o ochraně pověsti právnické osoby, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 41 Cm 15/2022-105,

Rozhodnutí soudu prvního stupně

1. Rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 41 Cm 15/2022-105, Městský soud v Praze

- výrokem I. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému odstranit článek s názvem „[Anonymizováno] - nepříjemná zkušenost se zápůjčkou vozu“ nacházející se na webových stránkách: http://[Anonymizováno]/,

- výrokem II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zrušit internetový profil na webových stránkách https://[Anonymizováno],

- výrokem III. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému do budoucna se zdržet publikace informací týkajících se toho, že by měl žalobce jakoukoliv souvislost s okolnostmi, za kterých si žalovaný pronajal od společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], motorové vozidlo [SPZ], a okolnostmi, za kterých byla vzájemná práva a povinnosti z tohoto nájemního vztahu vypořádána,

- výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20 328 Kč k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně (původně pod názvem [právnická osoba]), jakožto provozovatelka autopůjčovny nabízející vozy na doméně autopujcovnavpraze.com, domáhala ochrany své pověsti před výroky žalovaného zveřejněnými v článku pod názvem „[Anonymizováno] - nepříjemná zkušenost se zápůjčkou vozidla“ (dále také jen „napadený článek“) umístěném na https://[Anonymizováno]/ (dále také jako „hypertextový odkaz“), na který současně žalovaný odkazuje na svém facebookovém profilu [Anonymizováno] (dále jen „facebooková stránka žalovaného“). Nepravdivé informace v článku poškozují žalobkyni jako provozovatele domény [Anonymizováno].

3. Žalobkyně s odkazem na informace, obdržené od [Anonymizováno], vyvrací pravdivost jednotlivých tvrzení žalovaného obsažených v tomto článku. Dále poukazuje na skutečnost, že na několika místech žalovaný zaměňuje společnost [právnická osoba] s doménou [Anonymizováno], čímž u průměrného čtenáře může navodit dojem, že nepravdivé a difamující informace týkající se předmětné nájemní smlouvy mají souvislost s podnikáním žalobkyně a naznačují její odpovědnost. Žalobkyně nabyla doménu [Anonymizováno], kterou dříve vlastnila i společnost [právnická osoba], ale stále se jedná o dvě rozdílné společnosti, které nejsou personálně ani majetkově propojené. Žalobkyně má za to, že žalovaný obsahem článku a facebookových stránek neoprávněně zasahuje do její pověsti jako právnické osoby, snižuje důvěryhodnost jejího podnikání a spojuje jí s užíváním nekalých obchodník praktik. Facebookové stránky navíc porušují majetková autorská práva žalobkyně, neboť jejich vizualizace kopíruje jeho doménu [Anonymizováno]. Žalobkyně požaduje kompletní odstranění článku a zrušení celého facebookového profilu [Anonymizováno], přičemž výslovně nesouhlasí s částečným odstraněním obsahu článku i facebookového profilu, neboť takové řešení nepovažuje za dostačující.

4. Soud prvního stupně o podané žalobě již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 41 Cm 15/2022-70 (dále jen „první rozhodnutí“), který byl k odvolaní žalobkyně zrušen Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 1 Cmo 52/2023-85 (dále jen „zrušující rozhodnutí“), neboť jeho závěry považoval odvolací soud za předčasné. Podle odvolacího soudu měl soud prvního stupně v dalším řízení vycházet z předpokladu, že napadený článek i obsah facebookové stránky žalovaného mohou být objektivně způsobilé zasáhnout do pověsti žalobkyně, ačkoli službu žalovanému poskytla od žalobkyně odlišná osoba. Soud prvního stupně měl provést označené důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně o možnosti spojení zveřejněné kritiky s jejím podnikáním a pokud by dospěl k závěru, že veřejnost může spojovat zveřejněnou kritiku s žalobkyní, pak měl posoudit naplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti podle § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a uvážit, zda je na místě odstranit celý článek, nebo jen ty prvky, které mohou zapříčinit záměnu adresáta kritiky v očích veřejnosti.

