o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2022 č.j. 83 C 5/2022-167,

1. Rozsudkem označeným v záhlaví zamítl Krajský soud v Ostravě výrokem I. žalobu, podle níž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude nahrazeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Karviná ze dne [datum rozhodnutí]

[číslo jednací] rozsudkem, jímž bude rozhodnuto o vkladu vlastnického práva k pozemkům v [katastrální uzemí] [obec] [obec] zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm v Karviné, parc. [číslo] (dále rovněž jen„ Pozemky“), a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů.

2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že Pozemky byly součástí SJM vzniklého za trvání jejího manželství s účastníkem řízení 1/. Protože do tří let po rozvodu manželství nedošlo k uzavření dohody

o vypořádání SJM, nastala uplynutím této doby fikce podle ustanovení § 741 písm. b/

z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pozemky se tedy staly podílovým spoluvlastnictvím

a žalobkyně je vlastnicí jedné jejich ideální poloviny, jak deklarovala spolu s účastníkem řízení 1/ v Souhlasném prohlášení podílových spoluvlastníků ze dne 30. června 2021. Protože této skutečnosti neodpovídala podoba zápisu v katastru nemovitostí, podala žalobkyně spolu s účastníkem řízení 1/ dne 6. září 2021 u Katastrálního úřadu pro Severomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Karviná návrh na změnu zápisu vkladu. Návrh byl však zamítnut rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Toto rozhodnutí je ale nesprávné. Je sice skutečností, že u pozemku parc. [číslo] vedeném jako pozemek v SJM žalobkyně

a účastníka 1/ je zapsána poznámka, podle níž dispoziční právo k tomuto pozemku přešlo

na základě rozhodnutí soudu o schválení oddlužení žalobkyně na účastnici 2/ jako její insolvenční správkyni, oddlužení však probíhá ve formě splátek a žalobkyně tak není na právech ve vztahu k tomuto pozemku omezena. Jako vlastník zbývajících Pozemků pak je sice zapsán v katastru nemovitostí účastník řízení 1/, tyto pozemky byly ale nabyty za trvání manželství

a staly se proto součástí SJM žalobkyně a účastníka 1/, jak již je shora uvedeno. Na tom nic nemění ani skutečnost, že uvedené pozemky byly zajištěny usnesením Policie ČR, Útvaru

pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitury Ostrava, ze dne [datum rozhodnutí]

[číslo jednací] v souvislosti s trestním stíháním účastníka řízení 1/

a posléze na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí]

č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne

[datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] došlo k uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, která tak připadla státu. Za právně významnou skutečnost pak žalobkyně považovala, že

na pozemku parc. [číslo] se nachází stavba rodinného domu [adresa]. Soud prvního stupně, ale této argumentaci nepřisvědčil. Podle skutkových zjištění z provedeného dokazování nebyla žalobkyně dne 6. září 2021, kdy podala návrh na změnu zápisu vkladu v katastru nemovitostí, oprávněna disponovat s pozemkem [číslo] v důsledku usnesení insolvenčního soudu, jímž jí byla uložena povinnost tento pozemek vydat insolvenčnímu správci. Omezení vlastnického práva účastníka řízení 1/ ke všem Pozemkům pak trvalo již ode dne vydání usnesení, jímž byly Pozemky zajištěny jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti, tedy ode dne

1. července 2014, nepřetržitě až do právní moci rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí této náhradní hodnoty, tedy do 9. června 2021. S výjimkou pozemku parc. [číslo] jsou pak všechny Pozemky včetně stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] zapsány ode dne 3. srpna 2005 jako pozemky ve výlučném vlastnictví účastníka řízení 1/, od tohoto data až do dne právní moci odsuzujícího rozhodnutí však žalobkyně, ani účastník řízení 1/ neučinili žádný úkon směřující

ke změně zapsaného stavu. Právní úprava obsažená v ustanovení § 143 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. prosince 2013, přitom nabytí majetku do osobního vlastnictví jednoho z manželů za trvání manželství umožňovala, šlo-li o majetek nabytý

za majetek v jeho osobním vlastnictví. Soud prvního stupně proto shledal za správný právní názor správního úřadu, že v den návrhu na změnu zápisu vkladu v katastru nemovitostí nebyly osoby, které návrh podaly, oprávněny s Pozemky disponovat (§ 17 odst. 1 písm. d/

z.č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona).

