Rozhodnutí 4 CO 53/2021-61

1. Shora označeným usnesením krajský soud zamítl žalobu (výrok I.) a povinné uložil povinnost zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 6.534 Kč (výrok II.). Krajský soud při postupu dle § 235e odst. 2 o. s. ř. uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podaná povinnou je přípustná, včasná avšak nedůvodná. Dle závěru krajského soudu doručení dovoláním napadeného usnesení je

ve spise řádně vykázáno doručenkou, převzetí písemnosti bylo stvrzeno otiskem razítka advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], datovým razítkem, podpisem přebírající osoby a čitelným uvedením jejího jména a příjmení (§ 50a odst. 4 o. s. ř.), doručení advokátovi povinné bylo účinné i přesto, že v rozporu s pokynem soudce nebylo doručení realizováno prostřednictvím systému datových schránek (§ 45 odst. 2 o. s. ř.) a předání usnesení povinné na soudě dne 28. 2. 2020 bylo bez procesněprávních účinků. Za této situace je dle krajského soudu bez významu, jak bylo

v advokátní kanceláři [anonymizováno] [příjmení] s písemností převzatou dne 28. 8. 2019 naloženo.

Dle krajského soudu by irelevantní bylo i to, pokud by dne 28. 2. 2020 příslušná doručenka

v soudním spisu skutečně nebyla, neboť účinky řádného doručení již nastaly a marné proběhnutí lhůty k podání dovolání již proběhlo dávno předtím. Povinná měla v podstatě šanci se svou žalobou pro zmatečnost uspět pouze v případě, že by zpochybnila řádnost vykázaného doručení, což neučinila.

2. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání povinná, kterým se domáhala jeho změny tak,

že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení se zrušuje. V odvolání s odkazem na bod 8. odůvodnění napadeného usnesení namítala, že před jejím nahlédnutím do spisu končil spis listem číslo 125 a je nemožné, aby přehlédla 8 listů od konce spisu a nalepených doručenek si nevšimla, to vše zvláště za situace, kdy byla podrobně seznámena s jejich podobou svým zástupcem

[anonymizováno] [příjmení] a za tímto účelem výslovně do spisu nahlížela. Dále uvedla,

že nezpochybňuje, že v daném okamžiku, kdy soudce nahlížel do spisu, byly doručenky na čísle listu 118 vylepeny, stejně tak ale nelze zpochybňovat její tvrzení, že v době jejího nahlížení tam doručenka nebyla a v tom spatřuje zmatečnost ve spise. Dále v odvolání uvedla, že zpochybňuje doručení předmětného usnesení jejímu původnímu právnímu zástupci, neboť ten jí opakovaně sděloval, že usnesení ještě nepřišlo a ona nemá důvodu mu nevěřit. Předmětné usnesení převzala

u Okresního soudu Třebíč dne 28. 2. 2020.

3. Oprávněný se k odvolání povinné nevyjádřil.

4. Vrchní soud odvolání v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal v nepřítomnosti oprávněného

a jeho zástupce u jednání dne 24. 2. 2022, když oprávněný ani jeho zástupce, ač řádně předvoláni, se k jednání bez omluvy nedostavili, o odročení nepožádali. Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání povinné důvodné není.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou pro zmatečnost podanou dne 4. 1. 2021 u Okresního soudu v Třebíči se povinná s odkazem na § 229 odst. 4 o. s. ř. domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2020, č. j. 15 EXE 2912/2017-145, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 212/2020-167 s tvrzením, že Okresní soud v Třebíči svým usnesením ze dne 13. 12. 2018, sp. zn.

15 EXE 2912/2019 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, přičemž toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava usnesením ze dne 9. 7. 2019,

sp. zn. 72 Co 74/2019. Proti potvrzujícímu usnesení podala povinná dovolání, které bylo usnesením Okresního soudu ze dne 19. 5. 2020, č. j. 15 EXE 2912/2017-145 odmítnuto

pro opožděnost, přičemž Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava usnesením ze dne 16. 9. 2020,

č. j. 72 Co 212/2020-167 odmítnutí dovolání pro opožděnost potvrdil, ačkoliv povinné ani jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno usnesení krajského soudu o potvrzení zamítnutí návrhu

na zastavení exekuce a toto bylo doručeno povinné až při jejím nahlížení do spisu dne