5. Z hlediska skutkové stránky věci vyšel soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí z toho, že:

- mezi účastníky je nesporné, že článkem kritizovaný nájem byl realizován v roce 2013 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba] “), tedy nikoli mezi žalovaným a žalobkyní;

- mezi účastníky je nesporné, že je napadený článek umístěn na adrese https://[Anonymizováno]

- v článku žalovaný uvádí, že vychází ze svých zkušenosti se společností [Anonymizováno] (nebo nově založenou [právnická osoba]), kdy si jako klient pronajal automobil od 3. 12. 2013 do 4. 12. 2013 za 7 700 Kč + 4 000 Kč kauce a dodnes nemá faktury z nájmu vozidla, nedostal zpět kauci, zástupci společnosti poté 3 roky nereagovali na e-maily a nezvedali telefony a nabízí peníze za stažení těchto stránek; v další části článku se žalovaný zabývá výhradně výše uvedeným nájmem vozidla s tím, že zde žalovaný uvádí: „zakládám tedy alespoň tuto stránku, aby případní další klienti věděli, do čeho jdou a na co si dát u [Anonymizováno] pozor“, pod nadpisem „fakta, která jsem při „pátrání“ o půjčovně zjistil“ s tím, že jako kontaktní osobu svého smluvního partnera uvádí pana [Anonymizováno] (dále také jako „události z roku 2013“);

- obsah článku je proložen pozdějšími aktualizacemi („update“), přičemž u aktualizace z 3. 9. 2015 se mimo jiné uvádí „kauce od firmy easyrent. cz stále není zpátky“…, u aktualizace z 10. 2. 2016 pak „na konci roku 2015 se mi ozval pan Kosina - původně jsem myslel, že je to kvůli likvidaci (pozn. soudu: v původní verzi článku byla uvedena insolvence) ve které se jeho společnost - původně stojící za [Anonymizováno]- ocitla ... na google je odkaz na tyto stránky velice blízko odkazům na jeho půjčovnu, resp. firmu, která nově funguje pod názvem [právnická osoba] (psané snad na [Anonymizováno] matku) … a dále nabízí své služby na webu [Anonymizováno]“;

- zmínka o firmě žalobkyně je pouze u aktualizace z 21. 1. 2019, kde je informace s odkazem na reportáž pořadu [právnická osoba] ze dne 21. 1. 2019 vysílanou Českou televizí (dále jen „reportáž z roku 2019“): „reportaz poradu Cerné ovce o společnostech [právnická osoba] / [právnická osoba] | [Anonymizováno]“; (vše z článku zveřejněném na webových stránkách žalovaného pod názvem „[Anonymizováno] - nepříjemná zkušenost se zápůjčkou vozu“ vytištěném žalobcem dne 15. 11. 2019);

- stránka facebooku je nadepsána „Pronájem a půjčování aut v Praze a okolí“ pod označením [Anonymizováno].cz a obsahuje odkaz na napadený článek a reportáž pořadu [právnická osoba] ze dne 21. 1. 2019, v úvodní informaci se uvádí „chci lidem říci, ať si v easyrent nepůjčují auto, protože to jsou pěkný syčáci a stáhnou vás z kůže“, obsahuje odkaz na výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] a několik negativních zkušeností dalších uživatelů se službami nabízenými na doméně [Anonymizováno]; (printscreen facebookové stránky účtu [Anonymizováno]);

- na webu [Anonymizováno] je prezentována autopůjčovna pod názvem [právnická osoba] [Anonymizováno]; v sekci kontakty je uvedena společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba] “); (printscreen webu [Anonymizováno] i zobrazení této stránky);

- při zadání klíčových slov „akra broker“ do vyhledavače Google se jako druhý výsledek zobrazí odkaz na internetovou stránku https://[Anonymizováno], po jehož rozkliknutí se zobrazí údaje společnosti [právnická osoba];

- držitelem doménového jména „[Anonymizováno]“, zapsaného do registru dne 1. 6. 2011, je od 23. 12. 2021 žalobkyně; (výpis z registru doménových jmen [Anonymizováno]);

- obsahem reportáže z roku 2019 jsou negativní zkušenosti dvou klientek s autopůjčovnami; první klientka kritizovala výslovně označenou žalobkyni za netransparentní podmínky nájmu vozidel; druhá klientka popisovala případ nájmu vozidla u společnosti [právnická osoba] IČO: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba] “); reportáž tyto události nedává do souvislosti s událostmi z roku 2013 ani se společností [právnická osoba] (reportáž „[právnická osoba] - Autopůjčovna“ ze dne 21. 1. 2019 vysílaná Českou televizí);