3. Žalobkyně v odvolání vytkla soudu prvního stupně formalismus při právním posouzení věci. Souhlasné prohlášení žalobkyně a účastníka řízení 1/ nelze považovat za právní jednání, jímž mělo dojít k dispozicím s majetkem, ale pouze za deklaraci faktického stavu, tedy skutečnosti, že do tří let po právní moci rozvodu jejich manželství žalobkyně s účastníkem řízení 1/ nedošlo k uzavření dohody o vypořádání SJM a Pozemky se tak staly jejich podílovým spoluvlastnictvím. Trest propadnutí majetku uložený účastníkovi řízení 1/ se proto nemohl dotknout podílu

na Pozemcích náležících žalobkyni. Bylo pak rovněž zjištěno, že kupní smlouva, kterou účastník řízení 1/ nabyl nemovitosti od [titul] [jméno] [příjmení], byla uzavřena za trvání manželství

a s ohledem na hodnotu tohoto majetku jej nemohl účastník řízení 1/ nabýt do svého výlučného vlastnictví. Napadené rozhodnutí by proto mělo být zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V závěrečném návrhu při jednání před odvolacím soudem pak zástupkyně žalobkyně zdůraznila, že s ohledem na fikci uvedenou ustanovení § 741 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, existuje nesoulad mezi zapsaným a skutečným stavem, neboť nejpozději dne 30. září 2018 vzniklo podílové spoluvlastnictví žalobkyně a účastníka řízení 1/ k nemovitostem, které jsou předmětem řízení. Napadené rozhodnutí by proto mělo být změněno tak, že bude povolen vklad spoluvlastnického práva žalobkyně a účastníka řízení 1/ k nemovitostem, které jsou předmětem řízení, a v tomto rozsahu nahrazeno rozhodnutí správního orgánu. K dotazu odvolacího soudu pak zástupkyně žalobkyně uvedla, že pokud bylo v podání žalobkyně ze dne 13. dubna 2022, jímž byla na výzvu soudu prvního stupně upravena žaloba, navrhováno vydání rozsudku, aby byl povolen vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně [jméno] [příjmení], jednalo se o omyl, neboť žalobkyně se v řízení před soudem domáhala stejného nároku jako v řízení před správním orgánem, a to vkladu podílového spoluvlastnictví žalobkyně a účastníka řízení 1/ k nemovitostem v žalobě uvedeným.

5. Účastník řízení 1/ uvedl zejména, že odsuzující rozsudky v jeho trestní věci byly zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu, a že pokud je mu známo, žalobkyně uhradila dosud v rámci oddlužení 80% svých závazků a lze proto předpokládat, že dojde ke splnění účelu oddlužení, aniž by bylo nutno zpeněžit její spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Práva na přednesení závěrečného návrhu se účastník řízení vzdal stejně jako práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo,

a po doplnění dokazování v mezích ustanovení § 213 odst. 4 o.s.ř. dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud pro účely tohoto řízení, že žaloba, v níž žalobkyně označila jako žalovaného správní orgán, a domáhala se vydání rozhodnutí, kterým bude rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc mu bude vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí, byla podána u soudu prvního stupně dne 9. března 2022, a tedy v zákonem určené lhůtě.

8. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. března 2022 č.j. 83 C 5/2022-19 uložil žalobkyni odstranit vady žaloby tak, že uvede, zda jde o žalobu podle páté části o.s.ř., kterou žalobkyně usiluje o změnu napadeného rozhodnutí, uvede, jakým způsobem má být rozhodnutí katastrálního úřadu změněno, označí okruh účastníků v souladu s ustanovením § 250b odst. 2 o.s.ř., podle něhož musí být zachován stejný okruh účastníků, jako v řízení před správním orgánem, a uvede konkrétně, jaký je konkrétní obsah vkladu, který má být podle ní povolen.

