o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 83 C 73/2021-47 ze dne 23. 2. 2022,

1. Rozsudkem označeným shora Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu [anonymizováno 5 slov] [země] [anonymizována tři slova] [země] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (výrok I.), žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému

na náhradě nákladů řízení částku 6.534 Kč. V odůvodnění konstatoval, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla žalobcem podána včas, žalobce argumentoval odkazem na ustanovení § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení (ZRŘ) a tvrdil, že žalobci nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, nebyl pro případ odlišného právního posouzení věci Rozhodčím soudem poučen podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a rozhodčí nález byl pro žalobce překvapivým. Uvedl, že dle rozhodčího spisu Rozhodčí soud při projednání rozhodčí žaloby dodržel všechny nezbytné procesní postupy a zajistil oběma účastníkům rovnocenné postavení. Žalobci doručil rozhodčí žalobu, poskytl mu lhůtu k podání vyjádření k navržení důkazů, čehož žalobce využil, neboť vyjádření k žalobě podal opakovaně. Žalobci doručil Rozhodčí soud repliku žalovaného, jeho reakci na jeho vyjádření k žalobě. U ústního jednání před Rozhodčím soudem dne [datum] dostal žalobce další možnost vyjádřit své stanovisko a označit důkazy. Zástupce žalobce se

k obsahu žaloby při jednání obsáhle vyjádřil a navrhl důkaz výslechem [jméno] [příjmení]

a [jméno] [příjmení], doplnění dokazování bylo Rozhodčím soudem zamítnuto z důvodů, že

po skutkové stránce je spor plně objasněn. Pouze to, že Rozhodčí soud rozhodl v neprospěch žalobce s odlišným právním hodnocením věci, neznamená, že účastníku, který s právním hodnocením Rozhodčím soudem nesouhlasí, nebylo v dostatečné míře poskytnuto uplatnění jeho procesních práv. Neposkytnutí poučení podle § 118 odst. 2 o.s.ř. není procesním pochybením Rozhodčího soudu a naplněním podmínky na § 31 písm. e) ZRŘ, které má vést ke zrušení rozhodčího nálezu. Soud poukázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2703/18, v němž Ústavní soud konstatoval, že postup podle ustanovení § 118a o.s.ř. přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené, příp. nenavržené, ale provedené důkazy, nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav pro věc rozhodný z hlediska hypotézy právní normy zvažované soudem (rozhodcem). Poučovací povinnost vznikne pouze tehdy, pokud účastník byl povinen tvrdit či dokazovat určité skutečnosti. To, že rozhodce přisvědčil argumentům protistrany, nikoli žalobce, překvapivost rozhodnutí ve smyslu ustálené judikatury nezakládá. Dále soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.

23 Cdo 604/2016, 32 Cdo 4706/2010, 23 Cdo 2103/2013 a usnesení Ústavního soudu sp. zn.

IV. ÚS 3718/16. Uzavřel, že z obsahu žaloby o zrušení rozhodčího nálezu je zřejmé, že důvodem k jejímu podání byl odlišný právní názor žalobce na právní hodnocení sporu účastníků, jak jej přijal Rozhodčí soud. Ustanovení § 31 ZRŘ neumožňuje zrušení rozhodčího nálezu z tohoto důvodu. Kontrolní funkce soudu nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, neboť tím by se z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stalo kvaziodvolací řízení. Kontrola se může zaměřit jen na posouzení stěžejních otázek procesní povahy. K tomu odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3227/07. Vzhledem k tomu, že důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) o.s.ř. krajský soud nezjistil, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce, v němž soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s argumenty uvedenými v jeho žalobě. Nesouhlasí se závěrem rozsudku, že dle obsahu žaloby důvodem

k jejímu podání byl odlišný právní náhled žalobce na právní hodnocení sporu účastníků. Zdůrazňuje, že cílem podání odvolání, stejně jako žaloby, není věcné přezkoumání správnosti žalobou napadeného rozhodčího nálezu, ale zajištění jeho práva na spravedlivý proces, a pokud

k přezkoumáním dodržení práva na spravedlivý proces žalobce povede věcné přezkoumání předmětu sporu, pak žalobce proti tomu nic nenamítá. Rozhodčí nález byl v přímém rozporu

s ustálenou aplikační praxí, resp. judikaturou Nejvyššího soudu a tudíž překvapivým. Důvody překvapivosti popsal v podané žalobě, s čímž se soud prvního stupně nevypořádal. Odkazuje