- v reportáži pořadu [právnická osoba] ze dne 26. 4. 2023 vysílaném Českou televizí (dále jen „reportáž z roku 2023“) žalovaný popisoval okolnosti nájmu vozidla od společnosti [právnická osoba] v roce 2013, kdy jednal s panem [Anonymizováno]; žalobkyně je zmíněna ve spojitosti s nynější žalobou na ochranu pověsti, přičemž z vyjádření odborníka na digitální technologie jsou dovozovány vzájemné spojitosti mezi žalobkyní, společností [právnická osoba] a [Anonymizováno]. spočívající v užívání webových stránek [Anonymizováno] a telefonního čísla na pana [Anonymizováno]; žalovaný se vyjádřil tak, že bude nejspíše respektovat případnou soudem uloženou povinnost odstranit napadený článek (reportáž „[právnická osoba] - Autopůjčovna“ ze dne 26. 4. 2023 vysílaná Českou televizí);

- společnost [právnická osoba] byla zapsána do obchodního rejstříku dne 17. 1. 2011, jejím jediným jednatelem a společníkem je [adresa], v minulosti vedle jmenovaného (působícího ve společnosti od jejího založení) byli dalšími jednateli a společníky [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti);

- společnost [právnická osoba] byla do obchodního rejstříku zapsána dne 7. 1. 2011, jejím jediným společníkem je od založení [Anonymizováno], likvidátorem je [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno], která byla v době od 7. 1. 2011 do 13. 6. 2016 i jednatelkou společnosti (úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti);

- společnost [právnická osoba] byla do obchodního rejstříku zapsána dne 28. 10. 2010, jejím jediným společníkem a jednatelem je od založení společnosti [Anonymizováno] (úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti);

- žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k upuštění od tvrzených zásahů (výzva ze dne 14. 1. 2022).

6. Soud prvního stupně pro věcnou nesouvislost nehodnotil výpis z registru domény [Anonymizováno], dřívější verze článku a facebookové stránky, nájemní smlouvy a předávací protokoly, listiny, zejména fotografie, týkající se událostí z roku 2013, notářský zápis článku a facebookové stránky, rozsudky v jiných sporech žalobkyně, recenze na jiné autopůjčovny a reference na žalobkyni, ani emailovou komunikaci mezi žalovaným, [právnická osoba] a dalšími poškozenými osobami v rámci trestního řízení.

7. Z hlediska závěru o skutkovém stavu, který soud prvního stupně považoval za podstatný pro rozhodnutí věci, uzavřel, že žalovaný si v roce 2013 pronajal od společnosti [právnická osoba] vozidlo a v reakci na to zveřejnil na jím držené doméně https://[Anonymizováno] článek nadepsaný „[Anonymizováno] - autopůjčovna - nepříjemná zkušenost se zápůjčkou vozidla“. Firma žalobkyně je zmíněna pouze v aktualizaci článku ze dne 21. 1. 2019 obsahujícím proklik na reportáž z roku 2019, která se z části týkala i žalobkyně. Samotný napadený článek popisuje nájem vozidla realizovaný mezi žalovaným a společností [právnická osoba] spolu s tvrzením žalovaného o nedostatcích poskytnutého vozidla a nevrácení kauce. V článku je zmíněna doména [Anonymizováno], a to i v kontextu, že právě tato nevrátila kauci a potencionální zákazníci si na ni mají dát pozor. Dále žalovaný vytvořil facebookový profil, svým vhledem evokující vzhled stránky [Anonymizováno], přičemž v kontaktních údajích je uveden odkaz na napadený článek obsahující část firmy žalobkyně „[Anonymizováno]“. Dále obsahuje hypertextové odkazy na reportáže pořadu [právnická osoba] vysílaného Českou televizí (z roku 2019 a 2023) a informace o insolvenci společnosti [právnická osoba] spolu s hypertextovým odkazem na výpis obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] Reportáž ČT z roku 2019 informuje o zkušenosti jedné klientky s nájmem vozidla u žalobkyně, výslovně zmiňuje obchodní firmu žalobkyně a jméno pana [Anonymizováno], přitom tento příběh není dáván do souvislosti s událostmi z roku 2013. Reportáž ČT z roku 2023 informuje o událostech z roku 2013, žalovaný zde výslovně uvádí že nájem automobilu byl realizován se společností [právnická osoba] V druhé části reportáže je zmíněna nyní projednávaná žaloba. Obsah reportáže z roku 2023 nespojuje události z roku 2013 s žalobkyní tak, že tato by za ně byla odpovědná, nebo se na nich podílela. V reportáži uvedená propojenost společnosti [právnická osoba] se společností [Anonymizováno]. přes pana [Anonymizováno] není tvrzením žalovaného, ale osloveného digitálního experta. Z webových stránek [Anonymizováno] není zřejmé, že by je provozovala žalobkyně. Jediné propojení vzniká při zadání slov „[Anonymizováno]“ do vyhledávače google, který vyhledá webové stránky [Anonymizováno], které však po otevření v sekci kontakty obsahují pouze společnost [právnická osoba] Žalobkyně ani na výzvu při jednání konaném dne 28. 8. 2024 neprokázala, že by v očích běžné veřejnosti byla spojována s webovými stránkami [Anonymizováno].