28. 2. 2020, kdy zjistila, že se ve spise nenachází doručenka od doručení usnesení krajského soudu o potvrzení zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce a celé řízení tak je zmatečné. Okresní soud předložil věc k posouzení věcné příslušnosti k projednání žaloby s tím, že Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. Ncp 54/2021-20 rozhodl tak, že věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci jsou krajské soudy a věc postoupil Krajskému soudu v Brně. Oprávněný se k podané žalobě vyjádřil v podání ze dne 21. 7. 2021 tak, že navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že se jedná pouze o snahu povinné zvrátit pro ni nepříznivá rozhodnutí a pouhá skutečnost, že povinná nenalezla ve spise doklad o doručení předmětného usnesení, nezakládá ani neprokazuje důvodnost podané žaloby pro zmatečnost. Krajský soud nařídil na den

20. 8. 2021 jednání ve věci, u kterého po sdělení podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 15 EXE 2912/2017 vyhlásil odvoláním napadené usnesení.

6. Předně vrchní soud zcela odkazuje na správná zjištění krajského soudu podrobně uvedená v bodě 8. odůvodnění napadeného usnesení s tím doplněním, že na doručence do vlastních rukou

ze dne 28. 8. 2019 (založené na č.l. 118 spisu okresního soudu) je označen odesílatel (Okresní soud v Třebíči, 674 34 Třebíč), doručovaná písemnost (15 EXE 2912/2017-118), adresát

([anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, [příjmení] [ulice a číslo], [PSČ] [obec]), otisk razítka uvedeného advokáta, jméno a příjmení osoby, která zásilku převzala ([jméno] [anonymizováno]), datum převzetí

(28. 8. 2019 prostřednictvím datového razítka) a rukou psaný podpis přebírající osoby,

dále doručenka obsahuje v části prohlášení doručujícího orgánu datum dodání zásilky (28. 8. 2019 prostřednictvím datového razítka co do barvy odlišného od datového razítka použitého v části potvrzující převzetí zásilky) a jméno a příjmení doručovatele ([jméno] [anonymizováno]), razítko doručujícího orgánu - otisk razítka Okresního soudu v Třebíči a rukou psaný podpis doručovatele. Z referátu soudu ze dne 2. 9. 2019 se podává, že [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] dal pokyn soudní kanceláři k zaslání usnesení krajského soudu o potvrzení usnesení okresního soudu

o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci příslušnému soudnímu exekutorovi. Ze záznamu o nahlížení do spisu se pak dále podává,

že povinné bylo předáno usnesení KS Brno – č.l. 115-117 (konverze-PM), při nahlížení do spisu povinná žádnou plnou moc nezaložila. K dovolání povinná připojila usnesení, které jí bylo předáno při nahlížení do spisu dne 28. 2. 2020, ze kterého se podává, že je na něm vyznačena doložka právní moci (Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 2019. Připojení doložky provedla

[jméno] [příjmení] [jméno] dne 9. 9. 2019) a byla připojena též doložka konverze z moci úřední ze dne

28. 2. 2020 k převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do listinné podoby.

7. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz)

se podává, že důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.

je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Pro výsledek řízení

o žalobě pro zmatečnost proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost

(resp. usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost), je z tohoto hlediska podstatné jen to, zda závěr, že odvolání bylo opožděné, je věcně správný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn.

21 Cdo 489/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné

pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 21 Cdo 2919/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne

23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5184/2017). Nerespektování zákonem stanovených pravidel

pro doručování nemá vždy za následek neúčinnost doručení písemnosti soudem, neboť z platné právní úpravy neúčinnost takového doručení nevyplývá. Jestliže by se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručeno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení postupu při doručování tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta.

Na jedné straně je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Pokud se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta. Z platné právní úpravy přitom nevyplývá neúčinnost takového doručení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn.

21 Cdo 5278/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn.

23 Cdo 2425/2011 a zde uvedenou další judikaturu). Uvedené závěry jsou dle vrchního soudu aplikovatelné i v případě odmítnutí dovolání pro opožděnost.

