o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2021, č. j. 83 C 49/2021-44

1. Shora označeným rozsudkem krajský soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala povolení vkladu výmazu smluvního zástavního práva a zápisů s tím souvisejících, které bylo zapsáno ve prospěch [právnická osoba] (dále také jen zástavní věřitelka) k zatížení nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v obci [obec], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm Ostrava pro k. ú. [obec] [obec] [obec] (dále jen zastavené nemovitosti), a nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava (dále také jen katastrální úřad) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (odstavec I. výroku), a o nákladech soudního řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odstavec II. výroku).

2. Krajský soud po skutkové stránce dovodil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl obžalovaný [jméno] [příjmení] odsouzen - vedle dalšího - také k trestu propadnutí části majetku, a to zastavených nemovitostí. K odvolání následně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ponechal uložený trest propadnutí majetku nezměněn a v tomto rozsahu nabyl rozsudek krajského soudu právní moci dne [datum]. V návaznosti na shora uvedené rozsudky podala žalobkyně dne 18. 3. 2021 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k zastaveným nemovitostem, a to ve prospěch státu. Katastrální úřad tomuto návrhu vyhověl a zapsal vlastnictví České republiky k zastaveným nemovitostem, když nabývacím titulem je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jehož právní moc nastala dne [datum].

3. Žalobkyně následně podala dne 30. 6. 2021 další návrh na vklad výmazu zástavního práva smluvního k zastaveným nemovitostem ve prospěch [právnická osoba], které vzniklo na základě zápisu sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.]. Přílohou návrhu na vklad byla listina označená jako„ Potvrzení o zániku zástavního práva“ ze dne [datum], jehož autorem byl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště [obec] Touto listinou její vyhotovitel potvrdil zánik zástavního práva k zastaveným nemovitostem k zajištění dluhů s oprávněním pro [právnická osoba] K zániku práva, jehož výmaz se požadoval, mělo dojít podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky (dále jen katastrální vyhláška), ustanovení § 66 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen trestní zákoník), a ustanovení § 13 odst. 1 a § 41 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen zákon o majetku ČR). Jako právní skutečnost vedoucí k zániku zástavního práva byl označen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] návrh na vklad výmazu zástavního práva zamítl se zdůvodněním, že v rámci přezkumu vkladového řízení předložená listina„ splňuje“ náležitosti listiny pro zápis do katastru. Výmaz zástavních práv, která zanikla podle ustanovení § 41 zákona o majetku ČR, není možno provést, a to s odkazem na závazné stanovisko ČÚZK -13903/2021-11, ČÚZK 15059/2021 ze dne 25. 6. 2021. Dle katastrálního úřadu výmaz zástavního práva lze provést na základě potvrzení zástavního věřitele nebo rozhodnutí soudu o zániku zástavních práv. Samotná skutečnost, že k zániku práva došlo, není dostačující, neboť pro účely výmazu z katastru nemovitostí musí být rozhodná skutečnost doložena listinami, které ji prokazují, neboť katastrální úřad není oprávněn sám posuzovat, zda zástavní právo zaniklo. To je oprávněn činit pouze soud. Katastrální úřad je ryze evidenční orgán, který provádí zápisy podle předložených listin, přičemž o zániku zástavy nerozhoduje. I kdyby bylo sebezjevnější, že zástavní právo zaniklo ze zákona, bez listiny, která tuto skutečnost výslovně stvrzuje, není výmaz z katastru možný. Obecně platí, že pro účely zápisu do katastru musí být zapisované skutečnosti doloženy nesporně. Nespornost je dána tím, že příslušné skutečnosti potvrdí osoba, jejíhož práva se zápis týká se zvláštním důrazem na osoby, které by byly zápisem negativně dotčeny (jejíž právo se vymazává), nebo o těchto skutečnostech rozhodne k tomu oprávněný subjekt, obvykle soud (§ 1379 občanského zákoníku). V daném případě zástavní práva, která vznikla před 1. 1. 2014 se podle ustanovení § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. Předchozí občanský zákoník obecnou úpravu těchto otázek neobsahoval, a proto se v takovém případě uplatní ustanovení § 66 katastrální vyhlášky.