8. Po právní stránce pak soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil s odkazem na § 135 odst. 1, 2 o. z., a uzavřel, že napadený článek a facebookovou stránkou nemohlo dojít ke spojení žalobkyně s událostmi kolem nájmu vozidla z roku 2013 a tím způsobem tedy nemohlo dojít k neoprávněnému zásahu do pověsti žalobkyně.

9. Uvedení obchodní firmy žalobkyně v aktualizaci článku z 21. 1. 2019 není zásahem do pověsti žalobkyně, neboť je uveden v souvislosti s reportáží z roku 2019, která se skutečně týká činnosti žalobkyně a není nijak tvrzeno, že by žalobkyně odpovídala nebo se podílela na událostech z roku 2013. Žalobkyně je do kontextu článku zahrnuta proto, že se měla dopustit velmi podobného jednání jako společnost [právnická osoba] ve vztahu k žalovanému. V důsledku článku nehrozí zásah do pověsti žalobkyně tím, že by mohla být spojována s praktikami užitými společností [právnická osoba] při událostech z roku 2013, když s těmito praktikami je již žalobkyně spojována v případě uvedeném v reportáži z roku 2019. Není dáno riziko záměny žalobkyně se společností [právnická osoba] ve spojení s událostmi z roku 2013. Zahrnutí části obchodní firmy „[Anonymizováno]“ a jméno pana [Anonymizováno] do internetové adresy není zásahem do pověsti žalobkyně, neboť se jí skutečně část článku v rozsahu aktualizace ze dne 21. 1. 2019 týká.

10. Podle soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že by v očích veřejnosti byla spojována s podnikáním na webu [Anonymizováno], neboť na něm je uvedena jako jediný kontakt společnost [právnická osoba] Skutečnosti obsažené v registru domén nepovažuje soud prvního stupně za údaj, který by běžná veřejnost vyhledávala a mohl by v jejích očích spojovat webové stránky easyrent.cz s žalobkyní. Ani z kombinace facebookové stránky s odkazem na napadený článek nelze seznat, že webové stránky easyrent.cz provozuje žalobkyně. Žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že je podnikatelsky spojována s webovými stránkami [Anonymizováno].

11. Jediný prvek facebookové stránky, který může odkazovat na žalobkyni je internetová adresa předmětného článku a v něm obsažená aktualizace ze dne 21. 1. 2019, čímž není vyvoláno riziko záměny žalobkyně s událostmi z roku 2013. Facebooková stránka nezasahuje do pověsti žalobkyně. Za této situace soud prvního stupně neprováděl dokazování ohledně toho, kdo je provozovatelem facebookové stránky, neboť takový postup by byl nehospodárný.

12. Uložení povinnosti žalovanému, aby se do budoucna zdržel jednání, které by žalobkyni spojovalo s událostmi z roku 2013 nebyl odůvodněn, neboť žalovaný nijak do pověsti žalobkyně nezasáhl.

13. Nákladový výrok pak soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a plným úspěchem žalovaného ve věci, a proto mu přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na právní zastoupení advokátem.

Odvolání žalobkyně

14. Proti výrokům I., II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítá vadu řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neúplné zjištění skutkového stavu věci, na nich postavené nesprávné závěry o skutkových zjištěních a nesprávné právní posouzení věci.

15. Předně soudu prvního stupně vytýká, že porušil zásadu rovnosti i právo žalobkyně na spravedlivý proces, když ke skutkovým zjištěním byly použity důkazy předložené žalovaným, přitom relevantním důkazům předloženým žalobkyní nevěnoval soud prvního stupně pozornost. Na jednání dne 28. 8. 2024 byla žalobkyně překvapivě poučena o nutnosti doplnit důkazní návrhy, a to bez poskytnutí lhůty, ač takový postup nebyl předznamenán zrušujícím rozhodnutím.