9. Krajský soud správně uzavřel, že žaloba pro zmatečnost povinné důvodná není a s ohledem

na odvolací námitky povinné vrchní soud nad rámec správných závěrů krajského soudu podrobně uvedených v bodě 10. a 11. odůvodnění napadeného usnesení dodává následující. Povinná svoji žalobní argumentaci postavila na tvrzení, že usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava ze dne 9. 7. 2019, č. j. 72 Co 74/2019-115, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, jí nebylo doručeno, s tímto

se seznámila až dne 28. 2. 2020, kdy jej při nahlížení do spisu převzala, přičemž v tento den

se ve spise nenacházela doručenka dokládající doručení tohoto usnesení žalované a dovolání

proti potvrzujícímu usnesení krajského soudu tak podala včas. Předně samotná skutečnost,

že se doručenka dokládající doručení předmětného usnesení krajského soudu v době nahlížení povinné do spisu ve spise dle jejího tvrzení nenacházela, nepředstavuje relevantní zmatečnostní důvod a nečiní řízení, které vyústilo ve vydání usnesení o odmítnutí dovolání pro opožděnost zmatečným. Ničeho totiž nevypovídá o tom, zda předmětné usnesení bylo či nebylo řádně doručeno za situace, kdy doručení předmětného usnesení bylo doručenkou vykázáno, a povinná netvrdila, že by předmětná doručenka byla vystavena později (tedy po datu nahlížení povinné

do spisu). Pozdější vyhotovení doručenky je dle závěru vrchního soudu vyloučeno tím, že již dne 2. 9. 2019 byla na předmětném usnesení krajského soudu vyznačena doložka právní moci, která by nemohla být vyznačena bez relevantních vstupních dat ohledně doručení předmětného usnesení všem účastníkům řízení. Rovněž tak skutečnost, že ve stejný den, kdy byla

na předmětném usnesení vyznačena doložka právní moci, byl zadán pokyn soudní kanceláři k doručení předmětného usnesení s doložkou právní moci soudnímu exekutorovi, svědčí o tom, že okresní soud musel mít všechny relevantní údaje pro vyznačení doložky právní moci. Navíc údaj o datu nabytí právní moci obsažený v doložce právní moci (28. 8. 2019) zcela koresponduje s údaji uvedenými na doručenkách dokládajících doručení předmětného usnesení účastníkům řízení (27. 8. 2019, resp. 28. 8. 2019). Evidentní nedbalost okresního soudu při vedení spisu

pak rovněž nemůže vést k závěru o neúčinnosti doručení předmětného usnesení.

10. Ani skutečnost, že nebylo při doručování předmětného usnesení postupováno v souladu s § 45 odst. 2 o. s. ř. a předmětné usnesení bylo doručováno přímo prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 45 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), nečiní takové doručení neúčinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5278/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011). Rovněž tak předmětná doručenka vykazuje řádné doručení, když z ní jsou patrné údaje stanovené v § 50g odst. 1 písm. a) až d), g) a h) o. s. ř. Z označení adresáta písemnosti je pak rovněž patrné, že se jedná o advokáta, tedy právního zástupce a že se doručuje na adresu jeho sídla. Doručenka sice neobsahuje uvedení údaje

o vztahu osoby, která písemnost převzala k adresátu písemnosti, avšak vrchní soud nemá pochyb o tom, že se jednalo o osobu oprávněnou k převzetí písemnosti za advokáta (§ 50a odst. 4

o. s. ř.), neboť v části doručenky vyhrazené pro identifikaci přebírajícího zásilku je použit otisk razítka advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a je tedy zřejmé, že přebírající osoba [jméno] [příjmení] byla osobou oprávněnou za advokáta písemnosti přebírat. Ostatně, jak správně poznamenal krajský soud, povinná ani nenamítala, že by [jméno] [příjmení] nebyla oprávněna písemnost

za advokáta [anonymizováno] [příjmení] převzít. Navíc doručenka má povahu veřejné listiny a všechny údaje na ní zaznamenané se považují za pravdivé, není-li prokázán opak (§ 50f odst. 3 věta druhá a třetí o. s. ř.). Povinná však pouze obecně tvrdila, že jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno předmětné usnesení, přičemž tento svůj závěr opírala o skutečnost, že ve spise se v době jejího nahlížení do spisu příslušná doručenka nenacházela. Žádná jiná skutková tvrzení, která by zpochybňovala údaje uvedené na příslušné doručence, povinná netvrdila. Není pak úkolem soudu, aby sám dotvářel ve prospěch povinné skutkovou verzi zpochybnění doručení předmětného usnesení (tedy aby si sám určil, co je na příslušné doručence zpochybňováno),