4. Krajský soud po právní stránce dovodil, že zánik smluvního zástavního práva je zákonným důsledkem trestu propadnutí majetku, který vyslovil Krajský soud v Ostravě odsuzujícím trestním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a tento důsledek nastal v souladu s ustanovením § 41 zákona o majetku ČR k datu právní moci rozsudku, kterým byl trest propadnutí majetku vysloven, když k zápisu vkladu vlastnického práva státu k majetku nabytému v důsledku trestu propadnutí majetku došlo ve vkladovém řízení sp. zn. [sp. zn.] [číslo] s právními účinky vkladu k datu [datum]. Ve vztahu ke vkladové listině Potvrzení o zániku zástavního práva krajský soud dovodil, že její vyhotovitel (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) neměl zákonnou pravomoc takovouto veřejnou listinu vydat, neboť neměl zákonné zmocnění pro vydání tohoto„ potvrzení“. Soud prvního stupně dále dovodil, že tato soukromá listina na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí nenavazuje, a tvrdí-li se v ní zánik zástavního práva smluvního zapsaného v katastru nemovitostí, ačkoli z odsuzujícího rozsudku, kterým byl vysloven trest propadnutí majetku, tato skutečnost neplyne, bylo nutno postupovat v souladu ustanovením § 66 odst. 1 katastrální vyhlášky, tedy výmaz zástavy realizovat na základě souhlasného prohlášení zástavního věřitele a zástavního dlužníka, resp. nového vlastníka nemovitosti zatížené zástavním právem, na základě potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva, a nebo na základě potvrzení o zániku zástavního práva vydaného orgánem veřejné moci, pokud toto právo zaniklo v důsledku jeho veřejnoprávních úkonů. Takovým potvrzením je však rozhodnutí soudu, nikoli potvrzení vydané osobou, která nabyla vlastnictví k nemovitostem zatíženým zástavním právem v důsledku trestu propadnutí majetku. Žalobkyně jako přílohu svého návrhu žádnou takovou listinu nepředložila. Soud prvního stupně dále dovodil, že kromě odsuzujícího trestního rozsudku nemá žalobkyně k dispozici jinou listinu potvrzující zánik sporného zástavního práva. K výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí přichází proto v úvahu jako vkladová listina souhlasné prohlášení zástavního věřitele a státu v postavení vlastníka nemovitosti nebo potvrzení o zániku smluvního zástavního práva vydaného zástavním věřitelem, případně potvrzení o zániku zástavního práva, které vydá orgán veřejné moci (soud) v podobě rozhodnutí vydaného v soudním řízení, neboť součástí odsuzujícího trestního rozsudku, kterým byl vysloven trest propadnutí majetku, není potvrzení o zániku smluvního zástavního práva na majetku, který státu propadl. Jestliže žalobkyně žádnou z těchto listin nepředložila, je rozhodnutí katastrálního úřadu správné. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn nesporným postavením účastníků v řízení podle části páté o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně vyžaduje pro zápis výmazu zástavního práva bezchybnou listinu určitého charakteru (znění), byť žádné zákonné ustanovení vznik takovéto listiny nepředpokládá a ani nezná. Dochází k paradoxní situaci, kdy sám soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí jasně deklaruje zánik sporného zástavního práva jakožto zákonný důsledek trestu propadnutí majetku, avšak na druhou stranu ve shodě s katastrálním úřadem nutí žalobkyni uměle vyvolávat další soudní řízení o určení neexistence zástavního práva, byť zde existuje výslovná právní úprava dle zákona o majetku ČR, která byla navíc doposud všemi katastrálními úřady respektována, a docházelo k výmazu zástavních práv zaniklých v důsledku trestních rozsudků bez jakýchkoliv námitek či podmínek. Paradoxnost výše uvedeného odráží skutečnost, že sice krajský soud respektuje zánik sporného zástavního práva, což vychází z kombinace trestního rozsudku a zákonné úpravy, avšak s odkazem na katastrální zákon a katastrální vyhlášku současně dodává, že je potřeba předložit listinu prokazující zánik zástavního práva, byť již takovéto adekvátní listiny existují a katastrálnímu úřadu byly v minulosti předloženy.

6. Žalobkyně podala v řízení u katastrálního úřadu dne [datum] návrh na vklad výmazu smluvního zástavního práva a za vkladovou listinu označila Potvrzení o zániku zástavního práva ze dne [datum]. Soud prvního stupně se čistě formalisticky zabýval charakterem předmětné listiny, avšak (stejně jako katastrální úřad) neřešil její obsah. Na první straně v kolonce„ Právní skutečnosti, které vedly k zániku práva“ byl uveden důvodu zániku zástavního práva, a to pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], včetně poukazu na relevantní právní úpravu. Katastrální úřad disponoval výše uvedenými trestními rozsudky a jejich obsah mu byl z úřední činnosti znám. Bez ohledu na charakter doložené listiny žalobkyně v rámci vkladového řízení uvedla totožnou právní argumentaci užívanou soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, tedy skutečnost, že zánik smluvního zástavního práva je zákonným důsledkem pravomocného uložení trestu propadnutí majetku, který vyslovil trestní soud. Není tudíž pravdou, že by nebyly předloženy v rámci vkladového řízení listiny prokazující zánik zástavního práva, neboť žalobkyně doložila vše potřebné, z čehož bylo možné dovodit, že zánik smluvního zástavního práva je zákonným důsledkem trestu propadnutí majetku. Krajský soud taktéž neprovedl žalobkyní předkládané důkazy, a to v podobě doložených rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku a Krajského soudu v Ostravě, ve kterém byla řešena obdobná věc. Pokud soud prvního stupně namítal, že Potvrzení o zániku zástavního práva ze dne [datum] nenavazuje na dosavadní zápisy, pak takováto argumentace je lichá, neboť kdyby nedošlo k vyslovení trestu propadnutí majetku, tak ani nenastane zákonný důsledek v souladu s ustanovením § 41 zákona o majetku ČR k datu právní moci rozsudku, kterým je zánik zástavního práva.

7. Žalobkyně dále poukázala na ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), dle kterého správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Způsob zániku zástavního práva dle ustanovení § 41 zákona o majetku ČR, je zánikem plynoucím přímo ze zákona. Tento zánik zástavního práva se přímo ze zákona (§ 41 zákona o majetku ČR) váže na pravomocné rozhodnutí soudu v trestním řízení a není třeba dokládat tuto skutečnost dalšími listinami (např. potvrzením zástavního věřitele o zániku zástavního práva či rozhodnutím soudu vydaným v civilním sporném řízení). Zánik zástavního práva je tedy předvídatelným důsledkem uložení trestu propadnutí majetku (nemovité věci).

8. Žalobkyně také namítala, že katastrální úřad se ve svých vyjádřeních pasoval do role čistě evidenční instituce, která při absenci doslovného návodu či pokynu není oprávněna činit ničeho. Názor zastávaný katastrálním úřadem a převzatý krajským soudem bude mít za následek vznik nových, zcela nadbytečných soudních sporů o určení existence či neexistence zástavního práva, neboť si lze velice těžko představit ochotu zástavních věřitelů projevenou v podobě písemných souhlasů s výmazem zástavních práv zaniklých v důsledku trestních rozsudků. Katastrální úřad není čistě evidenčním úřadem, který by měl slepě toliko opisovat údaje z předložených listin, kdy v opačném případě zde vzniká nebezpečí zbytečných soudních sporů.

9. Další účastnice (zástavní věřitelka) se k podanému odvolání vyjádřila tak, že toto je nedůvodné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Rozhodnutí katastrálního úřadu nelze považovat za nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění je patrná argumentace odpovídající výroku rozhodnutí a na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že na jednom místě tohoto odůvodnění správní orgán chybně uvedl sloveso bez záporu (namísto se záporem). K návrhu na vklad výmazu zástavního práva do katastru nemovitostí musí být dle právních předpisů přiložena způsobilá vkladová listina potvrzující, že zástavní právo zaniklo. Ačkoliv není pochyb o tom, že trestní rozsudek je veřejnou listinou, toto rozhodnutí obsahuje pouze výrok o uložení trestu propadnutí části majetku odsouzeného a neobsahuje přímo výrok o zániku zástavního práva k předmětným nemovitým věcem. Byť ustanovení § 41 zákona o majetku ČR stanoví, že zástavní práva k majetku, který stát nabyl dle ustanovení § 13 tohoto zákona, okamžikem jeho přechodu na stát zanikají, katastrální úřad není oprávněn nalézat právo. Pokud v rámci trestního rozsudku nebylo výslovně rozhodnuto o zániku zástavního práva, přičemž trestní rozsudek zároveň není právními předpisy zmiňován jako vkladová listina, na základě které by mělo být zástavní právo z katastru nemovitostí vymazáno, nemůže trestní rozsudek sloužit jako listina potvrzující zánik zástavního práva pro řízení o povolení vkladu výmazu zástavního práva do katastru nemovitostí.