9. Na tuto výzvu byla žaloba upravena podáním ze dne 13. dubna 2022 doručeným soudu prvního stupně téhož dne (č.l. 142 spisu). V něm žalobkyně uvedla, že jde o žalobu podle páté části o.s.ř., opět označila za žalovaného správní orgán a za dalšího účastníka řízení účastníka řízení 1/ s tím, že v úvahu mohou přicházet i další účastníci řízení, např. insolvenční správkyně žalobkyně,

a navrhla, aby soud prvního stupně rozhodl tak, že povolí vklad vlastnického práva k Pozemkům v její prospěch a tím nahradí rozhodnutí správního orgánu.

10. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 23. května 2022 č.j. 83 C 5/2022-159 rozhodl

o přibrání účastníků 1/ a 2/ do řízení zejména s ohledem na zjištění, že byli účastníky řízení před správním orgánem, jehož rozhodnutí je napadeno (samotný správní orgán však účastníkem řízení není), přičemž podle ustanovení § 250b odst. 2 o.s.ř. v průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků řízení, který zde byl v době vydání rozhodnutí správního orgánu. Soud prvního stupně pak věc projednal při jednání konaném dne 27. července 2022, při němž provedl důkaz listinami, z nichž získaná skutková zjištění popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které v tomto ohledu odvolací soud zcela odkazuje, a po něm vydal napadený rozsudek.

11. Podstatný pro rozhodnutí je pak zejména obsah spisu a žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu, z něhož je zřejmé, že správní orgán rozhodoval v řízení, jehož účastníky byli kromě žalobkyně i účastníci řízení 1/ a 2/, o návrhu, podle něhož mělo podle souhlasného prohlášení žalobkyně a účastníka řízení 1/ dojít ke vkladu podílového spoluvlastnictví žalobkyně a účastníka řízení 1/ k Pozemkům s tím, že spoluvlastnické podíly žalobkyně a účastníka řízení 1/ budou shodné.

12. Dokazování bylo odvolacím soudem na základě sdělení účastníka řízení 1/, že odsuzující rozhodnutí v jeho trestní věci bylo zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu vydaným pod sp.zn. 6 Tdo 203/2022, doplněno. Odvolací soud si vyžádal od Nejvyššího soudu toto rozhodnutí

a z jeho obsahu zjistil, že usnesením vydaným dne [datum] byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] na základě odvolání dalších obžalovaných zrušen mj. ve výrocích o trestech uložených účastníkovi 1/ a v tomto rozsahu bylo Vrchnímu soudu v Olomouci přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout, a že dovolání účastníka řízení 1/ směřující proti výroku o vině bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

13. Odvolací soud rovněž zopakoval dokazování aktuálními výpisy z katastru nemovitostí, přičemž z listu vlastnictví [číslo] pro kat.úz. [obec] u [obec] zjistil, že k pozemku parc. [číslo] v SJM žalobkyně a účastníka řízení 1/ je (kromě řady exekučních titulů) zapsáno zajištění nemovitostí na základě usnesení PČR o zajištění náhradní hodnoty ze dne [datum]

a rozhodnutí KS v [obec] o úpadku žalobkyně, a z listu vlastnictví [číslo] pro stejné katastrální území, že ke zbylým Pozemkům ve vlastnictví účastníka řízení 1/, které jsou na něm uvedeny, je rovněž (kromě řady dalších titulů) zapsáno zajištění nemovitostí na základě téhož usnesení orgánů policie.