16. Soud prvního stupně nehodnotil řadu důkazních prostředků poskytnutých žalobkyní. Bez provedení zůstaly zejména spisy z jiných řízení o sporech žalobkyně s Českou televizí ohledně obsahu předmětných reportáží pořadu [právnická osoba]. Za situace, kdy soud prvního stupně z reportáží vyvozuje skutkové závěry, kterými podkládá své právní hodnocení, měl provést dokazování týkající se zpochybnění tvrzení v reportážích obsažených. Dále nebyl proveden dotaz na provozovatele služby Facebook ohledně identity provozovatele facebookové stránky za účelem prokázání pasivní legitimace žalovaného ve vztahu k facebookové stránce.

17. Skutkové hodnocení, že reportáž z roku 2023 nedává do souvislosti událost z roku 2013 s žalobkyní je rozporné s hodnocením, že podle reportáže z roku 2023 jsou společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]. a žalobkyně personálně propojené. Úvodní část reportáže spojuje předešlé kauzy, včetně té z reportáže z roku 2019, s událostmi z roku 2013 a nesnaží se rozlišovat mezi různými společnostmi. V této reportáži je taktéž uvedeno, že web easyrent.cz provozuje žalobkyně.

18. Ve vztahu k reportáži z roku 2019 žalobkyně namítá nepravdivost údajů v ní uvedených a odkazuje na judikaturu týkající se odpovědnosti osoby za nepravdivost užitých zdrojů. Již samotná nepravdivost informací v reportáži z roku 2019 je důvodem pro vyhovění žalobě, přičemž z umístění aktualizace ze dne 21. 1. 2019 v rámci článku musí průměrnému čtenáři vyplývat souvislosti mezi událostmi z roku 2013 a žalobkyní. Tvrzení žalovaného v reportáži z roku 2023 navozuje u průměrného diváka dojem, že události z roku 2013 se týkají taktéž žalobkyně. Nesprávné právní posouzení stojí na tom, že soud prvního stupně neposuzoval celkový kontext sdělení žalovaného.

19. Uvedení části obchodní firmy a jména jednatele žalobkyně v internetové adrese napadeného článku má zjevně za úkol zobrazování článku v případech vyhledávání obchodní firmy žalobkyně. Soud prvního stupně dostatečně nezohlednil zobrazení webových stránek s předmětným článkem na druhém místě v případě vyhledání obchodní firmy žalobkyně a opomněl, že žalobkyně je držitelkou domény [Anonymizováno]. Závěry soudu týkající se „běžné veřejnosti“ jsou pouhou spekulací, která není podepřena provedeným dokazováním, neboť nebyl proveden adekvátní důkaz.

20. Ve vztahu k facebookovým stránkám žalobkyně opakuje, že nepravdivé zdroje lze klást k odpovědnosti žalovaného. Dále uvádí, že další příspěvky na facebookové stránce vykreslují žalobkyni, coby držitelku domény easyrent.cz jako podvodnici, čímž dochází k odrazování potenciálních zákazníků. Soud prvního stupně se měl zaměřit právě na tyto výroky, když události z roku 2013 ani nejsou na facebookové stránce uvedeny.

21. S ohledem na tyto důvody žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalobě vyhoví, eventuálně, aby napadené rozhodnutí zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného k odvolání

22. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za věcně správné a navrhuje ho potvrdit.

23. Odvolání oponuje zejména tím, že předně není zřejmé, jak by facebooková stránka [Anonymizováno] měla zasahovat do práv žalobkyně. Stránka obsahuje pouze přesměrování na napadený článek a reportáže, které se týkají více autopůjčoven a různých subjektů, nikoliv primárně žalobkyně. Také připomíná, že není provozovatelem tohoto facebookového profilu, a není tedy ani pasivně legitimován. Přesto soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o tom, že facebookový profil do dobré pověsti žalobkyně nezasahuje, a proto ani nemusel zjišťovat skutečného provozovatele profilu.

24. Jde-li pak o napadený článek, soud prvního stupně správně dovodil, že i užití části obchodní firmy „[Anonymizováno]“ nevyvolává riziko záměny žalobkyně s událostmi z roku 2013. Tento závěr je dle žalovaného o to silnější, že žalobkyně změnila v odvolacího řízení obchodní firmu na [Jméno žalobkyně].