10. Zástavní věřitelka dále uvedla, že k provedení vkladu výmazu zástavního práva do katastru nemovitostí může jako vkladová listina sloužit potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavního práva (příp. souhlasné prohlášení zástavního věřitele a zástavního dlužníka o zániku zástavního práva), nebo rozhodnutí (potvrzení) orgánu veřejné moci o jeho zániku. Žádný takovýto dokument však katastrálnímu úřadu nebyl předložen, a proto nemohl návrhu na vklad vyhovět, když potvrzení zástavního dlužníka o zániku zástavního práva nemůže být samo o sobě způsobilou vkladovou listinou. Žalobkyně ke svému vkladovému návrhu nepřipojila právními předpisy vyžadovanou vkladovou listinu, která by přímo potvrzovala zánik zástavního práva k zatíženým nemovitostem a namísto toho žalobkyně požaduje po katastrálním úřadu, aby sám posuzoval, zda zástavní právo zaniklo, k čemuž však katastrální úřad nemá zákonnou pravomoc. Pokud jde o neprovedení důkazu rozsudky Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě, pak zástavní věřitelka nebyla účastnicí těchto řízení.

11. Další účastnice dále namítala, že trestní soud, který rozhodl o propadnutí části nemovitého majetku odsouzeného, pochybil a zasáhl do jejích práv, pokud s ní jakožto se zástavní věřitelkou nejednal v trestním řízení. Tímto postupem trestního soudu bylo zástavní věřitelce odepřeno uplatnění procesních práv určených k hájení jejích majetkových práv, a je proto nucena tyto hájit v jiných řízeních. Zánikem zástavního práva ze zákona (a bez náhrady) v důsledku uložení trestu propadnutí (části) majetku zástavního dlužníka dochází k významné devalvaci její pohledávky, která tak ztrácí na kvalitě a může se na základě životní reality stát de facto nedobytnou. Na základě této skutečnosti proto další účastnice zpochybnila ústavnost ustanovení § 41 zákona o majetku ČR, neboť toto ustanovení může za konkrétních okolností představovat protiústavní zásah do práva zástavních věřitelů na pokojné užívání majetku. Odsouzený [jméno] [příjmení] čerpal úvěr 2.000.000 Kč, přičemž o trestné činnosti a o tom, že by kupovaná nemovitost mohla v budoucnu sloužit k jejímu páchání, nebo že by úvěr měl být splácen z prostředků získaných trestnou činností, neměla zástavní věřitelka v době poskytnutí úvěru žádné informace.

12. Jestliže má zástavní právo zajišťovací a uhrazovací funkci, pak tyto ztrácejí svůj smysl v okamžiku uložení trestu propadnutí majetku, pokud jde o majetek, na němž vázne zástavní právo ve prospěch třetích osob. Pohledávka zástavní věřitelky vyplývající z poskytnutého hypotečního úvěru byla až do okamžiku uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody odsouzenému [jméno] [příjmení] řádně splácena. Vzhledem k trestu propadnutí majetku zároveň odsouzený přišel o veškeré majetkové hodnoty, které by mohly sloužit alespoň k částečnému uspokojení zajištěné pohledávky. Trest propadnutí majetku sloužícího k zajištění pohledávky třetí osoby tak v konečném důsledku není ani tak trestem pro odsouzeného, ale spíše trestem pro zajištěného věřitele a lze hovořit o formě„ kvazivyvlastnění“ zástavního práva ze strany státu bez náhrady. Mělo by proto dojít k provedení testu proporcionality, na základě kterého by došlo ke vzájemnému porovnání závažnosti porušení proti sobě stojících právem chráněných zájmů oprávněných osob, neboť se jedná o typický příklad střetu několika právních principů.

13. Odvolací soud poté, co dovodil, že odvolání je přípustné, podané včas, oprávněnou osobou, obsahuje náležitosti stanovené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř., přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), a to při odvolacím jednání (ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

14. Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž odvolací soud musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelkou namítány a vady uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu nevyplývají. Ani jiné vady řízení, k nimž odvolací soud, pokud by je zjistil, musí přihlédnout, jen když by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají.

15. Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že žalobou podanou u krajského soudu dne 16. 8. 2021 se žalobkyně domáhala povolení vkladu výmazu zástavního práva k zastaveným nemovitostem v jejím vlastnictví, a v to v návaznosti na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl uložen trest propadnutí majetku (zastavených nemovitostí), jenž má dle ustanovení § 41 zákona o majetku ČR za následek zánik smluvního zástavního práva. Krajský soud usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. 83 C 49/2021-14 odložil právní moc rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Katastrální úřad se k podané žalobě vyjádřil shodně jako v jím vydaném rozhodnutí (odstavec 3 odůvodnění tohoto rozsudku), když zdůraznil, že trestní rozsudky nebyly přiloženy k návrhu na vklad výmazu zástavního práva, předložené potvrzení není řádnou vkladovou listinou a vydané rozhodnutí netrpí neurčitostí, nýbrž pouze písařskými chybami nezakládající jeho nepřezkoumatelnost. Zástavní věřitelka se k podané žalobě vyjádřila obdobně jako v jí podaném vyjádření k odvolání (odstavce 9 - 12 odůvodnění tohoto rozsudku). Krajský soud u jednání konaného dne [datum] provedl k důkazu podstatný obsah spisů katastrálního úřadu sp. zn. [sp. zn.] [sp. zn.] a [sp. zn.] [číslo], dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl důkazní návrhy žalobkyně na provedení důkazů rozsudky Okresního soudu ve Frýdku Místku a Krajského soudu v Ostravě, vydaných v řízeních sp. zn. 17 C 1/2020 a 8 Co 5/2021 a následně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

16. Soud prvního stupně správně posoudil věcnou legitimaci účastníků řízení a přípustnost žaloby

(§ 246 a § 250a odst. 1 o. s. ř.), jakož i včasnost podání žaloby / § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen katastrální zákon) / a rovněž správně zjistil rozhodný skutkový stav, na který odvolací soud pro stručnosti odkazuje (odstavce 7 - 9 odůvodnění napadeného rozsudku).

17. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d), § 12 katastrálního zákona se vkladem se do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence zástavního práva. Vklad lze provést na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení.

18. Podle ustanovení § 17 odst. 2 a 4 katastrálního zákona pokud je vkladová listina veřejnou listinou, katastrální úřad zkoumá, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; odstavec 1 písm. g) se použije obdobně. Jde-li o rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.

19. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o majetku ČR stát nabývá majetek též zákonem, na základě zákona, děděním, rozhodnutím příslušného orgánu a na základě mezinárodní smlouvy, kterou je stát vázán, popřípadě na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

20. Podle ustanovení § 41 zákona o majetku ČR pokud stát nabyl majetek způsoby uvedenými v ustanovení § 13, dluhy předchozího vlastníka na stát nepřecházejí a zástavní práva k majetku, který stát takto nabyl, okamžikem jeho přechodu na stát zanikají; to neplatí v případě dědění nebo odúmrti a v případech, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, rozhodnutí příslušného orgánu nebo mezinárodní smlouva, kterou je stát vázán.

21. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného krajským soudem dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba změnit.

22. Krajský soud správně dovodil, že žalobkyní k návrhu na vklad doložena vkladová listina označená jako„ Potvrzení o zániku zástavního práva“ vyhotovená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových nepředstavuje vkladovou listinu předpokládanou ustanovením § 17 katastrálního zákona, neboť dané potvrzení není„ rozhodnutím“ či jiným autoritativním aktem k tomuto zákonnou úpravou zmocněného orgánu veřejné správy. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odstavec 30 odůvodnění napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožňuje. Pokud by byl návrh na vklad výmazu zástavního práva doložen pouze a jen touto listinou a tato by neodkazovala na jinou, již katastrálnímu úřadu v předchozím vkladovém řízení předloženou relevantní veřejnou vkladovou listinu, bylo by nezbytné shledat názor správního orgánu a krajského soudu věcně správným.