či aby jí radil, co vše má tvrdit ke zpochybnění průkazu doručení. Současně pak z obecného tvrzení povinné, že předmětné usnesení nebylo jejímu právnímu zástupci doručeno, nelze

dle závěru vrchního soudu skutkově uzavřít, že je povinnou zpochybněn každý jednotlivý údaj

na příslušné doručence vyznačený. Za této situace pak lze dle vrchního soudu uzavřít, že obecné tvrzení povinné, že jí (resp. jejímu právnímu zástupci) nebylo doručeno předmětné usnesení,

je vyvráceno obsahem příslušné doručenky, která nebyla zpochybněna a k doručení předmětného usnesení advokátu povinné tak došlo dne 28. 8. 2019. Za dané situace, kdy povinná pouze obecně tvrdila, že předmětné usnesení jí nebylo doručeno a doručenka obsažená ve spise prokazuje řádné doručení předmětného usnesení krajského soudu, pak krajský soud ani neměl povinnost poučovat povinnou dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemenu. Pokud tedy povinná podala prostřednictvím nového advokáta dovolání až dne 23. 3. 2020, podala jej opožděně (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Závěr Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě uvedený v odůvodnění jeho usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 212/2020-167 o opožděnosti povinnou podaného dovolání je tak věcně správný a krajský soud nepochybil, pokud potvrdil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2020, č. j. 15 EXE 2912/2017-145, kterým bylo dovolání povinné pro opožděnost ze stejných důvodů odmítnuto. Za této situace je pak správným závěr krajského soudu uvedený v odvoláním napadeném usnesení o nedůvodnosti povinnou podané žaloby

pro zmatečnost.

11. Na účinnosti doručení předmětného usnesení krajského soudu pak nemůže ničeho změnit ani to, že předmětné usnesení bylo povinné předáno dne 28. 2. 2020 při jejím nahlížení do spisu,

neboť již dříve byly splněny podmínky pro řádné doručení předmětného usnesení účastníkům řízení a účinky právní moci předmětného usnesení již nastaly a tyto účinky nemohou být prolomeny tím, že povinné je později předáno totožné usnesení při jejím nahlížení do spisu. Navíc ze záznamu o nahlížení do spisu nevyplývá, že by okresní soud prováděl opětovné doručování tohoto usnesení, když ve spise se nenachází žádný pokyn odpovědné osoby k provedení doručení tohoto usnesení (§ 45 odst. 3 o. s. ř.), současně uvedené usnesení bylo povinné předáno již s vyznačenou doložkou právní moci, což vyplývá ze záznamu o nahlížení, kde je uvedena poznámka – konverze – PM a současně z povinnou připojeného usnesení k jejímu dovolání, ze kterého se podává, že před předáním usnesení povinné byla provedena konverze tohoto usnesení z datové zprávy do listinné podoby a rovněž tak při předání nebyla vyhotovena doručenka (§ 50f odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Jak správně uzavřel krajský soud,

další nakládání s předmětným usnesením, které bylo doručeno advokátu povinné dne 28. 8. 2019, již na účinnost doručení též nemůže mít žádný vliv.

12. Vrchní soud proto napadené usnesení krajského soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost, o kterých rozhodl krajský soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a obsahem spisu.

13. Podmínky pro moderaci náhrady nákladů řízení postupem dle § 150 o. s. ř., které se povinná domáhala, vrchní soud neshledal. Dle § 150 o. s. ř. lze výjimečně z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu nákladů řízení zcela či zčásti nepřiznat. Krajský soud však důvody k užití ustanovení § 150 o. s. ř. neshledal, neboť při posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele je vždy třeba přihlédnout nejen k poměrům účastníka, ale zejména také k okolnostem, které vedly

k uplatnění nároku v občanském soudním řízení a k postoji účastníků v řízení i v procesní fázi sporu, přičemž zásadu úspěchu ve věci nelze v zásadě prolomit pouze na základě okolností stojících na jedné straně sporu. Sama skutečnost, že účastníci řízení jsou v přímém příbuzenském poměru (syn a matka) nepostačuje k učinění závěru, že je v řízení dán důvod zvláštního zřetele hodný a nepředstavuje takovou skutečnost, která by ve spojení s poměry povinné vedla k závěru, že by přikázání nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníku druhému, a která má skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když povinná nebyla se svým odvoláním úspěšná a zcela úspěšnému oprávněnému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.