25. K reportáži pořadu [právnická osoba] z 21. 1. 2019 žalovaný uvádí, že tato pojednává o [Anonymizováno], o osobě pana [Anonymizováno] a o zkušenosti zákaznice [Anonymizováno]. Reportáž dále zmiňuje další společnosti, jako [právnická osoba] a [právnická osoba], což jsou subjekty odlišné od žalobkyně. Podle žalovaného nelze tvrdit, že by běžný divák z reportáže dovozoval souvislost mezi událostmi roku 2013 a reportáží z roku 2019. Žalovaný zdůrazňuje, že v článku z roku 2013 detailně popsal okolnosti zápůjčky vozidla, přičemž reportáž z roku 2019 se týká zcela jiných osob. Nenese přitom odpovědnost za obsah reportáží České televize. Z reportáží plyne, že osoba [Anonymizováno] vystupovala v různých subjektech, což je podle žalovaného důvodem opakovaného medializování.

26. Žalovaný zdůrazňuje, že doména easyrent.cz není spojena se žalobkyní, neboť odkazuje na jiné subjekty, např. [právnická osoba] Soud prvního stupně přitom zcela správně konstatoval, že veřejnost by hledala provozovatele přes vyhledávání easyrent.cz, nikoliv přes obchodní firmu žalobkyně. Také doplňuje, že běžná veřejnost by si neověřovala vlastnictví domény, a spojování se žalobkyní je tedy nereálné.

27. Odmítá námitku nerovnosti stran spočívající v neposkytnutí lhůty k doplnění tvrzení při jednání 28. 8. 2024, protože žalobkyně měla potřebné informace k dispozici již dříve. Soud není povinen poskytovat dodatečné lhůty, zejména ve věci vrácené odvolacím soudem. Závěrem žalovaný v reakci na odvolací námitky uvádí, že soud prvního stupně i správně posoudil otázku rizika záměny se společností [právnická osoba], nikoliv obsah reportáže samotné.

Posouzení věci odvolacím soudem

28. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo [§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], dospěl k závěru, že odvolání opodstatněné není.

29. Podle § 135 odst. 1 o. z. platí, že „[P]rávnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“.

30. Podle § 135 odst. 2 o. z. pak platí, že „[S]tejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.“.

31. V rozsudku ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 149/2010, který byl uveřejněn ve Sbírce stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 14, ročník 2011, bylo vyloženo, že „[p]ředpokladem odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do dobré pověsti právnické osoby je existence neoprávněného (protiprávního) zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu upínající se k porušení práva právnické osoby na dobrou pověst a příčinná souvislosti mezi zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Určitý subjekt může být činěn odpovědným za újmu na pověsti právnické osoby pouze tehdy, jestliže neoprávněný zásah proti ní skutečně také vyvolal. Povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti zatěžuje dotčenou právnickou osobu.“.

32. Je na místě připomenout, že v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně vydaný v projednávané věci byl shledán věcně nesprávným nikoliv proto, že by závěr o nedostatku způsobilosti výroků žalovaného obsažených v napadeném článku zasáhnout do pověsti žalobkyně byl nesprávný, ale proto, že ho odvolací soud s ohledem na důvody žaloby považoval za předčasný. Žalobkyně totiž nikdy netvrdila, že napadený článek, jehož nepravdivost podrobně rozvedla, popisuje její službu, resp. že by vůbec někdy nějaké vozidlo žalovanému pronajala. Byly to právě další žalobkyní tvrzené a soudem prvního stupně opominuté skutkové okolnosti, které měly spojovat obsah článků se zásahem do její pověsti. Současně ale odvolací soud upozornil na další aspekt skutkových tvrzení žalobkyně spočívající v tom, že i kdyby výroky žalovaného v napadeném článku byly pravdivé a kritika služeb společnosti [právnická osoba] tam uvedená byla oprávněná, mohl by být obsah článku i přesto způsobilý neoprávněně zasáhnout do pověsti žalobkyně právě proto, že žalobkyně žalovanému žádné vozidlo nepronajala. To ovšem pouze za předpokladu, že by (další) jednání žalovaného bylo způsobilé spojit v očích veřejnosti napadený článek, resp. v něm obsažené výroky se službami poskytovanými žalobkyní. A i odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyní tvrzení jednání tohoto způsobilé není.