23. Oproti názoru krajského soudu však odvolací soud listinu označenou jako„ Potvrzení o zániku zástavního práva“ s ohledem na její obsah považuje pouze za podání žalobkyně (navrhovatelky vkladového řízení), která tímto odkazuje na vkladovou veřejnou listinu předpokládanou (a požadovanou) ustanovením § 17 odst. 2 a 4 katastrálního zákona, mající být důvodem pro jí navrhovaný výmaz zástavního práva k zastaveným nemovitostem. Byť dle ustanovení § 15 odst. 2 katastrálního zákona platí, že není-li k návrhu přiložena vkladová listina, pak se k podanému návrhu nepřihlíží, odvolací soud je toho názoru, že v (nově) zahájeném vkladovém řízení je možné„ přiložení“ vkladové listiny (pokud se navíc jedná o rozsáhlé, v daném případě více než 130 stránkové rozhodnutí soudu) realizovat také odkazem na tuto vkladovou listinu, pokud již byla v předchozím vkladovém řízení příslušnému katastrálnímu úřadu řádně shodným navrhovatelem předložena. Jestliže již byla katastrálnímu úřadu v předchozím vkladovém řízení veřejná vkladová listina identickým navrhovatelem vkladu předložena (a katastrální úřad na jejím základě návrhu tohoto navrhovatele vyhověl), pak odvolací soud neshledává žádného logického či jiného racionálního důvodu pro to, aby bylo po stejném navrhovateli striktně požadováno opakované (duplicitní) předkládání identické veřejné vkladové listiny. Jestliže tedy katastrální úřad rozhodnou veřejnou vkladovou listinou (rozsudkem trestního soudu) již disponoval a tuto měl založenou v příslušném (předchozím) katastrálním spise ([sp. zn.] [sp. zn.]), pak v daném konkrétním případě postačí při dalším (novém) návrhu na vklad stejného navrhovatele na tuto vkladovou listinu odkázat. Ostatně, z odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu se nepodává, že by tento měl pochybnosti o určitosti této veřejné listiny, případně, že by mu obsah rozhodnutí trestního soudu (které je navíc podrobně popsáno v „ Potvrzení o zániku zástavního práva“) nebyl znám.

24. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, na jehož základě došlo k uložení trestu propadnutí zastavených nemovitostí a jejich nabytí do vlastnictví státu, představuje vkladovou listinu prokazující také zánik zástavního práva k takto postihnutým nemovitostem. Názor krajského soudu, dle kterého trestní rozsudek, na základě kterého došlo k propadnutí zastavených nemovitostí, není vkladovou listinou pro výmaz takto dotčeného smluvního zástavního práva, neshledává odvolací soud správným.

25. Není sporu o tom, že stát nabývá majetek též zákonem, na základě zákona, děděním ze závěti, rozhodnutím příslušného orgánu a na základě mezinárodní smlouvy, kterou je stát vázán, popřípadě na základě jiných skutečností stanovených zákonem (§ 13 odst. 1 zákona o majetku ČR). Naopak na stát nepřecházejí závazky a zástavní práva pachatele k věcem a právům, které ex lege nabyl, neboť okamžikem jejich přechodu na stát zanikají. Nabyl-li tedy stát majetek uvedenými způsoby, z ustanovení § 41 odst. 1 zákona o majetku ČR vyplývá, že závazky předchozího majitele na stát nepřecházejí a zástavní práva k věcem a právům, které stát takto nabyl, okamžikem přechodu na stát zanikají, nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, rozhodnutí příslušného orgánu nebo mezinárodní smlouva, kterou je stát vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5755/2015). V daném případě došlo k nabytí zastavených nemovitostí státem na základě rozsudku trestního soudu, který uložil předchozímu majiteli v tomto rozsahu trest propadnutí majetku dle ustanovení § 66 odst. 1 trestního zákoníku. Právní mocí tohoto rozsudku ([datum]) proto ex lege (bez výjimky) zaniklo dosud zřízené smluvní zástavní právo k takto postiženým nemovitostem. Tento závěr a důsledek plyne přímo ze zákona bez toho, aniž by v dané situaci právní úprava umožňovala výjimky či možnost modifikace další existence zástavních práv. Dle dlouhodobě akceptované judikatorní praxe je taktéž vyloučeno vázat výrok trestního rozsudku o propadnutí majetku a jeho zákonem stanovené důsledky na určitou podmínku, tj. ani na podmínku, cílem které by mělo být splnění závazků bývalého vlastníka propadlého majetku (srov. R 41/1981).

26. Z obsahu spisu a napadeného rozsudku je zřejmým, že tyto bez dalšího dané důsledky uložení trestu propadnutí majetku ve vztahu k zániku smluvního zástavního práva byly jak katastrálnímu úřadu, tak i krajskému soudu zcela zřejmé a tyto nezpochybňovaly. Jestliže jsou důsledky rozhodnutí trestního soudu při aplikaci trestu propadnutí majetku de iure jednoznačné a bezvýjimečné, působící i vůči dotčeným zástavním věřitelům (v tomto směru tedy erga omnes), pak samotný rozsudek trestního soudu musí být dostatečnou vkladovou listinou odůvodňující návrh na výmaz (stále zapsaného) zástavního práva zatěžující propadlé nemovitosti. Katastrální úřad je povinen postupovat v souladu se zákony (§ 2 odst. 1 správního řádu), a tedy i v souladu se zákonem o majetku ČR a respektovat důsledky z něj plynoucí.

