# Ústavní soud, sp. zn. Pl.ÚS-st. 7/98 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: Pl.ÚS-st. 7/98 - ECLI: ECLI:CZ:US:1998:Pl.US-st.7.98.1 - Typ rozhodnutí: Stanovisko pléna - Datum rozhodnutí: 20. 10. 1998 - Datum zveřejnění: 17. 10. 2007 - Předmět řízení: Propadný charakter lhůty podle § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích - Klíčová slova: lhůta/hmotněprávní - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11; 209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1 odst.1; 182/1993 Sb., § 23; 40/1964 Sb., § 583, § 100, § 101; 87/1991 Sb., § 5 odst.4, § 5 odst.2 ## Právní věta Lhůta uvedená v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je lhůtou propadnou. ## Výrok Lhůta uvedená v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je lhůtou propadnou. ## Odůvodnění Čtvrtý senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti 1) A. A. 2) A. H., obou zastoupených JUDr. V. J., proti výroku ad I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1996, čj. 42 Co 138/96-87, dospěl k právnímu názoru, odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 1998, sp. zn. I. ÚS 54/97. Citovaným nálezem zamítl Ústavní soud ústavní stížnost J. F., přičemž v odůvodnění nálezu uvedl, že charakter lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. je třeba posuzovat z hlediska obecných předpisů občanského práva. Zákon č. 87/1991 Sb. je předpisem hmotně právním, proto je třeba se řídit pravidly občanského práva hmotného. Lhůta podle § 5 odst. 4 citovaného zákona je lhůtou promlčecí, neboť s jejím nedodržením není spojován zánik nároku, oproti lhůtě podle ustanovení § 5 odst. 2 téhož zákona. Plénum Ústavního soudu České republiky, jemuž byla tato otázka předložena čtvrtým senátem k posouzení podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má za to, že zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, je právním předpisem, který i ve vztahu k občanskému zákoníku má zcela specifickou povahu, když kupř. ponechává stranou a eliminuje typické občanskoprávní instituty, jako dědění, vydržení, a navíc i tam, kde obsahuje instituty pojmově shodné s instituty občanského zákoníku (tíseň apod.), při výkladu těchto institutů předpokládá překročení jejich ryze občanskoprávního rámce. Nezbytnost specifické povahy tohoto restitučního předpisu je dána účelem, který tento předpis sleduje, totiž zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd z období let 1948 -1989, kteréhožto účelu by nemohlo být dosaženo, pokud by uvedený předpis byl vsazen do nepřekročitelného občanskoprávního rámce. Tendenci zmíněného restitučního předpisu "zprůchodnit" cestu ke zmírnění následků křivd odpovídá však na druhé straně zjevná tendence vymezit pro uplatňování restitučních nároků určitý časový rámec. Ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., podle kterého nevyhoví-li povinná osoba výzvě podle odst. 2, může oprávněná osoba uplatnit své nároky u soudu ve lhůtě 1 roku, je tedy podle názoru čtvrtého senátu Ústavního soudu nutno interpretovat tak, že učiní-li tak oprávněná osoba později, vyplývá ze zákona, že své právo uplatnila pozdě a že v důsledku této skutečnosti její právo zaniklo. Svou povahou je tedy lhůta uvedená v citovaném ustanovení lhůtou propadnou. Skutečnost, že zákonodárce v ustanovení § 5 odst. 2 zákona výslovně vyvodil ze skutečnosti, že oprávněná osoba osobu povinnou nevyzve ve lhůtě 6 měsíců k vydání věci, zánik nároku, má své jádro a kořeny v tom, že existence včas podané výzvy zde byla posunuta do roviny principiální podmínky uplatnění nároku u soudu. Jinými slovy, zákonodárce v citovaném ustanovení pouze výslovně podmiňuje uplatnění nároku u soudu faktem předchozí výzvy, aniž by tím cokoli relevantně vypovídal o povaze lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. V Brně dne 20. října 1998 Zdeněk Kessler předseda Ústavního soudu ČR --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/PL-US-ST-7/98-1)