33. Rovněž je na místě uvodit, že předmětem napadených výroků jsou tzv. odstraňovací nároky, jejichž účelem je uvedení v předešlý stav, a proto u nich bude vždy bezpodmínečně nutné, aby závadný stav trval i v době vyhlášení rozsudku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005). To je v projednávané věci podstatné zejména proto, že v průběhu času žalovaný měnil obsah napadeného článku umisťováním nových hypertextových odkazů, přibývaly reportáže České televize a jak příhodně upozorňuje i žalovaný, změnil se i název žalobkyně, který zejména měl být oním pojítkem spojujícím napadený článek se žalobkyní (viz slovo „[Anonymizováno]“ v adrese webové stránky, na níž je napadený článek umístěn). V souladu s § 154 odst. 1 za použití § 211 o. s. ř. proto nelze tyto skutečnosti zcela pominout, ať již byl důvod žalobkyně k takové změně jakýkoliv. Konečně žaloba v odvoláním napadených výrocích nemohla být za této situace nikdy zcela úspěšná, protože ani v případě, kdy by bylo možné spojovat napadený článek s pověstí žalobkyně, nebyl by důvod ukládat žalovanému povinnost odstranit celý článek a rušit facebookový profil. Tvrzenému zásahu by totiž odpovídalo pouze případné odstranění hypertextového odkazu na reportáže České televize, anebo změna názvu internetové adresy.

34. To platí tím spíše za situace, kdy odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že užití domény easyrent.cz jako „firmy, která mu vozidlo pronajala“, v napadeném článku nemůže vyvolat u veřejnosti dojem, že kritizované služby poskytla žalobkyně. Jediné, co žalobkyni s doménou spojuje, je její současná držba, což ale v době pronájmu vozidla žalovaným neplatilo. Žalovanému by pak nemohlo být k tíži, že až následně doménu nabyla žalobkyně, nehledě přitom na skutečnost, že internetové stránky na doméně umístěné ani nepresentují služby poskytované žalobkyní. Proto nemohou obstát výtky žalobkyně stran nedostatečného poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. u posledního jednání před soudem prvního stupně. Byť k označení důkazu prokazujících, že „informace na webu easyrent.cz mohou v očích veřejnosti vést k závěru, že web je provozován samotnou žalobkyní“, lhůta skutečně poskytnuta nebyla, není to podstatné především proto, že poučení bylo nadbytečné. Z pohledu účelu, který byl soudem prvního stupně tímto sledován, není pro veřejnost podstatné, kdo webové stránky „provozuje“, ale čí služby jsou na nich prezentovány. A v tomto ohledu soud prvního stupně učinil závěr pozitivní, tedy že jde o služby společnosti od žalobkyně odlišné, konkrétně společnosti [právnická osoba] (k poučování účastníků soudem za situace učinění pozitivního skutkového závěru srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001).

35. Soud prvního stupně také zcela správně vyhodnotil vliv aktualizace (update) napadeného článku z 21. 1. 2019 na její případné spojení s pověstí žalobkyně. Jednalo se o v pořadí 4. update článku, který stručně upozorňuje na reportáž České televize v pořadu [právnická osoba] z téhož dne tím, že zkratkovitě označuje (také) žalobkyni kmenem její obchodní firmy a poskytuje hypertextový odkaz na webové stránky České televize s reportáží. Jak příhodě poukázal soud prvního stupně, tím, že označení reportáže v updatu obsahuje rovněž kmen obchodní firmy [Anonymizováno] [Anonymizováno] a že v reportáži se žalovaný vyjadřuje pouze o zkušeností s pronájmem vozu u [Anonymizováno], nebyla tato aktualizace způsobilá spojit v očích široké veřejnosti pověst žalobkyně s kritickým hodnocením služeb v napadeném článku pojednávajícím pouze o společnosti [právnická osoba] Personální propojení v reportáži dotčených osob provedla až Česká televize, nikoliv však způsobem, který by osoby zaměňoval.

36. Lze tedy uzavřít, že obsah napadeného článku, resp. ani obsah napadených facebookových stránek odkazujících na stejnou reportáž, nebyl způsobilý zasáhnout do pověsti žalobkyně, a pakliže by toho byla způsobilá sama zmíněná reportáž České televize, absentuje zde příčinná souvislost mezi tímto následkem a jednáním žalovaného.