27. Názor katastrálního úřadu nekriticky převzatý krajským soudem v tom směru, že de iure nastalý důsledek právní moci rozsudku ukládající trest propadnutí nemovitého majetku je nezbytné dokládat souhlasným prohlášením zástavního věřitele a státu v postavení (již zapsaného) vlastníka nemovitosti, nebo potvrzením o zániku zástavního práva vydaným samotným zástavním věřitelem, případně dokonce potvrzením (resp. rozhodnutím) o zániku zástavního práva vydaným soudem v nalézacím řízení, shledává odvolací soud formalistickým. Požadovat v tomto směru dle ustanovení § 66 katastrální vyhlášky kladnou (vstřícnou) součinnost zástavního věřitele shledává odvolací soud iluzorní, neodpovídající životní realitě. Další v úvahu připadající postup, tedy zahájení soudního řízení a vydání určovacího výroku soudu co do zániku zástavního práva (neboť žádné zákonné ustanovení vznik jiné vkladové listiny nepředpokládá a v podstatě ani nezná), by byl nezbytný pouze a jen tehdy, pokud by z právní úpravy bylo nejasné, kdy, případně zda a v jakém konkrétním rozsahu zástavní právo při přechodu postiženého nemovitého majetku na stát v důsledku uložení trestu propadnutí majetku zaniká. Pokud je tento rozsah v případě uložení trestu propadnutí majetku bezvýjimečný a časový okamžik zániku zástavního práva jednoznačný, pak procesní postup vyžadující po navrhovateli (státu) doložit jako vkladovou listinu určovací rozsudek nalézacího soudu vydaný v civilním řízení, shledává odvolací soud nadbytečným.

28. Nelze než podotknout, že v případě akceptace formalistického názoru katastrálního úřadu (převzatého taktéž soudem prvního stupně) a důsledků z něj plynoucí, by nebylo možné bez dalšího zapsat ani nabytí vlastnického práva státem v návaznosti na pravomocné uložení trestu propadnutí nemovitého majetku dle ustanovení § 66 odst. 1 trestního zákoníku, neboť výrok trestního rozsudku (obvykle) výslovně nestanoví důsledky tohoto trestu, tedy, že na jeho základě nabývá vlastnické právo k postiženému majetku právě a jen stát. Jestliže katastrální úřady v daném případě zjevně bez dalšího aplikují (v trestním rozsudku výslovně neuváděné) důsledky dané ustanovením § 66 odst. 5 trestního zákoníku, který výslovně stanoví (a každý trestní rozsudek v tomto směru doplňuje), že propadlý majetek připadá státu, pak není žádného logického důvodu, proč by katastrální úřad neměl při výmazu smluvního zástavního práva u takovýchto nemovitostí bez dalšího aplikovat a akceptovat zjevné právní důsledky plynoucí z ustanovení § 41 zákona o majetku ČR.

29. Odvolací soud dále dodává, že pokud se katastrální úřad hlásí pouze ke své čistě„ evidenční“ úloze, a proto mu musí být konkrétní zapisovaná skutečnost„ doložena listinami“, nemohl by zapsat vlastnické právo státu ani v případě, pokud by byl ukládán trest propadnutí veškerého majetku odsouzeného, neboť výrok a odůvodnění trestního rozsudku neobsahuje specifikaci veškerého propadnuvšího nemovitého majetku a tento je„ dohledáván“ k podnětu státu katastrálním úřadem. Ani v těchto případech katastrální úřad nepožaduje jinou„ vkladovou listinu“, případně určovací výrok nalézacího soudu, osvědčující, o jaký nemovitý majetek se tedy v daném případě (s ohledem na absenci jeho vyčerpávajícího vymezení v trestním rozsudku) mělo jednat.

30. Jestliže tedy byl rejstříkovému soudu již předložen (v dřívějším vkladovém řízení založen) pravomocný rozsudek trestního soudu dokládající uložení trestu propadnutí nemovitého majetku dle ustanovení § 66 trestního zákoníku, pak již toto soudní rozhodnutí osvědčuje jakožto veřejná vkladová listina nejen přechod vlastnického práva na stát, nýbrž taktéž i zánik zástavního práva takovýto nemovitý majetek dosud zatěžující. Jedná se o nevyhnutelný důsledek uložení trestu propadnutí majetku, a nikoliv o nepřípustné„ nalézání“ práva dotčeným správním orgánem, jak bylo katastrálním úřadem namítáno.

31. Odvolací soud dodává, že oproti názoru odvolatelky shledává rozhodnutí katastrálního úřadu srozumitelné a dostatečně odůvodněné, přičemž jí vytýkané dílčí vady (vynechání předpony„ ne“ ve slově„ splňuje“) jeho nepřezkoumatelnost nezakládají, neboť jeho obsah je ve svém souhrnu jednoznačný. Stejně tak krajský soud správně neprováděl dokazování rozsudky Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě, mající dokládat žalobkyní zastávaný výklad ustanovení § 41 zákona o majetku ČR, neboť tyto důkazní návrh jsou - s ohledem na druh a dosavadní průběh správního řízení a řízení před krajským soudem - nadbytečné.

32. Pokud jde o námitky zástavní věřitelky stran neústavnosti ustanovení § 41 zákona o majetku ČR, pak s tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje, neboť aplikace tohoto ustanovení již byla opakovaně předložena k ústavnímu přezkumu s negativním závěrem (srov. mezi dalšími např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2013, sp. zn . ÚS 292/12). Poukazy zástavní věřitelky na výši zajištěné pohledávky, nemožnost úvěrového dlužníka (vzhledem k výkonu trestu odnětí svobody) splácet poskytnutý úvěr, případně namítaná (předpokládaná) nevymahatelnost její pohledávky je pro meritum řízení o přezkumu rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu výmazu zástavního práva nerozhodná. Pokud je účastnice toho názoru, že jednáním a rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení vedoucí k uložení trestu propadnutí zastavených nemovitostí bylo (mělo být) zasaženo do jejích majetkových či procesních práv, nic jí nebrání se domáhat po státu náhrady škody, případně využít jiné procesní prostředky.

33. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek krajského soudu změnil tak, že povolil vklad výmazu zástavního práva k zastaveným nemovitostem, včetně souvisejících zápisů s tím, že současně dle ustanovení § 250j odst. 2 o. s. ř. nahradil v tomto rozsahu rozhodnutí správního orgánu.

34. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení §§ 224 odst. 2, 142 odst. 1 a 245 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně sice byla v řízení plně procesně úspěšná, avšak odvolací soud zohlednil, že další účastnice procesně nezavinila zahájení (správního a ani soudního) řízení, a proto v její prospěch aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. Taktéž změnu aplikační praxe katastrálního úřadu, která vedla k zahájení soudního řízení, nelze klást k tíži zástavní věřitelky. Odvolací soud současně dodává, že Ústavní soud navíc ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. I ÚS 2505/11 dovodil, že vkladové řízení vedené katastrálním úřadem je řízením solučním, jehož účastníci nemají protichůdné postavení, nejsou„ ve sporu“, kdy současně shledal, že právní úprava obsažená v části V. občanského soudního řádu nezohledňuje specifika tohoto řízení, přičemž soluční povaha vkladového řízení pojmově vylučuje aplikaci § 142 o. s. ř. při posuzování náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že v daném konkrétním případě nelze shledat postavení účastníků řízení zcela„ nesporným“, nýbrž se jedná o postavení zjevně kontradiktorní, odvolací soud ustanovení § 142 a 150 o. s. ř. aplikoval, což však ve výsledku vedlo k obdobnému závěru co do rozhodnutí o nákladech soudního řízení tak, jak bylo dovozeno Ústavním soudem ve shora uvedené věci.

35. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je ze zákona osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek /ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích) /, přešla poplatková povinnost v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 tohoto zákona na další účastnici řízení, které vůči žalobkyni nesvědčí právo na náhradu nákladů řízení a která není od poplatku osvobozena. [právnická osoba] je tak povinna zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek v celkové výši

2.000 Kč, a to dle Položky 18, 22 bodu 11 a 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku, tvořící přílohu zákona o soudních poplatcích. Odvolací soud dodává, že při rozhodování podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích nelze použít ustanovení § 150 o. s. ř. a procesně neúspěšnému účastníkovi poplatkovou povinnost neuložit. Lhůtu k plnění poplatkové povinnosti uložil odvolací soud jako obecnou pariční třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.