijaté zjištění, že se jedná o originální podpisy žalované. Závěr v rovině střední pravděpodobnosti je odůvodněn vysokou variabilitou podpisů žalované. Výskyt nalezených rozdílných znaků, které nebylo možno objektivně vysvětlit a jejichž příčinou je, pravděpodobně vysoká variabilita podpisů podle znalkyně nesvědčí o padělání podpisu. Na těchto závěrech znalkyně setrvala i v doplnění znaleckého posudku, vypracovaném na základě rozšířeného srovnávacího materiálu. Rovněž vysvětlila, že zkouška písma není vhodná s ohledem na vývoj rukopisu a aktuální způsob podepisování žalované. Shodně se soudem prvního stupně lze tak na základě takto provedeného dokazování uzavřít, že žalobce své důkazní břemeno k pravosti podpisů žalované na směnečné listině unesl.

13. Naproti tomu povinnost důkazní k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (čl. I § 17 ZSŠ) nese směnečný dlužník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999 pod číslem 84, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 62/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2006, sp. zn. 29 Odo 347/2005). Námitka žalované, že vůči žalobci nemá žádné závazky, které by odůvodňovaly vystavení předmětné směnky a směnka tak nemá kauzu, je rovněž námitkou kauzální a důkazní povinnost k jejímu prokázání nese žalovaná. Podle ustálené soudní judikatury tato důkazní povinnost směnečného dlužníka tíží i ve vztahu k tzv. negativním námitkovým tvrzením. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 29 Cdo 1650/2007 vyložil, že není správný názor, podle kterého žalovaný nemůže prokázat negativní tvrzení (tvrzení o neexistenci kauzy směnky), pročež nastupuje povinnost žalobce takové negativní tvrzení vyvrátit, a to tím, že existenci kauzy směnky doloží. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v závěru, že žalovaná, ač soudem poučena, relevantní tvrzení k absenci kauzy směnky, resp. k tvrzení, že mezi ní a žalobcem nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jehož základě by byla směnka vystavena, a to ani po soudem poskytnutém poučení, neuvedla. Omezila se na tvrzení o agresivním a násilném chování žalobce, které vedlo k postupnému rozvratu jejich dlouhodobého vztahu a jeho následnému ukončení a úmyslu žalobce se jí v této souvislosti mstít. Provedené důkazy však žalovanou tvrzený úmysl žalobce ji poškodit neprokazují, prokazují pouze žalobcem vznesený požadavek na vrácení poskytnutého finančního plnění a požadavek na vrácení darů poskytnutých žalované. To ovšem koresponduje zákonem aprobovanému právu dárce odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk obdarovaného a právu dárce požadovat při naplnění zákonných předpokladů vydání celého daru (§ 2072 obč. zák.). Požadavek žalobce (podle obsahu záznamu), že pokud mu žalovaná zaplatí částku 300 000 Kč, nebude od ní již nic požadovat, je nutno vykládat v kontextu s již existujícím směnečným závazkem žalované, založeným podpisem směnky již v roce 2003 a splatným v roce 2020, jehož si žalovaná musela být vědoma. Tvrzení žalované o umístění sledovacího zařízení na jejím vozidle žalobcem je pak zcela nepodloženou spekulací, která ve zjištění policejních orgánů nemá žádnou oporu, o vztazích mezi žalobcem a žalovanou a z nich vzniklých závazků nic nevypovídá. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala, že vůči žalobci nemá žádné závazky, které by odůvodňovaly vystavení předmětné směnky a že tvrzená neexistence kauzálního závazku sama o sobě nezbavuje směnečného dlužníka jeho povinnosti zaplatit směnku, shledal odvolací soud správný.

14. Soud také správně nepřihlížel k tvrzení žalované o možném podstrčení směnky k podpisu spolu žalobcem s jinými listinami, které bylo uplatněno po uplynutí zákonné námitkové lhůty (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Námitkové tvrzení žalované, že podpisy na směnce jí nepatří, vychází z tvrzení o falzu podpisů. Naproti tomu tvrzení, že směnka byla žalované k podpisu podstrčena, pravost podpisů nezpochybňuje, ale zpochybňuje okolnosti jejich vědomého připojení na směnku žalovanou. Jedná se o dvě odlišná skutková tvrzení. Nelze přisvědčit žalované, že tvrzení o možném podstrčení směnky je v námitce, že podpisy na směnce nejsou podpisy žalované, zahrnuto.

15. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z uvedených důvodů v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Změnil jej však ve výroku o náhradě nákladů řízení. Soud při určení výše odměny za úkon právní služby vycházel z nesprávné tarifní hodnoty. Tarifní hodnotu věci, od níž se odvíjí výše odměny za úkon právní služby, je třeba stanovit podle § 8 odst. 1 a 7 cit. AT. Při tarifní hodnotě ve výši 5.016.666 Kč (součet peněžitých plnění, tj. směnečného peníze a směnečné odměny) činí odměna za úkon právní služby 28.380 Kč. Na náhradě nákladů námitkového řízení tak žalobci náleží odměna za 4 úkony právní služby (vyjádření k námitkám, a účast na třech jednáních) dle § 7 a 11 AT ve výši po 28.380 Kč, dále odměna ve výši jedné poloviny za dva úkony (návrh na nařízení předběžného opatření, podání z 8. 7. 2020), šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovné ve výši 1.512, 50 Kč (jeho výše byla soudem stanovena správně), náhrada za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT a náhrada soudního poplatku z předběžného opatření. Protože rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je rozhodnutím konstitutivní povahy a ke dni rozhodování odvolacího soudu právní zástupce žalobce již není plátcem DPH, nebyla žalobci přiznána náhrada DPH. Celkem tak žalobci za řízení o námitkách náleží náhrada nákladů ve výši 147.012,50 Kč.

17. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil rovněž ve výroku o náhradě nákladů řízení státu. Žalované, které bylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90% její poplatkové povinnosti, lze podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložit povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu jen v části, korespondující rozsahu, v němž jí nebylo osvobození přiznáno, tedy v rozsahu 10%. Žalované proto byla uložena povinnost k zaplacení tomu odpovídající části 10% vzniklých nákladů státu, tj. částky 3.331,40 Kč.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů v rozsahu odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) ve výši po 28.380 Kč dle § 7 a 11 AT spolu se dvěma paušálními náhradami po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovného ve výši 561,56 Kč (vozidlo [právnická osoba], reg. zn. [SPZ], na trase [adresa] a zpět 70 km, cena PHM 44,10 Kč/l, průměrná spotřeba 6,3 l /100 km, sazba základní náhrady 5,2 Kč/km), náhrady za ztrátu času v rozsahu dvou půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT, celkem 58.121,55 Kč.