37. Na tomto závěru pak nemohou nic změnit ani odvolací výtky stran vad dokazování. Právo rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod znamená, že každá strana má mít přiměřenou možnost přednést svou záležitost tak, aby nebyla znevýhodněna vzhledem k protistraně, avšak to nelze vykládat absolutně. Podle judikatury Ústavního soudu je právo na rovnost účastníků lex specialis ve vztahu k zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a je možné při přezkumu aplikovat test rovného zacházení s účastníky spočívající v posouzení, 1) zda se v řízení jedná o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny, 2) zda je s nimi zacházeno odlišně, 3) zda je odlišné zacházení k tíži dotčené straně sporu a 4) zda je takové odlišné zacházení ospravedlnitelné tím, že sleduje legitimní zájem a je přiměřené (nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10). Ústavní soud vyložil, že porušením práva na rovnost účastníků může být situace, kdy soud při zjišťování skutkového stavu vychází výlučně z důkazů předložených jednou stranou sporu a zároveň zcela opomene vzít v úvahu důkazy předložené druhou stranou (nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2841/15). Porušením může být i situace, kdy je na účastníka řízení kladeno nepřiměřené důkazní břemeno (nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17, ve věcech sporů mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb). Nemůže být však porušením práva na rovnost účastníků situace, kdy soud veden zásadou hospodárnosti řízení neprovede důkazy navržené jedním z účastníků jen proto, že již na podkladě důvodů, pro které tyto důkazy navrhuje provést, je zřejmá jejich nadbytečnost ve vztahu ke skutkovým zjištěním potřebným pro rozhodnutí věci.

38. A o takový případ jde v projednávané věci. I odvolací soud totiž sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že provádět k důkazu obsah soudních spisů vedených o řízeních žalobkyně proti České televizi stran obsahu jejích dvou reportáží v pořadu [právnická osoba] by bylo nadbytečné, neboť s nyní projednávanou věcí nesouvisí. Smyslem provedení důkazu reportáží z roku 2019 bylo pouze zjištění, zda se její obsah skutečně týká žalobkyně a zda je způsobilá spojit napadený článek, resp. v něm uvedené výroky se žalobkyní. Přitom ve vztahu k této reportáži žalovaný v napadeném článku a na svém facebookovém profilu uvádí pouhý hypertextový odkaz, až by z ní přitom něco citoval, či přebíral jakékoliv informace v ní zveřejněné. Proto zde není přiléhavá žalobkyní odkazovaná judikatura týkající se odpovědnosti za citování sdělení třetí osoby. I dle odvolacího soudu pouhé sdílení hypertextového odkazu bez jakéhokoliv uvedení do souvislostí nemůže založit odpovědnost osoby, která odkaz použila, za zveřejnění informací umístěných na odkazovaném obsahu. Nehledě na to, že takto (závadný) skutek žalobou vymezen ani nebyl.

39. Všechny namítané případy, kdy soud prvního stupně zamítl návrhy na provedení žalobkyní označených důkazů, byly řádně a správně odůvodněny v kontextu předmětu projednávané věci. Odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně opomněl vzít v úvahu důkazní návrhy žalobkyně, ani že by při zjišťování skutkového stavu vycházel výlučně z důkazních návrhu žalovaného. Naopak je zřejmé, že žalobkyni bylo procesně umožněno navrhovat důkazní prostředky pro podporu svých tvrzení, z nichž byly relevantní důkazní prostředky provedeny a následně hodnoceny.

40. Konečně jde-li o výtky směrem k nedostatečným závěrům soudu prvního stupně ohledně účinků použití slova „Akra“ a jména jejího jednatele v internetové adrese, která odkazuje webové stránky s napadeným článkem, použití slova „[Anonymizováno]“, jak již bylo řečeno, je s ohledem na povahu žalobou uplatněných nároků a změnu obchodní firmy žalobkyně obsoletní. I přesto však platí, že z hlediska projednávané věci není z pohledu vnímání veřejnosti podstatné, co je obsahem internetové adresy, ale co je obsahem webové stránky, na níž adresa odkazuje.

Rozhodnutí odvolacího soudu

41. Jelikož je tak rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích věcně správné, odvolací soud ho v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný má v odvolacím řízení plný úspěch, a proto mu náleží i plná náhrada nákladů účelně vynaložených v odvolacím řízení. Přiznaná částka žalovanému v celkové výši 15 065 Kč sestává z odměny jeho advokáta za 3 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a dvojí účast na jednání před odvolacím soudem) po 3 700 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za stejné dva úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z náhrady hotových výdajů a odměny povinen odvést, ve výši 2 615 Kč.