na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 387/18. Dále pak odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3227/07, podle kterého vyloučení nepředvídatelnosti v rozhodování rozhodců je naléhavější, že rozhodčí řízení je zásadně jednoinstanční, což stranám znemožňuje alespoň následně reagovat na překvapivý právní názor. Poukazuje na přiměřené užití ustanovení občanského soudního řádu, na řízení před rozhodci, z čehož je zřejmé, že poučovací povinnost

v průběhu řízení, i před skončením jednání, má i rozhodčí soud. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož poučovací povinnost rozhodce vznikne pouze, pokud účastník byl povinen tvrdit či dokazovat určité skutečnosti. Skutečnost, že rozhodce přisvědčil argumentům protistrany, překvapivost rozhodnutí sama o sobě nezakládá. Krajský soud se nezabýval otázkou, zda je právní závěr žalobce ohledně hmotněprávní otázky posuzované rozhodčím nálezem překvapivým či nikoliv. Rozsudek se otázkou překvapivosti v právních závěrech Rozhodčího soudu nezabýval vůbec a bez dalšího uzavírá, že nesplnění poučovací povinnosti není procesním pochybením takové intenzity, které by mohlo vést ke zrušení rozhodčího nálezu. Poukazuje

na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3227/07. Žalobce je přesvědčen, že nález Rozhodčího soudu neodpovídal dosavadní aplikační praxi ohledně interpretace relevantní právní normy a subsumpce skutkového stavu pod tuto právní normu nebyla správná a lze jej proto zcela důvodně považovat za překvapivý. Žalobce je tedy důvodně přesvědčen, že k porušení jeho práva na spravedlivý proces v důsledku zjevného porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků došlo. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že z odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se s žalobcem uplatněnými důvody pro navrhované zrušení rozhodčího nálezu, a to namítanou překvapivostí a absenci poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. řádně zabýval a dostatečně vypořádal. Podstata námitek žalobce spočívá pouze v tom, že Rozhodčí soud nepřisvědčil jeho argumentaci proti žalobě, resp. že se formálním tvrzením o porušení jeho práv na spravedlivý proces ve skutečnosti domáhá přezkumu věcné správnosti rozhodčího nálezu, jež však obecné soudy nepřezkoumávají. Nevznikla zde procesní situace, za niž by byl rozhodčí senát povinen žalobce před vydáním nálezu poučovat ve smyslu § 118a o.s.ř., i v samotné žalobě namítal nedostatek poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř., zatímco v odvolání toliko paušálně odkazuje

na ustanovení § 118a o.s.ř. jako takového. Není zřejmé, k čemu měl být, podle jeho názoru, konkrétně poučen. Jak vyplývá ze zjištění učiněných soudem prvního stupně, žalobci bylo

v rozhodčím řízení umožněno plně uplatnit rozhodné skutečnosti, navrhnout důkazy k jejich prokázání. Zdůrazňuje, že v rozhodčím řízení nebylo rozhodnuto na základě právního posouzení uplatněných nároků, které by byly odlišné od právního názoru účastníků, z čehož by vyvstala potřeba doplnit tvrzení, příp. navrhnout další důkazy.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř., rozhodl odvolací soud bez nařízení jednání.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou 10. 12. 2021 Krajskému soudu v Ostravě domáhal se žalobce zrušení rozhodčího nálezu [anonymizováno 5 slov] [země] [anonymizována tři slova] [země] ze dne [datum rozhodnutí]

[číslo jednací], a to z důvodu dle ustanovení § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. V žalobě tvrdil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, kde byl žalovaný v postavení zhotovitele díla, žalobce v postavení objednatele. Dílo nebylo řádně dokončeno, objednatel od smlouvy odstoupil a uplatnil přiměřenou slevu z kupní ceny díla, když dílo vykazovalo vady. Žalovaný jako zhotovitel se domáhal v rozhodčím řízení zaplacení částky 130.000 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku ceny díla. Závěr Rozhodčího soudu, že dílo bylo řádně dokončeno a předáno, byl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí a judikaturou Nejvyššího soudu. Odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2592/2008,

23 Cdo 4092/2007, 23 Cdo 799/2009 a další. Rozhodčí soud na svůj jiný právní názor

o povinnostech objednatele a zhotovitele žalobce neupozornil a nepoučil jej v souladu

s ustanovením § 118a odst. 2 o.s.ř. Rozhodčí soud měl po poučení vyzvat žalobce v postavení žalovaného k doplnění rozhodných skutečností a k jejich prokázání. Takové poučení mu poskytnuto nebylo a Rozhodčí soud tak zasáhl do práv žalobce na spravedlivý proces. Zdůrazňuje, že se nedomáhá věcného přezkumu rozhodčího nálezu, ale přezkumu postupu Rozhodčího soudu, který žalobci neposkytl náležité poučení o svém odlišném právním názoru. Jestliže měl rozhodčí soud za to, že žalobce dostatečně nedoložil svá tvrzení, měl ho v souladu

s ustanovením § 118a a § 119 o.s.ř. poučit, pokud tak neučinil, postupoval procesně nesprávně, dokazování ukončil hned u jednání dne [datum] se závěrem, že skutkový stav je plně objasněn a meritorně ve věci rozhodl.

6. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že odůvodněním žaloby o zrušení rozhodčího nálezu žalobce opakuje argumentaci, jíž zpochybňoval důvodnost uplatněného nároku v rozhodčím řízení a polemizuje s právním hodnocením věci rozhodčím soudem a také v rozhodčím řízení učiněnými zjištěními

o skutkovém stavu. Zdůrazňuje, že obecné soudy v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu jeho samotnou věcnou správnost nepřezkoumávají. Důvodnost nároku žalovaného uplatněného

v rozhodčím řízení byla navzdory procesní obraně žalobce řádně prokázána, čemuž odpovídá

i meritorní výrok rozhodčího nálezu, v němž se rozhodčí senát vypořádal také s procesní obranou žalovaného. Argumentaci tvrzenou v žalobě ve vztahu k posouzení podmínek provedení

a předání díla v souvislosti se vznikem nároku zhotovitele na cenu za dílo žalobce prezentoval již v rámci své procesní obrany v rozhodčím řízení, včetně citace judikatury Nejvyššího soudu. Žalobce se tedy domáhá opětovného přezkumu žalobou uplatněného nároku a nikoli zrušení nálezu z důvodu domnělého zásadního procesního nedostatku rozhodčího řízení, jenž by představoval odepření možnosti před rozhodci věc projednat ve smyslu § 31 odst. 1 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb. Odůvodnění napadeného rozhodčího nálezu obsahuje zcela srozumitelné právní hodnocení věci, rozhodčí nález je řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na konkrétní učiněná skutková zjištění, včetně provedeného dokazování. Rozhodčí nález nelze hodnotit jako překvapivý pouze z důvodu, že se rozhodčí senát po provedeném dokazování neztotožnil

s procesní obranou strany žalované. Argumentaci o překvapivosti rozhodčího nálezu vyvrací samotná judikatura, na níž žalobce v odůvodnění žaloby odkazuje. Zdůrazňuje, že oběma účastníkům, tedy i žalobci, byla vždy rozhodčím senátem poskytnuta možnost se vyjádřit ke všem skutečnostem relevantním pro rozhodnutí ve věci. Po podání žaloby byla tato zaslána k vyjádření straně žalované, která na žalobu reagovala vyjádřením ze dne [datum], na to bylo stranou žalující reagováno replikou ze dne [datum], na níž opět strana žalovaná reagovala vyjádřením ze dne [datum], na níž pak strana žalující reagovala podáním ze dne [datum]. Dne

[datum] se uskutečnilo ústní jednání, kde byl žalobce v postavení strany žalované zastoupen svým právním zástupcem, byl přítomen i jeho statutární zástupce. Obě strany měly možnost přednést svá podání, uvést další tvrzení a navrhnout další důkazy. Po provedeném dokazování rozhodčí senát rozhodl, že důkazy považuje za dostatečné k objasnění skutkového stavu. Dále zdůrazňuje, žalobě bylo vyhověno nikoliv proto, že by strana žalovaná neunesla břemeno tvrzení nebo důkazní, ale na základě zjištěného skutkového stavu. Nebyl tedy dán žádný důvod pro postup dle § 118a odst. 2 o.s.ř. Dále uvádí, že není povinností rozhodce poskytnout v rozhodčím řízení poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže se v průběhu rozhodčího řízení oba účastníci opakovaně vyjádřili ve věci samé, jejich podání byla protistraně vždy doručena, byla jim zachována možnost se k těmto podáním vyjádřit a aktivně se účastnili jednání. Odkazuje

na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3718/16 ze dne 21. 2. 2017, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2103/2013 ze dne 29. 9. 2015. K projednání žaloby nařídil soud prvního stupně jednání na den 23. 2. 2022 a po provedeném dokazování rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, který odůvodnil, jak uvedeno shora.

7. Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, ztotožnil se s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně.

