o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2023, č. j. 72 Cm 12/2022-152,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 61 224 Kč (bod II. výroku).

2. Uvedl, že žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel smlouvu o převodu akcií, jíž na něj žalovaný převedl 15 ks akcií a žalovaný obdržel částku ve výši 150 000 Kč. Žalovaný vlastníkem akcií nebyl a žalobce se tak nemohl stát jejich vlastníkem. Žalovaný byl vyzván k vrácení částky. Žalovaný v obraně uvedl, že od žalobce žádnou částku v souvislosti se smlouvou neobdržel. Žalobce musel vědět, že žalovaný vlastníkem akcií nebyl. Nárok je promlčen.

3. Soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že smlouvu ze dne 18. 10. 2017 podepsali a že žalovaný ke dni jejího podpisu vlastníkem akcií nebyl a žalobci je nepředal.

4. Po provedeném dokazování (smlouvou o úplatném převodu akcií ze dne 18. 10. 2017 a dopisem ze dne 21. 8. 2019) soud učinil závěr o skutkovém stavu, že účastníci uzavřeli smlouvu o úplatném převodu akcií, na jejímž základě měl žalovaný převést na žalobce vlastnické právo k akciím za kupní cenu 150 000 Kč, ohledně níž bylo uvedeno, že byla uhrazena před podpisem smlouvy. Žalovaný akcie žalobci nepředal, neboť nebyl jejich vlastníkem. Žalovaný byl k vrácení částky vyzván.

5. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně a umožnil učinění skutkového závěru. Důkazy, jejichž provedení soud zamítl, byly nadbytečné.

6. Při právním posouzení vycházel soud z § 610 odst. 1, věta prvá, § 619 odst. 1, § 629 odst. 1 a § 2079 odst. 1 o. z.

7. Nárok promlčen není. Žaloba byla podána u soudu dne 10. 10. 2020. Promlčecí doba začala běžet okamžikem uzavření smlouvy, kdy se žalobce mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. V den uzavření smlouvy se dozvěděl o tom, že mu žalovaným nebylo poskytnuto protiplnění a že mu vzniklo právo na vráceno kupní ceny. V den uzavření smlouvy, tj. v den 18. 10. 2017, byl dluh uplatnitelný u soudu. Žalobce jej uplatnil v tříleté promlčecí době (§ 629 odst. 1 o. z.).

8. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že mu byla kupní cena uhrazena před podpisem smlouvy. Žalovaný tvrdil, že kupní cenu neobdržel, a proto byl soudem § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván, aby označil důkazy k prokázání tohoto tvrzení, za současného poučení o následcích nesplnění výzvy. Soud provedl žalovaným navržené důkazy (vyjma výslechu účastníka, který považoval za nadbytečný, neboť žalovaný by uvedl pouze to, že částku nepřevzal). Výpisy z účtů žalovaného za rok 2017 nemohlo být prokázáno, že částku nepřevzal, neboť ve smlouvě nebylo uvedeno, že mělo být plněno bezhotovostně. Nepřevzetí částky nebylo prokázáno ani daňovými přiznáními za rok 2017. Údaje do daňového přiznání zadává daňový subjekt a stěží si lze představit, že nebyl-li žalovaný vlastníkem akcií, učinil by příjem z nich předmětem daňové povinnosti. Svědek [Anonymizováno], který byl zproštěn mlčenlivosti, vypověděl, že byl právním zástupcem žalovaného. Měl za to, že žalobce věděl, že žalovaný není vlastníkem akcií. Vlastníkem byl on. Došlo k příslibu žalovaného, ale k dohodě nedošlo. O platbách nic neví, žalobce mu jen říkal, že chce nějaké platby řešit. Žalovanému se provedenými důkazy nepodařilo popřít pravdivost prohlášení ve smlouvě ohledně úhrady ceny akcií. Svědek nebyl schůzky přítomen. V právním jednání se presumuje dobrá víra, tedy vůle jednajícího subjektu chovat se v souladu s pravidly dobré víry. Obecné pravidlo je doplněno principem povinnosti jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.). Ochranu je třeba poskytnout tomu, kdo jednal v dobré víře (§ 7 o. z.). Žalovaný smlouvu podepisovat nemusel, případně nemusel připojovat podpis pod prohlášení o převzetí žalobní částky. Byl právně zastoupen a s právním zástupcem tak mohl okolnosti smlouvy předem probrat.

9. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl a vedle povinnosti zaplatit částku ve výši 150 000 Kč uložil žalovanému i povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího od výzvy žalobce k vrácení kupní ceny (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšnému žalobci.

10. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se žaloba zamítá. Uvedl, že soud prvního stupně odmítl provést žalovaným navržené důkazy (vyjma výpisů z bankovních účtů a daňového přiznání za rok 2017), ačkoliv souvisejí se smlouvou o úplatném převodu akcií ze dne 18. 10. 2017 a mají zásadní význam pro posouzení nároku žalobce a námitky promlčení. Jejich „nadbytečnost“ nijak nezdůvodnil, což činí rozsudek nepřezkoumatelným (nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 779/06). Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 2. 2021 navrhl celou řadu důkazů, které vyvolávají pochybnosti o pravdivosti kvitance uvedené ve smlouvě o úplatném převodu akcií (notářský zápis notáře [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2012 a úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], zápis z jednání valné hromady společnosti konané dne 28. 4. 2015, notářský zápis [Anonymizováno] ze dne 14. 1. 2016, [Anonymizováno] a seznam akcionářů ze dne 13. 1. 2016). Důkazy měla být prokázána povědomost žalobce o tom, že žalovaný nikdy akcionářem společnosti [Anonymizováno] nebyl. Smlouvou o koupi cenných papírů mezi svědkem [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 8. 12. 2017 a předávacím protokolem by bylo prokázáno, že vlastníkem předmětných akcií byl svědek a že akcie nebyly na žalobce nikdy převedeny, ani rubopisovány. Dalšími důkazy (protokol o jednání před Městským soudem v Praze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 77 Cm 17/2018, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, č. j. 77 Cm 17/2018-93 a fotokopie akcií s návrhem na jejich vyžádání ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 77 Cm 17/2018-93) mělo být prokázáno, že žalobce žádné akcie od žalovaného nekoupil. Všechny tyto důkazy prokazují, že žalobce před podpisem smlouvy o úplatném převodu akcií musel vědět, že žalovaný není akcionářem společnosti [právnická osoba] a že od něho žádné akcie nabýt nemůže. V řízení vedeném pod sp. zn. 77 Cm 17/2018 žalobce uvedl, že od žalovaného žádné akcie nekoupil a že se jednalo jen o nedorozumění mezi žalobcem a jeho právním zástupcem. Tyto důkazy soud prvního stupně ignoroval a neúplně tak zjistil skutkový stav. Soud prvního stupně se nevypořádal se všemi tvrzeními žalovaného, který se nebránil jen tím, že žádnou částku neobdržel, ale uvedl celou řadu tvrzení týkajících se žalobce, jeho vztahu ke společnosti [právnická osoba]., jeho vědomosti o akcionářích této společnosti i jeho vědomosti o tom, že od žalovaného žádné akcie nabýt nemůže (nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18). K námitce promlčení soud prvního stupně nejen nedostatečně zjistil skutkový stav, ale i jej chybně právně vyhodnotil. Z důkazů předložených žalovaným vyplývá, že žalovaný před podpisem smlouvy o úplatném převodu akcií, ani po něm akcionářem společnosti [právnická osoba]. nebyl. O tom žalobce věděl, neboť od vzniku společnosti byl členem dozorčí rady, v období od 26. 1. 2016 do 11. 12. 2017 dokonce jejím předsedou. Žalobce tak měl ze své pozice nepochybně povědomost o tom, kdo je akcionářem společnosti. Za rozhodnou skutečnost pro počátek běhu promlčecí lhůty je tedy nutné považovat právě tuto okolnost. Promlčecí doba začala běžet již v okamžiku, kdy žalobce uhradil žalovanému kupní cenu předmětných akcií, neboť žalobce již v tu chvíli musel vědět, že žádné protiplnění od žalovaného nemůže obdržet. Samotný podpis smlouvy o úplatném převodu akcií na tom nemohl nic změnit. Smlouva žalovaného nezavazuje, aby předmětné akcie nejprve nabyl a následně je převedl na žalobce, ale nepravdivě se v ní uvádí, že předmětné akcie byly na žalobce rubopisovány a byly mu předány. Žalobce v průběhu řízení neuvedl konkrétní den, kdy mělo k úhradě kupní ceny akcií dojít. Pokud by k úhradě kupní ceny došlo před datem 10. 10. 2017, byl by nárok promlčen. Nebyl-li zjištěn den, kdy měla byla kupní cena akcií zaplacena, nelze mít skutkový stav za úplně zjištěný. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobce, že kupní cena byla uhrazena v hotovosti; ze smlouvy o úplatném převodu akcií to nevyplývá. Důkazní břemeno ohledně úhrady v hotovosti tíží žalobce. Smlouvu o úplatném převodu akcií žalovaný podepsal pod nátlakem a učinil tak v omylu vyvolaném žalobcem. Žalobce věděl, že žalovaný není akcionářem společnosti a nemohl mít vůli s ním jakoukoliv kupní smlouvu uzavřít. Soud prvního stupně argumentaci žalovaného ke smlouvě o úplatném převodu akcií přehlíží. Již samotný její obsah však vyvolává pochybnosti o pravdivosti prohlášení o vlastnictví akcií, které bylo ze strany žalobce vědomě nepravdivé. Skutečnost, že žalobce věděl o tom, že žalovaný není a nikdy nebyl akcionářem společnosti, potvrdil i svědek [Anonymizováno] během výpovědi.

11. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a neshledal podmínky ani pro potvrzení napadeného rozsudku, ani pro jeho změnu.

13. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy.

14. Předmětem řízení je nárok na vrácení žalobcem žalovanému poskytnutého plnění ze Smlouvy o úplatném převodu akcií z důvodu neposkytnutí sjednaného protiplnění.

