o zaplacení částky 79.157 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem označeným shora Krajský soud v Ostravě žalobu na zaplacení částky 79.157 Kč zamítl (výrok I.), zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 39.131 Kč. V odůvodnění konstatoval, že výsledkem postupu žalobce v řízení je neprokázání autorského práva žalobce k textovým výstupům zboží nabízeného v e-shopu žalobce i žalované, byť se jednalo o totožné produkty nabízené se stejnými textovými výstupy se stejným popisem zboží jeho technickými údaji v e-shopu žalované nadto s cenou, za kterou je v e-shopu žalované zboží nabízeno. I za předpokladu, že se tentýž výrobek nabízený v e-shopu žalobce a současně žalované je popsán totožnými a technickými a jinými identifikačními údaji, nelze soubor těchto informací považovat za slovesné dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Žalobce neprokázal ve lhůtě určené u přípravného jednání, že tzv. textové výstupy žalovaná otrocky zkopírovala z internetových stránek žalobce a použila je v rámci nabídky stejného zboží na svých webových stránkách. Žalobce byl povinen s ohledem na počet textových výstupů, ke kterému by mu mělo náležet autorské právo, označit konkrétně ke každému z nich ten listinný důkaz, který prokazuje autorské právo žalobce a zneužití autorského práva ke konkrétnímu textovému výstupu žalovanou na webových stránkách žalované, a to v časovém úseku vymezeném žalobcem, tj. od 27. 6. 2021 do 9. 6. 2023. Tyto své povinnosti žalobce v lhůtě určené u přípravného jednání nesplnil. S ohledem na přijatý závěr je nevýznamné, že žalobce změnil v průběhu řízení kvalifikaci finančního nároku uplatněného žalobou, soud zamítl návrhy na provedení důkazu, a to vzhledem k nedostatečným skutkovým tvrzením žalobce. Žalobu zamítl v celém rozsahu.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že splnil výzvu soudu, aby označil ke každému ze 118 produktů jednotlivě označených pořadovými čísly 1-118 v doplnění skutkových tvrzení ze dne 30. 9. 2024 jednak číslo přílohy, která je důkazem k tomuto produktu o vytvoření autorského díla žalobce a číslo přílohy, která tvoří důkaz o vytvoření kopie tohoto produktu žalovanou. Na tuto výzvu žalobce reagoval přípisem a označil dvojice produktů a spároval všech 118 duplovaných položek názvem elektronického souboru printscreenu stránky žalobce a printscreenu stránky žalované, např. [Anonymizováno] závit, ecu, název souboru žalobce: [Anonymizováno], název souboru žalované: [Anonymizováno] Byly takto označeny a spárovány veškeré produkty dle pokynu soudu. Jinou možnost žalobce neměl, neboť neměl kontrolu nad tím, v jakém pořadí došly soudu a jak je označil soud a do spisu vytisknul. Soud neprovedl žádné další důkazy k tvrzení žalobce, neprovedl důkaz znaleckým posudkem ani výslechem znalce, fakturami, které prokazují vlastnické právo žalobce k jím vytvářenému obsahu na jeho webových stránkách. Má za to, že soud zamítl žalobu jen z toho důvodu, že se v rozsahu poskytnutých a označených důkazních návrhů nevyznal a nebyl schopen se zorientovat, a to přesto, že dal žalobci pokyn k tomu, jak má důkazní listiny označit, což žalobce učinil. Tvrdí, že byl postupem soudu zásadně zkrácen na svých právech, kdy soud vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu a v důsledku toho zjištění dospěl k nesprávnému závěru. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, zdůraznila, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese žalobce v plném rozsahu. Tomu musí odpovídat i kvalita tvrzení doplněná důkazním materiálem, což žalobce přes opakované výzvy soudu neučinil. Doložil množství příloh, z nichž dovozuje, že se žalovaná měla obohatit na úkor žalobce porušením autorských práv k textům uvedených výrobků na jeho stránkách bez bližší specifikace, co konkrétně má být autorským dílem. V žádném případě nelze dovodit závěr, že texty žalobce mají podléhat autorské ochraně, že se jedná o autorské dílo. Z příloh založených žalobcem vyplývá, že se jedná o technický popis výrobků, ničeho jedinečného nebo tvůrčího nelze na tomto shledat. Namítal, že ani samotný nárok na bezdůvodné obohacení ani jeho výše nebyla prokázána ani doložena.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 206, 212 o. s. ř.) a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 22. 3. 2024. Žalobce se domáhal zaplacení sporné částky, sestávající se z ušlého zisku, ve výši 42.302 Kč, nákladů vynaložených na vznik autorského díla ve výši 10.855 Kč a nákladů za vypracovaný znalecký posudek ve výši 26.000 Kč. Tvrdil, že žalobce provozuje internetový obchod s nabídkou svého zboží na internetové adrese [Anonymizováno]. Internetové stránky žalobce jejich obsah představují jeho autorské dílo a podléhají autorskoprávní ochraně. Obsah tvoří detailní popisy, specifikace, informace ke konkrétním produktům. Žalovaná provozuje internetový e-shop na adrese [Anonymizováno] a na jeho stránkách jsou umístěny detaily produktů, které jsou předmětem vlastnictví žalobce, tzn. jsou to totožné textové výstupy, které žalobce v e-shopu nabízí a kde je 118 detailů produktů. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, jednak namítala, že pokud jde o popisy produktů a specifikace produktů, pak ty jsou udávány výrobcem a prodejcem jsou převzata a nejsou autorským dílem žalobce. Zboží nabízené žalobcem je ke koupi na řadě jiných e-shopů s obdobnými popisky a specifikacemi a je otázkou, zda žalobce popisky sám nezkopíroval od jiného prodejce. Zboží není označeno cenou, a pokud jde o výši požadované částky, namítal, že žalobce nespecifikuje, jaké měl obraty, jaký měl registrovaný pokles a schází sdělení o příčinné souvislosti. Soud prvního stupně ve věci nařídil přípravné jednání, při němž poučil žalobce dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o jeho povinnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Především, pokud jde o skutková tvrzení, vyzval ho, aby označil popisem s uvedením identifikačních údajů detailů produktů, které mají být výsledkem tvůrčí činnosti žalobce a předmětem jeho vlastnictví a dále uvést, o jaké konkrétní textové výstupy se jedná. Dále doplnit tvrzení uvedením, v jakém časovém období mělo docházet k porušování autorských práv a dále ho vyzval k povinnosti označit důkazy k prokázání autorských práv detailů produktů, označit důkazy zneužití těchto produktů žalovanou a uvést, jakým způsobem vypočetl požadovanou částku ušlého zisku a označit důkazy k prokázání poklesu obratu k nároku na uplatněný ušlý zisk. Žalobce na poučení reagoval podáním ze dne 30. 9. 2024, s nímž doručil do datové schránky krajského soudu 258 listinných důkazů a v rámci doplněných skutkových tvrzení uvedl, že popisky 118 kusů položek zboží nabízených v e-shopu žalobce jsou shodnými s popisky použitými u stejných položek nabízeného zboží v e-shopu žalované. K porušení autorských práv žalobce žalovanou umístěním detailu produktů na internetových stránkách žalované docházelo v období od 27. 6. 2021 do 9. 6. 2023 a částka 42.302 Kč představuje bezdůvodné obohacení, s nímž pracuje i znalec ve znaleckém posudku. Pokud jde o konkrétní popisky, uvedl, že ty jsou uvedeny v rámci pořízených fotografií navržených k důkazu. Žalobce dále uvedl, že předmětem autorského práva není produkt samotný či fotografie produktu, předmětem autorského práva žalobce je 118 webových stránek, které oněch 118 jednotlivých produktů zobrazují a textová část, kterou se produkt popisuje, s uvedením technických údajů. Soud prvního stupně poté, kdy hodlal provádět dokazování žalobcem předloženými listinami, dospěl k závěru, že další důkazy provádět nebude, neboť nebylo možné zorientovat se a spárovat jednotlivé listiny k jednotlivým produktům, což se nepodařilo ani v průběhu jednání před soudem prvního stupně. Soud poté rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, který odůvodnil, jak uvedeno shora.

6. Podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popř. rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popř. též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

7. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

8. Návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) mimo jiné rovněž vylíčení rozhodujících skutečností (viz § 79 odst. 1 o. s. ř.). V soudní praxi není pochyb o tom, že rozhodujícími skutečnostmi se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce, zároveň však z něj musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá, právní důvod žaloby, byť sám není povinen tento právní důvod v žalobě výslovně uvádět. V soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od závěru, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce coby důkazní materiál připojí k žalobě a v textu žaloby na takovou listinu výslovně odkáže. Nelze ovšem opomenout, že uvedený závěr je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně (rozsudek Nejvyššího soudu z 30. ledna 2003 sp. zn. 29 Cdo 1089/2000). Prostřednictvím vylíčení rozhodujících skutečností plní žalobce i povinnost tvrzení, kterou mu ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V této souvislosti však nelze ztratit ze zřetele, že zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Určení těchto skutečností závisí na právní kvalifikaci skutku soudem, které skutečnosti jsou právně významné, je v zásadě dáno skutkovou podstatou (hypotézou) právní normy, která má být ve věci aplikována. Ve sporném řízení, kde strany stojí proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě, kterých bude moci soud rozhodnout v jejich prospěch. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť, aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jimiž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto ve věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci pro nečinnost účastníka v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkem ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2725/2007).