14. Podle ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení podle páté části o.s.ř. žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem, a podle ustanovení § 250b odst. 3 téhož zákona návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn. Tato ustanovení reflektují zásadu, že soud v řízení podle páté části o.s.ř. nepřezkoumává správnost rozhodnutí správního orgánu, ale rozhoduje v plné jurisdikci o návrhu uplatněném v řízení před správním orgánem. Z téhož důvodu nemůže soud, který ve věci rozhoduje, zrušit rozhodnutí správního orgánu a vrátit správnímu orgánu věc k dalšímu řízení, ale buď žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně, a to bez ohledu na důvody tohoto závěru (§ 250i o.s.ř.), nebo, dospěje-li k závěru, že o sporu, nebo jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, ve věci rozhodne rozsudkem, jak vyplývá z ustanovení § 250j odst. 1 o.s.ř., přičemž podle druhého odstavce tohoto ustanovení takový rozsudek nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno, a tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku. Podle ustanovení § 250d odst. 1 o.s.ř. v tomto řízení platí zásada koncentrace řízení obdobně, jako v případě řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle ustanovení § 216 odst. 2 o.s.ř. pak v odvolacím řízení nemůže být uplatněn nový nárok.

15. S ohledem na shora uvedenou právní úpravu odvolací soud uzavírá, že žalobkyně si zjevně neujasnila právní podstatu řízení podle páté části o.s.ř. To vyplývá z obsahu podané žaloby ignorující ustanovení § 250a odst. 1 a § 250b odst. 3 o.s.ř., v níž bylo navrženo zrušení rozhodnutí správního orgánu, a rovněž z obsahu podání, jímž se žalobkyně pokusila o odstranění vad žaloby na výzvu soudu prvního stupně, domáhala se však něčeho jiného, než v řízení před správním orgánem, a tedy návrh, o němž rozhodl správní orgán, změnila. Z tohoto důvodu nebylo možno žalobě a potažmo ani odvolání vyhovět bez ohledu na důvody v odvolání uvedené. Na tom nic nemohl změnit ani závěrečný návrh žalobkyně přednesený její zástupkyní, která navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že bude povolen vklad vlastnického práva navržený v řízení před správním orgánem. Z procesního hlediska totiž tato změna žaloby představuje uplatnění nového nároku, jež v odvolacím řízení zapovídá ustanovení § 216 odst. 2 o.s.ř.

16. Odvolací soud tedy z uvedených procesně právních důvodů napadené rozhodnutí jako ve výroku věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že účastník řízení 1/, kterému by podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na jejich náhradu vzniklo, se tohoto práva vzdal, a účastníkovi řízení 2/ podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

19. Pokud pak jde o meritum věci, odvolací soud nad rámec rozhodnutí poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, z níž vyplývá především, že vypořádání společného jmění se nepovažuje za nakládání s nemovitostí, jak vyplývá např. z rozhodnutí vydaného pod sp.zn.

22 Cdo 2526/2016. Podle názoru odvolacího soudu platí totéž v případě změny spoluvlastnictví z důvodu uvedeného v ustanovení § 741 OZ. Obsah souhlasného prohlášení žalobkyně

a účastníka řízení 1/, které bylo podkladovou listinou pro návrh na vklad projednávaný správním orgánem, tedy není dispozicí s nemovitostmi v něm uvedenými, ale deklarací změny právního stavu, k němuž došlo na základě fikce uvedené v ustanovení § 741 OZ, a proto je nerozhodné, zda žalobkyně a účastník řízení 1/ byli oprávněni s Pozemky disponovat. V rozhodnutí vydaném pod sp.zn. 22 Cdo 47/2011 pak Nejvyšší soud uzavřel, že je-li účastníkem smlouvy o převodu nemovitosti jen jeden z manželů a bude-li do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník jen on, přesto se druhý manžel, i když nebyl účastníkem kupní smlouvy, stane bezpodílovým spoluvlastníkem nabyté nemovitosti, nebyl-li mezi manžely modifikován rozsah SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu, nebo nebyly-li dány jiné důvody pro uplatnění tzv. zákonné výluky. Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky, pak

v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká

na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo. Stav, kdy k části nemovitostí je v katastru nemovitostí dosud zapsáno výlučné vlastnictví účastníka 1/ lze přitom posuzovat za použití ustanovení § 17 odst. 1 písm. g/ katastrálního zákona, protože podkladovou listinou je souhlasné prohlášení obsahující rovněž projev jeho vůle.