15. Soud prvního stupně učinil zjištění ze Smlouvy o úplatném převodu akcií, zejména že jejím předmětem byl převod určitého počtu akcií společnosti [právnická osoba], že kupní cena byla dohodnuta ve výši 150 000 Kč a žalobcem jako nabyvatelem akcií byla žalovanému uhrazena před podpisem smlouvy. Soud prvního stupně postupoval správně, uzavřel-li, že důkazní břemeno k prokázání opaku, tj. k prokázání, že kupní cena fakticky uhrazena nebyla, tíží žalovaného a správně jej také poučil o povinnosti uvedené prokázat. Dokazování, které mělo nalézt svůj odraz v odůvodnění rozsudku, však již za bezvadné považovat nelze. Soud prvního stupně při jednání dne 16. 6. 2023 provedl listinné důkazy (výpisy z účtů a přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017), z nichž žádná skutková zjištění neučinil, neboť „z provedeného dokazování měl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně nároku žalobce“, nadto „těmito důkazy nemohlo být tvrzení žalovaného o tom, že kupní cenu akcií od žalobce neobdržel, prokázáno“. Je třeba rozlišovat situaci, kdy důkaz není vůbec objektivně způsobilý tvrzení o rozhodných skutečnostech prokázat (např. důkaz listinou, k níž se žádná tvrzení nevážou), od situace, kdy důkaz sice uvedeného objektivně způsobilý je, ale tvrzení jím za prokázána mít nelze. V prvně uvedeném případě není důvod důkaz provádět, v druhém se zpravidla důkaz provede, učiní se něho skutková zjištění a vyhodnotí se jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Z odůvodnění rozsudku nelze dovodit, o jaký případ z naznačených jde. Zmíněné důkazy žalovaný navrhl v návaznosti na poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nešlo však o jediné důkazy, které k prokázání své obrany navrhl. Již v podání ze dne 4. 2. 2021, jehož obsahem bylo vyjádření k žalobě, žalovaný označil celou řadu listinných důkazů, jejichž neprovedení nebylo nijak zdůvodněno (je zcela irelevantní, že je nenavrhl opakovaně poté, co se mu dostalo poučení ze strany soudu prvního stupně). Již v rozhodnutí ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02 Ústavní soud připomenul „svoji konstantní judikaturu k otázce tzv. opomenutého důkazu, „podle níž zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní, přičemž soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny, a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle § 132 o.s.ř. (podle zásady volného hodnocení důkazů) nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost." K tomuto závěru se Ústavní soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí, namátkou v rozhodnutí ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. III. ÚS 151/06 nebo ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06. Samozřejmě nebylo povinností soudu prvního stupně provést všechny žalovaným navržené důkazy. Rozhodl-li se je neprovést, bylo nezbytné uvést důvody, které jej k takovému postupu vedly. Takto soud prvního stupně nepostupoval. Jde-li o důkaz objektivně způsobilý tvrzení prokázat, který účastník navrhne po poučení o povinnosti důkazní (důkaz výslechem žalovaného, za splnění předpokladů uvedených v § 131 o. s. ř., takovým důkazem je), nelze jeho neprovedení odůvodnit pouhým poukazem, že je zřejmé, co z takového důkazu bude vyplývat. Hodnotit důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti může soud prvního stupně až poté, co takový důkaz provede.

16. Z § 132 o. s. ř. vyplývá charakteristika hodnocení důkazů. Z provedeného dokazování je evidentní, že soud prvního stupně hodnotil pouze část ujednání Smlouvy o úplatném převodu akcií, týkající se výše kupní ceny a jejího zaplacení, aniž by v souvislosti s nimi hodnotil i ujednání další, týkající se předání všech akcií, jejichž převod byl (či spíše měl být) předmětem smlouvy. Učinili-li účastníci shodná tvrzení o tom, že k předání akcií nedošlo (byť ve smlouvě prohlásili, že k předání akcií, řádně rubopisovaných, došlo při podpisu smlouvy), bylo namístě, aby soud prvního stupně o to přesvědčivěji vysvětlil, proč, když část smluvních ujednání je zjevně nepravdivá, o pravdivosti části ujednání týkající se úhrady kupní ceny žádné pochybnosti nemá. Soud prvního stupně poukázal na to, že musí být poskytnuta ochrana tomu, kdo jednal v dobré víře (měl zřejmě na mysli žalobce). Z čeho dobrou víru žalobce dovodil za situace, kdy ten byl ochoten (stejně jako žalovaný) se podepsat pod zcela či částečně nepravdivá smluvní ujednání (v okamžiku podpisu mu žádné akcie předány nebyly), nevysvětlil.

17. Konečně absentuje i právní posouzení věci. Soud prvního stupně sice posoudil podle obsahu samotnou smlouvu jako smlouvu kupní, právně však již neposoudil nárok na vrácení kupní ceny.

18. Z důvodů, které jsou uvedeny shora, odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc mu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně bude postupovat v intencích shora naznačených, týkajících se dokazování, hodnocení důkazů a vyložení důvodů neprovedení navržených důkazů. Poté o nároku žalobce znovu rozhodne, přičemž uvede, podle jakých ustanovení občanského zákoníku nárok žalobce posoudil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.)