8. V posuzovaném případě se žalobce včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodčího nálezu

s poukazem na ustanovení § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení. Tvrdil, že žalobci nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a nebyl pro případ odlišného právního posouzení věci Rozhodčím soudem poučen podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a rozhodčí nález byl pro žalobce překvapivým rozhodnutím.

9. V zásadě platí, že za přiměřeného použití občanského soudního řádu (§ 30 zákona o rozhodčím řízení) má poučovací povinnost upravenou v ustanovení § 118a o.s.ř. rozhodce, jenž v rozhodčím řízení plní roli rozhodovacího orgánu místo soudu (nález Ústavního soudu ČR sp. zn.

I. ÚS 3227/2007). V každém jednotlivém případě je však potřeba zkoumat, zda bylo poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. namístě a jestli neposkytnutí tohoto poučení znamenalo, že účastníku nebyla dána možnost chybějící tvrzení či důkazy navrhnout.

10. V daném případě byly předmětem rozhodčího řízení nároky ze smlouvy o dílo, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], konkrétně byl uplatněn nárok na doplatek ceny díla. K otázce vzniku nároku na zaplacení doplatku ceny díla bylo vedeno dokazování a o nároku ze smlouvy o dílo bylo také Rozhodčím soudem rozhodnuto. K poučení podle § 118a o.s.ř. tedy nebyl žádný důvod. Rozhodčí soud posuzoval právní otázky, ke kterým vedl v průběhu řízení dokazování. Rozhodčí soud uplatněné nároky neposoudil odlišně od právního názoru účastníků, z něhož by vyvstala potřeba doplnit tvrzení, příp. navrhnout další důkazy.

11. Úprava obsažená v ustanovení § 118 odst. 2 o.s.ř. je naplněním předvídatelnosti soudního rozhodnutí a také práva na spravedlivý proces. Její základ spočívá v tom, že účastníku řízení je zřejmé, jaké procesní postupy v řízení budou probíhat, proč k nim dojde a k čemu mají směřovat. Za překvapivé je považováno takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení posuzuje projednávanou věc originálním způsobem, tj. které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci postupu soudu (rozhodce) a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat.

O takový případ však v dané věci nejde, neboť Rozhodčí soud rozhodl o nároku z uzavřené smlouvy o dílo, tedy o nároku, jenž byl v rozhodčím řízení uplatněn. Předvídatelnost nelze vykládat jako žádanou vědomost účastníka řízení o tom, jak bude ve věci rozhodnuto.

12. Soud prvního stupně také zcela správně poukázal na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn.

IV. ÚS 3718/16, v němž Ústavní soud přijal a odůvodnil závěr, že není povinností rozhodce poskytnout v rozhodčím řízení poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže v průběhu rozhodčího řízení oba účastníci se opakovaně vyjádřili ve věci samé, jejich podání byla vždy protistraně doručena, byla jim zachována možnost se k těmto podáním vyjádřit a aktivně se účastnili několika ústních jednání. V posuzované věci Rozhodčí soud doručil žalobci rozhodčí žalobu, poskytl mu lhůtu k podání vyjádření k navržení důkazů, čehož žalobce také opakovaně využil. Žalobci také doručil repliku žalovaného jako reakci na jeho vyjádření k žalobě. Rovněž tak účastníci měli možnost vyjádřit se u ústního jednání před Rozhodčím soudem dne [datum]. V řízení byly provedeny účastníky navržené důkazy a dokazování bylo skončeno s tím, že po skutkové stránce je spor plně objasněn. K poučení podle § 118a o.s.ř. tedy nebyl důvod.

13. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně, stejně jako v odvolacím řízení, namítal nesprávné právní hodnocení věci učiněné Rozhodčím soudem především v otázce předání a převzetí díla. Soud prvního stupně správně konstatoval, že odlišný právní náhled žalobce na právní hodnocení, než jak jej přijal Rozhodčí soud, neumožňuje zrušení rozhodčího nálezu. Kontrolní funkce soudu nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, neboť tím by se v řízení o zrušení rozhodčího nálezu stalo kvaziodvolacím řízením. Skutkové a právní závěry přijaté Rozhodčím soudem nemohou být tak důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízením. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na zcela správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

14. Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, je proto povinen hradit náklady tohoto odvolacího řízení úspěšnému žalovanému, tyto sestávají z odměny advokáta

za jeden úkon právní služby ve výši 1.500 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání), jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč a náhrady za DPH ve výši 378 Kč, celkem náklady dovolacího řízení činí částku 2.178 Kč.