9. Žalobce se žalobou domáhal nejprve ušlého zisku ve výši 42.302 Kč, dále náhrady nákladů, které musel vynaložit na vznik autorského díla ve výši 10.855 Kč, a nákladů, které uhradil za znalecký posudek ve výši 26.000 Kč. V průběhu řízení nárok na úhradu ušlého zisku změnil a požadoval jej z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že žalovaná porušila jeho autorská práva k textovým výstupům umístěným na jeho webových stránkách, kterými nabízí zboží v e-shopu. Žaloba splnila podmínku projednatelnosti (§ 79 odst. 1 o. s. ř.).

10. Vzhledem k tomu, že žaloba neobsahovala všechny právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně nařídil přípravné jednání a žalobce poučil dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Jeho poučení je zcela konkrétní a je z něho zřejmé, jaká tvrzení je třeba v daném případě doplnit. Z obsahu poučení vyplývá, že povinností žalobce bylo uvést text, který dle jeho tvrzení je autorským dílem žalobce a bylo neoprávněně užito žalovanou na jejích webových stránkách.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce sice na výzvu soudu reagoval, avšak svoji povinnost tvrzení žalobce řádně nesplnil. Pokud se žalobce domáhá autorskoprávní ochrany k textu umístěnému na webových stránkách, pak je nezbytné tento text zcela jasně specifikovat. Skutková tvrzení lze sice uvést i odkazem na listinu, kterou žalobce k žalobě doloží, příp. k doplnění žaloby, nicméně v posuzovaném případě tvrzení nebylo možné doplnit pouze odkazem na popisky uvedené v pořízených fotografiích dle stránek žalované, které byly žalobcem navrženy k důkazu.

12. Webová stránka sama o sobě je schopna být předmětem autorskoprávní ochrany, pokud je výsledkem tvořivé duševní činnosti autora. Lze uvažovat o díle souborném jako souboru nezávislých děl nebo jiných prvků, kdy způsob výběru nebo uspořádání obsahu je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora nebo jako dílo kolektivní, na němž se podílí více autorů. Autorskoprávní ochrana webové stránky jako autorského díla se vztahuje na způsob vyjádření díla na tvořivé uspořádání jejího obsahu, nikoliv na obsah samotný. Pokud jde o webovou stránku jako soubor nezávislých děl a jejích prvků, soud nemůže z fotografií webových stránek spekulovat o tom, kterou textovou část obsaženou na jednotlivé webové stránce, jejichž fotografie byly pořízeny „dle stránek žalovaného“, činí žalobce předmětem autorskoprávní ochrany.

13. Soud prvního stupně pochybil, pokud k nedostatečným tvrzením hodlal provádět dokazování. Nicméně z obsahu protokolu i z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že ani z listin označených a doložených žalobcem nebylo možno zjistit, které části webové stránky ve vztahu ke konkrétnímu produktu porušují autorské právo žalobce.

14. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě žalobce neunesl břemeno tvrzení, ač byl řádně a zcela konkrétně o své povinnosti tvrzení poučen. Vzhledem k tomu, že nebyly žalobcem řádně tvrzeny rozhodující skutečnosti, které, pokud by byly prokázány, by odůvodňovaly nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, nákladů na vznik autorského díla, nákladů na znalecký posudek, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, byť z jiného důvodu, než uvedl soud prvního stupně (§ 219 o. s. ř.).

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce s odvoláním úspěšný nebyl, je proto povinen hradit náklady odvolacího řízení úspěšné žalované, sestávající se z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 4.300 Kč, dvou režijních paušálů po 450 Kč, cestovného z Ostravy do Olomouce a zpět ve výši 1.631 Kč (osobní automobil [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], spotřeba 8,3 l/100 km, vzdálenost 186 km,), náhrady za promeškaný čas za 6 půlhodin po 150 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení žalované 12.031 Kč (vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění).