Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Olomouci 4 CO 6/2022-46 ECLI:CZ:VSOL:2022:4.Co.6.2022.1 Usnesení

o odvolání žalobkyně proti doplňujícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021 č. j. 83 C 54/2021-34

JUDr. Eustasie Rutarová · Rozhodnutí ze dne 21. 2. 2022

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Eustasie Rutarové

a soudců Mgr. Michala Rendy a JUDr. Magdaleny Vinklerové ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

sídlem [adresa], [PSČ] [obec]

zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

sídlem [adresa], [PSČ] [obec]

o zaplacení částky 3.968,48 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti doplňujícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021 č. j. 83 C 54/2021-34


I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku o nákladech řízení mění takto:

„ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o vydání doplňujícího rozsudku 3.146 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

Citovaným rozsudkem soud prvního stupně doplnil rozsudek ze dne 27. 10. 2021 č. j.

83 C 54/2021-27 tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech spojených

s uplatněním pohledávky částku 1.200 Kč (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (odstavec II. výroku).

O doplnění rozsudku rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 166 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým jej napadla toliko v odstavci II. výroku o nákladech řízení, přičemž namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné pro rozpor se zákonem. V řízení o vydání doplňujícího rozsudku měla žalobkyně plný úspěch, proto jí náleží právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu, jak tyto náklady vyúčtoval zástupce žalobkyně u jednání soudu. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne [datum] zástupce žalobkyně upřesnil, že se na nákladech řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku domáhá zaplacení částky 3.146 Kč, a to za 2 úkony právní služby po 1.000 Kč se 2 režijními paušály včetně DPH.

Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

V souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bylo o odvolání podaném včas oprávněnou osobou rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť odvolání se týká toliko nákladů řízení.

Po přezkoumání doplňujícího rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Žalobkyně měla s řízením o vydání doplňujícího rozsudku náklady na podání návrhu na vydání doplňujícího rozsudku a účast u jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen AT), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí dle § 7 odst. 3 AT 1.000 Kč, dále již náleží 2 režijní paušály po 300 Kč a daň z přidané hodnoty 546 Kč.

Jelikož žalobkyně měla s řízením o vydání doplňujícího rozsudku náklady, jak jsou výše vypočteny a v tomto řízení měla úspěch, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně

v odvoláním napadeném rozsahu podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o vydání doplňujícího rozsudku 3.146 Kč (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení

s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla žalobkyně úspěch a s tímto řízením jí vznikly náklady ve výši 968 Kč. Tato částka představuje odměnu za 1 úkon právní služby spočívající

v sepisu odvolání proti výroku o nákladech řízení (§ 11 odst. 2 písm. c/ AT) ve výši 500 Kč

s režijním paušálem 300 Kč a DPH 168 Kč Odvolací soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 968 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).